Desatero smyslů: Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Všechno se dozvídáme prostřednictvím smyslů. A zdaleka k tomu nevyužíváme jen známou pětici tvořenou zrakem, sluchem, chutí, hmatem a čichem. Možná máme i vnitřní kompas. Někteří nevidomí lidé se orientují podle odražených zvuků podobně jako netopýři. Zvířatům nabízejí jejich smysly vnímání světa, jaké si jen stěží dokážeme představit. Některé ryby vedou rozhovory prostřednictvím elektrických výbojů, zpěvní ptáci slyší blížící se bouři s několikadenním předstihem, želvy dovedou hmatat i přes tvrdý krunýř a sépie registrují pestré barvy, i když jsou barvoslepé. Při detailnějším pohledu je svět lidských a zvířecích smyslů plný podobných překvapení....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440176/big_desatero-smyslu-uU4-440176.jpeg 4.934
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha Desatero smyslů: Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět

PMR
25. května

Hezká popularizační kniha.
I když se mi zdá, že ta zvířátka trochu přeceňuje.
Problém bude samozřejmě spíš na čtenářově straně, ale člověk by po přečtení skoro řekl, že třeba čmelák má GPS, řeší obchodního cestujícího, vidí elektrický náboj atd. To pak je ale hotový terminátor - pučmeloud Arnie :-)

Vydra57
16. února

Skvela kniha. Otevrou se vam nove dimenze. Zjistite, ze je spousta zpusobu, jak vnimat svet kolem sebe, jak i tvorove, ktere povazujete za primirivni, maji uzasne vypracovany kontat s okolim. Je to k zavisti, co vsechno cloveku chybi...


enigma
07. února

Máte rádi přírodopisné dokumenty a myslíte si, že už jste všechno viděli a slyšeli? Přečtěte si tuhle knihu. Budete ohromeni.

leami
20.12.2021

Tak to byla jízda. Kniha nabitá informacemi od začátku do konce. Tak moc mě bavila. Myslela jsem si, že o zvířatech vím hodně. Zjistila jsem, že vím hodně málo. A každou chvíli jsem si říkala, jak asi ty vědce napadlo toto nebo tamto zkoumat a hlavně přijít na to, jak to funguje. S takovými lidmi musí být radost pracovat.

jiri77
16.11.2021

Hodně pozoruhodná kniha o smyslech lidí a zvířat. Při čtení jsem jen koukal ,čím vším nás a zvířata příroda vybavila. Kniha je doplněna i obrazovou částí. Všem milovníkům přírody, anebo těm ,co mají rádi hodně zajímavých informací, mohu knihu jen doporučit.

petaSk
01.11.2021

Jediná chyba této knihy je ta, že si nejsem schopna z ní zdaleka zapamatovat, kolik bych chtěla.
5 základních smyslů zná asi každý a nad dalšími jsem se nezamýšlela, ale tahle kniha mi je představila. Nejsem žádný znalec oboru, a tak mě znovu udivila promyšlenost přírody a evoluce každého živočicha, to jak se dokázal přizpůsobit konkrétním podmínkám.
Dopad lidí je hodně smutná záležitost. Jak světelný smog, sonary a další věci ničí nebo ovlivňují smysly, které příroda přetvářela milióny let. Respekt před každým jedním zvířetem. Můžu jen doufat, že jako lidstvo jednou budeme na takové technologické úrovni, aby co nejméně přírodu ničila.

Greenfingers
04.10.2021

Naprosto úžasná kniha s množstvím zajímavých informací o lidských i zvířecích smyslech. Při její četbě jsem si plně uvědomil, jak zázračná je příroda ve své rozmanitosti. A tomu všemu se můžeme obdivovat díky evoluci, která je základem všeho napředování a zdokonalování.
Autor se touto publikací významně zasloužil o popularizaci přírodních věd.

momo01
19.07.2021

Naprostá lahůdka. I přes množství fascinujících informací je napsaná neskutečně čtivě a místy dokonce s vtipem. A třeba si ji přečte víc lidí a pak společně pomůžeme chránit smysly zvířat. Opravdu zasloužená Magnesia Litera za naučnou literaturu.
Nejde vybrat to nezajímavější (přepsala bych asi 90% knihy), tak alespoň dvě malé ukázky z kapitoly o čichu.

„…ještě prohnaněji si počíná kalifornský hlodavec sysel veveří (Otospermophilus beecheyi), který vyhledává svlečené kůže smrtelně jedovatých chřestýšů (Crotalinae) a ty pak usilovně žvýká. Následně si pečlivě olizuje srst a se slinami si po těle roztírá látky uvolněné z chřestýši kůže. Vypůjčený pach ho chrání před samotnými chřestýši.“

„Další zajímavý důkaz o tom, že parfémy jen doplňují naši přirozenou vůni těla, přinesly pokusy, v kterých byli muži hodnocení jako čichově přitažlivější, když použili svůj oblíbený parfém, a méně přitažliví, když použili parfém, který jim vybral někdo jiný. Vybrat vhodný parfém pro někoho cizího je proto podstatně těžší, než když si člověk vybírá parfém pro pokrevně blízkého příbuzného či dokonce sám pro sebe.“

1