Deník

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V loňském roce poprvé vydaný deník mladé francouzské Židovky Hélene Berrové se stal bez nadsázky literární událostí, po francouzském vydání rychle následovaly překlady do řady světových jazyků. Zápisky inteligentní, citlivé a statečné mladé ženy umožňují spoluprožít tísnivou atmosféru okupace ve Francii, postupných deportací obyvatel židovského původu i stálého sváru mezi nadějí a nejasným tušením nepředstavitelné hrůzy na vzdáleném východě. Čtenáře až mrazí v zádech z vědomí, jak blízko má pisatelka k odhalení drastické pravdy. Téma plynových komor se mezi čekateli na deportaci skutečně vznáší, ale provázeno představami, které mají k pravdě pořád daleko. Tu si neumí představit nikdo. Pozoruhodná je osobnost autorky – její odhodlání nepoddat se pasivně osudu, ale až do poslední chvíle se snažit bojovat podle svých sil a možností proti zlu. Tento stále přítomný etický rozměr je spolu s literární přesvědčivostí a působivostí jednou z nejsilnějších stránek knihy....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37792/denik-37792.jpg 3.725
Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry

Vydáno: , Vyšehrad
Originální název:

Journal


více info...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Deník

martina.bella
14.11.2019

Překrásná kniha, autentické záznamy skutečné mladé ženy, která byla nesmírně citlivá, vnímavá, talentovaná a měla tu smůlu, že se narodila ve špatný čas a na špatném místě. Jinak by se nejspíš stala známou spisovatelkou, jak si přála. Při čtení jsem si opakovaně říkala, že kdyby Heléne žila v dnešní době, chtěla bych být její přítelkyní. Právě drobnosti z každodenního života způsobují, že získáte pocit, jako byste ji znali. O to víc vás zasáhne její osud.

Terry.89
17.05.2018

Héléne se v deníku o válce zpočátku zmiňuje jen okrajově. Z části je to nejspíš zapříčiněno tím, že se ji nejprve nijak osobně nedotýká a navíc prožívá svá osobní malá dramata a zvraty. Vlastní život ji zcela pohlcuje, jako mnohého mladého člověka a ona se tak soustředí na studia, první velkou lásku a svou rodinu více, než na hrůzu války, která je prozatím ještě dost vzdálená. Její hrůzy však brzy padnou i na její rodinu a přátele a ona se nakonec musí, stejně jako mnoho jiných potýkat s hrůzami, které válka přináší. Její klid a vyrovnanost i v těch nejnapjatějších chvílích ve mě vzbuzovali obdiv a zároveň hluboký smutek, protože jsem věděla, že navzdory veškerému odhodlání, nakonec válku nepřežila. Kniha se mi četla poměrně dobře, ale přiznávám, že někdy byly popisy událostí poněkud zdlouhavé a já bych se bez nich obešla, ale nepřijde mi správné odsoudit jako nezajímavé okamžiky, které pro jiného člověka znamenaly tolik.


Hadati
08.11.2017

Deník dospívající jednadvacetileté ženy, hudebně nadané, vzdělané, inteligentní a vnímavé, která měla tu smůlu, že byla Židovkou v Němci okupované Paříži. Při čtení jejího deníku se dostáváme od řešení jejích dívčích vztahových problémů (které však deník provází po celou dobu, což je přirozené) se pomalu dostáváme k řešení životních údělů Židů ve Francii té doby. Sledujeme stud, s jakým nosí židovskou hvězdu, postupné omezování jejího života, kdy Židé mají postupně zakázáno navštěvovat kulturní akce, parky, nemocnice, a omezené vstupy do dopravních prostředků či prodejen. Postupně ji pak okupace bere i lidi kolem ní. Dokážeme se vcítit do jejích pocitů a sledujeme, jak většina lidí ani nechápe, co znamená být v té době Židem. Ironií pak je i to, že ona sama má problémy pohlížet na sebe jako na Židovku, když vždy na sebe pohlížela spíše jen jako na Francouzku.
Deník jako takový se dá rozdělit (kromě roku od 1942 do 1944) na tři hlavní části. V prvních cca 50 stranách téměř nepociťujete, že by měla okupace na Helene nějaký vliv. Prakticky řeší problémy, jaké by v určitém smyslu řešily dívky v jejím věku i v současnosti (vztahy, rodina, přátelé, studium). V další části začínají parzekuce na Židy mít vliv i na ni a její rodinu. Ve třetí části (cca od 250 strany) se pak Helene kromě popisování událostí dostává i k filosofování a rozboru, proč se to vše děje, kdy je vám již také jesné, že moc dobře ví, co ji čeká, pokud se dostane do rukou okupantům. Přestože si je toho nebezpečí vědoma, zároveň odmítá odejít na bezpečnější místo než je Paříž. Sama pak na toto své chování poukazuje a snaží se jej vysvětlit.
Jak hodnotit deník procenty? Je to těžké. Četl jsem ho z důvodu, abych se dokázal vcítit do někoho, kdo tuto dobu prožíval, a toho se mi dostalo dostatečně. Doufal jsem však i ve více informací ohledně historických událostí, čehož se mi dostalo méně. Proto dávám 4 z 5 hvězdiček. Na jiný způsob hodnocení jsem nebyl schopný přijít.

Hadati
08.11.2017

Deník dospívající jednadvacetileté ženy, hudebně nadané, vzdělané, inteligentní a vnímavé, která měla tu smůlu, že byla Židovkou v Němci okupované Paříži. Při čtení jejího deníku se dostáváme od řešení jejích dívčích vztahových problémů (které však deník provází po celou dobu, což je přirozené) se pomalu dostáváme k řešení životních údělů Židů ve Francii té doby. Sledujeme stud, s jakým nosí židovskou hvězdu, postupné omezování jejího života, kdy Židé mají postupně zakázáno navštěvovat kulturní akce, parky, nemocnice, a omezené vstupy do dopravních prostředků či prodejen. Postupně ji pak okupace bere i lidi kolem ní. Dokážeme se vcítit do jejích pocitů a sledujeme, jak většina lidí ani nechápe, co znamená být v té době Židem. Ironií pak je i to, že ona sama má problémy pohlížet na sebe jako na Židovku, když vždy na sebe pohlížela spíše jen jako na Francouzku.
Deník jako takový se dá rozdělit (kromě roku od 1942 do 1944) na tři hlavní části. V prvních cca 50 stranách téměř nepociťujete, že by měla okupace na Helene nějaký vliv. Prakticky řeší problémy, jaké by v určitém smyslu řešily dívky v jejím věku i v současnosti (vztahy, rodina, přátelé, studium). V další části začínají parzekuce na Židy mít vliv i na ni a její rodinu. Ve třetí části (cca od 250 strany) se pak Helene kromě popisování událostí dostává i k filosofování a rozboru, proč se to vše děje, kdy je vám již také jesné, že moc dobře ví, co ji čeká, pokud se dostane do rukou okupantům. Přestože si je toho nebezpečí vědoma, zároveň odmítá odejít na bezpečnější místo než je Paříž. Sama pak na toto své chování poukazuje a snaží se jej vysvětlit.
Jak hodnotit deník procenty? Je to těžké. Četl jsem ho z důvodu, abych se dokázal vcítit do někoho, kdo tuto dobu prožíval, a toho se mi dostalo dostatečně. Doufal jsem však i ve více informací ohledně historických událostí, čehož se mi dostalo méně. Proto dávám 4 z 5 hvězdiček. Na jiný způsob hodnocení jsem nebyl schopný přijít.

cora
03.01.2016

Deník má dvě pomyslné části. V první se Héléne zabývala především svým osobním životem a popravdě to není moc ke čtení, protože byla čerstvě zamilovaná a je to kapku otravné. Chvilku jsem přemýšlela, že knihu odložím, což by byla škoda, protože „druhá“ část už mnohem více reflektuje situaci v Paříži. Čím blíž je konec, tím víc si Héléne uvědomuje, jak skončí. Spekuluje, filosofuje a deník píše s vědomím, že může být posledním rozloučením se snoubencem, který v té době bojoval na frontě. Bohužel byly záznamy v deníku skutečně tím posledním, co mu (a nám) Héléne mohla říct a i to z něj dělá poměrně silné dílo.

krizek
11.12.2015

Výborná věc. Helene je stejně strará jako já, řeší "podobné" problémy, a bylo velice zajímavé tyto "problémy" sledovat za válečného období. Kdo si myslí, že o válce hovoří až na konci knížky, tak podle mého názoru, neumí číst mezi řádky a mnoho věcí nepochopil. Již od prvních stránek můžete nasát válečnou atmosféru z pohledu mladé židovské dívky, která dodělává Mgr. studium na vysoké škole a má ráda klasickou literaturu.

Tess.96
09.09.2015

Deník je psaný opravdu pěkně, postupně se snažíte pochopit pocity Héléne, dělí se s vámi o své názory na deportace, válku a omezení pro židy, ale většinu knihy jsem se dost nudila. Píše tam dost o své rodině, přátelích, své lásce ale o tom pro mě důležitém (o válce) se rozepisuje až ke konci knihy.

Snow.white
29.11.2015

Divím se , že jsem první kdo hodnotí. Myslím že by si tahle knížka zasloužila více slávy a více zajmu.
Mně osobně se knížka líbila ano dny kdy zapisovala co právě ten den hrála na klavír by tam být nemusely ale to je to je to deník a líbí se mi že to do sebe vše pasuje.
Jelikož je to psané v ich formě lehce se do Hélene vžijete.
Téma 2. sv. války z jiného pohledu. Možná právě proto není kniha tak známa. Není to utrpení z koncentračního táboru. Nýbrž je to utrpení mladé dívky , která ví že je toto utrpení čeká.
Pokud vás zajímá téma 2.sv.války , kniha se vám bude líbit a když ne , poznáte jí aspon z jiného úhlu. (Pro ženy , slečny a děvčata : je tam romantika a dopis na konci knihy od J.M mě rozbrečel)