Devadesátky!
Johana Fundová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421631/bmid_devadesatky-geY-421631.jpg
3
221
64
V devadesátých letech jsme se zčista jasna ocitli v době plné nových a lákavých možností. Mohli jsme svobodně podnikat a cestovat, začali jsme sledovat první české komerční televizní stanice, poprvé jsme si objednávali cheeseburgery a smažená křidélka ve fastfoodech, které jsme do té doby znali jen z televizních seriálů. V trafikách nás lákaly nové bulvární, volnočasové nebo erotické časopisy. Začali jsem si zvykat na walkmany, počítačové hry, mobilní telefony a na konci tisíciletí i na pomalý internet. A protože nám v porevoluční dekádě v žilách kolovala euforie svobody, tak jsme se pouštěli i do věcí, které se z dnešního pohledu zdají neuvěřitelné. Ale tehdy se i nemožné stalo možným. Unikátní porevoluční éru, její atmosféru a nezapomenutelné fenomény si připomenete nejen prostřednictvím textů autorky – provozovatelky facebookové a instagramové stránky Pure devadesátky, ale i spoustou unikátních fotografií a také třemi desítkami autorských vzpomínek známých i méně známých osobností. V textech Pavlíny Wolfové, Romana Šmuclera nebo Slávka Boury se tak například vrátíte do let, kdy jsme každou sobotu obědvali u Volejte řediteli. Petr Schönfeld, spoluzakladatel deníku Blesk, vám povypráví o době, kdy měla redakce pouhé čtyři zaměstnance, a se spisovatelem Janem Vodňanským zas zavzpomínáte na období raných devadesátých let, kdy s Josefem Škvoreckým hledal vhodný překlad termínu „sexual harassment”.... celý text
Přidat komentář
Obrovska nostalgie. Knihu jsem precetla jednim dechem, cteni vyborne navodilo atmosfera 90.let.
Škoda, že půlka knihy se skládá ze vzpomínek lidí, kteří si spíše honí ego, jací byli v 90. letech machři, než aby ty jejich příspěvky měly nějakou přidanou hodnotu. Všeobecné texty na různá témata jsou pak hezkou připomínkou pro ty, kteří devadesátky alespoň jako děti zažili.
I já si nechal touto knihou naordinovat silnou dávku nostalgie z mého dětství. Člověk si ani nevšimne, jak rychle se věci mění. Kniha potěšila a současnost zkrásněla :)
Tohle je taaaak ideální dárek pro všechny, co vyrůstali v devadesátkách! Při čtení a prohlížení všech fotek jsem pocítila úplně brutální záchvěv nostalgie! Bomba :D I když zpracování není úplně stoprocentní, autorčin text mě místy příliš nebavil, ale to vykompenzoval ten pocit, který mi knížka navodila:))))
V r. 1990 som mal desať, takže logicky nemôžem tejto knihe v žiadnom prípade dať menej, ako 4*. To by som sa pod zem prepadol od hanby. To mi srdce nedovolí. Parádna fotogaléria, výborne zachytená (treba dodať, že značne špecifická a bizarná) deväťdesiatková atmosféra a svižný štýl písania (tým pádom aj samotného čítania). Problém vidím v dvoch veciach: málo vecí o mojich obľúbených témach (napr. Family Frost si koledovalo o 10-stranovú kapitolu, nie o pár viet) a nudné spomienky osobností spätých s 90. rokmi. Každopádne palec hore; o čo viac ma sklamala publikácia Taková byla 90. léta, o to viac ma bavila táto. Céčka, Kelly Family, pogy, plagáty, Bravo, šušťáky, jarmoky, ľadvinky, Pikao, Dobrou chuť pokud zrovna objedváte...
Nečekal jsem, že i někdo, kdo se vlastně na konci devadesátek narodil bude moci tak pěkně popsat dobu z pohledu třeba i někoho, kdo je o pár let starší.
Bude to i tím, že spousta lidí měla starší/mladší kamarády a sourozence a proud doby se tak nějak prolínal.
Fotky parádní, kapitoly rozmanité. Určitě se do takovéto publikace nedá nacpat všechno, ale to nebyl účel.
Tohle knihu a podobné jsem vždy vnímal jako rozcestník a když si sednu k internetu a začnu hledat zmíněné lidi, věci, místa a událostí, najdu o tom nepřeberná kvanta informací.
Dobrý byl kontrast názorů ukázaný názory spoluautorů.
Krásně duhové čtení.
Zhltnul jsem to za dva dny a náramně jsem se bavil.
Omlouvám i hroznou korekturu, zvítězil obsah.
Díky.
Já jsem členkou PureDevadesátek na facebooku, kde to mám raději, protože je nejlepší, když vám nad fotkou ucouraných nohavic obřích džínových zvonáčů heká 80 lidí TO JSEM MĚLA TAKY ! PAMATUJETE KDYŽ PRŠELO JAK TO NASÁKLO A KDYŽ MRZLO, JAK..., než jen na instáči koukat na fotky.
Jasně, sladkosti, skákání přes gumu, nějaký ty hvězdy, reklamy a tv pořady, jasněže ohraná Esmeralda, Bravo a mobily, co jinýho, ale...je to trochu pořád dokola...z toho fcb, kam lidi nahrávaj fotky svých nalezených devadesátkových věcí to dýchá prostě víc a líp.
Když vám tam nahrajou nalezenej Alcatel, Tamagoči nebo leták od Family Frostu, fotku starý kuchyně nebo starej časák, je to prostě nej.
Tohle je takový suchý a ...pubertálně...namachrovaný?...(sorry autorko, ale zníš, jako bys tu dobu právěže nezažila a protiřečíš si.)
V oddíle SLADKOSTI mluví něco o fackách od rodičů za zkažený zuby pomocí Jardovy sladký žvýkačky a Kindervajec, aby záhy napsala, že když jsme byli nemocní, rozmazlovali nás tunou sladkostí. O tom jednak nic nevím (když je vám zle, kašlete i na to Kindervajco), a pak ...je to divný prostě...
Boura mega machruje, že mělo Rande sledování každej díl víc jak milion diváků? To odkdy, když je to dodnes braný jako mega brak, a Vabank to samý? Vždyť to bylo panoptikum, trapas a směšnost nejhrubšího zrna. Vůbec šíleně machruje, jak vytížení a trendy a na rozervání byli, ale to i Wolfová. On vůbec každej tam z těch moderátorů machruje jak vylezl ze školy a teď ho vzali někam do rádia a stala se z něj hvězda...Šmucler taky.
"Bez šusťáků jsme nesměli vůbec vyrazit ven nebo na výlet." - wtf? u nás na sev.Mor. se teda nijak enormně nenosily, a ven už vůbec...nevim teda jak v tom Práglu, ale tady na horách fakt ne no.
Má opakovaný zmatek v i/y - tak jako buď my děti zažilY, nebo my všichni jsme zažilI. Ujasni si to, autorko!
"Kdo si nasadil omylem lyžař. helmu, byl jak z Marsu"- to zase kde se nenosily VŮBEC ?!
A nářek na odpornost hnědých punčoch jsem nepobrala vůbec - prostě jsme je oblíkli a hotovo, šlo se. Jaký přemýšlení na ODPORNOU HNĚDÍ té barvy, nebo přilnavostí matroše, asi měla autorka příliš malé, její mínus. Hlavně ale zapomněla napsat že se vytahaly šlapky a tahaly se za sebou, tedy zapomněla na to nejdůležitější.
A o tom ta kniha je - že napíše heslo a dva řádky o ničem k tomu. TO NESTAČÍ !!
A o výběru "hvězd", které tu dobu pamatují, ani nemluvím - jako Aleš z AZ KVÍZU ?? Nějaký neznámý slepice z food blogu? Jako fakt??
Takže zklamání, oceňuju leda ty vzpomínkový fotky a doporučuju všem ten facebook.
(a jen tak mezi náma- ledvinky se zase vrátily, jen se nosej na hrudi, což je ještě debilnější než na tom pase anebo, když by se nosily tam, kde patřej - otočený na zádech. To autorce asi uniklo.)
Takže hodnocení měním na odpad, protože to nevyvolalo euforii, ale spíš těma kydama to dělá z národa křupany a buranismus. To jsme v těch nezkušených dobách asi byli, ale jinak to byly nej časy. No nicméně hořela dobře.
Vizuálně fascinující kniha s rozhovory pamětníků. Jakožto ročník 1989 jsem se ztotožnil určitě s 95% nostalgických vzpomínek v knize a občas jsem skutečně musel zatlačit slzu. Vznikání knihy jsem sledoval úplně od počátků jakožto jeden z prvních fanoušků Pure devadesátek na FB a nutno říct, že se to fakt povedlo. Autorka napříč knihou vkládá vlastní nejdevadesátkovější vzpomínky doplněné o rychlý komentář (který místní honorace zhýčkaná malovaným slovem Puškina a Jane Austen nemůže překousnout). Chyby a nejspíš zrychlená korekce na poselství knihy nic nedegraduje. Je to splněnej sen a naprosto nezbytná kniha pro každého třicátníka. Good job.
Milé čtení. Jako dítě devadesátek jsem dobu vnímal podobně, jako je popsaná v knize. Od startu televize Nova, přes Family Frost až po Nagano...
Taky jsem od knihy čekala trochu víc...
Text autorky mě moc nebaví, některé komentáře už více. Fotky baví hodně a uvítala bych jich víc. Nevím, jaký dojem by na mě knížka udělala, kdybych to nezažila, takhle má největší přidanou hodnotu právě v té nostalgii, kterou vyvolává. Nápad výborný, provedení průměrné.
povrchní, namátkový přehled dobových trendů, bohužel bez koncepce a ověřování faktů, zdrojů apod.
nejednou jsem se podivil nad výběrem "osobností", které mají reprezentovat určitou vymezenou oblast (móda, reklama, technologie, stravování atd.), a pozastavil nad jejich vzpomínkovým komentářem
Perfektní jízda a must read pro všechny, kdo si každý druhý čtvrtek kupovali Bravíčko, nahrávali písničky z Esa, sledovali Beverly Hills (a s babičkou i tu Esmeraldu), u sobotního oběda si nechali popřát dobrou chuť od Vladimíra Železného a jeho koláčů, znali nazpaměť všechny reklamy, protože tehdy jim nepřišly tak otravné a chodili ven v šusťákovce a s klíčema na krku...přesně tyhle vzpomínky kniha připomněla a víc jsem ani nečekala...nevím, proč tolik lidí v recenzích očekávalo odbornou studii? Jen taková poznámka, pro mě jsou devadesátky zároveň poslední desetiletí, které měly něco kultovního...příklad 60. léta měla Beatles, 70. Horečku sobotní noci a Vlasy, 80. Michaela Jacksona a Hříšný tanec a 90. třeba Nirvanu a Pulp Fiction, ale od roku 2000? Bylo něco takového? IMHO ne, nebo mě aspoň nic nenapadá :-( I proto na roky svého dětství vzpomínám s nostalgií a upřímně i když teď máme internet a sociální sítě, nějak mi posledních 10-15 let přijde o ničem :-(
Oceňuji nápad mít hmatatelnou vzpomínku na dětství. A ve finále bych své téměř vrstevnici spoustu neduhů odpustila, protože jsem jí od začátků na facebooku fandila, kdyby jich nebylo TOLIK. To, co odpustí instagramový feed, bohužel v tištěné formě nefunguje. Ať už jsou to některé nekvalitní fotky, které ve velkém formátu čtverečkují, nebo nahodilé "vyblití" všech informací, na jehož konci sedím a přemýšlím, co jsem si vlastně měla odnést. Celé to na mě působí, že byla kniha šitá horkou jehlou tak, aby šla na pulty před Vánoci, a proto unikly nejen překlepy (a to i v názvech kapitol na několika stránkách!!!), tak nesourodost "vzpomínek", kdy někdo namísto na devadesátky vzpomíná na očividně post-mileniální dobu, a někdo nostalgicky zabrousil až do revoluce a komunismu, a v neposlední řadě neatraktivitu typografie, kdy některé vzpomínky končí na půli stránky a namísto fotky, která by podtrhla dobu, osobnost, fenomén, si mohu prohlížet bílé nic. A to nemluvím o tom, že jsem si u spousty vzpomínek řekla - aha, a proč zrovna tento člověk dostal prostor? Zbytečné bylo také neustálé strefování se do neduhů doby dnešní, ať už v podobě "zas ten Babiš", nebo "haha, ti hipsteři jsou ale trapní co" - díky tomu přišla kniha o svou nadčasovost. Mám takový pocit, že autorce k dobrému úmyslu chyběl silný tým a um, který by vzpomínkové retro knížce dal punc toho, že bych ji jednou ráda ukázala dětem, jak jsem vyrůstala. Takto si odnáším jen silné zklamání. Když porovnám s podobně nostalgickou InTyMně od M. Lukášové, jsem na úplně jiné úrovni zážitku, a to bez obrázků.
Kniha plytkých vzpomínek pražské holky na dobu svého dětství doplněná o vzpomínky známých osobností a úspěšných lidí. Krátké, povrchní, autorka neumí jít do hloubky. Z textů se člověk vlastně moc nedozví, jen čte o věcech, na které si sám matně vzpomíná. Matná vzpomínka v hlavě zůstane na každou právě dočtenou kapitolu knihy, stejně tak i na obsah knihy samotné.
A jak už tady někdo zmínil, většinu obrazového materiálu je možné najít na Instagramu Devadesátek.
Co říct závěrem... na sledování Esmeraldy může člověk zavzpomínat, aniž by předtím vysolil (neadekvátní) čtyři stovky za tuhle knihu, jejíž evidentním účelem je jen dojení peněženek lidí.
Knihu jsem dostala k Vánocům od své kamarádky, kterou jsem poznala na ZŠ právě v 90. letech. Nevídáme se moc často, ale když už, tak rády vzpomínáme na společné zážitky z dětství. Když jsem knihu četla, měla jsem pocit, jako bych se do té doby úplně vrátila. Jak díky fotkám, tak díky textům. Některé kapitoly mě bavily více, některé méně, ale celkově to byl dost hezký nostalgický zážitek, tak i přes pár výtek dávám plné hodnocení.
Ten jazyk se neda cist, obraty jak z knizky pro deti, vsechny odstavce jako by byly uplne prazdny, jenom nevzhledna “potouchla” kase. Krom toho sledovani Instagramu knihy vam v podstate odkryje veskerej obsah a knizka je potom vlastne uplne zbytecna koupe. Meh
Knížka obsahuje pro člověka, který byl v devadesátých letech malým dítětem, spoustu vzpomínek, nostalgie, zároveň i některých nových informací (pokud jste byli jako já v devadesátkách ještě hodně malí). Je dle mého někdy psaná trochu zjednodušeně, některé věci se zase nadmíru opakují (hodně často se překrývají např. info z textu autorky a postřehů různých osobností v závěru jednotlivých kapitol, což se dá do určité míry pochopit, někdy to ale skoro působí tak, jako kdyby jeden od druhého "opisovali"). Docela mi vadila nemalá míra překlepů, chtělo by to pečlivější korekturu. Každopádně jsem ráda, že knížku mám, člověka to vzpomínání na dětství se zajímavými texty a fotografiemi zahřeje na duši, místy pobaví, místy se člověk i poučí.
Devadesátková popkultura letem světem optikou tehdejšího pražského dítěte. Jelikož jsem jen o pár let starší než autorka, tak jsem si v tom našla dost svého, nad fotografiemi zavzpomínala celá famílie, ale na čtení to bylo takové trochu plytké. Je to hlubší a propracovanější než facebooková stránka, ze které to vychází, ale pořád ne tak, jak by člověk od knihy takového rozsahu čekal. Pohled autorky doplňují vzpomínky známých osobností s dost různou vypovídací hodnotou (klidně se to mohlo víc vytřídit). Taky by to asi chtělo lepšího korektora - uteklo dost chyb a chtělo by to probrat i slohově... např. bambilionkrát se opakující slovo "zkrátka".
Štítky knihy
prvotina vzpomínky 90. léta 20. století společnost každodenní život
Kniha Devadesátky! je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 268x |
| Čtenářské výzvě | 38x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 87x |
| Chystám se číst | 87x |
| Chci si koupit | 44x |
| dalších seznamech | 3x |
Protože jsem v devadesátkách vyrůstala, byla pro mě knížka skvělým návratem do dětství a puberty :) Jen mě trochu mrzí, že byl až moc velký prostor věnovaný vzpomínkám a příspěvkům různých českých osobností, které mě moc nebavily, a méně bylo fotek a příliš krátké texty týkající se přímo jednotlivých hesel.