Děti Volhy

Opravdu zvláštní kniha. Místy se četla jedním dechem, místy byla velmi těžko stravitelná. Nádherné popisy přírody a života obyčejných lidí na březích Volhy. Zaujalo mě, jak kolem hlavních postav "proplouvaly" velmi bouřlivé dějiny Ruska na poč. 20. století. Příběh dcerky, která vyrůstala tak dlouho mimo realitu, schovaná před světem a jeho krutostí. Ale touha po životě je tak velká, že se nakonec i ona vydá do světa.
Zajímavé pro mě bylo shrnutí historických faktů té doby - myslela jsem si, že příběh je celý smyšlený, o to větší překvapení bylo, že se opírá o příběhy skutečných lidí.
Celá historie Povolžských Němců i jejich osudy je velmi zajímavá, ostatně asi osudy většiny lidí, kteří měli tu "smůlu", že prožili 20. století v zemi, která se jmenuje Rusko.

Tak tohle bylo trochu překvapení, od Guzel bych magický realismus nečekal, a v sovětské republice povolžských Němců už vůbec ne. A hned dodávám, že to bylo velmi příjemné překvapení, ta kniha je opravdu moc dobrá a určitě ji doporučuji.
Líbila se mi už Zulejka, ale Děti Volhy dávám o kousek výš.

(SPOILER) Musím se přiznat, že pohlížím na tento titul poněkud zádumčivě. Je to jistě silný příběh, ve kterém je hodně věcí, se kterými se těžko srovnávám.
Učitel němčiny Bach šel na vztah s Klárou opravdu, ale opravdu pozvolna. A když ji poprvé spatří v Evině rouše, tak se usmívá, ač je znásilněná. Víc už nevykecám.

Nádherná próza napsaná v dlouhých, poetických větách, plynoucí jako Volha sama (a někdy také tak plouživě). Přesto na mě z knihy dokonale dýchal zapomenutý život německých kolonistů Povolží, prezentovaný prostřednictvím zakřiknutého (ne)hrdiny, který raději žije svůj pomalý život na úplné samotě, než aby čelil změnám přikrádajícím se z venkovního světa. Zulejka se mi od autorky líbila o něco víc, ale i tak je to krásný román.

Jedna z mnoha smutných knih. Svět má své hrdiny, ale také nevýrazné a neschopné postavy, jako učitel Bach. Když pominu dějinné události, tak mne kniha nezaujala. Poprvé v životě se dozvídám, že žena, kterou znásilnili tři kozáci je šťastná a spokojená-později těhotná?

Literáti její velikosti moc nejsou. S chutí jsem procházela řádky. Nahlédnutí do historie, které u nás není přehršel. Zpracováno s pohledem člověka, který si udržuje nadhled. Styl vyprávění sedne na první dobrou! Není potřeba si zvykat na styl psaní nebo přemýšlet o tom, co by mohlo být ukryto mezi řádky. Všechno se skvěle vykresluje a není potřeba domýšlet. Závěr s popisem umírání tak neobvyklý, že jsem si to musela přečíst znovu a znovu. V knize se odehrává několik životů a bolestná historie dění kolem.

(SPOILER) Zajímavá knížka, poeticky napsaná. Moc se mi líbilo, jakou proměnou na konci Bach prošel, to pro mě bylo až terapeutické. Části o vůdci bych vyřadila, tuším tam nějaký umělecký záměr, ale nekonečně mě nudily.

Mistrovské dílo. Úžasný literární zážitek, na který si musíte vyhradit dostatek času.

Krásný dojemný příběh. Celé se mi ale nečetlo dobře, dlouhé popisy, některé pasáže mě nebavily. Nejkrásnější bylo čtení o Bachovi, Kláře a jejich dcerce.

Silný dojem. Sevřený děj, nerozbíhající se na množství osob, naopak se koncentruje kolem hlavního hrdiny. Děj téměř mystický nepřekračuje však hranici reálného života. A uprostřed se vine mohutná řeka, kolem níž se plahočí lidé.

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na dlouhé popisy bez přímých vět. Ale popisy jsou tak živé, krásné, že jsem na nich brzo měla "závislost", příběh sám o sobě je silný, dojemný, ač jsem si podle anotace představovala něco jiného. Velmi krásná kniha, která Vás zavede do vzdáleného Ruska a jejich německých přistěhovalců, počátků komunismu i života u Volhy

Příběh popsaný v této knize je velmi silný a autorka umí dokonale vykreslit pocity jednotlivých postav.

Přiznám se, že jsem od knihy příliš neočekávala, ale o to více mile překvapila. Již dlouho jsem nečetla tak pestrou knihu, zvukomalebnou, kde si autorka a potažmo hlavně překladatel vyhrál se slovíčky a co nejbarvitěji popsal každou větu, odstavec...
Jsem nakonec ráda, že mou poslední knihou v roce 2024 byla právě tato zvolená knížka od autorky, která zároveň je první od paní Jachiny a směle ji mohu zařadit mezi top knihy letošního roku.
Ačkoliv se jednalo o těžké téma plné utrpení i jiskřiček světlých chvil, stalo se přímo lahodou číst jednotlivé řádky a kochat se našim krásným českým jazykem. A číst mezi řádky a objevovat skrytá zákoutí na stránkách.

Páni, tak jsem se zasnila, až jsem vyrobila hrubku - v předchozím komentáři má být samozřejmě "nesešli"!

Paní Jachina píše jako Marc Chagall maloval. V mnoha pasážích jsem si představovala, jak by tuto nádhernou knihu ilustroval. Bohužel se o pár desítek let nesešly...

Děti Volhy byly mým prvním setkáním s autorkou a opravdu hluboce smekám. Dostalo se mi do rukou skvostné dílo světové úrovně psané vybroušeným a nesmírně bohatým poetickým jazykem, okouzlujícím slohem, který tento mistrovský kousek pozdvihuje na krásnou báseň v próze. Nepřekonatelnou roli zde sehrál i překlad Jakuba Šedivého.

Mám ráda silné příběhy o osudech prostých lidí, kteří se ocitli v soukolí velkých traumatických dějin. Vychutnávala jsem si barvité popisy, hru se slovy, symboliku, podmanivé metafory, magický realismus, dostalo se mi "v jednom balíčku" všeho, co mám u knih ráda. Dílo je opravdu jen pro ty, kteří rádi věnují čas a úsilí náročné literatuře. Pro mě samotnou vrchol spisovatelského umění a silný čtenářský zážitek.

Nádherná kniha plná magických okamžiků, krásných popisů a metafor. Mé první setkání s autorkou a určitě ne poslední.

Po Zulejce další krásná kniha autorky. Dokonalý jazyk, za což samozřejmě dík i překladateli, který si s tím určitě musel dát velkou práci. Už dlouho jsem si v nějaké knize tak neužívala každé slovo. Ne vždy mě delší popisy přírody apod. baví, ale tady to člověka úplně přeneslo do děje. A samozřejmě nelze ani opomenout zvolené téma, které trošku i zabrušovalo až do etnografie, každopádně osudy a kultura povolžských Němců byly hodně zajímavé a čtenář se dozví něco nového.

(SPOILER) Vynikající kniha, po dlouhé době úplné zjevení co se týče práce s jazykem. Překlad je naprosto vynikající. Kniha je jako barevný obraz. Byť jsem Volhu spatřila maximálně v televizi, autorka mě přenesla na místo samé, cítila jsem vůni a chuť všudypřítomných jablek, cítila jsem vítr v sadu, slyšela jsem šumění vody, praskání ledu, viděla jsem Grimmův statek jako na dlani. Postava Bacha je geniální, němý Němec je tichým účastníkem dějinných zvratů, aniž si sám uvědomuje jejich závažnost a význam. Přesto je jejich součástí, přesto zasahují i do jeho života. Postava děvčátka dává příběhu energii, přidává hluboký citový rozměr, byť vztah Bacha a Anče není úplně jednoduchý-jako nic v životě člověka. Paralelní příběh Lenina a masového vraha Stalina zase vnáší pocit reálného strachu a zla, třeba v příběhu s kapry a hladovými psy. Těším se na další knihy!