Děti kapitána Granta
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300/bmid_deti-kapitana-granta-6603def81e8d0.jpg
4
772
77
Až do Severního průlivu donesl žralok kusou zprávu o ztroskotání lodi Britania i výzvu nešťastných trosečníků o pomoc. A tak tři neúplné listiny nalezené v útrobách žraloka zavedou jachtu Duncan a její statečnou posádku, odhodlanou pomoci, na bludnou pouť kolem celého světa. Na palubě jachty jsou i Mary a Robert, děti skotského kapitána Granta, který se svou lodí Britania zmizel kdesi v neznámých oceánských pustinách, kde hledal novou vlast pro hladovějící lid své země. Jen úvahy a dohady řídí cestu dětí za otcem po neschůdných cestách, kde číhá plno nesnází, nebezpečí a nejednou i smrt. Víra obou dětí v konečný úspěch výpravy je však nezlomná a přenáší se i na jejich ochránce a přátele až do chvíle radostného setkání s kapitánem Grantem. Tato kniha se stala jednou z nejčtenějších a nejrozšířenějších Vernových knih, které byly i dramatizovány a filmovány. Verne vložil do tohoto prostého, ale napínavého příbehu mnoho zeměpisných, přírodovědných i národopisných poznatků o dalekých krajích, o Jižní Americe, Austrálii a Tichomoří, a jako dobrý znalec lidských povah vykreslil v dětech kapitána Granta opravdové malé hrdiny, kteří jsou i dnes vzorem statečnosti a odvahy.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1899 , Josef R. VilímekOriginální název:
Les enfants du capitaine Grant , 1867
více info...
Přidat komentář
Podívejte se, v jakém roce byla tahle kniha napsaná a pak můžete zůstat v němém úžasu jako já, pokaždé, když jeho knihy otevřu.
Na knihách J. Vernea jsem vyrůstal a proto na ně nedám dopustit. Dnešní mládež má již zřejmě jiné vzory, ale pro mne zůstávají postavy z autorových knih těmi pravými hrdiny (možná jsem si je tak trochu zidealizoval).
Ako malý chlapec som si užíval putovanie ďalekým krajmi. Doteraz nezabudnem na scénu potopy, kde sa hlavní hrdinovia zachránili vylezením na obrovitánske stromy. Verne je naozaj dokonalý tvorca atmosféry a dobrodružstva. Odporúčam.
Rád jsem pomáhal dětem najít svého otce a čelil mnoha nástraham,které může neznámý svět přinášet.Zde jsem viděl hrdiny a snil o takovém dobrodružství.Byl jsem moc rád,že děti našli svého otce,čtivé
Jedna z mála klasických verneovek která mě nebavila. Možná to je mnou, nevim proč...
Posádka lodi Duncan vyloví poblíž skotského pobřeží kladivouna, v jehož útrobách nalezne tajemnou zprávu. Touto scénou vylíčenou na prvních dvou stranách se rozjíždí jedno z nejrozsáhlejších Verneových dobrodružství, které čtenáře zavede do exotických končin několika kontinentů. Příběhy a jednotlivé epizody jsou příjemně naivní a prožívají je lidé, jenž si velmi snadno oblíbíte. Dokonce mám pocit, že čím má verneovka více stránek, tím hůře se s jejími hlavními hrdiny loučí. V Dětech kapitána Granta autor navíc stvořil postavu pro mě opravdu nezapomenutelnou - Jacques Eliacin Francois Paganel, tajemník Pařížské zeměpisné společnosti, dopisující člen společnosti berlínské, bombajské, darmstadtské, lipské, londýnské, petrohradské, vídeňské a newyorské, čestný člen Královského zeměpisného a národopisného ústavu indického, roztržitý člověk, jehož příhody, výpočty a cestopisné poučky jsem hltal doslova jako malý kluk :-)
četl jsem jako malý kluk v osmdesátkách. Ne tak dobrá jako Dvacet tisíc mil pod mořem, nebo Tajuplný ostrov.
Tuhle knihu jsem v době dospívání četl opakovaně. Byla to exotika, dobrodružství, cestování, historie....vše co jsem měl a mám rád. Navíc s převzatými původními francouzskými ilustracemi, půvabnými a srozumitelnými. Příběh jsem nevnímal jako něco nereálného, myslím že jsem byl opakovaně součástí děje, ještě dnes si připomínám pocity, které jsem tenkrát měl. Cestoval a pátral jsem s hrdiny. Pro mne jedna z nejlepších knih Julese Verna. Doufám, že se k ní ještě někdy vrátím.
Pribeh by sa dal skratit na 1/3 knizky, zvysok su nudne dejepisne (vymenovanie 60+ dobrodruhov aj s datumami pokusov o postupne objavovanie Australie) a narodohospodarske (ako sa tazi zlato) komentare ktore vobec nesuvisia s dejom. Obcas je to doplnene ciernou kronikou (vlakove nestastie) ktore sa tiez nedotyka deja.
Obcas je to prekladane jednovetovym konstatovanim ako 12-rocny Robert Grant hrdinsky utlkol neskodnu jezuru australsku palicou po hlave (+ konstatovanie ze jezury vyhynaju).
Divna knizka, napr. Tajuplny ostrov je radovo lepsi.
No, je to moje prvé stretnutie s Vernem, pri čom Deti kapitána Granta nie su jeho najlepším dielom, ale napriek tomu to hodnotím pozitívne. Mám rád knihy, kde sa veľa cestuje, hlavne preto, lebo aj ja mám záľubu navštevovať nové krajiny, a dôsledku toho som knihu prečítal relatívne v krátkom časovom úseku. Preto, čo sa týka tejto knihy, by som to odporúčil hlavne cestovateľom, ktorých trošku zaujíma, ako prebiehalo cestovanie v minulosti. V dnešnej dobe je ľahké nastúpiť na lietadlo a behom pár hodín vás prevezie na druhý koniec sveta, no tu hlavný hrdinovia nemali tie vymoženosti, tak s nimi cestujeme loďou, čo bola v tej dobe asi najrýchlejšia medzikontinentálna preprava. Krásny opis krajín, ktoré spoznávali a v tej dobe neboli ešte tak známe a objavené. Hlavne ma prekvapil Nový Zéland, kde v tej dobe prebiehal boj medzi domorodcami a Anglickým vojskom. Najviac mi asi prekážal prehnaný optimizmus, ale celkový názor pre mňa to nekazí.
Děti kapitána Granta jsou jedinou knihou mého bratra, zatímco já hltal a hltal. Od té doby vím, že kvalitu člověka neurčuje počet přečtených knih, což mě drželo vhodně při zemi.
Také jsem vyrůstal na Verneovkách a tenhle návrat k nim jsem si dopřál s velkou chutí. Užil jsem si to čistokrevné klasické dobrodružství každým písmenkem. Neustále jsem měl na paměti dobu, kdy tento příběh vznikl a tak beru s rezervou jistou prvoplánovost hlavních postav, jejich neochvějnou čest a neotřesitelný charakter. Ano, dnes už se tak jednoznačné charaktery v knihách nenosí, máme raději rozervané a nejednoznačné osobnosti, tápající a chybující a také trochu více akce a krve. I řešení některých nebezpečných situací a rovněž splnění toho zásadního úkolu je v této knize na dnešní poměry příliš náhodné. Tolikrát zmíněná prozřetelnost, která zasáhne, je opravdu to jediné, co mi na příběhu občas trochu vadilo. Ale celkově to její kvality zase tolik nesnižuje. Nadčasové a krásné dobrodružství.
Patří do skupiny těch verneovek, s kterými jsem vyrostl. Takže ji mám rád. A nejsem s těma pěti hvězdičkama objektivní. Z dnešního hlediska je to hezký námět a hezký příběh v konturách. V detailech a taky po stránce literární kvality tak na jednu vybledlou hvězdičku. Taky postavy černo-bílé a popsané jeho děsnými stereotypy. Jde ale o příběh, a ten je famózní. Až je málem škoda, že pan Verne vyčerpal tolik dobrého námětového materiálu na jediný román.
Celou edici jsem si postupně koupil a mám jí nachystanou na důchod, abych se vrátil do dětských let :-) . Tuto knihu zpracováváme s karádem do mluveného slova. Najdete jí na Youtube
Na příběhu je neúžasnější odvaha a sveřepost, s jakou se cestovatelé vydávají za svým nejistým cílem podle nejasných indicií napříč světem. Samozřejmě, že je vede prozřetelnost, jako každé dítě odhodlané prokousat se těmi stovkami stran textu, plných popisů dobových reálií skoro zaniklého světa. :) Doporučuji odhodlaným prokousat se sto padesáti osmi tisíci slovy.
Štítky knihy
Austrálie přátelství moře a oceány lodě francouzská literatura Nový Zéland dobrodružství Argentina námořníci odvaha
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Kniha Děti kapitána Granta je v
| Právě čtených | 16x |
| Přečtených | 1 247x |
| Čtenářské výzvě | 45x |
| Doporučených | 65x |
| Knihotéce | 630x |
| Chystám se číst | 112x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 9x |
Tento román je velmi dlouhý a doslova nabitý dobrodružstvím. Procestujeme v něm několik kontinentů, při pátrání po zmizelém kapitánu Grantovi. Ani zde nechybí delší poučné výklady většinou ze zeměpisu a přírodopisu v podání profesora Paganela. Fakta jsou často zastaralá, někdy nudná, můžete je však přeskočit a vychutnat si pouze dějovou část knihy. Já jsem tentokrát nemusel vynechat ani řádek. Pominu li jistou naivitu a neskutečné štěstí, které hrdinové knihy mají, jde o napínavý román, který doporučuji dobrodruhům každého věku.
Kdo již dříve četl Tajuplný ostrov, bude bohužel připraven o pár překvapení.
Malá zajímavost: Francouz Paganel trpí nyktalopií, která je ve vysvětlivce označena za schopnost vidět za tmy. Jen minimum odkazů na internetu toto potvrzuje. Valná většina článků označuje nyktalopii pojmem šeroslepost, což je pravý opak.
Velmi uspokojivé.