Deník japonské manželky
Veronika Ageiwa
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367551/bmid_denik-japonske-manzelky-Gpv-367551.jpg
4
528
185
Když se Veronika poprvé seznámila se spolužákem z Japonska, neměla ani tušení, že se do něj zamiluje a za několik let s ním odletí do Tokia, kde mu porodí syna a začne žít jako skutečná Japonka. Čeká ji celá řada výzev, aby zapadla nejen do odlišného kulturního prostředí, ale hlavně do své nové rodiny: koupat se nahá v lázních s tchyní, tradiční japonský pohřeb dědečka, kluzké knedlíčky „moči“ a práce v japonském obchodě. Zvládne být i přes všechny překážky opravdovou japonskou manželkou? K večeři nám máma udělala specialitku. Rozmočený rýžový žoužel moči v polévce. Zase mi to připadá na hranici poživatelnosti, ale co bych neudělala pro naše budoucí vztahy. Takže do sebe tu žužlavinu statečně soukám. Když už to mám skoro za sebou, dozvím se, že na to občas starší lidé umírají. Prý to pořádně nespolknou a zadusí se. Ale maminka má i osobní historku: „Jednou jsme tu měli na výměně studenta z Ruska. Taky jsem mu uvařila tohle jídlo, ale vůbec to nechtěl a říkal, že to nejde sníst. A vidíš, ty jsi to snědla jako nic. Tak to asi nebude tak špatné, jak mi tvrdil on.“... celý text
Přidat komentář
Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Chtěla jsem si aspoň představit, jaké to je žít v Japonsku. Navíc jsem se dověděla i něco z toho, jak Japonci vnímají nás.
Kniha "Deník japonské manželky" evokuje pohled na život Češky žijící v Japonsku, avšak místo hlubšího a soudržného vyprávění se spíše zdá být jako nesouvislý výčet běžných zážitků a postřehů. I přesto, že začátek láká čtenáře pohledem obou manželů – české autorky a jejího japonského manžela (v té době zatím budoucího) – kniha postupem času ztrácí na zajímavosti a originalitě. Místo toho, aby se prozkoumávaly hlubší aspekty života v Japonsku, jako jsou například regionální odlišnosti či jazykové nuance, se kniha omezuje spíše na povrchní pohled na exotiku této země a výčet potenciálních kulturologických faux pas běžného gajdžina. Tento nedostatek hloubky je zvláště patrný v tom, že autorka věnuje pozornost převážně vnějším rozdílům mezi Čechy a Japonci, aniž by přinášela nové a hlubší poznatky. Ztrácí se tak šance nabídnout zajímavější aspekty vztahu mezi oběma kulturami, včetně osobních vztahů mezi manželi různého původu. Celkově tedy kniha spíše slouží jako výčet rozdílů, ale nedisponuje dostatečným hloubkovým pohledem, který by nabídl čtenáři nové poznatky či vhledy do zdejší kultury.
Moc zajímavá kniha z tolik odlišné japonské kulury.
Ocenila jsem zejména, že se jedná o humorně laděný příběh.
Moc zajimavá sonda do japonské kultury.
Velmi jsem ocenila,že je kniha humorně laděna.
Takhle nějak jsem si to představoval.Zajímavé,dobře napsané příběhy ze vzdálené země s naprosto odlišnou kulturou.Děkuji Veroniko.
Líbila se. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, které bych jinak nevěděla. Obdivuji autorku, jak se dokázala s různými situacemi vypořádat, vždyť Japonsko je tak jiné!
Když jsem si knížku půjčovala, čekala jsem úplně jiný příběh. Po zjištění, že je to psáno vtipně jsem měla radost...bohužel vtip po půli knížky přešel v popis nudných situaci. Vůbec tu není rozvinut vztah s manželem. Psáno hodně jednoduše. Ale jooo věřím, že někomu se to bude líbit. Špatné to nebylo.
Nejlepší na knížce je ten krásný obal. Bohužel. Za mě vyznívá tohle povídání o Japoncích velice negativně a vůbec je mi po přečtení jaksi divně. :-( Přestože název by dával tušit, že hlavní dějovou linkou bude manželství s cizincem a s ním spojená nedorozumění, odlišnosti a zejména vtipné situace, je to spíš popis rozdílů mezi Japonci a Čechy. A tak nějak stylem, kdo je teda z nich horší.
Na počátku jsem byl trochu skeptický, ale musím uznat že je to příjemná letní zábavná kniha, ideální k moři. Vtipný popis češky žijící v Japonsku a milé přiblížení kultury z mimoevropského prostředí. Určitě stojí za přečtení.
Zajímavý deník, ktery popisuje odlišnosti mezi životem v Česku a v Japonsku. Docela mě něco pobavilo, něco udivilo.
Kniha sestavená z příspěvků deníkového formátu o tom, jak se žije české dívce, zamiluje-li se do japonského spolužáka a stane-li se posléze jeho manželkou. Postřehy z běžného života v Japonsku z pohledu jejího kombinované s epizodami nahlíženými a komentovanými jejím japonským partnerem. Zjistila jsem, že bych v Japonsku nejspíše žít nemohla, ale jako sonda do života smíšeného manželství to bylo zajímavé. Vtipně, jasně a čtivě napsáno.
Knížka se mi moc líbila, škoda, že autorka nepopsala i samotný vztah, a i dobu mimo japonsko. Bylo to zajímavé a třeba vše kokem jaderné el. jsem zde sledovala víc z povzdálí, tohle jsem vůbec nevěděla.
Milé čtení. Psáno sice celkem jednoduchým jazykem, ale kniha obsahuje skutečně obrovské množství postřehů o odlišnostech každodenního života u nás a v Japonsku. Vše popsáno přesně, výstižně a vtipně. Zavzpomínal jsem na léta strávená v Japonsku.
Výborně podané pohledy obou stran na tutéž situaci. Ale škoda, že japonského bylo tak málo. Jednoznačně prázdninová oddechovka bez vyšších cílů literárních.
(SPOILER) Precteno. Tak by se to dalo shrnout celkem vystizne. Kniha ani neurazi, ale ani nijak neohromi. Jestli vas zajima japonska kultura a realie, tak doporucuji radeji jine cteni. Toto je spis denik pubertacky, co se tak nejak sama teprve hleda.
Nesmírně nudné a jazykově chudé slohové cvičení. Žádné city, žádné emoce, strašně ploché. Už jen anotace: "Když se Veronika poprvé seznámila se spolužákem z Japonska, neměla ani tušení, že se do něj zamiluje..." Já jsem žádnou lásku nenašla. Prostě jí sdělil, že si jí vezme, ona řekla jo, sbalila kufry a odstěhovala se do Tokia.... A v tomto duchu se tak nějak - pro mne příliš chladně - odvíjí celá kniha.
Přiznávám, že jsem knihu bral do ruky se značkou skepsí. Čekal jsem další z knih typu "podívejte se, jak jsem úžasná, co všechno jsem v Japonsku vytrpěla" a snahu vytřískat na tom peníze. V jistém smyslu tam je oboje přítomno, ale ve zcela přijatelné míře. Jako většiny Čecho-Japonců, kteří jdou s kůží na trh, i zde jsou možná důvodem, proč jít z kůží na trh a odkrývat své soukromí peníze - snaha o mediální publicitu, jelikož autorka si vydělává překlady a poradenstvím. V knize to je ale zmíněno jen v jejím životopise.
V čem se ale kniha od jiných liší je, že autorka žije patrně v celkem spokojeném manželství s poměrně schopným a přiměřeně úspěšným mužem, dobře vychází s japonskými příbuznými a poměrně zvládá zapojit se do japonské společnosti. Její hodnocení tak na rozdíl od jiných není nijak zatrpklé. Navíc se nepohybuje v nejnižších vrstvách společnosti, ale zvládá se poměrně slušně zapojit sociálně i finančně mezi nižší střední třídu. Kniha sice místy zavání laciným exoticismem, kdy použitím nevhodných analogií dělá z Japonců zbytečné exoty, ale v zásadě je celkem věcně správná. I když musím říct, že mě až zarazilo, že někdo dokázal osobně napáchat snad všechny typické gajdžinské omyly a nedorozumění - trochu ve mě hlodal červíček pochybností, jestli to nejsou přece jen sesbírané omyly všech lidí okolo - ale asi není důvod autorce nevěřit:-D
Mezi všemi těmi nesmysly, co o Japonsku vychází (a různými deníky zhrzených manželek), bych tuhle knihu vyzdvihl, jako slušnou, věcně správnou, bez nějaké předpojatosti a navíc čtivě napsanou. Kapitoly mají jen 1-2 strany, takže se to hezky čte, a navíc jsou napsané celkem jednoduchým jazykem, takže lze doporučit ke čtení i Japoncům s větší znalostí češtiny:-)
Za pozornost stojí, že autorka v Japonsku vlastně v době vydání knihy žila celkem krátce - jen cca 5 let. Na druhou stranu musím říct, že na mě udělala dojem schopnost složit JLPT N1 po 4 letech v Japonsku.
Pokud lidé mají potřebu číst něco ze žánru "vdala jsem se za Japonce", tak na našem knižním trhu je to rozhodně nejlepší volba. Jen je třeba zkousnout neustálé nadužívání slova "Čechy" a neustálé srovnávání s Prahou.
V čem bych chtěl plně autorku podpořit je její hodnocení návratu do ČR.
Ten kulturní šok je stoprocentně autentický a absolutně o něm nepochybuji. Mám v podstatě totožnou i zkušenost s pražskou MHD. Až na to, že na mě byl řidič protivný už na letišti.
Štítky knihy
deníky Japonsko japonská literatura manželství s cizincem
Deník japonské manželkyKniha Deník japonské manželky je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 738x |
| Čtenářské výzvě | 270x |
| Doporučených | 24x |
| Knihotéce | 281x |
| Chystám se číst | 372x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 7x |
Oddechové nenáročné čtení.
Dozvěděla jsem se řadu pro mě nových informací o životě v Japonsku, odlišnostech mezi naší a tamní kulturou i o tom, jak Japonci vidí nás.
Veronika mi zprvu úplně sympatická nebyla, pak jsem si k ní ale našla cestu a vlastně jsem ji dost obdivovala za její odvahu a odhodlání žít v úplně cizí zemi, nám tolik cizí kultuře, úplně sama bez nikoho známého - krom manžela, který byl pořád pryč a stejně jí příliš nepomáhal.
Nejvíc zajímavý mi přišel ten rozpor ve společnosti - na jedné straně je kladen extrémní důraz na zdvořilost, řád, pořádek, úslužnost, perfektní služby apod., na straně druhé v běžném životě nenapadne muže podržet ženě dveře, pustit sednout v autobuse těhotnou... zvláštní.
I když se mi japonská, potažmo asijská kultura líbí, žít bych tam nechtěla.