Děsivé přízraky
Laurent Botti
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58166/bmid_desive-prizraky-WPP-58166.jpg
3
55
22
Městečko Laville je zvláštní tím, že jej od října do března pokrývá hustá mlha. Příběh začíná právě v době, kdy se město zahalí do svého oparu. Tehdy se změní život několika jeho obyvatel. Na scénu vstupuje policejní komisař Bertegui, kterého zavolají k tělu mrtvé ženy. První lékařské zprávy mluví o infarktu, ale inspektora zaráží strnulý výraz mrtvé, jako by ji před smrtí něco hrozně vyděsilo. Komisař Bertegui se začíná stále víc do případu zaplétat, zjišťuje, že zde dlouhá léta existuje jakási tajuplná sekta, která vymítá ďábla, jsou tu čarodějnice, věří se na temné síly. A jak to vypadá, tato tajná organizace si žádá každý rok oběť… Detektivní román s prvky hororu ocení zejména příznivci Stephena Kinga.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2009 , VíkendOriginální název:
Un jour des choses , 2007
více info...
Přidat komentář
To byla dřina,dočíst tuto knihu.Spatne se četla,dej byl divný,konec žádný.Divim se,že jsem vůbec dočetla do konce.
Knížku jsem otevřela ráno a zavřela tentýž den večer. Ano, konec nemusel být tak uťatý, ale jinak jsem nadmíru spokojena. Skvělá atmosféra, duchařiny tak akorát... násilí bylo možná až moc. Víc než to na lidech se mě dotklo to na kočce... Ale jo, za mě plný počet hvězd.
Ani já nejsem z knihy moc nadšená. Četla jsem ji poměrně dlouho a nemohla se jí nějak prokousat. Vadilo mi i větší množství postav, kde jsem se místy ztrácela. K příběhu se už nevrátím.
Bohužel pro mě byla kniha velkým zklamáním. Četla jsem ji natřikrát, pokaždé jsem ji však odložila, mezitím přečetla jinou..Nevím, čím to je, ale kniha mě vůbec neuchvátila. Četla se mi velmi těžkopádně a v jednotlivých příbězích postav jsem se ztrácela (i když v jiných knihách mě toto propojování osudů baví). Přirovnání ke Kingovi mi přijde opravdu hodně přehnané.
To mi ho teda vyndej! Vážně jsem jediná, komu děsivé připadalo především to, jakým způsobem je kniha napsána/přeložena? V komentářích jsem narazila na výrazy "čtivé, svěží," dokonce i "skvělý vypravěč", moje mysl přitom téměř na každé stránce beznadějně škytala, koktala, kulhala a zakopávala. Autor (za vydatné asistence překladatelky) sypal písek do soukolí mozkových převodů větami s občas prapodivným slovosledem, jindy krkolomně šroubovanými, někdy "úderně" krátkými hesly. Sedmým kruhem pekla jsou ovšem dialogy a různá vnitřní přemítání. Nejlépe poslouží ukázka.
"Takový zájem mělo mnoho lidí... Ano. Ať už z úředních míst nebo ne... (Náhle zvedl oči od bot, na které se upřeně díval:) Vy jste tady nebyl... nevíte... ta těla... co člověk viděl. Slyšel... (Najednou dostal inspiraci:) Já jsem byl součástí skupiny, která vyšetřovala smrt prvního chlapce, kterého našli...
A takhle v románu mluví úplně všichni; nesouvisle a trhaně. Naprostý interpunkční bordel, spisovatel se pravděpodobně chystá na trojtečkovou olympiádu, vsuvky v závorkách jsou matoucí, vyloženě dementní, když za trojtečkou v přímé řeči následuje ... (odmlčel se) nebo ... (zaváhal). Do prkenný ohrady, k tomu přece slouží ty silně nadužívané trojtečky!
Paní překladatelku bych ráda upozornila, že pokud jsou lidé přirovnáváni k robotům, skloňuje se podle vzoru "pán", nikoliv tedy: "Moreau k ní obrátil tvář robotu". Možná je ve francouzštině běžné přejímání anglických slov, nevidím však důvod, proč v českém textu studenti pořádali diners, případně proč hezky česky nepřeložit větu:
"Protože přesně o to šlo: ne o izolovaný případ jednoho serial killer, ale o dědictví dávné tradice."
Pokud Audrey zamíří k dependanci, většina Čechů zamíří googlovat, jelikož my chodíme do vedlejších budov. Občas se vloudily věty, kdy jsem si řekla jen bezmocné "cože?", nedávaly totiž smysl v předchozím kontextu. A tak dále.
Abych to shrnula: příběh s hustou atmosférou se mohl trochu méně věnovat popisování vzhledu a oblečení, potenciál rituálních vražd v městečku zahaleném mlhou je solidní, přesto nedočtu. Pokud se více než ději věnuji počítání trojteček (na straně 72 je jich 18! Kdo dá víc? Ano, tady jich máme 24! Najdu jediný list bez trojteček? Ne!) a nemine stránka, aby mé zuby frustrovaně neskřípaly, nemá smysl se trápit. Literární styl "Děsivých přízraků" mi bohužel sedl asi jako kaktus do řitního otvoru.
Jestli tohle měl být horor a nebo thriller,či něco mezi tím nevím.Každopádně slabé.A přirovnání ke Kingovi moc odvážné.
Chtěla jsem dát knize pět hvězdiček, ale konec si to nezaslouží. Kniha je příliš zajímavá a dobře napsána, na to, aby neměla konec. Škoda.
Pořád jsem čekala, kdy se to rozjede, ale místo rozjezdu přišel konec. A srovnání s S. Kingem? Ne všechny jeho knihy jsou dobré, ale tohle se ani těm špatným nerovná...
Děsivé přízraky mě rozhodně neděsily. Autorovi hodně uškodilo srovnání se Stephenem Kingem, k němu má hodně daleko. Nebo lépe-je jiný. Kniha je tak trochu duchařina okořeněná satanisty, je podána čtivou formou s okamžiky napětí. Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Za (sice docela akční) ale "nicmoc" konec je hodnocení nižší.
Napínavé, čtivé a děsivé. Laurent Botti mě svými Děsivými přízraky příjemně překvapil.
Díky této knize jsem si Laurenta Bottiho oblíbila. Protože tato kniha je hodně dobrá. Tajemná, zvláštní, děsivá.
Musím se přiznat, že mne kniha Děsivé přízraky dost překvapila, a to mile. Rozjezd je možná trošku pomalejší, ale již od začátku nám Botti servíruje příjemné napětí a nechá nás obklopovat tajemnou atmosférou. S každou další stránkou nás pak nechává nořit se do spletitého temného příběhu a neskončí, dokud se neocitneme na poslední straně. Tato tíživá cesta do nitra lidské duše a nutkání po jejím uspokojení člověka vtáhne a lehce mu cuchá nervy naprosto neskutečným způsobem. Botti je rozhodně skvělý vypravěč, který čtenáře umí zaujmout a nenechá ho vydechnout. Doufala jsem, že bude tato kniha napínavá, strašidelná, plná nadpřirozených a mysteriózních úkazů a rozhodně jsem dostala to, co jsem čekala. Nenalhávejme si to, není to tedy žádná „velká literatura“, ale určitě podle mého ve svém žánru patří mezi to lepší a splnila má očekávání, která si u tohoto žánru představuju. Zasloužené čtyři hvězdy!
Střední cesta, ani nenadchne, ani neurazí. Chvílemi napínavé, chvílemi jen pohodové čtení, závěr všelijaký, ale jo, až budu starší senilní a můj mozek těžší témata nepobere, tak si ji ráda přečtu...pokud budu vidět na písmenka. Takže u mne zůstává, ale zřejmě ji vytáhnu až na stará kolena obalenou prachem ze spodní poličky mé knihovny, pokud mi při tom ohýbání nerupne ve hřbetu.
Vražte do toho po třetině Purpurových řek, Prokletí Salemu a Městečka Twin Peaks, přidejte nepřehledné množství neslaných nemastných postav, kterým se nedá fandit ani je nenávidět, zalijte lehce krvavou omáčkou z husté mlhy, v níž se celý příběh i se zápletkou dokonale utopí... a vznikne vám z toho poměrně nepoživatelná knížka, kterou jsem dočítala jen s velkým sebezapřením. Tak promarněné téma se jen tak nevidí. Navíc ten nezáživný, rádoby vysoce literární styl... Kdepak King! Na jeho místě bych se tímto přirovnáním cítila uražená. Dvě hvězdy jsou tak akorát. Škoda.
Autor se zřejmě rozhodl utahat mě jako čtenáře nekonečným textem a umořit mě (marným) čekáním na jakoukoli změnu, akci, posun a hlavně vyústění natahovaného děje. Je to druhá kniha od autora, kterou jsem v půli prostě musela odložit, neb jsem už dál opravdu nemohla... Zasel změť semínek, z nichž mohlo vyrůst prakticky cokoli (kdyby to bylo aspoň rychle) - tajemné a zajímavé byliny, ale hned vedle jedovaté a parazitující až ďábelské plodiny... jenže tahle změť neměla od počátku řád ani směrování, takže žádná oprávněná očekávání ze strany čtenáře (pokud vůbec kdy vznikla) nemohla být naplněna.
Tato knížka byla zajímavá a místy mě při čtení i zamrazilo. Každou volnou chvilku jsem četla, protože mě zajímalo, jak se příběh bude vyvíjet dál, jak se to rozmotá a jak to dopadne a když jsem se dostala ke konci, tak jsem z toho měla smíšené pocity, ale celkově mě kniha zaujala.
Začátek se mi líbil. Tajemné, opravdu téměř kingovské. V půlce kniha ale začala ztrácet dech, s přibývajícími postavami a mlhou se děj začal hodně komplikovat a ke konci jsem skoro nevěděl kdo je kdo, komu fandit a komu ne. I ten konec se mi zdál takový nedotažený, některé věci zůstaly nevysvětleny. Možná je to jen můj dojem ale čekal jsem od toho o něco víc.
Napínavé...místy děsivé... závěr se dal předpokládat...každopádně více horor než thriller - stojí za přečtení...
Tato kniha mě bavila. Souhlasím s názory, že stylem se Botti přibližuje Kingovi. Rozhodně nechybí napětí, chvílemi přeběhne i mráz po zádech... K přečtení doporučuji.
Děsivé přízrakyKniha Děsivé přízraky je v
| Přečtených | 67x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 20x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 1x |
„Jednoho dne se stanou hrozné věci; a od toho dne už nikdy nic nebude jako dřív.“ Laurent Botti nás ve svém románu vezme na návštěvu do prokletého francouzského městečka Laville-Saint-Jour, o němž si mnozí myslí, že je samotnou bránou do pekel. Podle toho, jaké podivnosti se tu dějí, to nakonec nebude až tak daleko od pravdy. Na obálce se píše, že nadšeni budou především příznivci Stephena Kinga, a v tomto případě je k tomu opravdu našlápnuto. Pomalé a do široka roztažené vyprávění s množstvím postav, které sledujeme doslova na každém kroku a při každém hnutí mysli, postupně, plíživě a nenápadně budovaná atmosféra strachu a hrůzy, která s přibývajícími stránkami nabývá na intenzitě, bohatá prokomponovanost děje a spletitost osudů jednotlivých aktérů, řítících se k děsuplné a oslepující závěrečné katarzi, to vše připomíná mistra hororů více než pádně. Přes všechen Bottiho francouzský šarm se jedná o pořádně temný příběh, který však nedá nikomu nic zadarmo.