Tajný deník Adriana Molea

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

První z oblíbené série deníků Adriana Molea zastihuje hlavního hrdinu ve věku třinácti a půl roku. Je to pro něj nelehká doba, puberta s ním cloumá, svět je plný hlupáků a zabedněnců, kteří pro jeho umělecké vzlety nemají špetku pochopení. On je však pevně rozhodnutý statečně nést těžký úděl intelektuála. A jako by neměl dost starostí sám se sebou, doma vrcholí rodinná krize, matka odchází a Adrian zůstává s otcem, nepraktickým smolařem, navíc právě propuštěným z práce. A do toho všeho se ještě Adrian smrtelně vážně zamiluje do Pandory. Uprostřed osobních trablů a zmatků však hrdina dokáže svérázným klukovským pohledem sledovat a s neodolatelným anglickým humorem komentovat vážné i nevážné problémy, které hýbou britskou společností....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/3263/tajny-denik-adriana-molea-36M-3263.png 4.3695
Série:

Deníky Adriana Molea (1.)

Žánr:
Literatura světová, Humor, Pro děti a mládež
Vydáno:, Mladá fronta
Orig. název:

Secret diary of Adrian Mole aged 13 3/4 (1982)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (114)

Kniha Tajný deník Adriana Molea

Přidat komentář
evismaior
10. září

55% - Natolik známé dílko, že jsem se asi až moc těšila na počteníčko a výsledkem byly spíše rozpaky. Knížka začíná 1. ledna kdesi v osmdesátých letech, kdy v čele Británie stojí Margaret Thatcherová, nižší střední třída, z níž pochází i třináctiletý Adrian posedává doma v oblaku cigaretového dýmu a hudrá, že při svém naprostém nedostatku kvalifikace nemá žádnou práci, a přitom zcela nekriticky vzdychá nad svatbou prince Charlese a lady Diany. Přičemž tyhle dobové reálie byly zřejmě to nejzajímavější. Co se týče samotného Adriana, tak nějak není zřejmé, proč si onoho 1. ledna začal deník vůbec psát, neboť ani není vidět, že by to jemu samotnému něco přinášelo - natož aby nějak vyplynulo z děje, proč někdy v dubnu následujícího roku knížka náhle takřka uprostřed věty končí, aby na tom samém místě započal další její díl. Adrian v prvním dílu na mě působil spíše protivně, a to přesto, že je celkem trefně vypodobněný jako přemoudřelý puberťák, který se potácí životem mezi čtením Zločinu a trestu, vyhýbáním se šikanujícím starším spolužákům, obdivem ke krásné spolužačce z vyšší třídy Pandoře, staráním se o nemohoucího seniora v rámci dobrovolnických aktivit a opakovaným přeměřováním svého penisu. Ještě protivněji však na mě působili jeho rodiče, zejména matka opouštějící rodinu se sousedem a následně opět vracející se k neschopnému otci. V tomhle ohledu Adrianovo zhnusení jeho okolím celkem chápu:)

jenda88
06. září

kniha se mi líbila protože byla vtipná

Plechy1
27. srpna

Vtipné, pohodové, krásné. Co k tomu dodat. Mně se tato kniha líbilo ještě o trochu víc než Deník malého poseroutky.

reader.007
31. července

Vlastně se jedná o jednu z prvních "vlaštovek" deníkového čtení. Různí poseroutkové, mimoňky a podobné skoroknihy vznikly až o mnoho let později, navíc v době, kdy lenost mladých čtenářů odvedla pořádný kus práce, takže milého Adriana dnes válcují nejen v tom, že rozněžňování se nad královskou svatbou Diany a prince Charlese už dnes opravdu není aktuální, ale zároveň jsou popisy hrdinova dne podstatně delší než ty skorotwitterové zápisky poseroutkovy. Nemluvě o tom, že kdyby si dnes někdo dovolil nutit dospívajícího syna vykonávat všechny domácí práce, měl by u dveří sociálku, než by řekl švec. Není to tak dávno, co jsem někde četla, že v Británii nesmí být dítě mladší 13ti let ponecháno doma samotné, aby z toho nebylo zanedbání péče.

hippiesak
31. května

Kdo by nemiloval tohoto troubu :) S Adrianem jsem se "potkal" ještě na gymplu v polovině 90.let a když jsem si v roce 2018 obnovoval knihovnu, tak toto individuum zde nemohlo chybět :) Z celkových 8 knih se mi podařilo 7 nasbírat. Jen ta poslední, 8. kniha, to je celkem oříšek. Zpět k 1. dílu :) Četl jsem ho snad asi po čtvrté a vždy se u něj pobavím :) Z knihy jsou pěkně cítit 80.léta Anglie, když knihu čtu, tak jsem zkrátka tam :) a to dělá z obyčejné knihy, dobrou knihu :) Určitě doporučuji.

Etvel
16. května

Neskutečná jízda. Jako malá (mladší, ne úplně malá) jsem se k tomu ráda vracela. Líbilo se mi to mnohem víc než Mládí v hajzlu. Méně sprosté, více vtipné:)

Tedíkpikolík
30. dubna

Knihu jsem si užil. Zaujala formou, pobavila obsahem. Určitě se podívám i na další díly.

TerezaJágrová
15. dubna

Pro mě je to kniha, která neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne. V některých částech jsem se i zasmála, ale raději zvolím nějakou knihu, která není formou deníku.