Živý mrtvý a další policejní povídky
Martin Goffa
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262040/bmid_zivy-mrtvy-a-dalsi-policejni-povidk-f6o-262040.jpg
4
244
73
Detektiv Miko Syrový / Mikuláš Syrový série
< 4. díl >
Miko Syrový slaví dvě desítky let své policejní kariéry. Tedy slavil by, pokud by zrovna neležel v nemocniční posteli. A tak alespoň vzpomíná na dobráky i nebožáky, kteří prošli jeho detektivním životem. Na jedné straně kolegové, na té druhé zlodějíčci, podvodníci, rabiáti a dokonce vrazi. Julo, jeho první velitel, nenasytná a přesto osamocená Zuzanka, Greg, maličký nácek Patrik, gambler Beny... Ti a mnozí další defilují Mikovi před očima a on si vybavuje příběhy, které s nimi prožil v dobách dávných i těch sotva minulých. V povídkové knize Živý mrtvý vrací Martin Goffa na scénu svého detektiva pražské kriminálky, Mikuláše Syrového.... celý text
Přidat komentář
Povídky mám rád, zvlášť takové, které doplňují známé příběhy a osudy. Je vidět, že autor má na jedné straně dost nápadů a na druhé málo času nebo prostoru pro další romány. Goffa, to je pro mne takový český DD. S uhlazenějším stylem, ať už se to týká schopnosti vyprávět příběhy lehčím perem, nebo o půltón sofistikovanějšího humoru. A skvělý humor, ten je tu v některých povídkách na prvním místě.
90 % (94 čtenářů s aktuálním průměrem 84 %).
…
„Eště jednú na Simonu nebo děcka šahneš a budeš tu kurva týždeň, Karol. Jasné?“ „Jasné,“ zazněla tichá odpověď a Malík přešlápl z nohy na nohu. „Než teraz odejdeš,“ pokračoval velitel, „uklidíš po sobě ten svinčík. Jasné?“ „Jasné.“ „A už mi nikdy nechoď na oči, ty somár sprostý. Do smrti ťa nechcem vidět! Jasné?!“ „Jasné.“ „Tak dobre, Karol. No… Prijdeš večer do hospody na maryáš?“ „Jasné, Julo.“ „Fajn. A teraz běž za Simonú, kup jí nejakú bonboniéru a pěkně jí to urob, ať sa usmíríte. Ale hovorím ti, Karol, eště jednú, eště jednú ju ztřískáš a…!“ Spravedlnosti bylo učiněno zadost.
…
„Takže strejda, jo? To bych teda chtěl vážně vědět, co je zač. Protože…“ „Detektiv,“ vypálil kluk bez rozmýšlení. S Tonym jsme po sobě koukli a s nechápavými obličeji jsme museli v ten okamžik vypadat fakt směšně. „Chceš říct,“ zeptal jsem se opatrně, „že ten tvůj strejda je policajt?“ „Jo.“ „No a…“ Najednou mi došla slova. Polda?! To snad ne, proboha. „No a víš, kde přesně dělá?“ „Jo. V Globusu.“
Čtivé povídky z policejní praxe. U některých jsem se i zasmála. Nadřízení jsou různí a stejně tak pachatelé či poškození (někdy spíše "poškození").
Na povídky mě neužije...než se pořádně začtu, je konec. Ale tyhle jsou provázané naším již starým známým hlavním hrdinou...
Úžasné! V tomto dílu Miko vypráví krátké příhody ze své praxe. Některé jsou úsměvné, některé až neuvěřitelné. K těm druhým patří povídka "Zuzanka". Tady opravdu lituji policii s jakým materiálem musí občas pracovat... ;-)
A to bych nebyla já, aby se mi nejvíc nelíbila povídka "Julo". Mikův první a pořádně svérázný velitel Julo mě mockrát rozesmál. Trochu mi připomínal Terazkyho. Nepíši citáty často, ale tady jich pár prostě dát musím :-)
"Julo dovedl splácat osm různých témat do tří vět. Nemluvil česky ani slovensky, používal něco, co se blížilo snad staroslověnštině upgradované o brněnský hantec. Když jste mu nerozuměli, a on chtěl proto nějakou věc dovysvětlit, zamotal se do ní obvykle tak, že se nakonec ztratil sám. Vymýšlel slova, která neexistují, a ta, která ano, zase používal bez ohledu na souvislosti."
---
"Veliteli, přišel nějaký chlap, že ho pokousal pes."
Julo: "A čo my s tým? Sme zologická? ... Aký pes?"
"Myslím, že to byl ten ratlík staré Štěpánové, co věčně běhá po návsi, však víte."
Julo: "Vim. Ja tú kurvu jedenkrát zastrelím, prisahámbůh! Ne Štěpánovú, teho čokla."
---
Ještě přidám Julův originální výklad zákona ohledně přestupku a trestného činu, to je skutečně nepřekonatelná logika:
"Hovorím ti, že záleží na velikosti psa. Když je pes pod kolena, je to prestupok. Keď je nad kolena, trestný čin. Štěpánovej pes je pod kolena, takže prestupok. Vyrešené."
Až bude chtít pan Goffa napsat humoristickou knížku, ať použije Jula a úspěch je zaručený :-).
Dobré povídky. Odpočinkové čtení, knihu jsem měla na dovolené. Tu o fotbalových fanoušcích jsem vynechala - sama jako aktivní fanoušek jsem na to neměla nervy :-D
Sbírka krátkých policejních příběhů inspirovaná skutečnými událostmi. U některých se skutečně nasmějete, některé jsou smutnější. Ale všechny jsou opravdu dobré, svižně psané, bezvadně čtivé a zajímavé.
Kniha je souborem povídek - velice krátkých - z každodenní policejní praxe. A s různou tématikou, asi aby autor ukázal, jaké různorodosti musí vyšetřovatel během služby řešit a nemusí vždy být výsledkem jeho práce zadržení pachatele a jeho předání soudním instancím.
Povídkám nelze nic vytknout, jsou dobře a napsané, jen mi asi nevyhovuje ten krátký formát, kdy se ani nestihnu do příběhu "zažrat" a už je konec. Ale rozhodně nezklamaly.
Krátké,velmi vtipně napsané detektivní povídky.Nasmála jsem se a některé pasáže si četla vícekrát.
Tak mám za sebou další knihu s Miko Syrovým a opět jsem velice spokojen. Nejvíce se mi líbila povídka Julo, dokonce jsem se neudržel a rodině musel přečíst pasáž s řešením psího pokousání. Bez rozpaků dávám všechny hvězdy.
Podtitul „policejní povídky“ vypovídá, o čem kniha je. Opět hodně dobrý a zejména uvěřitelný pohled na práci kriminální policie, nemocný Miko tentokrát vzpomíná na své dřívější případy.
Už se vám stalo, že se vám při detektivce zarosily oči? Mně teda ne. Tedy vlastně ano, právě před chvíli... Emoce a detektivka moc nejdou dohromady, aspoň mně to nikdy nesedělo. Martin Goffa to kupodivu dovede. :)
Čtyři plus, poslední povídka každopádně za pět.
Živý mrtvý a další policejní povídky...
Jedná se o v pořadí již čtvrtý díl ze série Miko Syrový od Martina Goffy...
Kniha ze zcela odlišuje od předchozích tří... Jednak tím, že je, bohužel, ještě kratší, a dále pak i tím, že se nejedná o jeden velký případ, jako v dílech minulých, ale v tomto je celkem 8 povídek... Vzhledem k tomu, že kniha má pouze 151 stránek, tak povídky jsou opravdu krátké... Ale fakt dobré... ;-)
Z povídky Vánoční nácek...
"Takže strejda, jo? To bych teda chtěl vážně vědět, co je zač. Protože..."
"Detektiv," vypálil kluk bez rozmyšlení.
"Chceš říct," zeptal jsem se opatrně, "že ten tvůj strejda je policajt?"
"Jo."
"No a víš, kde přesně dělá?"
"Jo. V Globusu."
V.... kde!?!
Z povídky Julo (jednalo se o prvního šéfa Mika Syrového)...
Julo byl dobrý strážce zákona, to bezpochyby. Jen se nějakým omylem narodil o sto let později a ještě k tomu na opačném konci světa. Arizona, rok přibližně 1890, ta by pro něj byla to pravé...
U mě zcela zasloužených 5 * a těším se na další díly.
Trochu jsem se bál formátu (Miko Syrový a povídky?), ale nakonec to dopadlo dobře. Jak už to u povídkových sbírek bývá, ne všechny kousky byly ideálně propečené a chřupavé, ale jako celek pořád za pět!
Povídky plynou, jako bych seděla s kamarádem na pivu a on by mi vyprávěl zážitky z práce.
V jednoduchosti je krása. To rozhodně platí pro tento soubor povídek. Příběhy jsou různorodé a vtipným způsobem seznamují čtenáře s policejními případy. Na druhou stranu, žádná “bomba” to není.
Styl psani autora mne mile prekvapil. Povidky se cetly jedna radost a kniha se cetla dobre na jeden zatah. Zkusim od autora i jine knihy, mozna muj dalsi oblibeny cesky autor.
Ač samy povídky nejsou v základě špatné, jejich slabinou bývá nepovedená pointa v závěru, nebo v horším případě vůbec žádná. Přičemž autorův pokus o zachycení soudobé pražské galerky funguje pouze v představení pitoreskních figurek, ale jinak většina příběhů zkrátka sklouzne do prozaického zpracování pracovních případů. Plusem jsou samozřejmě realisticky zachycené policejní postupy, až si člověk uvědomí, že muži v uniformách jsou stejně obyčejní, jako všichni ostatní. Tohle kazí jen mimoděčná premisa „my jsme ti hodní a nedocenění, zatímco civilisté zlí a neinformovaní“, jíž se ovšem asi nedokáže vyhnout nikdo, kdo nějakou dobu pracoval s lidmi.
Některé povídky jsou lepší, jiné horší, ale všechny spojuje jedna věc - Martin Goffa cíleně krátí i tam, kde by si text zasloužil víc prostoru. Díky tomu se dobré nápady nerozvíjejí a zápletky končí dřív, než se vůbec stačí rozeběhnout. Osobně bych ocenil méně chlapáckého machrování utužující kolektiv a promyšlenější zpracování dějových osnov.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2020 |  Muž z chatrče |
| 2014 | Bez těla |
| 2019 | Přiznat vinu |
| 2013 | Muž s unavenýma očima |
| 2016 | Dítě v mlze |
Kniha Živý mrtvý a další policejní povídky je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 314x |
| Čtenářské výzvě | 40x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 156x |
| Chystám se číst | 59x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 1x |
Přečteno v rámci čtenářské výzvy 2019. Jednoduché povídky z policejní praxe, čte se dobře, občas humorné, ale žádná sofistikovaná zápletka, propracovaný děj či hlubší význam v tom není. V rámci srovnání s jinými přečtenými knihami dávám 2 hvězdičky.