Děti z Bullerbynu

2 11. července

Tuto knížku jsem četla ve 3. třídě. Ještě teď, jakožto studentka na ni ráda vzpomínám. Pokud nevíte, jakou knížku koupit školákovi, určitě zvažte tuto. Nenadarmo se stala bestselerem...

2 11. července

Tak tuhle knihu miluju i nenávidím zároveň! No, nenávidím je asi příliš silné slovo, spíš bych měl napsat, že mám na ni tak trochu jako vztek (a to ještě ten dobromyslný), protože mě už spousty let jaksi dopředu odzbrojuje. Měl jsem to velké životní štěstí, že se mi podařilo strávit velkou většinu dětství celkem podobným způsobem, jak je v té knížce popsáno. Bydleli jsme sice v Praze, kde jsem chodil i do školy, ale každý volný den plus kompletní prázdniny jsme jezdili na chalupu na severu Čech, kde jsem žil v téměř dvě stě let starém roubeném domě, hned pod zříceninou středověkého hradu, jak se říká přímo v lůně kopců, skal a rybníků, takže kdykoliv jsem se rozhodl, že sepíšu své vzpomínky na dětství (a že jsme si užili legrace!), pokaždé po pár stránkách zjistím, že mi místo mých vzpomínek vzniká krásný plagiát z Dětí z Bullerbynu (no, krásný, spíš poněkud odvařený). No a to už se mi stalo tolikrát, že mi nezbývá, než vzdát paní Lindgrenové hold: Jste nenapodobitelná!

1 26. května

knížka byla dříve moje oblíbená, ale někdy si ji ráda znovu přečtu.

12 29. dubna

Knihu četla nejdříve moje dcera jako povinnou četbu ve škole. Před 20 lety mi dalo opravdu hodně práce ji v knihkupectví sehnat. Mojí dceři se kniha velmi líbila.
Vzpomněla jsem si, jak já musela louskat Honzíkovu cestu a Malého Bobše a jak mě to nebavilo.
Po 20 letech jsem se ze zvědavosti zaposlouchala do audioknihy - načteno paní Libuší Šafránkovou a načteno opravdu famózně. I mně se tento příběh líbil.
Neobyčejné vyprávění o obyčejných dětech z Bullerbynu. Každá doba holt chce to své. Jsem ráda, že moji dceru povinná četba bavila.
A jsem ráda, že mohu konečně říci:,,Přečetla jsem Děti z Bullerbynu." :-)))

4 20. dubna

Velmi milé čtení, které (i když jsem to původně nečekal) si podmanilo i naše dva kluky. Nedokážu ovšem říci, v čem kouzlo téhle knížky spočívá - je to vlastně docela obyčejné povídání o docela obyčejných dětech, občas okořeněné špetkou humoru. I když pro nás a tím spíš pro naše děti už je ta "obyčejnost" dost relativní - ať už s ohledem na odlišnost švédských poměrů a zvyků, nebo hodně vzdálenou dobu, v níž se příhody dětí odehrávají.

3 17. dubna

Knížka mého krásného dětství. Četla jsem ji nesčetněkrát, a teď v dospělosti už dvakrát mé osmileté dceři. Je to sentimentální četba, ale také připomenutí toho, jak jednoduché a zároveň dobrodružné bylo dětství dřív. Co mě však překvapilo je věta 'ty zlý fakane', když se Lisa s Annou staraly o malou Kerstin. Asi v době překladu slovo 'fakan' bylo přijatelné. Nicméně mé dceru zvláště zaujalo díky podobě určitému vulgárnímu slovu v angličtině :)

1 04. dubna

V podstatě kniha je psaná hezky.
Osobně. Knihu jse samozřejmě četla, neboli musela číst, ale nikdy mě nebavila.
Mladýmu jsem jí četla, když mu byli 3 - 4 roky. U kapitoly, kdy si vybavuje pokojíček pro panenky mi mládě řeklo, že ho to nebaví a že budem číst něco jiného.
Je to prostě kniha pro holky.

1 03. dubna

Toto je srdcovka mého dětství, za kterou se nikdy nebudu stydět. Děti z Bullerbynu si vždycky rád přečtu. Je nádherné se vrátit do dětství a znova a znova prožívat ty příběhy...

1 02. dubna

chudák moje máma, četla mi tuto knížku tolikrát, že už ji znala zpaměti

18. března

Nevím,osobně si myslím, že knihu mají mnozí rádi proto, že patřila do povinné četby a v jejím rámci se dost vymykala, byla milá a zábavná. Nicméně mě osobně nikdy nepřipadala nijak mimořádná a spíše zapadla mezi mnoha jinými milými, hravými a zábavnými knihami a nezanechala hlubší dojem. Ačkoli je pravdou, že je tu asi ten nejlepší knižní dědeček… A samozřejmě vydání v edici Jiskřiček je naprosto úchvatné.

1 07. března

Vidím, že je to téměř všech nejoblíbenější kniha dětství. Já si ji poprvé přečetla až na vysoké a nemohu posoudit jinak. Astrid byla nadlidská dětská vypravěčka, protože mě v dospělosti vrátila hravě lousknutím prstu do dětství a hned jsem byla jedním z dětí z poklidné vesničky Bullerbyn a dělala s nimi všechny vylomeniny, jezdila do školy, prodírala se kupou sněhu a prožila krásné švédské Vánoce!

4 07. března

Nejoblíbenější kniha mého dětství, četla jsem ji několikrát. Po mnoha letech znovu až svým dětem.

1 07. března

Nádherná kniha o dětství.Čtěte svým detem před usnutím.Laskavost čiší z každé stránky

2 23. února

I na samotě se třemi statky není nouze o všelijaké zážitky, když je tam dostatek dětí. A tak se můžete třeba lovit zubry na ostrově a dělat další skopičiny. I když jde o jednu z těch knih, kde holky udělají z kluků nezřídka pitomce, je to čtivé a právem dílo patří k legendám.

2 21. února

Hmm, tak už je čas posunout tu knihu další generaci. Hned bych si těch třicet let zase odmázla :-)

1 14. února

Další úžasná knížka s kterou jsem vyrostla.

1 01. února

Také jste ji měli tak rádi? Bohužel znovupřečtení mi zkazilo ten nadšený, dětský dojem z knihy. Chápu, proč jsem jako dítě knihu milovala a věřím, že děti ji stále budou milovat. Bohužel teď už mi připadala...nijaká. Ovšem ilustrace Heleny Zmatlíkové jsou stále nadčasové, milé a hřejivé.

1 01. února

Úžasná kniha, návrat do bezstatostného detstva:)

4 19. ledna

Skvělá knížka. Líbí se mi ty dětské hry plné fantazie. Každý den spousta radosti. To dětství (když je zdravé a hezké) je super: jít nakupovat je dobrodružství, protože jsme "jako dospělí", péct perníčky na Vánoce je super, protože můžeme vykrajovat, co chceme... Pro nás, jako dospělé, je to rutina, nuda, vánoční stres.
Je to škoda..
Někdy mám pocit, že toho mám tak moc a všechno k dispozici, kdykoli si to usmyslím, že je pak vlastně těžký se z toho radovat... Je těžký radovat se z toho, že mi dal někdo karamelu, když můžu jít do krámu a koupit si jich kilo, kdykoli mám chuť.
No nic... to je takové moje dlouhodobé přemýšlení :)

Milá vzpomínka na mé dětství, knížku jsem četla znovu a znovu, ne třeba celou, ale oblíbené kapitoly. Dobrodružství dětí z Bullerbynu mi přišla tenkrát opravdu napínavá:-)

1 11. ledna

Má nejmilejší kniha dětství :) Těším se, až ji budu jednou číst dětem.

09. ledna

Děti to moc bavilo, pozornost udržela i tříletá, protože je to napsané dětským jazykem. Přečetli jsme ji celou.

08. ledna

Asi jsem měla jako dítě jiný vkus nebo jsem pouze nechtěla číst. Bohužel, kniha ve mně vyvolává jedině tak odpor (byla to pravděpodobně nějaká povrchní záležitost, nicméně se to hluboce zakořenilo). Ke knize už se nevrátím. Z dětského věku jsem vyrostla a jak už tu někdo psal, nejspíš by mi příběh neměl co nabídnout.

2 05. ledna

Jako děcko jsem byl z tohohle nadšený. Četli jsme to na základce v hodinách čtení, ale o pár let později jsem si to střihl ještě jednou samostatně. Bylo to fajn :-)

3 03. ledna

Knížka, kterou čtu většinou znovu a znovu, když jsem dlouho nemocná. Ani nevím, kolikrát jsem příběhy z Bullerbynu přelouskala, když jsem byla malá, natož od té doby. Jedna z nejúžasnějších knížek vůbec, popisující krásnou dobu a moc milé dětské příběhy.

4 02. ledna

Ke knize jsem se po několika letech opět vrátila a i doteď je to pro mě milé, krásné čtení. Je pěkné přečíst si o době, kdy se děti dokázali zabavit venku bez veškeré elektroniky, počítačů a mobilů. Jako malá jsem si vždycky přála prožívat to, co ony děti z Bullerbynu.

8 29.12.2017

Občas mám potřebu si přečíst nějakou knihu ze svého dětství a byť jsme ji před pár lety četly spolu s mou dcerkou, ráda jsem se k ní v tomto předvánočním období vrátila. Mám ráda příběhy A. Lindgrenové, v Bullerbynu je klid, pohoda, obyčejný jednoduchý život. Děti jsou stále venku a zažívají spoustu krásných dobrodružství a já se ráda na chvíli zastavím a zavzpomínám....

18.12.2017

Jedna z mála vyloženě milých knih této autorky – bez všech těch lindgrenovských špendlíků a žiletek narafičených do plyše.

Tahle knížka byla moje oblíbená v dětství. Pamatuji si jak jsem jí hltala a líbily se mi jejich jména. :-)