Primární důvěra - úhel pohledu
Martin Goffa
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407714/bmid_primarni-duvera-uhel-pohledu-FKW-407714.jpg
5
220
76
Detektiv Miko Syrový / Mikuláš Syrový série
< 10. díl
Detektiv Miko Syrový se po zatčení svého nejbližšího kolegy a přítele ocitá sám uprostřed bouře. Ještě těžší, než najít skulinu v neprůstřelných důkazech, je připustit si, že by se mohly zakládat na pravdě. Každým svým krokem totiž jen odkrývá další nepříjemná tajemství a pozůstatky minulosti. Když už se však Miko pomalu začíná smiřovat s neodvratným, díky podivnému telefonátu od neznámého muže pochopí, že k poznání skutečnosti někdy stačí jen změnit úhel pohledu.... celý text
Přidat komentář
Nejsem úplně nadšená, ale tři hvězdičky by byly málo. Ani nevím, co mi tam drhlo? Jakási naivita? Přemíra emocí na úkor logického myšlení? Prchlivost? Ale jako odreagování četba nezklamala.
(SPOILER)
Perfektní série, lehce uvěřitelná a přesto fantastická. Jen jsem si Mikiho a Tonyho tak oblíbila, že kdyby autor na poslední stranu přidal odstavec, který by začínal třeba...
Tony se zalepeným okem a rukou v sádře se skláněl nad mou nemocniční postelí zrovna ve chvíli, kdy jsem pomalu rozlepoval oči a marně se snažil vzpomenout si na to, co se stalo. "No konečně parťáku, už sem myslel že tu za těch pět dní vysedím důlek."
...tak by se mi dnes spalo lip. Ty otevřené konce by měli zakázat :D
To bylo.... WAU. Sice tohle slovíčko moc nemusím, zvláště od adolescentů v našem domě (moje dcery) :-), ale musím uznat, že některé situace vystihuje přesně. Na konci jsem ani nedýchala. Kniha je parádní jízda od začátku do konce, ale já chci víc. Já potřebuju i nadále vídat Mikukáše, chci vědět, jestli se z toho dostal, jak je na tom Tony....
Prosím pana autota, ještě pár knih s těmito sympaťáky. :-)
Knihu určitě doporučuju. A já vím, že se za klukama (chlapama) z této knihy čas od času vrátím.
Díky za tento poslední dvoj-díl. Během posledních pár měsíců jsem zhltal celou sérii, pěkně popořádku. První knihy se mi zdály fantastické, nádherně uvěřitelné a byl jsme nadšen z objevu tohoto autora. Samozřejmě, že nelze tak vysokou úroveň udržet bez kvalitativního zakolísání, které v několika dílech přišlo (zejména cestování na jiné kontinenty Mikovi nedoporučuji), ale slušný standard byl udržen až do konce. Několik dílů jsem, pravda, četl malinko ze setrvačnosti, ale jak moc jsem byl rád, že jsem vydržel až do konce. Posledním příběhem se Miko rozloučil více než se ctí a patří mezi nejlepší díly série. Pokud ještě Miko bude někdy řešit nějaký případ, určitě si o něm rád přečtu. Nebo Tonda??
Povedené pokračování prvního dílu Primární důvěry. Jak už tady někdo psal, nemyslím si že by to byl otevřený konec... Ať ten konec znamenal to nebo ono, není po všech Mikovych ztrátách, sérií čím víc natahovat...Miko si už zaslouží svůj klid, i když pro nás všechny je to hrůza, protože ta série byla prostě neskutečně dobrá a Miko je úžasný chlap... Libí se mi, že je to obyčejný chlap s obyčejnými potřebami a že to není superhrdina....Tak nebo onak lepší konec bych nevymyslela.. Pokud autor to taky tak cítil tak plně s ním souhlasím. Určitě plných 5 hvězd jako u každé jiné knihy s Mikem....
Stejně dobré jako první díl. Tušila jsem, že to bude nějak takhle, i přesto jsem si užívala každou větu. Miko je správnej chlap se všemi ctnostmi i neřestmi a doufám, že otevřený konec nahrává dalším pokračováním. Určitě těch případů za svůj profesní život zažil daleko víc a neměl by si je nechávat jen pro sebe. :-)
No, nevím. Určitě nejslabší počin MG. Chybí tu uvěřitelnost, "civilnost" a hlavně logika, prostě všechno to, co mě přitahovalo na předchozích dílech série (přečetl jsem všechny :) I to rozdělení na dva kusy nemá žádný jiný než ekonomický smysl. Než takhle, tak snad raději vůbec. Držím palce Marku Vrázovi...
Až když jsem dočetla, zjistila jsem, že jde vlastně o druhý díl jakési minisérie. Ale věřte nebo nevěřte, vůbec mi to nevadilo. Protože tohle se čte samo a Miko Syrový je sympatický a lidský snad v jakékoli situaci. Pobavili mě giboni a jejich neoblíbenost, překvapila mě nenávist a pomstychtivost - ač jsem prokazatelně vinen, přesto mu to dám "sežrat".
Opravdu výborně napsaná a čtivá kniha, shodou okolností detektivka.
Velká spokojenost - kniha tak čtivá, že jsem ji odložila až po přečtení - doporučuji, nezklame vás.
(SPOILER)
Opět skvělá česká detektivka s uvěřitelným dějem. :-) Užil jsem si všechny knihy s Mikem a jestli bude další nebo ne, nechám na autorovi. :-)
Co se týče děje, vlastně to byl první příběh, který pro mě nebyl překvapivý, naopak mi to přišlo hrozně průhledné. Tak nějak od začátku jsem byl přesvědčený, že je to bouda na Tonyho od někoho, kdo na něho měl pifku. Když se poprvé v příběhu objevila zmínka o škraloupu co měl Tony s bývalým parťákem (což bylo tuším ještě v prvním díle), měl jsem jasno. Pak už jsem jen sledoval jak se kolem této linie staví děj a občas mi přišlo, že to šlo i urychlit, proč to Mikovi pořád nedochází? :-) Nevím, možná to byla jen náhodná předtucha, v předchozích knihách jsem byl napnutý v nevědomosti do posledních chvil. Z tohoto důvodu jsem cením autorova stylu psaní o to víc, přestože jsem dlouho věděl kdo za to může, přesto mě děj udržoval v napětí svým spádem a rozvinutým příběhem. Konec byl parádní, osobně se spíš kloním k teorii o pokračování série s Mikem, ale uvidíme...
"The Melting Point Of Wax - Thrice"
Asi už chápu, proč to nemohlo vyjít v jednom díle. Úhel pohledu má totiž úplně jinou dynamiku. A tím nemyslím, že je akčnější a my už víme odpovědi na otázky (přeci jen, další otázky zase přijdou). Je to jiná kniha za mě. Přeci jen, se zde objevuje dovysvětlení a opakování věcí z dílu minulého (takže to buď bylo vážně psáno na dvě části nebo dopsané po rozdělení na dva díly), přestože knihy od sebe vyšly během půl roku.
Přiznávám, je to moje vina, začala jsem knihu číst až po desáté večer, takže jsem byla potrestaná spánkem, a dočetla zbytek dnes (v televizi byla produkce, óóó...), ale byla jsem tak jako tak odměněna dokonalým příběhem. Na jehož konci, a při cestě k jeho konci, bych vraždila za vyrušení. Protože o čem ta celá kniha byla, bylo vyřčeno. Čtenář se dozvěděl, co měl.
Dost dlouho jsem přemýšlela nad tímhle posledním odstavcem. A nad tím, co psalo dost čtenářů přede mnou. Je to poslední díl? Bude pokračování? Chtěla bych pokračování? Problém je asi ve mně a přestože asi budu ukamenována. Samozřejmě bych si ráda přečetla ještě něco s Mikem. Bylo mi s ním dobře a celá ta doba byla fajn. Užili jsme si srandu i smutek. A dostali jsme se do bodu, kdy víme, co bude v další vteřině. I beze slov. Už jsem to párkrát psala u jiných knih. Nepatřím k těm čtenářům, kteří na konci potřebují epilog ve stylu "O čtyři roky později" (Nejromantičtějším filmem jsou pro mě Milenci ze Severního pólu kvůli tomu jak je (pro někoho možná zvrácené otevřeně) natočen konec.) Pokud mi to chce někdo sdělit, ať o tom napíše knihu. Problém je v tom, že pokud se autor se sérií plánovaně nerozloučil ve velkém stylu, kam by chtěl pokračovat? Protože já se prostě neshoduji s názorem, že má kniha otevřený konec. Kniha má uzavřený konec. Všechno tam je. Úplně všechno. A to že vám všechno nenadiktují slovo od slova, to není znak otevření. To je znak života. No, a potom už jenom záleží na úhlu vašeho pohledu.
Druhá část skládanky. Vše do sebe zacvaklo jako dobře ošetřené části střelné zbraně. Westernový konec se k Mikovi, osamělému hrdinovi brázdícímu širé pražské pláně a saloony, logicky hodí.
Opravdu poslední část?
90 % (zatím 91 hodnotících s průměrem 95 %)
…
Mluvili jsme o našich dětstvích, o školkách a školách, kamarádech, rodičích, prvních láskách. O televizních seriálech, které jsme jako malí hltali. Dozvěděl jsem se, že Eva byla v jedenácti zamilovaná do Sandokana a pak taky do Átreje z filmu Nekonečný příběh. Já se jí na oplátku přiznal k Samantě Fox. Oba jsme se jako děti báli, když začaly jiskřit oči malé mimozemšťance Majce z Gurunu ve slovenském seriálu Spadla z oblakov. A taky jsme oba brečeli, když mladičká Libuška Šafránková v roli Barunky přišla říct k úlu včeličkám, že babička zemřela.
Společné vzpomínky jsou někdy nejvíc. V tu noc pro nás byly důležitější než cokoli jiného.
Jenže když jsem pak ráno odjížděl, loučili se ve dveřích namísto milenců dva kamarádi.
Obdivuji autora, jak dokázal využít zkušeností ze své práce a s lehkostí zprostředkuje příběh plný zvratů i napětí. Psychologie postav je uvěřitelná a jsem moc ráda, že jsem Mika i všechny kolem mohla poznat. Tony ve vazbě neměl co dělat, to mi bylo jasné i v minulém díle, i když se vyšetřováním odhalilo nejedno jeho tajemství minulosti. Vzhledem k dramatickému konci tento díl může i nemusí být poslední. Zakončení se mi líbilo, čtenář má prostor pro vlastní závěry. Nu a já doufám v dobro pro všechny zúčastněné. Až si autor od těchto postav odpočine, tak se k nim třeba vrátí, i jemu se po nich bude určitě stýskat. Za celou sérii velký dík ! Nejsilněji na mě zapůsobila Štvanice.
Pane Goffo,tleskám.Opravdu skvělá detektivka s velmi uvěřitelnou zápletkou.Konec trochu nečekaný,ale tajně doufám,že by se Miko mohl ještě někdy někde objevit,protože je to opravdu hodně povedená a sympatická postava.
Perfektní čtení, jako vždy od tohoto spisovatele, opět nezklamal.
"Úhel pohledu" - podle toho, z jakého úhlu se díváme, se odvíjí další věci. Tak jak v celém našem životě stačí tento úhel trochu posunout a vše je jinak.
A zase čekat a těšit se na další knihu.
Tomu říkám čtení. Další výborná krimi od pana Martina Gofy, kde nestříká krev na každé stránce a přitom je tak napínavá, že nespíte, protože ji musíte dočíst. Naštěstí jsem četla oba díly Primární důvěry najednou, ale co dál? Co bude s Mikem? Jen doufám, že bude další díl.
Opět strhující až do konce. Do poslední chvíle nás autor napíná, udělal to Tony či NE. A ten konec!!? My všichni, co jsme si Mika oblíbili, bychom chtěli pokračování. Nicméně si já osobně myslím, že tímto serie skončila. Jednak by už Miko Tonymu nevěřil, jak sám to přiznává a s kým novým by pokračoval. Já tedy optimismus s ostatníma moc nesdílím.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Muž z chatrče |
| 2014 | Bez těla |
| 2019 | Přiznat vinu |
| 2013 | Muž s unavenýma očima |
| 2016 | Dítě v mlze |
Kniha Primární důvěra - úhel pohledu je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 275x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 147x |
| Chystám se číst | 44x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 1x |
Konec mě zaskočil a překvapil, po prvotním šoku však musím autorovi poděkovat, že zvolil právě tento konec, kdy nechal jeho vyznění na čtenáři samotném, přesně podle hesla "úhel pohledu". A to říkám jako někdo, kdo potřebuje jasně s jistotou vědět, dopadlo to tak a tak. :-) Zde to není natvrdo napsáno nebo dovysvětleno odstavcem "o půl roku později" – a snad právě proto hodnotím závěrečný dvojdíl jako bravurní.
Celá série mě bavila (nejvíc Dítě v mlze), nikdy jsem dosud nepřečetla tolik knih za jeden měsíc. Díky Mikovi i Tonymu, díky Praze, uvěřitelnosti, humoru, hláškám ze života, prostředí, psychologii postav, logičnosti vývoje, a především autorovým spisovatelským a vypravěčským schopnostem, před kterými hluboce smekám.
Myslím, že pokračování už nebude. Zdá se mi, že autor měl dopředu rozmyšleno 10 knih, vidím mezi nimi větší i menší spojistosti, kdy celá série přes konkrétní uzavřené případy dohromady tvoří jednotný celek. Miko si toho tolik prožil a, co je hlavní, rozloučil se se ctí.
Autorovi nejen za to patří jedno velké DĚKUJU.