Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum
Manfred Spitzer
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198686/bmid_digitalni-demence-jak-pripravujeme--pXM-198686.jpg
4
211
54
Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Digitální média nás zbavují nutnosti vykonávat duševní práci. To, co jsme dřív prováděli jednoduše pomocí rozumu, nyní obstarávají počítače, smartphony, organizéry a navigace. To s sebou nese nezměrné nebezpečí, říká neurovědec Manfred Spitzer. Výsledky výzkumu, které zmiňuje, jsou alarmující. Na digitálních médiích vzniká závislost. V dlouhodobém horizontu poškozují tělo a především mysl. Jakmile přestaneme vyvíjet duševní úsilí, ochabuje nám paměť. Nervové spoje odumírají, ty nové nepřežijí, protože jich není třeba. U dětí a mladistvých vinou digitálních médií dramaticky klesá schopnost učení a výsledkem jsou poruchy pozornosti a čtení, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a úpadek společnosti. Spitzer ukazuje obavy, jež tento vývoj vzbuzuje, a vybízí k omezení konzumního způsobu života, především u dětí, abychom zabránili digitální demenci. V Německu i anglosaském světě vzbudila kniha mimořádný ohlas jak mezi rodiči a pedagogy, tak i mezi odbornou veřejností, byť reakce byly často rozporuplné. Prodalo se jí přes 200 000 výtisku, několik měsíců se udržela na první příčce bestselleru týdeníku Spiegel a práva na vydání byla prodána zatím do devíti zemí.... celý text
Literatura naučná , Věda , Zdraví
Vydáno: 2014 , Host
Originální název:
Digitale Demenz. Wie wir uns und unsere Kinder um den Verstand bringen , 2012
více info...
Přidat komentář
Všechny kapitoly čtivě a přístupně napsané... až na poslední - v té mi autor připadal přes míru hysterický. Ne že by byl hysterický neprávem, ale podle mě trochu shodil předchozí snahu o osvětu.
Jak bylo napsáno v jednom z předchozích komentářů - ti, kteří by ji měli mít jako povinnou četbu, na ni nikdy ani nesáhnou.
Autor sice podává trochu zkreslené a nepodložené informace. Přesto s ním lze ve většině tvrzení souhlasit. Hloupneme jako společnost? Zdá se že ano!
Kniha je zajímavá svými tezemi. S většinou z nich souhlasím. Digitální média jsou prospěšná, ale zároveň ničí mozek. Myslím si, že každý nový, ať už průmyslový nebo digitální výrobek je k užitku a usnadňuje život a zároveň se z něho stává zbraň. Je na nás lidech, jak s novými technologiemi budeme zacházet.
Doporučuji pro všechny (stejně jako Odpojeného muže). Mnohým se to nebude líbit, ale s tím se nedá nic dělat.
Občas kniha sice trochu škobrtá, ale tady bych vinu přikládal chybám v překladu (a že je tam vidím i bez předlohy). Zbytečně to vrhá špatné světlo na autora.
Knihu jsem dočetl se sebezapřením. Přehršel "duplicitních", dopodrobna a čísly rozebraných informací... Základní myšlenka je správná - bohužel "digital natives" jsou tady, není to fikce. Vidím to rovněž na svých dětech. A o dospělých to platí také - no je těžké nevyužit např. Google, když ta možnost tady je. Hledat v knihách se v dnešní uspěchané době moc nedá. Možná až budu v důchodu. ;-)
Autor se několikrát opakuje, složitě popisuje výzkumy (aby bylo jasné, že čísla jsou podložená), ale to mě unavovalo. Bohužel je ale pravdivá. Dostala mě kapitola o navigacích v autě a rentgenu v obuvi. Naštěstí nepatřím ke generaci, která nevyrůstala na PC a snad ani mé děti technologie neohlupuje. Aktivní výchova je náročnější (než posadit dítě k televizi), ale snad se nám vyplatila. Víc je láká jít na koncert, do divadla, na pivo, než sedět doma u PC. Ale pokud alespoň jednou denně nezkontroluji mejl, whatsupp, SMS jsem jak na trní.....že by to postihlo i mne? Je na čase udělat si dovolenou a nebýt při ní na síti. Než se dostaví digitální demence.
Doporučuji přečíst, i když, kdo hodně čte knihy, asi je víc závislý na nich, než na PC naopak (ten si to pak nepřečte).
Doporučuji rovnou přejít k zajímavým kapitolám o učení a pozornosti. Zbytek sice také obsahuje podnětné a důležité informace, ale jsou utopeny v nekonečném spílání na všechno, co má obrazovku. Jsou to všechno jen "mašiny na střílení monster" a jiný názor může mít jen lobbista herního průmyslu či závislák na PC. Počítače, GPS a jiná média nestačí používat s rozumem a rozvahou. Nepoužívejte je vůbec. Nevěděli jste to? Autor Vám to vysvětlí. Bohužel nejen, že z téměř celé knihy tak sálá radikalita, že se dá snést jen po malých kouscích, ale autor přitom sám vystupuje jako nevycválaný "hater" první den na síti...
Dítě, které dostane PC, už nenapíše žádný úkol, nepůjde do školy, přestane mít rádo své rodiče a nakonec postřílí spolužáky. Přehnané? Kdepak, přes to nejede vlak, na to jsou studie. Často velmi "fér" studie, jejichž účelem je svést všechno na google, ať už ho využíváte příliš, nebo ne.
"Chlapče, máš radši úkoly nebo hru na počítači? Že hru? No ne, alarmující!" ...Osobně mi to přijde jako dát mu skicák a stěžovat si, že do něj raději nakreslí pejska, než vypočítá rovnici. Zato autor by to robě poslal do dechové kapely. (Ano, tato alternativa tam skutečně padne!) A na počítač by uvalil daň jako na alkohol, aby ho raději nikdo nepoužíval.
Připadá mi to vůči spoustě rozumných uživatelů a rodičů až urážlivé. Ale to nevadí, je to pro naše dobro. Vždyť hned zkraje autor urazí tři celé národy - "Dali jim PC do škol, celá jejich další generace bude blbá" - a dodá: "Žerty stranou." Já přitom ještě ani ten žert nenašla. Asi jsem zhloupla kvůli počítači. Takže máte pravdu, pane autore, a jdu se vrátit zpět na stromy. Tam se snad už nesetkám s další Vaší tvorbou.
Kniha se četla velmi dobře, ale jak již bylo uvedeno, nemohu se také zbavit dojmu, že je Manfred Spitzer až příliš radikální. Digitální technologie jsou součástí běžného života populace 21. století a je třeba se s tím smířit. Poté už záleží pouze na nás, do jaké míry si je vpustíme do života.
Kniha je velmi odborně zpracována, včetně vyjmenování mnoha a mnoha kvalitních studií. Přesto se až na určité krátké pasáže velmi dobře čte. Pět hvězdiček nedávám pouze proto, že kniha je, i přes občasnou autorovu snahu o objektivnost, zaměřena poměrně jednostranně a ke čtení knihy je dle mého názoru potřeba jistá dávka nadhledu.
Také na ulici vídáte ty shrbené opičky s placatým plastovým banánem v ruce? Viděli jste někdy stočtyřicet kilo těžkého sedmnáctiletého mladíka, který se při osmnácti stupních Celsia zavlažuje coca colou? Neznáte náhodou některého z těch mladých mužů, co si dennodenně užívají virtuální sex s .avi formátem? Dívali jste se někdy čtyři hodiny v kuse na sport v televizi za účasti obtloustlého dělníka s mastnými párky na talíři vyhraného z Penny a basem piv u nohou, a říkali jste si u toho "co tu sakra dělám"? Pozorovali jste někdy hubený shrbený "kuřecí řízek" s brýlemi, který si neumí ani ohřát večeři a při zametání se mu lámou ručičky, ale jako virtuální mariňák likvidující mimozemské brouky byl děsně "cool" a drsnej?
Ne?
Ne?!
Tak jste to možná vy! A možná právě proto tuto knihu posíláte do horoucích pekel!
My ostatní, kteří technologii využíváme s rozumem a vídáme nebo přímo známe ty zrůdy, které bývávaly lidmi, nebo mohly býti lidmi, ale dosud se na takovou úroveň nevyvinuly, tuto pravdivou knihu zatracovat nebudeme, naopak ji budeme předčítat již zmíněným opičkám a budeme doufat, že v textu uvidí sama sebe a poučí se. Moc si to přeju.
A tak zbývá říci jediné: konečně! Konečně se někdo vyjádřil bez skrupulí...
Pán Spitzer urobil kus fundovanej prácej s odkazmi na vedecké štúdie a s jeho lekárskym pohladom pridal na odbornosti titulu. Kniha obsahuje mnoho hodnotných informácií, no subjektívne sfarbenie a jednostrannost, ako uz bolo spomenuté mnohokrát, uberá knihe na výnimočnosti (hlavne v spektre témy (v ktorej sa pohybuje ako jedna z mála)). Kniha sa čítala často velmi dobre, no zbavit sa pocitu, ze pán Spitzer nenávidí digitálne média a mediálny priemysel, jednoducho nešlo. Pokial sa dokázete od toho pocitu odosobnit, tak je kniha výnimočným vhladom do tejto málo preskúmanej oblasti.
Hrozně rád bych dal pět hvězdiček, ale kniha je tak jednostranně zaměřená, že to nejde. Vlastně tak shazuje sama sebe a to je velká škoda.
Na knize je úžasné, že se dozvíme spoustu věcí o fungování lidského mozku. Je vysvětlen jeho vývoj v dětství, fungování synapsí a změny v jeho struktuře během života a během učení. Spitzer vše velmi srozumitelně vysvětluje a musím říct, že se mi kniha celou dobu dobře četla. Nestalo se, jak se někdy stává, že kniha začne ke konci nudit. Bohužel předkládaný tón knihy je tak negativní, že se tomu člověk zdráhá věřit. Co je nejhorší, některé jeho závěry ohledně počítačových her jsou až směšné. Jeho popisy her odhalují, že mu chybí praktické zkušenosti. Působí to totiž, jakoby v životě ani žádnou hru nehrál a vše má jen odpozorováno u druhých. To knize extrémně ubírá na věrohodnosti. Přitom je to velká škoda, protože spousta jeho argumentů co se týče zneužívání elektronických médií je podpořena výzkumy.
Kniha je extrémně znepokojující, protože vysvětluje jak zhoubný vliv má na dětský mozek svět elektronických médií. Tak jako děti musíte regulovat ohledně pojídání sladkostí, protože se ve svém věku ještě nedokáží adekvátně ovládat, tak musí být regulovány i ohledně přístupu k elektronickým médiím. Doporučuju všem rodičům malých dětí, protože kniha je určená především pro ně. I přesto, že je kniha extrémně jednostranná, dá se tento pohled odfiltrovat a kniha je skutečně v mnohém poučná až šokující. Rozhodně doporučuju k přečtení. 85%
Zajímavé dílčí poznatky, ale jako celek mi kniha moc nedává smysl. Skákání z jednoho tématu do druhého, hromady odkazů na jinou literaturu nebo vědecké články. Navíc v této době už kniha za tématem trochu pokulhává...
Je rozhodně potřeba, aby byla na trhu kniha, která bude na toto téma vyvolávat diskuze, a aby to fungovalo, musí být trochu kontroverzní. Spitzer toho zřejmě dosáhl, ale rozhodně doporučuji číst tuto knihu s jistým odstupem.
Pokud očekáváte nezujatou, odbornou studii, ani tuto knihu neberte do ruky. Spitzer se sice celou dobu tváří jako odborník, ale nechová se tak. Už na samém začátku stojí jasně proti všem digitálním médiím, aniž by se snažil maskovat fakt, že s nimi příliš nepracuje (naopak to prezentuje jako výhodu). Celá kniha je pak v podstatě pouze výčet různých studií, které jeho názor podporují. Protiargumenty neexistují, pokud je nemůže obratem vyvrátit. Člověk by si myslel, že v televizi se vysílají pomalu pouze reklamy a Teletubbies a počítačové hry existují pouze ve formě vesmírných a jiných stříleček.
V mnoha bodech se se Spitzerem dá souhlasit, ale pouze výjimečně to jde bez výhrady. Z knihy si nejspíš pár věcí odnesu, ale celkově mě svým postojem nepřesvědčil. Na stromy se kvůli němu nevrátíme.
Zajímavá kniha. Autor se ji snaží psát zajímavě a čtivě. Jenže občas je to i na škodu. Něco co jde shrnout na jednu stránku a to velmi důkladně, tak napíše třeba na deset stran. Jinak autor někdy ty digitální média až moc démonizuje. Jasně, neměli bychom na nich trávit veškerý svůj čas, ale aby dítě nemělo telefon až do patnácti je trochu moc....
Ale ve většině případech má autor pravdu...
Skvela kniha, mnoho vyskumov, statistiky ktore nasledne boli podlozene experimentmi ktroe si vdaka prilozenej metodike mozeme sami overit. Dokonala prirucka ako postupovat pri vychove deti pokial z nich nechceme vychovat prazdnych konzumentov medialneho braku. Osobne posobim v oblasti medii a reklamy, a mnoho postupov poznam z tej druhej strany. Casto prazdni ludia tvoria prazdne umenie, len aby bolo, aby sa minul grant, alebo zaplatal vysielaci cas. A to malo kvality je prehluseno pasovou vyrobou brakov. A tym vsetkym mnoho dospelych ludi krmi svoje deti a seba samych. Vidim rodicov ako dobrovolne vkladau detom do ruk tablety mobily a najme hry. Na zaciatku so zamienkou vyucbovych programov co sa zmeni behom chvilky na bezduche hry. Na bezduche opakovanie rovnakych pohybov v rovnakych situaciach. Dokonala priprava na dospelost za beziacim pasom pokial robotnik nebude vystriedany robotom. Ciastocne ucim aj na skole a pomerne dobre poznam mladu generaciu, pravdou je ze vacsina hlada pomoc najskor mimo svoj rozum. Interent okolie ale aj s najjednoduchsim problemom si vacsina nevie rady. Da sa to zmenit ale bez dobreho vedenia sa velka cast mladej generacie strati vo vlastnej neschopnosti v prazdnych internetovych priatelstvach, ktore sa po skole okamzite rozpadavaju a v depresii. U mna je to kniha desatrocia.
Jak knihu jedním slovem charakterizovat - je radikální. V některých ohledech mi možná trochu otevřela oči, nicméně s mnohými výroky autora nesouhlasím, ač jsou možná potvrzena různými studiemi. Nicméně jak sám autor v knize často konstatuje, v sociálních vědách je těžké určit příčinu a důsledek... Naprosto nesouhlasím s totální démonizací počítačových her. Z knihy mám pocit, že autor nikdy žádnou hru neviděl, protože se o nich vyjadřuje opravdu podivně. Především věta "vraždění vetřelců z vesmíru", která se v knize v různých obměnách vyskytuje asi tak 150x mi neskutečně lezla krkem.
Napadá mi otázka - jaktože byl středověk v porovnání s dneškem tak brutální? Násilí vidíme v západní společnosti všude kolem sebe, brutální hry a filmy jsou dostupné jak nikdy jindy, přesto je naše doba ve srovnání se středověkem téměř nenásilná.
Knihu přesto doporučuji a některými radami, především ve výchově svých dětí, se pokusím řídit.
Štítky knihy
internet počítače vývoj a výchova dětí školství společnost internetová komunikace závislosti počítače a zdraví
Autorovy další knížky
| 2014 |  Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum |
| 2016 | Kybernemoc! |
| 2019 | Kyber a eko |
Kniha Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 277x |
| Čtenářské výzvě | 25x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 89x |
| Chystám se číst | 271x |
| Chci si koupit | 61x |
| dalších seznamech | 2x |
Digitální média jsou dobrý sluha, ale i zlý pán. Zjednodušujeme si život a zároveň si ho ničíme. Je to začarovaný kruh.