Děti z půdy
Jan Pavel
Ze soukromé prominentní školy jsou uneseny dvě děti. Již od první chvíle je jasné, že byl tento čin dlouho a důkladně plánovaný. Proč se ale únosce neozývá se svými požadavky? A půjde tu opravdu o peníze? Když konečně dorazí dopis s instrukcemi, jsou o tom již přesvědčeni všichni členové vyšetřovacího týmu. Jen mladý poručík Richard si stále není jistý. Má pocit, že se za pomyslnou oponou případu odehrává ještě něco jiného. Něco znepokojivějšího. Něco závažnějšího. Ale co může být zrůdnějšího než ohrožovat životy nevinných dětí? A podezření mladého poručíka kriminálky se potvrzuje ve chvíli, kdy je jedno z dětí nalezeno v zuboženém stavu ještě před předáním výkupného. Nic není, jak se původně zdálo. Následné události totiž roztáčejí kolotoč nepředstavitelných zvratů a odhalení, které sahají až do nejvyšších pater společenské smetánky a nezůstanou bez následků ani pro mladého kriminalistu. První vydání.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla za jeden den, napínavá, psaná jednoduše, krátké kapitoly, to navozuje rychlý spád děje, konec je trochu krutý, ale je to krimi...
Zápletka této knihy je dejme tomu celkem obstojná, ale zpracování vcelku školácké. Hodně zjednodušené vyprávění, navíc dost osekané, napětí díky tomu minimální. Naštěstí je to krátké.
Velice schematická četba, za moc to nestojí. Autor se dost opakuje - mám na mysli duševní pochody unesené Ester. Vhodné pro skutečně málo náročné čtenáře.
Děj knihy mi připadá jak opsaný z "A pavouk přichází" od J.Peterssona z roku 2008.
Je to hezké téma, pěkně napsané, ale neni to z hlavy autora. Tolik stejných prvků a totožný děj není (podle mě) náhoda
Autorovy další knížky
| 2013 |  Děti z půdy |
| 2011 |  Proč blijou sloni |
| 2020 | Bleší cirkus |
| 2005 | Jizvení |
| 2009 | Zbytečnost |
Kniha Děti z půdy je v
| Přečtených | 27x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 1x |
| Chci si koupit | 1x |
Nejdříve mne Děti z půdy zaujaly ich-formou vyprávění a rychlým tempem. Bohužel se brzy ukázalo, že více, než o vyšetřování, jde Janu Pavlovi o rozepsání osudových trampot ústředního vyšetřovatele, včetně zcela zbytečných flashbacků do jeho minulosti. Korunu tomu nasazuje závěr, který má asi zapůsobit jako depresivní sprcha, ale mně osobně spíše připomněl pohádku O hloupém Honzovi. Dopadení, přiznání, sláva, usmíření a nakonec dlouhý nos. Vycházeje ze zajímavého rozjezdu jsem skutečně čekal mnohem více. Nehledě na to, že autor nedokáže vytvořit hrdinu se silným charakterem. Namísto toho se trochu neuměle snaží o psychologickou sondu do mysli muže, jenž prožívá krizi středního věku (ó bože, už zase!). Přiznat mu však musím čtivost a autenticitu minimálně v první půlce románu. Nebýt tak schematické druhé půle, kdy se spisovatel zcela nepochopitelně - a dobrovolně - vzdává momentu překvapivého odhalení, jež pak následně rozpitvá do absurdnosti, měla kniha ode mne i tři poctivé hvězdičky.