Deník Anny Frankové
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352211/bmid_denik-anny-frankove-PTl-352211.png
4
3326
553
Tmavovlasá dívka s plachým úsměvem. Když si ve třinácti letech začne psát deník, přemýšlivá Anna netuší, jak se její osud dramatický změní. Ocitne se s židovskými rodiči a dalšími lidmi v přísně utajené skrýši. Venku zuří 2. světová válka, ona se v deníku svěřuje vymyšlené kamarádce Kitty: upřímně, se stopami pubertálního vzdoru i zbytků dětské bezelstnosti, líčí sny, touhy a naděje…... celý text
Literatura světová , Biografie a memoáry , Historie
Vydáno: 2017 , Alpress
Originální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch , 1947
více info...
Přidat komentář
Co k tomu říct, asi budu vypadat jako blázen, ale i když jsem věděla, jak vše dopadne, Anně jsem fandila, přála jsme si, aby je nenašli a ona mohla pak svůj život spokojeně prožít.
V Deníku Anne Frankové nahlédneme do nitra mladé dívky. Sledujeme její pocity, pochybnosti, radosti i starosti, jak prožívá první lásku a díky nevlídné době a složité životní situaci předčasně dospívá. V dlouhodobém úkrytu ztratili svobodu, soukromí, zažívají „ponorkovou nemoc“ a stálý strach z prozrazení. Anne si je však dobře vědoma, že mnozí jsou na tom daleko hůř a doufá v lepší budoucnost pro všechny. Za normálních okolností by to byl obyčejný deník puberťačky, ale díky autenticitě to obyčejný Deník určitě není, skrývá důležité svědectví. Nebylo snadné číst o plánech a nadějích vztahujích se k budoucnosti, když jsem věděla, jak smutně příběh skončí.
Anne Franková byla inteligentní a cílevědomá dívka. Nechtěla prožít obyčejný život, přála si, aby po ní něco zůstalo, což se jí nakonec navzdory jejímu krátkému životu přece jen podařilo.
14ti letá Anna Franková ve svém deníku napsala:
Když někdy uvažuju o tom, jak tady žijeme, docházím většinou k závěru, že v porovnání s jinými Židy, kteří se neskrývají se tu máme jako v ráji.
V té do době se už skoro rok se svou rodinou a dalšími Židy skrývala a nemohla ani na krok z domu. Dnes si spousta lidí ztěžuje jak se má špatně, ale v porovnání s touto dívkou a většinou dnešního světa se máme velice dobře.
Kniha se mi celkově docela líbila ... Byla to opět jedna z těch, co jsem si už dlouho chtěla přečíst ... popisuje tam své pocity a i světové dění ... dalo se to číst ..
Myslím, že jsem po knize měla sáhnout v době školní docházky. Snáz bych se dokázala vcítit do pocitů "rodiče mi nerozumí" a první zamilovanosti. I tak mě kniha zaujala popisem situací, se kterými se museli potýkat lidé, kteří se tak dlouho skrývali.
Kniha mě přivedla k zamyšlení se nad otázkou: "Co všechno lidé dokáží vydržet a jak dalece jsou někteří ochotni pomoct druhým?".
Myslím, že když si odmyslíme dobu, ve které to bylo psáno, tak je to normální deník puberťačky.
Velmi zajímavé je prostředí, ve kterém to psala. Mně se to líbilo, jediné co mi přišlo velmi líto bylo, že je na konci chytli. Ikdyž jsem předem věděla, jak to skončí, stejně mě to dostalo. Je mi jich líto, stejně jako mnoha dalších lidí, kteří museli zažít hrůzy války.
To DuncanIdaho:
Přesně.Jenom nesouhlasím,že by to puberťáci pokládali za smyšlenku.Já to třeba četla ve dvanácti a rozhodně mě to zasáhlo.
Kniha nepopisuje hrůzy války a fašismu přímo. Popisuje ale myšlenky, pocity, názory dívky, která prožívá pubertu. Popisuje život osmi lidí, kteří jsou nuceni být dva roky zavřeni v jednom domě. Popisuje útrapy takového života. Popisuje první (bohužel i poslední) zamilovanost autorky. Popisuje strach z odhalení. Popisuje bezvýznamné spory a rozmíšky, které vycházejí ze strachu, omezeného způsobu života. Toto vše je také popis hrůz války, ikdyž nepřímo.
Důležitým prvkem je i pomoc lidí z venčí. Tito lidé na sebe brali úděsnou zodpovědnost a velký risk. Naštěstí alespoň tito pomocníci tu hrůzu přežili.
Asi se budu opakovat, ale tuhle knihu by si měli přečíst dnešní puberťáci, aby věděli, jak museli někdy lidé žít, a jak se oni mají dobře (i přes své věčné stížnosti). Většina z nich by, dle mého názoru, stejně řekla, že je to vymyšlené.
Díky Čtenářské výzvě 2017 jsem sáhla po tomto deníku dospívající židovské Dívky za druhé světové války v Amsterodamu, Holandsko. Deník si Anna psala od svých 13. let, po celé dva roky v úkrytu v Zadním domě otcova firmy. V deníku otevřeně popisuje své pocity, konání, učení, radosti a starosti, strach, ticho i smích. Popisuje pravdu, popisuje svůj život. .. o své smrti skutečně psát už nemohla. Měla na psaní talent. Moje poklonu pro Annu.
Tuhle knížku by si měl přečíst každý. Anne tak dobře popisovala problémy spojené s válkou. Je mi jí líto, mohla to být talentovaná spisovatelka. Mnoho lidí si myslí, že je tato kniha smutná, ale není to tak, Anne přece nemohla popsat svou smrt! Doporučuji.
To Vasilisek:
Tak od jedenácti,dvanácti,Já ji třeba četla asi před rokem a půl,tedy ve dvanácti letech.
Kniha se mi četla docela dobře. Ale moc mě neuchvátila. Souhlasím s StihOMam, taky jsem si hodně říkala jestli to tak mohla napsat dívka, která měla 12 let? Každopadně za přečteni stojí.
Knihu radim mezi historicky dulezite zdroje diky podminkam a okolnostem vzniku. Nepodcenuji jeji vyznam. Urcite doporucuji. Cetbu mi vsak bohuzel trochu narusovala skepse a nejistota, ktere pasaze otec upravil a co se ztratilo v prekladu. Nechci podcenovat predcasnou vyzralost Anne, nicmene neslo setrast pocit, ze nektera slova ji "vlozil do pera" nekdo jiny.
Pokud se někdo chce dozvědět o tom jak vlastně vypadal svět během 2. světové války očima židovského dítěte, tak doporučuji tento deník přečíst. Není to nijak zábavná četba, ale je v ní poukázano na krutost a absurditu války. Po přečtení této knihy se hodně člověk zamyslí nad tím jak se v dnešní době máme docela dost dobře.
Kniha není úplně čtivá, ale to jsem vlastně od Deníku Anny Fankové ani nečekal. Zanechala ve mě velmi silný zážitek, podobně jako "Dítě zvané To" od Dave Pelzera, i když se vlastně jedná o zcela odlišná témata.
Deník Anny Frankové byla má první kniha o holokaustu a musím říct, že jsem z ní byla hodně dlouho nesvá.
Každá knížka na toto téma je smutná, ale mně přijde tahle ještě o mnoho víc hlavně proto, že se to děje malému dítěti. Měla by si užívat života, a ne být zavřená v úkrytu a bát se i dýchat, aby je tam nikdo nenašel. Takže za mne 5 hvězdiček.
Vím, že se jedná o autentický deník dívky, která prožila vše, co se tam píše a nakonec velmi mladá zemřela, ale mně se tato kniha nijak dobře nečetla. Anna líčí život v úkrytu, ve kterém se v podstatě nic neděje a pro mě není ani nijak moc sympatickou dívkou. Zkrátka jsem si Deník přečetla, ale nezanechal ve mně žádné hlubší dojmy.
Kolem této knihy jsem kroužila dlouho a nebýt letošní čtenářské výzvy, kroužila bych asi dál. Už po předmluvě jsem si však nebyla jistá, jestli budu číst Deník AF (napsaný Annou Frankovou) nebo Deník AF (sestavený a cenzurovaný jejím otcem nebo Fondem AF). Dojmu, že zápisky a hlavně všechny úvahy nenapsala čtrnáctiletá dívka a celý deník je tak trochu upravený, jsem se bohužel do konce knížky nezbavila. Přestože osud této židovské dívky byl bezpochyby velmi smutný, jsou díla, která se mne dotkla víc.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Kniha Deník Anny Frankové je v
| Právě čtených | 110x |
| Přečtených | 5 536x |
| Čtenářské výzvě | 1 509x |
| Doporučených | 397x |
| Knihotéce | 771x |
| Chystám se číst | 1 550x |
| Chci si koupit | 399x |
| dalších seznamech | 69x |
"Chci být k užitku a pro radost lidem, kteří žijí kolem mne, a přece mě neznají. Chci žít dál i po své smrti." Anna Franková těchto slov, které zapsala do svého deníku, dostála. Téměř každý zná její jméno a příběh. Když jsem tuto knihu četla, tak všechny pocity, které tak skvěle zachytila Anna ve svém deníku, vyzařovaly z celé knihy.Tahle kniha nikdy nezemře, je to srdcovka mnoha lidí včetně mě.