Deník kastelána
Jan Bittner (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58539/mid_denik-kastelana-wCX-58539.png
4
1133
319
Deníkový příběh zámeckého kastelána čtenáře okamžitě chytí a nedovolí mu četbu odložit na později. Hrdina knihy opustí velkoměsto a odchází na venkov, aby našel ztracený klid a smysl života, aby snad i zachránil své manželství, které se ocitlo v krizi. Zámek ho však od počátku zaskočí svou magičností, odkrývá se jako místo plné dávných příběhů, dramat a nečekaných setkání. Tajemné síly prosáknou do života celé jeho rodiny. Je proti tomu lidský rozum dostačující zbraní, nebo jsou věci mezi nebem a zemí, s nimiž je třeba se smířit? Kastelán možná nenajde, co hledá, možná nezíská, co si přeje, možná nic není, jak si představoval. V každém případě mu život ve zdech mysteriózního zámku odhalí skutečnosti, o nichž dříve neměl nejmenšího tušení.... celý text
Přidat komentář
Přečteno za jediný den, nic moc jsem od knihy neočekávala, přesto mě zaujala, dobře se četla; milá oddychovka s dávkou napětí a mystična. Uvítala bych míň vulgárních slov.
Právě dočteno, za půl dne a na jeden zátah. To už se mi dlouho nestalo. Prima. Škoda jen toho většího množství vulgárních výrazů.
Četla jsem ji jedním dechem, měla jsem husí kůži a zároveň jsem se dobře bavila. Mám ráda knihy, které mě dokážou vtáhnout do děje, jen škoda že příběh zůstal otevřený..... představivost je děsivá.
Čekala jsem spoustu humoru, jako v Aristokratkách, ale byla jsem překvapená docela vážnými tématy, jako např. nemoc dcery. Protože mám ale ráda prostředí hradů a zámků, od dětství mě lákalo na nějakém žít a právě jsem se vrátila z dovolenkové návštěvy několika dalších, atmosféra popisovaná v knize mě vtáhla do děje a moc se mi líbila. Snad jen řada vulgárních výrazů mi k autorovi nějak neseděla a do děje často moc nezapadala. Ale určitě to bylo zajímavé čtení, chvílemi strašidelné, chvílemi veselé.
Po "Aristokratce" mi Deník kastelána přišel depresivní a temný, nicméně i tak se musí nechat, že atmosféra byla vytvořena skvěle. A opět, jak průvodkyně, chápu mnohé z pocitů v knize zachycených.
V minulosti jsem pracoval jako průvodce na několika hradech. Později jsem měl dokonce možnost stát se správcem jednoho z nich. Kniha je pro mě silnou nostalgickou vzpomínkou na tuto podstatnou část mého života. Člověk, který si však těch pár baráku neprolezl, toto všechno stěží pochopí a bude se slepě dožadovat závěru a vysvětlení.
Chvíli jsem ještě listovala, než jsem pochopila, že knize nechybí konec, ale že JE TO KONEC. Mně tedy chyběl. Že by si Boček nechával zadní vrátka pro případné pokračování? Jinak knihu hodnotím vesměs pozitivně, je plná kontrastů - legrace a zároveň věci více než vážné, vulgarismy a spisovná mluva, racionalita a "věci mezi nebem a zemí", úcta a zároveň obrovská neúcta... Stejně kontrastní pocity ve mně zůstaly po přečtení - spokojenost a vlastně veliká nespokojenost.
Od této knihy jsem vlastně nečekala takřka nic a nakonec jsem byla příjemně překvapena tím, jak dobře se mi to četlo a jak moc mne to bavilo. Trochu jsem se bála té kombinace humorných prvků s prvky paranormálními → ono to ale kupodivu fungovalo a vůbec mi nevadilo, že nadpřirozeno nebylo nijak vysvětleno a že se o to autor ani nijak nepokoušel. Nebylo to třeba, vysvětlení mi tam nijak nechybělo.
Autorův styl psaní je lehký, živý a přirozený – čtení opravdu velmi rychle utíká. Zároveň se autorovi podařilo vytvořit zajímavou atmosféru, která čtenáře ponechává v příjemném napětí, co se to tam na tom hradě vlastně děje a jak se s tím postavy vyrovnávají.
Některé deníkové zápisky hlavního hrdiny se mohou jevit zbytečně útržkovité a nesourodé a člověk se ptá, proč jsou vůbec napsané tak kusovitě, ale podle mého skvěle naznačovaly zoufalství a bezmoc, které postava zažívala. Ani mi nevadilo, že hlavní postava si občas sprostě zanadává, nějak mi to k tomu patřilo.
Pokud hledáte lehké, odpočinkové čtení, u kterého se pobavíte a u něhož nemusíte dlouze přemýšlet, co tím chtěl autor říct, tak bych řekla, že Deník kastelána je k tomu jako stvořený.
Díky naší super knihovně jsem si knihu včera přinesla dom - a noc byla jasná. Někde dole v komentářích je zmínka o tom, že by se mělo vyzkoušet přenocování v zámku. Od loňska mě tato myšlenka drží a tak letost jedeme s vnučkou opět na Svojanov, letos už ale s přespáním. těším se a po přečtení Deníku už pomalu přemlouvám dědu, jestli by nejel s námi- do včerejška jsem razila teorii - "bez chlapů" . No nevím, jak to ustojím. Ale Deník jsem přečetla jedním dechem a chvilkama jsem si říkala, jaký to musí být suprový, bydlet daleko od civilizace, na hradě, nebo na zámku, přes den se starat o archiválie a o zahradu, večer koukat ze zámeckého okna na zapadající slunce ...no, o noci jsem nikdy do důsledku nepřemýšlela. Ona i ta zbloudilá sova by se mnou pěkně zamávala, natož to ostatní. Chvílemi jsem všechny tam obdivovala, chvílemi jim záviděla, chvílemi jsem byla ráda, za svoji teplou postýlku v bezpečí zalidněného paneláku. Ale knihu jsem přečetla na jeden nádech. U Poslední aristokratky jsem se smála od začátku do konce, tady jsem se smála, bála, udivovala - no prostě fakt za čtení to stojí
Trochu jiné než Aristokratka, ale přece jen úžasný humor, místy trochu děsivé, místy smutné, ale perfektní, kniha se mi moc líbila.
Byla to moje první knížka od E.Bočka a byla jsem rozčarovaná z konce.Tedy z absence konce.
Chápu,že na některé otázky neexistuje odpověď.Na druhou stranu autor zůstal dlužen odpovědi i na ty otázky, na které odpovědět mohl a měl.
Podle mě si velmi usnadnil práci
Očekávala jsem knihu plnou humoru jako Aristokratky, ale toto je něco úplně jiného. Místy velice smutné a vážné. Na konci jsem postrádala nějaké vysvětlení záhadných jevů, ale i tak se mi kniha moc líbila. Uvítala bych pokračování :-)
Knihu jsem četla až po Aristokratce a byla jsem na ni hodně zvědavá. A nezklamala! Moc hezká, místy mi běhal až mráz po zádech. Skvělá...........
Super knížka. Nemá tak humorný ráz jako Aristokratka, ale přečetla jsem ji jedním dechem. Strašení na zámku popsal autor velmi věrohodně, až mi běhal mráz po zádech, a když jsem po přečtení ulehala do postele, měla jsem nepřijemný pocit a čekala, kdy nám doma začne hrát gramofon.:-)
Musím hned zpočátku říci, že asi nejsem zrovna typický čtenář této knihy. Kdysi dávno jsem totiž celkem pravidelně jezdil na zámek Červená Lhota a znal se s tamním kastelánem (tenkrát se říkalo ředitel), skvělým člověkem. A jelikož jsem zrovna procházel podobnými "existenciálními" stavy jako Evžen Boček, zcela vážně jsem tehdy uvažoval o tom, že "s tím v Praze seknu" a půjdu taky někam na zámek. Je to sice už dost dlouho, co mne to bralo opravdu fest, ale občas i teď se mi ta touha připomene.... A proto jsem rád, že mám Deník kastelána v knihovně. Protože až se ta mrcha utkvělá znovu vynoří, bude mi stačit sáhnout po modré knížce s červenou hvězdou - a budu vyléčený :-)
Podle toho taky berte mé hodnocení, knížka má pro mne prostě jinou hodnotu. A ač obálka (trochu nešikovně, že) napovídá pouze jednu hvězdičku, budu velkorysý a dám čtyři... Dal bych i pět, ale to by musel být autorův způsob psaní trochu konzistentnější. Text působí neurovnaným dojmem, chvilku spisovný, chvilku nespisovný, chvilku knižní, chvilku vulgární. Taky mne napadlo, že je to třeba schválně, aby to celé působilo deníkově, či že je celý text naprosto autentický deník, vydaný bez jakýchkoliv dodatečných úprav. Jenomže jednak si to nemyslím, a i kdyby to tak nakrásně bylo, tak mne to stejně nebere...
Štítky knihy
deníky humor záhady duchové a přízraky hrady a zámky kasteláni
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Kniha Deník kastelána je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 698x |
| Čtenářské výzvě | 334x |
| Doporučených | 68x |
| Knihotéce | 296x |
| Chystám se číst | 268x |
| Chci si koupit | 53x |
| dalších seznamech | 7x |
Knížka je hodně čtivá, ale spousta věcí je nevysvětlených nedořešených (což asi byl záměr autora) a otevřený "nedokončený" závěr mě vyloženě otrávil. Jakoby pan Boček plánoval pokračování, na které se později už vykašlal a začal psát raději "aristokratky". Mimochodem, ty jsou podle mého názoru mnohem lepší.