Pavučina snů

předevčírem

Náměty Stephena Kinga jsou sice tak trochu na jedno brdo, ale co, když je to tak dobře napsané...

3 08. února

Kniha, která mě v dobách největší slávy S. Kinga bavila. Četla jsem jí znovu, po cca 10 letech a už to nemělo ten náboj, ale možná je to i dáno tím, že jsem věděla o co jde a jak to dopadne. Ale i tak..... Kingův styl=klasika.

1 26. ledna

Hodně zajímavé čtení. Některé pasáže jsou těžko stravitelné, ale to se Kingovi prostě musí odpustit a jede se dál.

10.12.2020

Omlouvám se všem příznivcům Stephena Kinga. Knihu jsem nedočetla. Ztratila jsem chuť ve vojenských pasážích.. Tam mě kouzlo opustilo..
Kingovi jsem na chuť nepřišla. Věřím, že jeho knihy jsou určitě fajn. Ale myslím, že jsou pro jinou cílovou skupinu než jsem já :-)..

27 02.12.2020

Čtyři kamarádi před lety v Derry zachrání retardovaného chlapce, díky kterému získají zvláštní schopnosti. Po letech se jako tradičně společně sejdou v lovecké chatě, kdy nedaleko dojde k havárii mimozemské lodě a úniku bytosti, která v lodi byla. Jejich jediná záchrana je v minulosti - v pavučině snů. King dokáže výborně popsat atmosféru příběhu. Když jsem četl tuto knihu, úplně cítil jsem zimu, která byla kolem celé chaty, ve které byli hlavní hrdinové a to obrovské napětí a nervy z toho, kde se skrývá mimozemšťan.

17.11.2020

"Někdy se člověku daří, na co sáhne. A někdy mu nezbude nic než temnota. Jenže jak s tím má potom žít?"

Tuhle knihu jsem četla v jednom z nejtěžších období mého života a bez nadsázky jí vděčím za to, že jsem toto období překonala. Byť příběhem, přestože i ten je jako každý od Kinga skvělý, to ani tak není. V této knize mi byly terapií myšlenky, pocity, citáty...

"Sny stárnou rychleji než snílci. Úplně poslední sny navíc často umírají překvapivě těžko, zuby nehty se drží života a tichými, ztrápenými hlásky piští vzadu v mozku."

"Když se prach usadí, nezůstane až příliš často nikdo, komu by bylo možné dávat vinu. A i když někdo takový zůstane, tak co z toho? Člověk se stejně musí naučit žít s tím, co mu zbylo, a - jak mu všichni denně kladli na srdce ( i když jen do té doby, než na celou záležitost zapomněli) - utěšovat se tím, že to mohlo být horší."

A mnoho dalších myšlenek, které si právem zaslouží své útulné místečko v mém "lapači" oblíbených vět z knih.

"Dny, které mají změnit náš život, nikdy nepoznáme předem. Možná je to tak dobře."

1 28.08.2020

Po Pistolníkovi asi nejslabší kousek od Kinga co jsem četl. Tradičně výborný námět se doslova ztrácí v přepálené stopáži a v neuvěřitelném množství odboček a nudy. Dal jsem to až do konce, ale byla to prostě fuška...