Deník Anne Frankové

18.02.2016

Je neuveritelne, ako take mlade dievca vystihlo to co prezivalo. Co prezivali ostatni, ktori boli s nou v "zadnom dome". Mala necelych 15 rokov! Kniha obsahuje vela zaujimavych myslienok, ktore su aktualne aj dnes. Pacilo sa mi, ze sa snazila byt stale vesela - "som veselej povahy". Skoda jej, bola by z nej dobra spisovatelka. :(

15.02.2016

Pozoruhodné úvahy čtrnáctileté dívky, zralost úsudku a projevu. Dovede si někdo představit být tak dlouho uvězněný v uzavřené společnosti bez možnosti volného pohybu s pocitem strachu z prozrazení a uchovat si sny, touhy a zdravý rozum?
Určitě by si to měl každý přečíst!

03.02.2016

Hm, veľmi sympatické čítanie. Páčil sa mi vývoj Anninej osobnosti, jej spätné počudovanie sa nad sebou samou, a tiež jej úprimnosť a čestnosť. Je smutné, že dnešné deti v jej veku nie sú tak čisté a nevinné a je to veľká škoda. Mrzí ma, že príbeh týchto ôsmich ľudí sa neskončil inak. Veď stačil len mesiac, a boli by sa dočkali konca týchto hrozných útrap a hlavne tej ponorkovej choroby, ktorú vzájomne medzi sebou zakúšali. Stačilo, že ich zradil jeden človek. Prečo to urobil? Čo z toho mal? Ja verím, že Anne sa má dobre, je v nebi a je tam spokojná.

24.01.2016

Tuto knihu by měli přečíst všichni ti hlupáci s Himmlerem na profilovkách.

22.01.2016

Určitě si umíš představit, jak často se tady ptáme:
"K čemu, prosím vás, k čemu je takhle válka dobrá? Proč lidé nemohou žít spolu v míru? Proč musí být všechno zpustošeno?"

Kniha mě velmi překvapila. Asi jsem čekala něco jiného, ale líbilo se mi to. Bylo zajímavé sledovat, jak se postupně mění Annin styl psaní. Na konci knihy se zdála být mnohem starší, než byl její skutečný věk. Opravdu jsem si ji oblíbila. Její nejtajnější myšlenky, radosti i strachy... to vše se zde dočtete. Trochu mě zklamalo, že se tam o válce zas tak moc nepíše, spíš o její rodině. Přesto mě konec velmi zasáhl. Vždyť byli tak blízko...

19.01.2016

I když je to kniha smutná, tak ji prostě miluji :)
Anne mi opravdu přirostla k srdci, a kdyby jsme se osobně znali, tak by jsme si určitě hodně rozuměli. Knize uděluji plný počet hvězd :-*

17.01.2016

Ach Anne. Milá, chytrá, hezká a nevinná Anne. Proč si zrovna tebe, mladou bezbrannou dívku s takovým nadáním, musela do samotného pekla (protože koncentrační tábor se nedá nazvat jinak než peklem) odvést zrůdná a odporná ideologie vedená šílenci. Čím jsi se vůči nim provinila? Z jakého důvodu jsi nemohla zůstat navždy usměvavá? Z každé stránky tvého deníku můžu cítit cit, který jsi v sobě měla. Měla jsi plány. Být spisovatelkou, cestovat. A já se ptám, kvůli komu se to nesplnilo?

11.01.2016

Je zvláštní známkovat hvězdičkami něčí deník. Komentáře jako "čekali jsme toho víc" a "byla to docela nuda, poslouchat jak vypráví o obyčejných věcech" mi připadají úplně mimo mísu. SPOILER - Je to deník malé holky, který končí tím, že ji i její rodinu odhalí a odvezou do koncentračního tábora. Kde ještě by mělo být nějaký další "vzrůšo a děj" ? To, že malá holčička dokázala i přes naprosto příšernou životní situaci řešit maličkosti, jako jestli se jí tenhle kluk líbí nebo ne, je pro mě osobně to, z čeho mám ještě teď husí kůži.

26.11.2015

Tato kniha mě dlouho míjela. Nemohu vyloženě napsat, že jsem čekala více, spíš jsem čekala něco trochu jiného. Samozřejmě musím ocenit, že jde o skutečnou výpověď a za přečtení stála. Vracet se k ní ale nebudu.

22.11.2015

Byla by z ní "velká" žena, vzhledem k jejím ambicím a myšlenkovým pochodům už v tak mladém věku. Klobouk dolů. Stydím se,když si občas stěžuji na svůj život a za to,že všechno odkládám na příště.. je pro mě velkou hrdinkou. Myslím, že její deník je spíše pro hloubavce.

22.11.2015

Zajímavá kniha, ale upřímně jsem čekala víc.
Občas jsem se v knize ztrácela, ale pokud máte rádi tématiku II. světové války, určitě neuděláte chybu, když si knihu přečtete.

15.10.2015

Krásná knížka, ačkoliv jsem se do ní tu a tam zamotala. Anne byla vskutku klubkem rozporů. Jen mi vadilo, že byl občas deník o ničem. A někdy mě nebavilo piplání v pocitech Anne. Ale jenom zřídka.

11.10.2015

Člověk se nesmí moc upnout na děj - ten tam totiž skoro žádný není. Čtenář by se měl spíš vžít do Anne a představit si, jaké to asi bylo nebo co ta rodina musela všechno zažít. Letos v létě jsem navštívili Památník koncentračního tábora Bergen-Belsen. Po tomto zážitku dostala kniha zcela jiný rozměr!

12.09.2015

Knížky jsem se dlouho bála. Nemám moc ráda díla o válce/z války. A ejhle, z Deníku AF na mě dýchla radost ze života, lehkost psaní, prostě překvapení veliké. Anne byla opravdu talentovaná, kniha se čte velmi dobře. Vřele doporučuji přečíst i příběh Miep, která Frankovým pomáhala. Aneb pohled z druhé strany. Viz odkaz: http://www.databazeknih.cz/knihy/zachranit-pribeh-zeny-ktera-ukryvala-rodinu-anne-frankove-36630

07.09.2015

Myslím, že knihu by si měl přečíst každý, kdo si stěžuje na svůj život. Doba to byla hrozná a ukrývat se dva roky v zadním domě muselo být šílený. Těžko si někdo z nás dokáže představit, jaké to bylo vědět, že když vás najdou skončíte v koncentračním táboře nebo vás zastřelí na místě. Výčitky svědomí, že vy se schováváte a vaši kamarádi známí nebo zbytek rodiny umírá v koncentračním táboře...nic pěkného. Byla jsem při čtení dost překvapená, jak Anna během těch dvou let dospěla.

Hodně působivé… Jak by taky ne, vzhledem k okolnostem a smutnému konci skoro celé rodiny. Depresivní ilustrace holocaustu. Co může být autentičtějšího než skutečný deník skutečné oběti?
No a tady vidím trochu problém: Trochu se mi zdá, že k Deníku AF se přistupuje jako k běžné literatuře, je hodnocena, komentována, někdy kritizována (viz některé komentáře níže)... Ale vždyť to byl soukromý deník, který si ta holčička psala sama pro sebe, schovávala, aby si ho nikdo nepřečetl, a který se jen čirou náhodou našel a Annin otec dal pak souhlas ke zveřejnění… Skutečnost, že jde o tajné, intimní zpovědi, které rozhodně nebyly určeny pro budoucí zveřejnění, by měl mít každý při čtení na mysli.

27.08.2015

Na tuto knihu jsem dlouho hledala odvahu a tu správnou chvíli. Musím ale říct, že jsem od deníku čekala více. Jistě, ono nebylo moc o čem psát. když byl člověk zavřený v části domu pořád se stejnými lidmi. I když i tak mi přišlo, že obyvatelé domu mohli být více opatrní. Ale nerada bych je soudila, jsem ráda, že jsem toto nikdy nemusela zažít a doufám, že nezažiji.

Chtěla Deník Anny Frankové přečíst až tak moc, že jsem se spokojila s verzí ve slovenštině, kterou jako jedinou naše knihovna nabízela. Kniha mě nezklamala, jen jsem si myslela, že Anna psala deník i v koncentračním táboře. Velmi ji však obdivuji, že ve svých 13 letech dokázala tak dobře psát. Líbil se mi její pozitivní pohled na svět. To že si v těžkých chvílích neřekla, jako její matka, že na světě je tolik utrpení, nebo že by mohlo být ještě hůř, ale naopak vzpomněla si na přírodu a na to, že je na světě ještě stále něco krásného.

12.08.2015

Tohle bolí. Asi jako když do srdce mi vrazí nůž.
Válečné a tím spíš biografické knihy o holocaustu mám ráda a zajímají mě, a právě Deník byla tou osudnou, která mě k tomu přivedla. A tady víc než příběh je důležitý hlavně autor. Patří rozhodně mezi ty nejlepší a za mě by si ji měl každý přečíst, protože má svoji sílu, vekou sílu. Přes své tragické a děsivé poselství je to milé a úchvatné čtení.

Spočívá to v jedné otázce, kterou Anna pokládá: „Ale, a to je velká otázka, budu schopna napsat jednou něco velkého, stane se ze mě někdy novinářka nebo spisovatelka?" Ano, stala se z tebe spisovatelka, Anne. Alespoň pro mě jí jsi.
Mnoho lidí tu kritizuje její psaní, ale jak sama řekla: kdo tady má vůbec tušení, co všechno se odehrává v duši puberťačky? Nikdo jsme nebyli jiní. A už vůbec jsme neprožili to, co ona. Já neříkám, že je to napsané nějak mimořádně, ale na její věk a situaci je to mimořádné. Anna je - byla určitě úžasná dívka a je jednou z mých oblíbených hrdinek. Knižních i životních. Docela jsem se v ní v některých pasážích viděla. Překvapilo mě, jak jsme si podobné. Myslím, že v jejím věku bychom si rozuměly.

Je deprimující, číst o všech událostech v průběhu dvou let, když jsem od začátku věděla, jak to dopadne. Ostatně jinak to ani skončit nemohlo. Ale stejně jsem se nemohla odpoutat. Tolik ukryté bolesti, utrpení, ponížení a zároveň naděje a dobroty v každém jednom slově, až se mi z toho derou slzy do očí, kdykoliv si na ni vzpomenu.

Zdálo by se, že k tomuto příběhu už nelze nic dodat, protože ho v podstatě zná i ten, kdo ho nečetl, ovšem až po přečtení člověk přijde na všechny nové poznatky a hrůzné detaily. Mě si ta kniha omotala kolem prstu a vzpomínám na ni s obdivem, úctou a láskou. Tady končí Annin deník, ale ne moje sounáležitost a satisfakce. S láskou a navždy, Anne, nezapomenu.