Děvčátko Momo a ukradený čas
Michael Ende
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82644/bmid_devcatko-momo-a-ukradeny-cas-C6W-82644.png
4
317
67
Děvčátko Momo je ukázkou toho, jak i zdánlivě slabé a bezbranné dítě může zachránit své přátele před zloději času. Ač je tento příběh napsaný v 70. letech, je stále velmi aktuální. Při čtení s dětmi můžeme uvažovat o hodnotách a o tom, co je zvláště pro děti skutečně důležité. Zlodějům času se úspěšně daří přesvědčovat lidi, že mají pracovat stále efektivněji a rychleji, aby takto uspořený čas uložili do záložny a později si ho užili. Zloději času ovšem tento čas potřebují, aby sami přežili. Děti jsou odkládány do ústavů, nikdo již nemá čas na své přátele. Děvčátku Momo se nakonec podaří tento vývoj zvrátit.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 1979 , Albatros (ČR)Originální název:
Momo. Die seltsame Geschichte von den Zeit-Dieben und von dem Kind, das den Menschen die gestohlene Zeit zurückbrachte , 1973
více info...
Přidat komentář
Čas poslední dobou šíleně peláší. Asi za to může i lockdown, ale mám pocit, že rok 2020 ani nebyl. Dnes, když jsem knihu dočetl, je mi jasné, že zloději času v nějaké podobě opravdu existují. A jsou stále hladovější...
Kniha, která si zaslouží své místo v knihovně. Poslouží dětem i dospělým. Trochu delší start, než se rozjede zápletka. Ale pak kniha nepustí. Asi i chápu, proč je úvod knihy delší, to lidi ještě měli spoustu času.
Jak už to tak u knih Michaela Endeho bývá, některé pasáže vyprávění jsou nadčasové, jiné zase jsou pro uměleckou imaginaci těžko uchopitelné. Jsou tu kapitoly, které bych nechával číst dokola všem rodičům světa, aby přijali fakt, že zahrnout potomka drahými hračkami není známkou dokonalého dětství, když dotyčný nemá nikoho, kdo by si s ním hrál. Nebo že snaha organizovat si čas na minutu přesně nejčastěji spěje k tomu, že se vám těch minut přestane dostávat. Ovšem samotný konflikt s šedými muži a záchrana ukradeného času už byl na můj vkus příliš abstraktním dobrodružstvím – maličko jsem musel žhavit šedé buňky mozkové, abych pro poetiku z děje nevypadl. Ona je to trochu fantazie pro fantazii, kdy autor sice ohromuje svými nápady, ale ve svém důsledku je víc důležité sdělení než vlastní průběh. U románu Příběh, který nikdy neskončí nebo sbírky povídek Vězení svobody mi skvěle fungovaly obě složky, ovšem v případě Děvčátka Momo pouze ta první. Ale já měl vždycky mizernou představivost.
Nádhera, doporučuji dětem i dospělým. Krásné zastavení s děvčátkem Momo, které si získá srdce každého.
Od svích šesti let jsem si jí přečetla několikrát a byla jsem i na divadelním zpracování oboje se mi líbilo.
Velice milá, čtivá knížka. Pěkný námět a zpracování. Pro děti určitě poučné čtení a pro dospělého příjemný návrat do dětských let...
Jako malá jsem tu knihu milovala a četla ji mnohokrát. Teď na ni v knihovně ráda koukám, jak je ohmataná. Je to jako dívat se na dávnou kamarádku.
Dávno a dávno, když lidé mluvili úplně jinými jazyky, žilo jedno malé děvčátko ....
Okaté, kudrnaté děvčátko Momo se zvláštní schopností naslouchat lidem ....
A protože bylo vyjímečné, objevili se zlí lidé z Ústavu pro úspory času - a Momo se musela ukrýt - a s pomocí želvičky Kasiopeji najít tvůrce času - Mistra Hóru ....
V ulici Nikdynebyla a v domě Nikde není ....
A s jejich pomocí vrátit ukradené květy Času ....
Pohádkový román s fantazií, poetikou i moudrostí - pro období, kdy i my nasloucháme - nejen sobě, ale i druhým....
K dobrým knihám je nějak těžší psát komentář. A co teprve když je kniha geniální.
Snad jen to, že malou rozcuchanou postavičku v zaplátované sukni a příliš velkém saku by dneš svět plný materiálu, rychlosti, spěchu a šedivců potřeboval.
Příběh si přečtěte v jakémkoliv věku a já si ho jdu přečíst ještě jednou. Mám na to čas...
Když jsem viděla tuhle hezkou obálku a jméno autora, řekla jsem si, že to bude jistě něco báječného. A bylo. Pohádky vlastně nejsou jen pro děti, vždycky jsou i pro dospělé, obzvláště takhle napsané pohádky s tak hlubokým ponorem.
Moc ráda jsem si ji přečetla.
Naprosto souhlasím s předchozími komentáři - krásná alegorie a rozhodně čtení právě pro dospělé.
Je zajímavé, kolikrát musejí pouze děti udělat něco zásadního, co vrátí svět do příjemnosti.
Po přečtení vyvstává mnoho Kéžbychů...
*A všechen čas, který neprožívá srdce, je stejně ztracený jako pro slepce barvy duhy nebo jako pro hluchého ptačí píseň. Jen škoda, že jsou mezi lidmi slepá a hluchá srdce, která tlučou a přece nic nevnímají.
Skvělá knížka! Doporučuji dětem i dospělým.
Tady je velmi pěkně vysvětleno, jak je to se zloději času. A proč je pro dospělé téměř nemožné se jim ubránit. Ale jde to. Děvčátko Momo to dokázalo a zloděje času přemohlo.
Pět hvězdiček!
Překrásný hluboký příběh. Kniha, ke které bych se měla vracet, ať už četbou nebo jen oživením poselství, které nese.
Na tuhle knihu nemusíte být dítětem. Já ji četla na přelomu svých 29 a 30 let a užila jsem si ji. Není hloupá, jednoduchá. Je to vlastně krásná alegorie, ve které se orientuje dítě a najde si v ní svoje i dospělý. Dokonce mám pocit, podobně jako s Malým princem, že ještě naléhavěji by si ji právě dospělí měli přečíst. Kniha ukazuje varovně zdvižený prst nad tím, jak jako dospělí nakládáme s časem a pořád se za něčím honíme a nevidíme pak to, co máme už teď a tady. Jak nám život a čas na něj protékají mezi prsty...
* ...když sledovali děj, který se odvíjel na scéně před jejich očima, vždy měli pocit, jako by život hraný pouze na divadle byl z nějakého záhadného důvodu skutečnější než jejich vlastní každodenní bytí.
* ...on, takový, jaký je, existuje mezi všemi lidmi jenom jednou jedinkrát, a to že je důvod, proč je právě svým vlastním způsobem pro svět důležitý.
* Bylo to jako neviditelné a zároveň neslyšné dobývání prostoru, jež pokračovalo den co den a proti němuž se nikdo nebránil, protože nikdo je vlastně dobře nepozoroval.
* Prožívala mučivý pocit, jako by ho tím, že ho našla, teprve opravdu ztratila.
* Je bohatství, na než se umírá, nemůžeme-li se o ně podělit s jinými.
* Strach a bezmocnost děvčátka byly už tak nesnesitelně velké, že se naráz jakoby prolomily a změnily ve svůj opak. Momo je už přestála, byly minulostí. Nyní pocítila tolik odvahy a naplnila ji tak velká důvěra, jako by jí žádná moc na světě nemohla ublížit.
Carovna knizka. Po prekonani trochu rozvlacneho zaciatku som sa od nej uz nemohol odtrhnut... Nezamenitelny styl, s ktorym som sa stretol aj v Nekonecnom pribehu...
Autor se proslavil knihou NEKONEČNÝ PŘÍBĚH, kterou jsem četl a moc se mi líbila. Rozhodl jsem se, že vyzkouším také tuto knihu a svým námětem a celkovým zpracováním se mi kniha líbila. Je vhodná pro děti, ale myslím si, že také může zaujmout dospělé čtenáře. Jak se píše na zadním přebale u této knihy, tak Endeho knihy oplývají fantazií, dobrodružstvím, poetikou i moudrostí, což všechny tyto položky nalezneme i v této knize. Knihu doporučuji, je čtivá a i v dospělém věku mne kniha oslovila, takže jsem si četbu užíval a těšil se na další průběh pohádkového příběhu. Nad některými událostmi, které jsou v knize popsány, jsem se musel více zamyslet. :)
Hlavní postavou je děvčátko MOMO, která má černé vlasy a temné oči. Nosí dlouhou sukni, velké pánské sako a chodí bosa. Jednoho dne se ve městečku začnou objevovat ŠEDÍ MUŽI, kteří potřebují stále více a více času..
Kniha má 3 části: Momo a její přátelé, Šedí muži a Květy času. Je to kniha o přátelství, o tom, abychom svůj čas co nejlépe využili podle svého rozhodnutí, abychom nezapomínali přes různé pracovní povinnosti na své děti, přátele nebo kamarády, abychom se dokázali zastavit a odpočinout si, setkat se s lidmi, které máme rádi a strávit s nimi příjemné chvíle, umět se naučit naslouchat ostatním a vyslechnout je, co mají na srdci. Mnohdy se těmto lidem uleví jen tím, že je někdo vyslechne, případně poradí s nějakým problémem. Čas můžeme pochopitelně strávit také sami se sebou, třeba při čtení dobré knihy anebo se můžeme věnovat jakékoliv jiné aktivitě, která nás bude naplňovat a ze které budeme mít radost.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
I když má někdo velmi mnoho přátel, přece jsou člověku mezi nimi vždycky někteří ještě nějak zvlášť blízcí a má je ze všech nejraději.
Čas je Život. A Život přebývá v srdci.
Jedno přísloví praví: Koho nepřemůžeš, toho objímej!
Neboť tak jako lidé mají oči, aby viděli světlo, a uši, aby slyšeli zvuky, tak mají také srdce, aby vnímalo čas. A všechen čas, který neprožívá srdce, je stejně ztracený jako pro slepce barvy duhy nebo jako pro hluchého ptačí píseň. Jen škoda, že jsou mezi lidmi slepá a hluchá srdce, která tlučou, a přece nic nevnímají.
Neboť nyní Momo již věděla: Je bohatství, na něž se umírá, nemůžeme-li se o ně podělit s jinými.
Štítky knihy
zfilmováno německá literatura tajemství fantasy pro děti čas dívky pro děti od 10 let fantasy
Autorovy další knížky
| 2001 |  Nekonečný příběh |
| 2005 | Děvčátko Momo a ukradený čas |
| 1993 | Satanarcheolegenialkohrozný punč přání |
| 1994 | Vězení svobody |
| 1997 | Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema |
Kniha Děvčátko Momo a ukradený čas je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 461x |
| Čtenářské výzvě | 68x |
| Doporučených | 47x |
| Knihotéce | 125x |
| Chystám se číst | 215x |
| Chci si koupit | 71x |
| dalších seznamech | 11x |
Velmi neobvyklá kniha, která děti osloví svým dobrodružným a napínavým dějem. Některé pasáže mi přišly zbytečně zdlouhavé, ale jinak má kniha zajímavou myšlenku.