Deník nalezený ve vaně

24.11.2023

Rozumím tomu, že absurdní literatura není pro každého. Já ani nevěděl, že se bude jednat o absrudní román. Ale myslím si, že psát něco podobného je jedná z nejtěžších věcí v literatuře. Napsat červenou knihovnu dokáže napsat každý, kdo má alespoň tři mozkové buňky. Psát knihu s jasným dějem v jiných žánrech může být výzva, ale pořád je jakž takž se čeho chytit. Ale absurdní literaura? Zdánlivě to může působit, že stačí si prostě vymýšlet jednu blbost za druhou. Ale to pak není absurdní literatura, ale jenom žvást. I tento styl má celistvý děj, ale je tak těžké ho sledovat, natožpak vytvořit. Myšlenka není vždy jasná, autor ji však jistě v knize měl. A tak vytvořil svět plný úředních nesmyslů, šifer, nedůvěry a zrad. Liší se ten svět nějak extra od našeho? Přijde vám to absurdní? Padlé na hlavu, přehnané? Že ne tolik, jako na začátku? Tak vidíte, že se možná nejdná jen o knihu plnou nesmyslů...

12.06.2022

Lem tentokrát na vlne rýdzej absurdnosti. V úvode je predstavený výskum o tom ako bytosti z ďalekej budúcnosti odhaľujú trochu bližšiu budúcnosť, kde došlo k papierokalypse čo uvrhla ľudstvo do doby temna a podrazáctva. No a potom už ponoríme do nezmyselného príbehu kde by mal hrdina plniť akúsi misiu, ale nie je schopný zistiť o čo ide. Celé je to teda o tom že behá hore dole po mieste zvanom "barák" a snaží sa získať svoje rozkazy, čo sa ukazuje ako nemožné, keďže všetky zodpovedné postavy sa chovajú ako zo skečov Monty Python, blábolia o šifrách v šifrách v šifrách, dvojitých, trojitých, štvor a viac-itých špiónoch a občas proste spáchajú samovraždu. Lavína nepravdepodobných a protirečiacich si udalostí drví hrdinovu psychiku a jediným útočiskom pred mozgovým preťažením je kúpeľňa do ktorej sa hrdina vracia pred odpočinúť si pred ďalším nájazdom na útesy nepríčetnosti. No a ešte je tu pasáž kde to dotiahne k najvyššiemu z najvyšších a zloží ódu na bradavice. Dokážem si podobné uletenosti užiť, ale chcelo by to aspoň nejakú pointu, pretože to vôbec nijako nekončí, čo síce podčiarkuje večný kolobeh byrokratickej a ideologickej paranoje, ale môj mozog je tiež len človek a bez nejakého aspoň čiastočne uspokojivého finále sa akosi vzpiera. Takže fajn, ale aspoň zrnko nejakého ukotvenia v zrozumiteľnej realite by to mohlo osoliť.

Absolutně souhlasím s Phoenix16.cz nic pro mě, dalo mi to strašnou práci knížku dočíst jen abych zjistila, že vlastně nekončí a vůbec netuším co měl příběh společného s úvodem ...

15.10.2020

Nádherně schizofrenní úvaha mistra Lema na téma jaký má náš život, naše snažení a vůbec všechny naděje smysl. Jsme součástí předem připraveného plánu, a vedeni cestami které třeba zrovna nechápeme, ale které se někdy složí do naprosto logického celku? Nebo jsme sami v lhostejném vesmíru, zabydleném izolovanými blázny a všechno je jen zdání a halucinace?
"Zeptal jsem se :Co ode mne chtějí, co mi určili? A Prandtl mi dal papír s jedinou větou : Odpověď nebude."

14.06.2020

LEM nalezený ve vaně.

Tak především Stanislaw je mistrem slova a nepatří k těm co by si to nějak ulehčoval.Nepodbízí se.Má svoji vizi.Je dokonale autorským tvůrcem.
Vana je schizofrenií až na dřen.Už nevím co by ji mohlo překonat.
Absurdno v absurditě.
Existencionální marast.Neuchopitelná katarze.Labyrint manipulace.Paranoia už není neurotická nebo nemocí či odchylkou,stala se řádem.
Výtečně matoucí.Složitá a zase tak nějak jiná.
Kafkovsky laděná Lemovka-Deník nalezený ve vaně.
Kvalitně nepříjemný čtení v dobrém smyslu samozřejmě.S obrovským přesahem.

Poznání,že smysl života si musíme vymyslet sami,abychom se nezbláznili.

07.11.2018

„... když všechno záleží na tom, jak se na to díváte ...“

Byla to vlastně taková až surreálná „exkurze“ do světa budoucnosti, do světa, kde ztratil svou moc nám tak dobře známý „kult Kap-En-Thaalu“, který se opírá o složitou síť korporativních rituálů a institucionálních obřadů, založených na „vlastnictví“ ... tenhle svět už tedy neexistuje ... ovšem, není to žádná extra výhra ... nové „pořádky“ nejsou o moc lákavější ... vážně jsem si říkala, že Stanislaw Lem se vydal novým směrem a nechal se inspirovat surrealisty :-) ... protože svět, ve kterém se ocitnete je jak z hodně odvážného surrealistického snu ... jenže nejhorší na tom je, že myšlenka takového světa, až zas tak snová není ... má reálný a dost hrozivý základ ... tudíž, nakonec zjistíte, že pan Lem až zas tak moc „nesnil“, spíš systematicky zanalyzoval situaci, která by mohla nastat, kdyby ...

Možná Vám tahle variace představ o budoucí generací, ale taky o jejich představách o nás, přijde trochu úsměvná, jenže, když se nad tím zamyslíte, ono to zas tak k smíchu není, podívat se na náš svět tak, jak by se na něj mohly pravděpodobně dívat hodně vzdálené budoucí generace ... a ještě horší pak je dívat se na ten jejich „možný“ svět ... spíš z toho pak mrazí ...

U mě pan Lem opět boduje, výborně napsané a do detailu promyšlené a navíc, jako bonus, díky až snové atmosféře, čtivé až s neuvěřitelnou lehkostí, prostě se jen tak posouváte od jedné fantaskní představy ... k další :-).

„Na chviličku jsem zavřel oči... hodně bych dal za vysvětlení, jestli se má situace zlepšila. Připadalo mi, že ano, ale k tomu ano bylo až příliš výhrad ... instrukce až příliš připomínala zápis mých pohybů uvnitř Baráku ... a Erms sám přiznal, že náš rozhovor nemá doslovný význam, ale je šifrou, ... jakýmsi vztahem k jiným, přímo nepojmenovaným významům, které se nad ním neviditelně vznášejí. Ale úplně nejhorší bylo, že ... v hloubi duše začínal pochybovat o samotné existenci instrukce ...“

29.03.2018

Tahle kniha mi fakt tématem (pokud nějaké měla) nesedla. Pro mě to byla směs čehosi, co horko těžko dávalo smysl, prošpikované schizofrenií, kde vlastně nic není tak jak to vypadá. Čekala jsem, že třeba aspoň na konci z toho něco vyleze, co dá předchozím řádkám aspoň trochu smysl, ale bohužel ne.

31.12.2017

Smutný příběh o stavu špiclovské a udavačské společnosti. Bohužel podobný proces u nás již několikráte proběhl a nemíním tím jen nedávnou minulost. Zde to bylo dotaženo až do absurdity, ale jasně tam bylo naznačeno, kam až může společnost klesnout při krizi. I mnou zmiňovaná podobná období byla u nás vždy po nějaké krizi.

27.12.2016

Cekem mi to připomělo Proces, ale narozdíl od něj, jsem v Baráku byl rád.

09.10.2015

"Mania autopersecutoria"

20.05.2014

Kniha, která není asi pro každého, ale myslím, že dokonale osvětluje paranoiu, strach a schizofrenii prošpiclované společnosti, kdy jeden nemůže věřit nikomu a ničemu a kde nic není tím, čím se zdá býti - a to tam nejsou žádné sovy. V roce 1961 to muselo být prudce aktuální a divím se, že to mohlo vyjít. Nedávám plný počet, ale je to kniha vynikající a třeba ještě jednu hvězdu přidám, když si to někdy přečtu podruhé.

Příznačně jediná kniha, kterou jsem zvládl přečíst z monitoru PC...

24.03.2014

Po přečtení jsem sice měla pocit "Cotoksakru?", ale jak se to postupně ukládá, začíná se mi to víc a víc líbit. A ty sny, co se mi teď zdají :-)

21.10.2013

Stejně, jako je Bradburyho Osamělá Smrt instantní depresí,
Deník nalezený ve vaně Stanisława Lema je instantní schizoffrenií.
Nechtěli jste být špiony? Hrát dvojí hru? A co trojí? Nebo čtvernou..?
Vynikající kniha.

17.09.2013

Rozjezd je sice úděsně pomalý a ten úvod mne málem odradil, ale pak začíná surrealistická freska o paranoie politických a vojenských systémů, byrokracii, kde existuje spousta předpisů, ale levá ruka stejně neví, co dělá pravá… Hodně mi to připomnělo českou vládu… Tohle kdyby dostal do ruky Juráček a natočil podle toho film, to by bylo něco!