Deník Anne Frankové
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72993/mid_denik-anne-frankove-5l1-72993.jpg
4
3328
554
Proslulá kniha obsahuje deníkové záznamy židovské dívky, která se s rodinou za války ukrývala před nacisty ve skrýši starého domu na předměstí Amsterodamu. V průběhu dvou let 1942 až 1944, od svých třinácti do patnácti roků, zaznamenává dívka své úvahy, zážitky, pocity a drobné všední události, jak je přinášel život ve stísněném prostoru bez možnosti soukromí. Nakonec byl úkryt rodiny prozrazen a všichni jeho obyvatelé odsunuti do koncentračního tábora. Z celé rodiny přežil pouze dívčin otec, který také po válce korigované deníky své dcery vydal. Kniha pak byla po letech znovu vydána v úplné podobě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1957 , Svobodné slovo - MelantrichOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch , 1947
více info...
Přidat komentář
Pro mě byla kniha zajímavá jen díky autentičnosti. Možná kdybych byla mladší, tak mě zaujme více.
Na knihu jsem se velmi těšila, protože jí plní lidí chválilo a tak i já jsem ji přečetla a popravdě toho lituji. Kniha mi přišla bez děje. Slečna vypraví jak to chodí v úkrytu a jak se tam stále hádají a tak. Do konce jsem ji přečetla jen proto, protože jsem čekala nějaké to "vzrůšo". Od knihy jsem čekala mnohem více a znovu bych ji určitě nečetla. :-)
Příběh je silným svědectvím o tom, jak vnímalo mladé děvče jako Anna dobu tak krutou, děsivou a nesmyslnou. Je pozoruhodné, jak pestrá je její mysl a fantazie, jak se v průběhu proměňuje...
Nedá mi to a začnu reakcí na kritické komentáře. Ano, je to výplod rozhárané a možná trochu sebestředné puberťačky, která v těžké době řeší i hlouposti. Ano, je to rutinní popis živořícího vyššího počtu lidí. Jenže právě v tom je síla téhle knížky. Díky tomu je autentická. Copak jsme v pubertě byli jiní? Copak nás občas neštval celý svět?
Síla příběhu opravdu není v literárních kvalitách, i když na svůj věk Anna rozhodně nepsala špatně. Je zajímavé sledovat, jak se mezi 13. a 15. rokem Anna změnila.
Knihu beru určitě s rezervou, protože deníkové zápisy jsou specifickým místem pro vymýšlení si věcí, fantazírování a přehánění. Je ale úžasné pozorovat Anninu proměnu, i když probíhala možná jen v její mysli (kdo ví). Kniha je úžasným svědectvím své doby, kterou by si určitě měl přečíst každý.
Klasika. Jedna z mých prvních. Mám k ní nostalgický vztah. Někomu se to může zdát nudné, ale pro mě je Anna hrdinka a symbol statečnosti. Nechtěla bych prožít to co ona. Remcat od počítače umí každý.
Deník jsem četla v angličtině a ne všemu jsem rozuměla,ale i tak mi kniha přišla docela zajímavá.Občas nudná,přece jenom popis každodeních činností není moc zajímavý,ale i přesto doporučuji přečíst.
Tak, přečteno. Celý deník mi přijde jako výplod puberťačky, která dle mne ale nedozrála. Pořád se zabývá nepodstatnostmi a řeší hlouposti - jak vypadá mezi nohama? proč si její rodiče dovolují jí něco vytknout? Proč by měla dělat to, co se po ní žádá?
Prostě rozháraná puboška, která si uvědomila alespoň jedno - že se, ač v malém prostoru, má nepopsatelně líp než mnoho jiných lidí.
Jídla dost, kde spát měli, takže nic o hrozném životě, jak popisují média, jsem tam neobjevila.
Dost mi vadila její až nechuť k ostatním lidem a to, jak se v tom pořád pitvala.
A nejvíc mě dostalo, když ke konci otevřeně otvírali okna a spalovali v kamnech šlupky, aby ten kouř byl jo vidět... pak se nemůže celý svět divit, že na ně "přišli" .
Zatímco ostatní tomu říkají "silné", já tomu říkám " nadhodnocené".
Reaguji jako člověk, jež číst začíná a kterému se nelíbí nabubřelost malýho děcka. Naivita a mrkání ctitelů utnul tipec přesun do úkrytu. Pohrdlivě hodnotící děvčátko mne zatím nijak neuchvacuje, spíš si myslím, že mít ji jako spolužačku, pěkně by mne tím odsuzováním druhých štvala.
Mediální obraz tohoto příběhu je o moc silnější než celý "deník" ( deník v uvozovkách pro to, že se spekuluje o pravosti slov a autorství a to mi bere chuť se do toho hlouběji ponořit).
Zbytek pocitů dopíšu, až zda to dokážu přečíst.
Opravdu jsem očekával bůhví co... a on je to přitom vylití srdce puberťačky a rutinní popis živořícího vyššího počtu lidí.
Vzhledem k jejím názorům si nemyslím, že by měla být skvělou spisovatelkou a osobností.
Každopádně škoda jejich životů.
Hvězda jedna za to, že jsem poznal, že reklama ne vždy představuje kvalitní "výrobek".
Ten příběh je navzdory všemu tak plný života. Prostřednictvím deníku zažíváme vývoj Anny od 13letého dítěte po 15letou skoro dospělou ženu se spoustou životního elánu a cílů a plánů a smutně si uvědmujeme s pohledem na datum deníkových záznamů, že stačilo jen málo a ona by své plány mohla začít svobodně uskutečňovat. Dnes sice pořád s hrůzou pohlížíme na počty obětí holocaustu, ale možná už méně myslíme na to, že každý ten člověk měl svůj příběh, své tužby, lásky, plány a cíle. Pohled do života Anny nám to umožňuje a v tom spočívá síla této knihy.
Dovětek: nečetla jsem žádné komentáře ke knize ani před ani po přečtení, až poté, co jsem odeslala svůj komentář a je vidět, že většina z nás ten příběh prožívá stejně...
"Jezdit na kole, tancovat, pískat, vidět svět, cítit se mladá, vědět, že jsem svobodná – po tom já toužím. A přece to nesmím dát najevo."
Síla knihy opravdu tkví v její autenticitě, upřímnosti, v intimním pohledu do duše vnímavé mladé židovské dívky skrývající se před nacisty. V tom, že nečteme vyprávění o Anně ani její vzpomínky na válku a holocaust, ale čteme její skutečné deníkové zápisky pořízené v době, kdy svět zešílel. Popisuje nám realitu tehdejšího života, své obavy, touhy i své naděje v to, jaký bude svět po válce a jakou roli v něm sehraje ona.
Anna nás informuje, že spojenci postupují a že věří, že by v září už konečně mohla jít znovu do školy. A nás čtenáře, návštěvníky z budoucnosti, tíží trpké vědomí o tom, co se stane poté, až skončí poslední zápis v červeném kostkovaném deníku, a slzy do očí nám vhání vnitřní obraz citlivé mladé dívky umírající na hlad a nemoci v chladné temnotě koncentračního tábora.
Děsivý i když pravdivý příběh. Popravdě čekal jsem konec jiný. Bohužel. Při čtení deníku skoro pořád mrazí. Je to jedna z mála knížek co mi zůstane v knihovně.
David
PS: doplním tu i interaktivní pohled na jejich úkryt, kde se schovávali. Odkaz je na webové stránky nadace Anny Marie Frankové.
http://www.annefrank.org/nl/Subsites/Amsterdam/Tijdlijn/Oorlog/1942/#
interaktivní pohled do domů kde se ukrývali:
http://www.annefrank.org/nl/Subsites/Home/Virtueel-huis/#/map/
Odkaz na Gogle play aplikaci Anne's Amsterdam
https://play.google.com/store/apps/details?id=com.repudo.tours
Milá Anno !
Veškerá slova jsou zbytečná.Udivuješ svou otevřenou odvahou.Chci být jako Ty,alespoň trošku.Dívat se občas na sebe Tvýma očima.Budeš mi chybět.Je mi líto,že jsi nemohla napsat ještě pár sťastných stránek.Tvůj sen se mimo jiné splnil.Tvůj deník se prodáva,napsala jsi to tak dobře,že mnozí pochybovali. Anne vidím Tě tak jasně a kvůli Tobě i sebe lépe.Tak děkuji.
Anne mi je nesmírně sympatická tím, že prožívá ty samé nálady a problémy jako současné dospívající dívky - střety s rodiči, chlapci, sourozenci - některé problémy jednoduše přetrvávají navzodry různým dobám...
Jak už zde někdo trefně podotknul, v Deníku lze také pozorovat Annin vývoj: zkoumá sama sebe, svoje pocity, uvažuje, pozoruje se a je daleko přemýšlivější než leckterý dospělý člověk, což je tolik obdivuhodné. Nadaná, vtipná, cílevědomá... Úžasné mi přišlo také její vnímání role ženy ve společnosti - opravdu neuvěřitelně vnímavé 13leté děvče, navzdory vrtochům, které puberta přináší.
Asi nejvíce ve mě trnulo, když psala o svých plánech do budoucna. Z těch řádků je neuvěřitelně cítit, jak moc se jí chtělo žít, být spisovatelkou a něco dokázat, nebýt pouhou hospodyní...
Zároveň si lze udělat obrázek o válečném strádání, nutně přicházejících ponorkách, všudypřítomném strachu a nejistotě, které jsou u čtenáře znásobeny tím, že deník je autentický... RIP, Anne...
Kniha mně překvapila, ale zřejmě z jiného úhlu pohledu než ostatní. O statečnosti mladé dívky a její rodiny ani nemluvě. Spíše tím, jak dokazuje, že dívky podobného věku jsou bez ohledu na dobu a okolnosti v mnoha ohledech stále stejné. Bavilo mně to, že Anna řešila stejné problémy jako dnešní dívky, byla upřímná, snad občas trochu rozmazlená a stále hledající svou identitu. Také je zajímavé, jak s postupem času dospívala a vytříbila své názory. Její často až velmi optimistická a energická povaha mně často při čtení nutila k myšlenkám na svůj život, na to, kolik smělých plánů a odvahy v sobě měla, na to, jaké možnosti máme dnes a nedokážeme toho využít. I přes její mladý věk si jí velmi vážím.
asi v půli knihy jsem se podívala i na film... tak moc se mnou zahýbal, že jsem od té doby měla problém knihu dočíst, aniž bych se nerozplakala i nad těmi nejobyčejnějšími věcmi... v mém srdci odteď bude žít vzpomínka na Anne Frank...
Možná mě za to ukřižujete, ale tato kniha se moc nelíbila. Připadala mi taková zdlouhavá, a nic moc se tam nedělo. Přečetla jsem ji jenom silou vůle do čtenářského deníku. Omlouvám se ale tato kniha mi vážně moc nesedla.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Kniha Deník Anne Frankové je v
| Právě čtených | 109x |
| Přečtených | 5 539x |
| Čtenářské výzvě | 1 511x |
| Doporučených | 398x |
| Knihotéce | 772x |
| Chystám se číst | 1 549x |
| Chci si koupit | 399x |
| dalších seznamech | 69x |
Určitě je to četba, která vezme za srdce snad každého. Nicméně nevím, jestli jsem se s touhle knihou setkala příliš pozdě nebo je to i dobou, ale bylo pro mě moc složité číst Anniny zápisky. Jednak je psala na začátku jako třináctiletá a i když jsem se snažila to moc nevnímat, připadalo mi to hodně dětinské. Osobně je mi líto, že jsem pak knihu rozečtenou odložila a už se k ní nevrátila. Asi se o to ještě někdy pokusím, protože vím, jaký je to klenot co se týče historie 2.světové války, ale bude to pro mě hodně těžké.