Deník
Anne Frank
Proslulá kniha (přeložená z holandského originálu s přihlédnutím k německému překladu) obsahuje deníkové záznamy židovské dívky, která se s rodinou za války ukrývala před nacisty ve skrýši starého domu na předměstí Amsterodamu. V průběhu dvou let 1942 až 1944, od svých třinácti do patnácti roků, zaznamenává dívka své úvahy, zážitky, pocity a drobné všední události, jak je přinášel život ve stísněném prostoru bez možnosti soukromí. Nakonec byl úkryt rodiny prozrazen a všichni jeho obyvatelé odsunuti do koncentračního tábora. Z celé rodiny přežil pouze dívčin otec, který také po válce korigované deníky své dcery vydal. Kniha pak byla po letech znovu vydána v úplné podobě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2006 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch , 1947
více info...
Přidat komentář
silné čtení; jen je škoda, že my ji měli k dispozici v okleštěné verzi a velká část deníku byla publikována až po smrti jejího otce v r. 1980, který tak "chránil její památku"; doplněné vydání vyšlo až r. 1986;
koho by zajímaly podrobnosti, našla jsem víc na:
https://www.novinky.cz/zena/styl/319608-proc-vysel-kompletni-denik-anny-frankove-az-po-54-letech.html
Po Deníku Anne Frankové jsem sáhla z nutné potřeby poznat knihu, o které mnozí mluví. Četla jsem spoustu knih o holokaustu ... a mnohé z nich mi připadají zajímavější. Přesto dávám plných pět hvězdiček, protože nesmíme zapomínat na to, co se stalo. Anne Franková popsala vlastní předčasné dospívání v „zadním domě“ (ovšem neustálé záporné hodnocení ostatních mi vadilo … všichni to tam měli těžké a na malém prostoru se museli navzájem snést, což určitě muselo vést k problémům) a ukázala, že žili lidé, kteří chtěli jiným nezištně pomoci. Anne Franková chtěla být slavnou, škoda že se tak stalo touto cestou. Holokaust vzal světu mnoho nadějných dětí.
Jedna z mála knih povinné četby, kterou jsem přečetla a něco mi skutečně dala. Naprosto otřásla mým dosavadním světem. Nebylo to tou přítomností války. Nebylo to ani tím zoufalstvím a svízelností situace, ve které byla. Bylo to tou otevřeností, optimismem, hrdostí, dospíváním, panikou i radostí nad životem. Stále nevěřím, že tak vyspělé myšlenky sepsala dívka ve věku 13ti let. Pozoruhodné, mistrovské a tragické. Dojalo mě to.
Celkově zajímavý popis života v úkrytu a neustálého strachu z objevení. Co se pouze Anny týče, jsem trochu na rozpacích, místy mi přišla jako velmi uvědomělá a místy jako ne moc vychované dítě. Každopádně stojí za přečtení, už jen proto, aby se nezapomínalo.
Cesta do hlubin duše Anne Frankové toho času žijící v "zadním domě" v Amsterdamu a vnímající události kolem sebe.
Ani po přečtení moc nechápu, proč právě Deník Anny Frankové...Takových dětí a příběhů je neskutečně mnoho...Samozřejmě, že by nikdo z nás nechtěl ty hrůzy zažívat, ale...no já nevím, no...Chápu, že byla mimořádná a mnohdy jsem byla překvapená, jak rozumná a vyspělá na svůj věk byla, ale k tomu okolnosti donutily všechny děti té doby...
Myslím, že je moc dobře, že kniha existuje a určitě by se měla číst, ale mám trochu pocit, že na úkor Annina deníku zapadají knihy, které jsou možná ještě silnější...
Jsem poněkud rozpačitá, abych řekla pravdu...
Je mi tak líto, jak to dopadlo. Anne byla mimořádné děvče s vyspělými názory a myšlenkami. Její deník se mi četl hodně dobře, protože ona měla na psaní vážně talent a čím déle jsem ho četla, tím mě více bavil. Některé zápisky mě nesmírně překvapily, a ačkoliv mezi ní a mnou panuje rozpětí skoro sedmdesát let, puberťáci jsou furt stejní. Člověk se pak cítí úzko, když pročítá poslední stránky deníku a dodatek, přes záda mu prošlehne mráz a slzy se mu nahrnou do očí, když si uvědomí, že zemřela stejně stará jako já. Ach, jak já bych jim přála lepší osud.
Jedna věc se však Anně splnila. Na straně 199, kde vyprávěla, že se chce stát pisatelkou, napsala, že chce žít dál i po své smrti. A stále žije se svým deníkem.
Anna, tak rada by som ťa poznala. Prinajmenšom by som aspoň chcela prečítať si viac diel z tvojej tvorby. Ďakujem, že aspoň toto dielo sa zachovalo a môžeš svoje posolstvo šíriť ďalej...
Dívka, která měla před sebou velkou budoucnost. Její příběh je jeden z mnoha, ale přesto je něčím originální. V jejím deníku jsou sice pasáže, které odpovídají jejímu věku, ale styl, kterým píše je pro mě nadčasový. Věřím, že kdyby všechny ty hrůzy Anna přežila, byla by slavnou a uznávanou ženou. V knize je mnoho částí, které nejsou nikterak záživné, ale když se jimi člověk prokousá, čeká na něj napínavé vyprávění plné naděje.
Tuto knihu bych do školy zařadila jakou povinnou. Krásný příběh holčičky, která nakonec umřela v koncentračním táboru.
Nechápu, proč hodně lidí, kteří napsali komentář, očekávali veledílo. Začala to psát holka ve 12ti letech, v naprosto jiné době a asi určitě nepředpokládala, že deník někdo najde, natož posmrtně vydá.
Já ho poprvé četla asi ve čtnácti a bylo mi Anne líto už jen proto, jak se musela několik let schovávat, aby její rodinu stejně nakonec našli. Donutilo mě to už tenkrát se zamyslet, jak můžu být ráda za to, kde jsem a jak na tom jsem. Nehledě na to, že je Deník popsaný reálně a necenzurovaně očima mladé holky uprostřed války a pokud někdo chtěl historický román o pronásledování židů, pak měl sáhnout po něčem jiném.
Nejsem naivní, určitě by se Deník nevydal, kdyby nebyl z takové doby a prostředí, ale pochybuju, že naše deníčky by byly inteligentnějším svědectvím zase naší doby.
Mě teda kniha vůbec neoslovila a měla jsem co dělat,abych ji vůbec dočetla.Jak už tady napsal někdo přede mnou-přeceňované dílo. A rozhodně nedám velké hodnocení jen kvůli tomu,že je to o Židovce,která nepřežila válku,když číst se to skoro nedá.
Tady nemáte hledat rozdíly ani stejnosti. Je to první vydaný deník, který byl napsán židovskou dívkou, která nepřežila. Jiný snad ani není (ale to s určitostí nevím). Není to to samé jako paměti přeživších. Je to unikát. Každopádně v deníku vidíme, že i za nelehkých dob jsou puberťáci pořád stejní. A to je DOBŘE. Lidé se přizpůsobují podmínkám, dokáží se radovat i truchlit v nelehkých situacích. Pro mě je to úžasná kniha, konečně ji mám doma. A je podle mě jedno, jestli je to Čech, Žid, muslim nebo Američan, pořád je to stěžující si puberťák. Všichni jsme nakonec stejní.
nevím nevím, nebýt tato kniha napsána za tak nešťastných okolností, nejspíš by úplně zapadla. Vlastně, když porovnám části deníku se svým vlastním, kolikrát ani nepoznám rozdíl: puberťačka, které "nikdo nerozumí, nikdo nedokáže pochopit, co prožívá", nemá zrovna "vřelé vztahy" se svou matkou, prožívá první lásky a touhy. Je smutné, jak tato dívka dopadla, celkem živě si dokážu představit, jak by dospěla, založila rodinu a s úsměvem a nostalgií si zpětně četla ve svém deníku. Každopádně, dovětek v knize, aby si z toho lidé vzali ponauční, mi přijde trošku moc. Pokud tedy nemyslí to, že v podstatě všichni puberťáci jsou stejní a to ve všech dobách, za všech okolností a ať rodiče dělají, co dělají, vždycky jejich děti zůstanou "nepochopeny".
Dílo je dle mne neuvěřitelně přeceňované. V devadesáti procentech se jedná o popis rozmazlené holky, která má špatný vztah s vlastní matkou a tak si neustále na něco stěžuje..................zatím co všude kolem zuří válka a miliony lidí umírají. Zbytek díla tvoří popis každodenní rutiny v úkrytu a ponorkové nemoci, kterou by při dlouhém sdílení jakéhokoliv prostoru s jakýmkoliv počtem jiných osob dostal asi každý. Takže to celé na mne působí tak, že to až tak není obrazem válečného období, jako spíš deníček vzdorovité pubertální holky, která neví, co si počít sama se sebou. Dovětek pak zamrazí a je mi líto, že toto děvče nedostalo možnost vyrůst z telecích let a že zemřelo neprávem (protože jaké je to právo, které zabije dítě?) v tak mladičkém věku a odříznuté od rodičů. Je mi jí tedy líto, přeji její duši pokoj a mír, ale nic to nemění na tom, že např. dílo Shlomo Venezia mi o hrůzách tehdejší doby podalo mnohem lepší svědectví a klidně bych toto dílo ve školních osnovách za Deník Anny Frankové vyměnila! Pokoj tvojí duši, děvče.
Svědectví své doby. Nelehké čtení o nelehkých časech. Je škoda, že osud rodině nepřál jiný konec.
Co dodat ? Je to silný, pravdivý příběh. Přikláním se k názoru, že by to měla být povinná četba.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Kniha Deník je v
| Právě čtených | 109x |
| Přečtených | 5 539x |
| Čtenářské výzvě | 1 511x |
| Doporučených | 398x |
| Knihotéce | 772x |
| Chystám se číst | 1 549x |
| Chci si koupit | 399x |
| dalších seznamech | 69x |
Kolem této knihy jsem kroužila dlouho a nebýt letošní čtenářské výzvy, kroužila bych asi dál. Už po předmluvě jsem si však nebyla jistá, jestli budu číst Deník AF (napsaný Annou Frankovou) nebo Deník AF (sestavený a cenzurovaný jejím otcem nebo Fondem AF). Dojmu, že zápisky a hlavně všechny úvahy nenapsala čtrnáctiletá dívka a celý deník je tak trochu upravený, jsem se bohužel do konce knížky nezbavila. Přestože osud této židovské dívky byl bezpochyby velmi smutný, jsou díla, která se mne dotkla víc.