Děti srpna

od:


KoupitKoupit eknihu

Začátek příběhu je plný optimismu: před sídlem KGB je stržena socha Felixe Dzeržinského a srpen 1991 přináší v Moskvě definitivní porážku bývalého režimu. Zdá se, že se rodí nové století a „děti srpna“ – vítězové z moskevských ulic – jsou přesvědčeni, že historie se dává novou cestou. Jeden z nich, vypravěč a hlavní hrdina knihy, si říká „Bezpečnost, ta stará běhna zemřela! Už nade mnou nemá moc, nemá moc nad nikým! Její špionské triky jsou vyhozené do odpadků, ta kurva je mrtvá…“ A právě tehdy se mu dostává do rukou deník babičky, která v něm zaznamenala historii své rodiny, avšak zcela utajila tajemství své lásky a dokonce i jméno vypravěčova dědy, který se prý ztratil v roce 1942. Kdo byl tento člověk, který se jednou v noci vrátila nečekaně z fronty, hýřil v restauracích a patrně měl ženy i v jiných městech? Agent NKVD, informátor? A vybrala si babička, jejíž rodina byla postupně decimována válečnými lety a stalinským terorem, tohoto sovětského ďábla, aby ji ochránil? Vypravěč tedy začíná pátrat po stopách ztraceného předka a rozmotávat spletité klubko rodinných vztahů i tragických dějin bývalého Sovětského svazu. Jeho hledání mu přinese navíc i zvláštní obživu: nechává se najímat lidmi, jejichž příbuzní zmizeli v gulagu, aby našel jejich stopy, či alespoň jejich hroby. Při tomto dobrodružném povolání používá falešné dokumenty mezinárodních organizací a dostává se na nejrůznější místa bývalého Sovětského Svazu, strádá žízní v hladových stepích Kazachstánu, v Karelii objeví obludnou komunitu tuláků, mentálně retardovaných lidí a psů, udržovaných ve strachu za ostnatým drátem bývalým vězeňským dozorcem… A spolu s ostatními „dětmi srpna“ postupně přichází o iluze. Do prezidentského křesla se dostává někdejší agent KGB Putin a nová tajná bezpečnost, o nic méně hrozivá než její předchůdci, začíná znovu upevňovat svou moc. Kritička Olgfa Lebeduškina o Lebeděvově knize napsala „Román Sergeje Lebeděva je o 90. letech 20. století i o tom, co se děje v Rusku dnes. Popisuje, jak se kolektivní touha obrací k minulosti, k době, která se zdá být lidem zvenčí peklem, kterou však domácí lidé považují za ráj, za místo, jež bylo od ostatního světa bezpečně odděleno plotem.“...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/291806/deti-srpna-thG-291806.jpg 4.112
Orig. název:

Ljudi avgusta

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Pistorius & Olšanská
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
Mijagi
11.09.2017

Hlavní postava románu putuje po území bývalého Sovětského svazu a na zakázku hledá ztracené lidi či rozplétá pohnuté historie různých rodin. Pronásledování, udávání, deportace, lágry, lokální, ale i obě světové války, výměny režimů, ale ne struktur u moci, tajné služby, korupce, zinscenované procesy, zfalšované důkazní materiály, archivy, teroristické útoky, regionální nelegální samovlády… od počátku 20. století až po Putina. Do necelých 300 stran natěsnané novodobé dějiny a charakteristika ruského lidu. Podané v dobrodružném formátu. Další kniha, co může nahradit leckteré učebnice dějepisu. Na podobné téma doporučuji: Anatolij Naumovič Rybakov – Děti Arbatu (román), Světlana Alexijevič – Doba z druhé ruky (reportážní kniha).

"Zrovna běžely zprávy a moderátor oznámil, že dosavadní šéf FSB byl jmenován tajemníkem Bezpečnostní rady státu... Ještě před dvěma lety tenhle šéf Bezpečnostní rady a ředitel FSB v politice vůbec nefiguroval. Muž s telegraficky krátkým jménem, připomínajícím služební pseudonym a končícím stejně jako Lenin a Stalin na 'in', který přišel ze sféry KGB a byl až doposud zástupcem petrohradského starosty, tedy jasná politická nula. A najednou raketově vylétl vzhůru, jako by si ho někdo vymyslel bez ohledu na realitu a na zákonitosti služebního postupu. Nebo že by znovu zaskřípaly staré žernovy a spustily se staré mechanismy?"

bondula
22.03.2017

Toto! Lebedev v rozsahu ani nie tristo stránok dokázal popísať históriu Ruska a blízkeho zahraničia od prvej revolúcie v r. 1905 až po druhú čečenskú vojnu. Dokázal tam vpratať a farbisto popísať geografiu obrovského ZSSR, od Dorohobyča s rakúsko-uhorským šmrncom po stepi a púšte Kazachstanu. Od hrebeňa Kaukazu po brehy Severného ľadového oceánu. Napchal tam totálne hutný, priam až detektívno-thrillerový príbeh. Týmto všetkým orámoval charakteristiku dnešného ruského človeka. A zachytil nástup Vladimíra Putina, okolnosti ktoré k nemu viedli a okolnosti, ktoré z neho vyplývajú.

„Tak my máme zkušenosti s vraždením, zradami, zříkáním se nejbližších členu rodiny, jenže tahle zkušenost jakoby se nikoho netýkala... nikto neprohlédl a neřekl: Bože, na mých rukou je krev, to jsem byl já, to je má vina.“

V tej knihe nie je zbytočné ani jediné slovo, ani jediné. Občas sa dejom mihne bezvýznamná postava, nastane situácia, ktorá zdanlivo s ničím nesúvisí, príde popis miesta či udalosti akoby vytrhnutý z kontextu. V rámci modernej literatúry a toho, že už mám za sebou Lebedevove Hranice zapomění, neprikladal som tomu nijaký význam. Ale ono v tej knihe všetko význam má! Nenašiel som jedinú začatú linku, ktorú by autor nevyužil a neukončil. Treba čítať naozaj pozorne. Tak čitateľ môže viesť pátranie po rozprávačovom stratenom predkovi. A už toto by stačilo, aby z toho bola fantastická kniha. Ale kdeže! To sme tak v tretinke rozsahu! Autor začne posúvať rozprávača po šachovnici divokých deväťdesiatych rokov, v každej kapitole sa dostáva na nové miesto, do úplne nových prekvapujúcich situácií. Rozprávač „dospieva“, doba sa mení. Aby sa na konci všetko otočilo naruby a vrátilo sa na začiatok.

„Minulost se vrátila a nám nezbývá než v ní žít.“

Čítanie Dětí srpna bol pre mňa zážitok. Regulárny silný zážitok, porovnateľný s výletom do hory, či skokom na bunjee. Proste šupa! Fantastická moderná forma, vynikajúci preklad, našlapaný dej. Treba však povedať, že kniha sa nebude páčiť každému. Vyžaduje aspoň základnú znalosť ruských reálií a modernej histórie. Verím, že je kľudne možné napríklad nepochopiť záver - autor tu spracúva reálne udalosti z konca milénia. Nevedieť o čom hovorí, pričom on o tom nehovorí, len jasne naznačuje, sila záveru mi unikne. Úplne. Nebudem teda písať, že Děti srpna sú úžasná kniha, to totiž nedokážem posúdiť. Je to však kniha, z ktorej mám pocit, že bola písaná pre mňa. Ďakujem Sergej! Budem na ňu spomínať ešte dlho. A teraz sa musím vrhnúť znova na Hranice zapomění, pri prvom čítaní pred rokmi mi zjavne čosi podstatné uniklo.

kuruteku
20.05.2016

Je to zvláštní svět - od Dětí Arbatu k Dětem srpna, od revolucionářů k byrokratům, od byrokratů k dobrodruhům. To v knize není a nemůže být - ta je jen dalším střípkem k obrazu vývoje Ruska a v Rusku. Číst tuto knihu po Dni opričnika - nevím, jestli to byl dobrý nápad. V každém případě skvělá kniha umožňující nahlédnout, jak se během dvaceti let (a hloub do minulosti a s náznakem budoucnosti, v níž žijeme) proměnil svět.

puml
16.04.2016

Další skvělý počin na poli ruské literatury od nakladatelství Pistorius a Olšanská. Jedno z mála nakladatelství, které vydává skutečně kvalitní ruskou literaturu. Překladatelem je již tradičně Libor Dvořák. Už první román autora Hranice zapomnění se u mě zařadil mezi top knihy, které jsem za posledních pár let četl. Děti srpna Vás hned od začátku vtáhnou svou až přízračnou atmosférou rodinného tajemství. Samotný děj je pak vystavěn na takřka dokumentárním základě s detektivní zápletkou.

TIP: Máte rádi Databázi knih? Podpořte ji v Křištálové lupě (Zájmové weby) - hlasujte zde.

Autor a jeho další knihy

Sergej Lebeděv

Sergej Lebeděv
ruská, 1981

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených1x
v Přečtených15x
v Čtenářské výzvě1x
v Doporučených2x
v Knihotéce8x
v Chystám se číst14x
v Chci si koupit4x