Deník kastelána
Jan Bittner (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58539/mid_denik-kastelana-wCX-58539.png
4
1133
320
Deníkový příběh zámeckého kastelána čtenáře okamžitě chytí a nedovolí mu četbu odložit na později. Hrdina knihy opustí velkoměsto a odchází na venkov, aby našel ztracený klid a smysl života, aby snad i zachránil své manželství, které se ocitlo v krizi. Zámek ho však od počátku zaskočí svou magičností, odkrývá se jako místo plné dávných příběhů, dramat a nečekaných setkání. Tajemné síly prosáknou do života celé jeho rodiny. Je proti tomu lidský rozum dostačující zbraní, nebo jsou věci mezi nebem a zemí, s nimiž je třeba se smířit? Kastelán možná nenajde, co hledá, možná nezíská, co si přeje, možná nic není, jak si představoval. V každém případě mu život ve zdech mysteriózního zámku odhalí skutečnosti, o nichž dříve neměl nejmenšího tušení.... celý text
Přidat komentář
Když si pomyslím, jak jsem přemýšlela u čtení, jak to chce nakonec autor vysvětlit... :) Ale nechci nic prozrazovat. Jinak je to taková duchařsko - tajemná oddechovka, nic extra.
Asi sem příliš náročná, ale mám za to, že literární dílo by mělo mít určitou úroveň. Popravdě, tuto knihu sem velmi brzy odložila. Důvodem nebyl příběh, ale jeho forma. Nebyla sem schopna se přenést přes příval vulgarit a velmi specifické vyjadřovací prostředky tohoto autora. Za mě osobě, vulgarismi do knih nepatří nebo velmi okrajově. Začátek knihy na mě působil spíš jako žumpa.
Pěvně věřím, že přijde čas, kdy budu schopná se od tohoto oprostit a knihu přečíst.
No nevím, Aristokratky se mi líbily, ale tahle knížka ve mě způsobuje rozpačité dojmy, poměrně hezký příběh, který by se mi lépe četl, kdyby v něm nebylo tolik vulgarismů. Možná jsem stará škola, ale až tolik zbytečných sprostých slov podle mě do literatury nepatří. Škoda :(
Tak teď moc nevím co si mám o té knize myslet.
Je plná vulgarismů. Ne že by mě to nějak uráželo, ale nemyslím si, že byly až tak potřeba a pokud by se použily jen občas (při vyhrocených situacích), tak by asi měly v příběhu větší dopad.
Dost zvláštní otevřený konec. Celý ten příběh vyvolává spoustu otázek a na žádnou v něm nenajdete odpověď.
Nejdříve jsem četla Aristokratkua očekávala podobně laděný příběh. Omyl! Je to úplně jiný typ četby a přitom stejně poutavý! Holt, kdo umí umí.
Emoce! Příběh mi připadal tak uvěřitelný a opravdu “na vlastní kůži” prožitý, že jsem měla problém uvědomit si, že to tak není. Nadpřirozeno mě nejspíš omámilo:-). Působivá ich-forma, silné momenty bez sentimentu vyvažované místy až černým humorem. Ne Aristokratka, to Kastelán měl mít pokračování!
V této knížce se najde od všeho trochu, realita života i duchovno a tajemno, přímě psané, bez zbytečných kliček.
Forma deníku byla pro mě poutavá a knížka rychle utekla.
Opravdu je to úplně něco jiného než Aristokratka. Ale já se bavila i tak. Vikův sarkasmus mě bavil, i když obsahově to úplná legrace nebyla. A i když to nějak dopadlo, myslím si, že je to pro chlapce to pravé zaměstnání :-)
To by mě zajímalo, jestli autor, když je ten kastelán, to má stejně :).
Nemohla jsem se od toho odtrhnout.
Po náhlém skonu bývalého kastelána se na zámek jednou takhle na podzim dostaví další. Ke stavbě náleží několik stálých zaměstnanců, kteří působí, jako by tam snad žili dřív, než se zámek začal stavět. Alespoň Valerie na mě tak působila. O jejím muži mám jinou představu.
Takřka okamžitě se kolem hlavního hrdiny začne projevovat věc, která je všem hradům a zámkům vlastní - začne strašit. Jenomže ani on, ani čtenář netuší, jestli je to tak, nebo jestli jenom všem nestraší... ve věži. Nebo v parku.
Několik krásně na sebe navazujících událostí - jako z deníku - mě donutily si postesknout, proč jsem sakra nestudovala cestovní ruch, abych na takových místech mohla alespoň provádět :).
I když... to je dneska už celkem jedno.
Hrozně by mě to bavilo, včetně sov a netopýrů v knihovnách a divných písní, které si broukají malé děti, psů a hromady kostí.
Z knihy jsem úplně nadšená. Oproti Aristokratce, ze které jsem úplně odvázaná nebyla, toto bylo jiné kafe. Od začátku skoro až do konce jsem se nemohla od čtení odtrhnout a upřímně musím říct, že jsem se pěkně bála... Ono to asi bude tím, že jsem ze zámeckého prostředí a určité popisy scén jsou prostě přesné... Vážně klobouk dolů za tak pěknou knihu.
Pokud bych měla popsat jenom jedním slovem, tak to je zvláštní. Chvílemi se mi to líbilo, chvílemi moc ne. Pocit mám tedy takový rozporuplný a jednou mi to stačilo.
Deník se mi líbil, ale člověk by měl opravdu nejdříve přečíst tuto knížku a potom teprve sérii Aristokratky, protože porovnává. Mám ráda styl a humor pana autora a v této knize je pouze nádech. Přesto doporučuji k přečtení a dávám plný počet hvězd.
Vytkla bych jen ta sprostá slova, kterými si pan kastelán ulevoval. Na druhou stranu ale musím říct, že vystihovaly danou situaci docela přesně a trefně. Ten, kdo četl nejdříve Aristokratky, bude trošku zklamaný. Aristokratka jede na vlně humoru. Tady jde spíše o psychologii. Vlna tajemna a paranormální jevy a schopnosti mě bavily. Mohlo se do nich ale zabřednout mnohem více. Mimochodem, do pokoje s Marií Arnoštou bych se bála vstoupit i ve dne a to bych ani nemusela mít samopal. Tenhle příběh je takovým předskokanem Aristokratek. Jinak prostředí zámku bylo fajn i s těmi jeho figurkami. Deníkové zápisy se čtou celkem dobře.
(SPOILER)
Deník kastelána je kniha, která se velmi dobře čte. Deníkové záznamy jsou krátké a většinou dokončené. Co se týče obsahu knihy.....někdo by mohl říct, že žádný obsah nemá. Takhle ona ta kniha sice obsah má, ale nejedná se o žádný epický příběh.....spíš o takový nahodilý příval myšlenek a pocitů jednoho člověka, který popisuje a zamýšlí se nad svým životem......naštěstí je to aspon pro mě člověk zajímavý, který neřeší jen hlouposti, ale i důležité až takřka existenční problémy.
Kniha, ačkoli tedy působí vlastně velmi jednoduše a odpočinkově...se dotýká i velmi důležitých až smutných témat.......leukémie malého dítěte, neustálé hádky dvou lidí, alkoholismus, člověk s psychickými problémy, lidé co zabíjí pro zábavu psy atd. Z hodně věcí v knize mi tedy bylo úzko, i přesto, že jsem měla spíš náladu se smát atd...vzhledem k jiným autorovým knihám...Poslední aristokratka...která je hlavně o tom v tipu. Zkrátka a dobře jsem šáhla po této knize v domnění, že se jedná o další autorovu komediální prozu.....a nakonec jsem dostala něco trochu jiného. Ale i tak to bylo fajn počtení se sympatickými postavami jako je hlavní hrdina kastelán, Rago, Alexandr, Evička. Už i v této knize vidíme zárodky autorova skvělého smyslu pro sarkasmus a černý humor...které se poté mohly naplno rozvinout v aristokratce.
Přesto, ale není moc velký důvod proč se ke knize vrátit. I když jí dost nahrává fakt, že je kniha velmi krátká a dá se přečíst za den dva. Nějaké kapitoly vůbec nebaví, v jiných se čtenář trochu ztrácí, někde už je toho ,, nadpřirozena" možná až dost....zkrátka neuvěřitelné.
Prostředí zámku je samozřejmě můj šálek kávy a hodněkrát jsem kastelánovi záviděla, že může ty staré zámecké zdi prozkoumávat. Chtěla jsem tam být s ním a přebírat se horou starých věcí a knih, a procházet se po zámku v jakékoli denní i noční době a mít pořádný čas si ho co nejvíc dopodrobna prohlédnout. Já sama jsem už dvakrát zkoušela stát se zámeckou průvodkyní a ani jednou se to nezdařilo...poprvé mi to znemožnil covid a podruhé po 2 hodinové jízdě autem do jednoho nejmenovaného zámku jsem tam po svém řečnickém výkonu dostala košem, bez jakéhokoli vysvětlení. Evidentně být blázen do historie, mít chut do práce a učit se ten pitomý sylabus dnem i nocí už nestačí......asi jsem nebyla dostatečně reprezentativní blondýna s dlouhýma nohama....ano mluví ze mě mé vlastní zklamání a zoufalství, které pochopí jen člověk, který se 2 pitomé roky snaží o jednu věc a ta pak skončí ještě dřív než začala. Ach jo.
Verdikt: Jako horor u mě kniha neprošla. Jako psychologický román ano. Sarkasmus hlavního hrdiny a jeho názory jsou prostě ... brutal, v tom dobrým slova smyslu. Těžko, ale říct jak dlouho si knihu budu pamatovat.......i tak, bych se, ale nebála dalšího dílu nebo nějaké podobné víc humorně laděné knihy.
Úplným závěrem chci dodat, že autor by se měl držet určitě těchto deníkových a převážně humorných knih, které mu jdou opravdu dobře a je radost je číst. Co se týká těcj psychologických knih jako je třeba Deník kastelána, tak chci pochválit, jak moc věrohodně dokáže autor popsat pocity hlavního hrdiny...vztek, zloba, zoufalství, osamělost..opravdu pecka...je vidět, že v nějakých věcech evidentně píše z vlastní zkušenosti.
Je to už delší dobu, co jsem Kastelána četla. Je to dost jiné oproti Aristokratce. Dílem duchařina, dílem psychologická sonda do duše kastelána. Myslím, že primárně se necílilo do prvoplánového humoru jako u Aristokratky, což mi nevadilo. Svým způsobem se mi to líbilo. Ale totálně mě vytáčí ten otevřený konec! Buď příběh dokončím, anebo ho nepíšu! :D
Tahle kniha byla taková zvláštní, humor žádný, tajemno ano, ale nedovysvětleno, jediný kdy to bylo čtivý a napínavý byla část, kdy byla vážně nemocná Evička. Dočetla jsem ji, takže nakonec 2 * má, ale musím říct, že Aristokratky se autorovi povedly lépe.
Štítky knihy
deníky humor záhady duchové a přízraky hrady a zámky kasteláni
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Kniha Deník kastelána je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 699x |
| Čtenářské výzvě | 334x |
| Doporučených | 68x |
| Knihotéce | 296x |
| Chystám se číst | 267x |
| Chci si koupit | 53x |
| dalších seznamech | 7x |
Čekala jsem zábavu jako u aristokratky. Přišel koktejl emocí složený z: vtipu, nejtěžších stránek rodičovství, lidské solidarity, charakteru, inteligence, lásky ke zvířatům, tajemna, náboženských otázek a nadpřirozena, místy okořeněný peprnými výrazy. Neřeším, zda v něco/něčemu věřím nebo ne, hlavní je, že mě to maximálně bavilo.