Děti ticha

12.12.2017

Nechala jsem si to pár hodin rozležet v hlavě a myslím, že jako kostra pro vytvoření něčeho obsáhlejšího je tento stostránkový strojopis dostačující. Pár dní práce za stolem, pak na zkušebně s herci, a věřím, že by z něj mohl na jevišti vzniknout pěkný kousek. Neméně působivý jako film. Jen si na něj koupit lístek! :-)
Dávám tři hvězdičky a děkuji, pane Medoffe. Až díky Vám jsem zjistila, jak moc v tištěné dramatické tvorbě spoléhám na autorovo polopatické vedení, které …tady není. Takže, ač moje čtenářské síly v tomto běhu přes překážky ubývaly, radost při jeho zdolávání nechyběla. Zvlášť u té scény s poslechem Bachovy hudby. Děkuji.

SÁRA:
(…) Ano, chci být spojena s jinými lidmi, ale celý život lidé mluvili za mě: ona říká, ona myslí, ona chce. Jako by nebylo žádné já. Jako by nebyl nikdo, kdo by rozuměl. Pokud mě nenecháte být individuem, abych byla sama sebou, tak jako jste vy, do té doby nebudete opravdu schopni dostat se do mého ticha a poznat mě, a dokud to nedokážete, nedám se vám poznat. Do té doby nemůžeme být spojeni. Nemůžeme sdílet vztah.(…)

SÁRA:
Hluchota není protiklad slyšení, jak si myslíte. Je to ticho plné zvuků.
---------------------
vysvětlivka: celý děj se odehrává v mysli jedné ze sedmi postav – v mysli Jamese Leedse, takže snad proto uvnitř chybí určení míst a času (překážka č. 1). Autor stejně tak opomíjí i fyzický popis postav nebo ty krátké závorky naznačující jejich pohyb a gesta (překážka č. 2). Žádné obligátní rozdělení na obrazy a scény. Jen dialogy postav, které se na jevišti objevují a zase mizí (překážka č. 3).