Tajný deník Adriana Molea

18.07.2020

Četla jsem to na střední škole a Adrian mě fakt bavil. Skvělý sarkastický humor!

06.07.2020

Na knihu ma v čase, keď som bola s hlavným hrdinom rovesník, upozornila sestra, a tak som sa s chuťou začítala a rozprávačovi presne rozumela - jeho humoru i problémom.

15.06.2020

Pro mě velmi příjemné překvapení, opravdu vtipné, až jsem se u čtení smála nahlas. Pokud člověk trochu pozapomněl na vlastní pubertu a potřebuje její břitké připomenutí, najde zde mnoho inspirace. Zajímavé dobové reálie a ještě zajímavější srovnání s českým normalizačním doslovem z roku 1987 a s našim následným přerodem v kapitalistickou zem. Mám moc ráda Británii a kniha je opravdu svěží, čtivá, lehká a třeskutě pubertální.

08.06.2020

Je čas na zlepšení nálady, zde mi tekly i slzy od smíchu.
Mládí a tolik problémů, k tomu bystrý postřeh a neřešitelnosti rodinných vztahů, vlastní touhy a trudomyslnost, to je jistota autorčiny věhlasnosti v tomto oboru.
Citace :" Školní vánoční besídka;. Účinkuji v experimentální hře o narození Páně. Jmenuje se Jesličky pod hvězdami. Hraju Josefa a Pandora Marii. Ježíška nejmenší prvňák, jí prášky, aby vyrostl.
Dnešní zkouška skončila fiaskem. Pan S...vzal slečnu učitelku E... na "slovíčko" do sprch. Všichni jsme slyšeli každé slovo, které na ni ječel. Řekl, že chtěl vidět tradiční hru o narození Páně s mrkací panenkou v roli Ježíška a tři krále oblečené v županech a s utěrkami. Vyhrožoval, že hru zakáže, jestli Marie, alias Pandora. (13letá) , bude v těch jeslích dál předvádět porodní bolesti.
To je pro něj typické, úzkoprsé, maloměšťácké, sexuálně uskřípnuté...
Měli jsme soukromou zkoušku Marie a Josef u mě v pokoji. Improvizovali jsme velký výstup, kdy se Marie vrací z kliniky pro plánované rodičovství a oznamuje Josefovi, že je těhotná....
Den D..
já měl čas převléknout se za Josefa ..vládlo elektrizující napětí...potom zaduněla z reproduktorů hudba z Vetřelce, rozevřela se opona,objevily se abstraktní jesličky a byli jsme vystrčení do světel reflektorů. Dostal jsem se Josefovi pod kůži, ale P...už tak dobrá nebyla, zapomněla, že se má na Ježíška (Petera) dívat něžně.
Tři punkové/Králové, moc harašili řetězy a zkazili mi řeč o situaci na Středním východě, a andělé představující paní Thetcherovou se setkali s hlasitým syčením publika, že v něm jejich úmorná recitace úplně zanikla.
Když nás náš otec vezl autem domů, řekl:" Už dávno jsem se tak nenasmál. Čí to byl nápad , udělat z toho veselohru?" Neodpověděl jsem. Nebyla to veselohra. "

Vděčné, věčné téma mládí v objevování života.
Super.

21.03.2020

Vtipné, oddechové čtení, kniha byla rychle přečtená, Adriana Molea jsem si jako pisatele tohoto deníku oblíbila. Hodně užíval sarkasmus a ironii, což mě na tom bavilo asi nejvíc.

19.09.2019

Nejmilovanější kniha mého dětsví, hned vedle Harryho Pottera a Julese Verna. Vtipná, sarkastická, citlivá, plná chvil, kdy bychom nejraději hlavnímu hrdinovi vlepili facku a probrali z reality a na druhé straně je nám jej nejenom líto, ale dokonce se s ním ztotožňujeme. A co vtipnost této knihy posouvá o další příčku je fakt, že není nikterak nereálná ani přitažená za vlasy, protože každodenní šílenství je v ní popsáno přesně tak, jak jej můžeme být někdy svědky. Zvláště vtipný, rozhodně ne však na první pohled, je motiv socialismu a komunismu, prostupující celým příběhem a pro Británii specifické přehnané dělení na společenské třídy (vyšší nižší střední třída, nižší střední vyšší třída...). Kvalita knihy může být osvědčena tím, že se k ní i po letech rád vracím a i když ji znám téměř z paměti, tak mě stále dokáže rozesmát.

10.09.2019

55% - Natolik známé dílko, že jsem se asi až moc těšila na počteníčko a výsledkem byly spíše rozpaky. Knížka začíná 1. ledna kdesi v osmdesátých letech, kdy v čele Británie stojí Margaret Thatcherová, nižší střední třída, z níž pochází i třináctiletý Adrian posedává doma v oblaku cigaretového dýmu a hudrá, že při svém naprostém nedostatku kvalifikace nemá žádnou práci, a přitom zcela nekriticky vzdychá nad svatbou prince Charlese a lady Diany. Přičemž tyhle dobové reálie byly zřejmě to nejzajímavější. Co se týče samotného Adriana, tak nějak není zřejmé, proč si onoho 1. ledna začal deník vůbec psát, neboť ani není vidět, že by to jemu samotnému něco přinášelo - natož aby nějak vyplynulo z děje, proč někdy v dubnu následujícího roku knížka náhle takřka uprostřed věty končí, aby na tom samém místě započal další její díl. Adrian v prvním dílu na mě působil spíše protivně, a to přesto, že je celkem trefně vypodobněný jako přemoudřelý puberťák, který se potácí životem mezi čtením Zločinu a trestu, vyhýbáním se šikanujícím starším spolužákům, obdivem ke krásné spolužačce z vyšší třídy Pandoře, staráním se o nemohoucího seniora v rámci dobrovolnických aktivit a opakovaným přeměřováním svého penisu. Ještě protivněji však na mě působili jeho rodiče, zejména matka opouštějící rodinu se sousedem a následně opět vracející se k neschopnému otci. V tomhle ohledu Adrianovo zhnusení jeho okolím celkem chápu:)

06.09.2019

kniha se mi líbila protože byla vtipná

27.08.2019

Vtipné, pohodové, krásné. Co k tomu dodat. Mně se tato kniha líbilo ještě o trochu víc než Deník malého poseroutky.

31.07.2019

Vlastně se jedná o jednu z prvních "vlaštovek" deníkového čtení. Různí poseroutkové, mimoňky a podobné skoroknihy vznikly až o mnoho let později, navíc v době, kdy lenost mladých čtenářů odvedla pořádný kus práce, takže milého Adriana dnes válcují nejen v tom, že rozněžňování se nad královskou svatbou Diany a prince Charlese už opravdu není aktuální, ale zároveň jsou popisy hrdinova dne podstatně delší než ty skorotwitterové zápisky poseroutkovy. Nemluvě o tom, že kdyby si dnes někdo dovolil nutit dospívajícího syna vykonávat všechny domácí práce, měl by u dveří sociálku, než by řekl švec. Není to tak dávno, co jsem někde četla, že v Británii nesmí být dítě mladší 13ti let ponecháno doma samotné, aby z toho nebylo zanedbání péče.

31.05.2019

Kdo by nemiloval tohoto troubu :) S Adrianem jsem se "potkal" ještě na gymplu v polovině 90.let a když jsem si v roce 2018 obnovoval knihovnu, tak toto individuum zde nemohlo chybět :) Z celkových 8 knih se mi podařilo 7 nasbírat. Jen ta poslední, 8. kniha, to je celkem oříšek. Zpět k 1. dílu :) Četl jsem ho snad asi po čtvrté a vždy se u něj pobavím :) Z knihy jsou pěkně cítit 80.léta Anglie, když knihu čtu, tak jsem zkrátka tam :) a to dělá z obyčejné knihy, dobrou knihu :) Určitě doporučuji.

16.05.2019

Neskutečná jízda. Jako malá (rozuměj mladší, ne úplně malá) jsem se ke knize ráda vracela. Líbila se mi mnohem víc než Mládí v hajzlu. Méně sprosté, více vtipné:)

30.04.2019

Knihu jsem si užil. Zaujala formou, pobavila obsahem. Určitě se podívám i na další díly.

15.04.2019

Pro mě je to kniha, která neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne. V některých částech jsem se i zasmála, ale raději zvolím nějakou knihu, která není formou deníku.

26.02.2019

Tuto knihu měla dcera (12 let) v povinné četbě, tak abych nezůstala pozadu, tak jsem si ji také přečetla. A bylo to celkem dobré, humor, který pobaví, starosti, které mají i dnešní puberťáci – kamarádi, trapní rodiče, první lásky... A vlastně i vzpomínání, jaká byla doba, kdy jsem si tímto obdobím procházela já sama. Myslím, že i dnešním dospívajícím může něco nabídnout.

30.01.2019

V minulosti jsem knihu už četla a nyní jsem se k ní vrátila v rámci výzvy. Kniha už mě asi tolik nenadchla jako když jsem ji v pubertě četla poprvé, ale i tak je to milé a vtipné počtení a člověk se zasměje. Osobně mi je hodně sympatická postava Berta Baxtera a příhody s jeho psem Šavlí vždy pobavily :) Příjemná oddechovka, kterou člověk zhltne za dopoledne.

21.01.2019

zábavná kniha o nezábavném životním období, aneb málokdo se bere tak vážně jako puberťak

02.01.2019

Milá kniha o dospívání jednoho netypického britského puberťáka. Bavila mě kdysi a baví mě i teď. Je pravda, že Adrian není klasický puberťák, ale "rozumný hoch", který se snaží zachovat si dekorum, ač s ním cvičí hormony, všechno je tak nové a lidi kolem jsou tak šílení :-). Když jsem byla taky puberťačka, tenhle jeho druh pozérství mě trochu rozčiloval (a v tomhle ohledu mi byl sympatičtější jeho punk kamarád Nigel), ale přes to všechno si mě jeho líčení nástrah a utrpení dospívání získalo. Doporučuji mladším i starším čtenářům.

07.12.2018

Kniha mého dospívání. Jsem stejná generace jako Adrian a pamatuju, když to začlo vycházet ještě v Sedmičce pionýrů na pokračování jako sloupek... to byl ten týden do dalšího dílu sakra dlouhej. Od té doby jsem ji četla několikrát. Aktuálně ji máme vedle křesla, vyplavala někde při stěhování, a napřeskáčku, protože už ji oba známe, si čteme jednotlivé hlášky.

Jen poznámka k tomu, že Adrian není typický puberťák. Já teda nevím, ale ono je to vtipné jednak proto, že je to parodie... a pak, sebekriticky, si vzpomínám, jak přesně v tomhle věku jsem měla tendenci řešit temná a pochmurná témata a humor mě skoro urážel :-) Takže to, jak se AM pitvá v některých věcech, považuju za uvěřitelné... i tu jeho snahu být vzorný. Na opravdovou rebelii mu nestačí síly, a tak reaguje po svém. Moc mě bavily i scénky z domova důchodců, Šavle byl super pes.