Deník 1920
Isaak Emmanuelovič Babel
Literárně i historicky mimořádně cenný deník slavného ruského spisovatele zachycuje krvavé události, jichž byl svědkem.
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1993 , TorstOriginální název:
Dnevnik 1920
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2010 | Rudá jízda |
1990 | Historie mého holubníku |
1993 | Deník 1920 |
2010 | Oděské povídky / Historie mého holubníku |
1988 | Perla v ebenu |
Kniha Deník 1920 je v
Právě čtených | 1x |
Přečtených | 18x |
Čtenářské výzvě | 2x |
Doporučených | 1x |
Knihotéce | 8x |
Chystám se číst | 12x |
Chci si koupit | 1x |
Když Babela odvlekli do lágru, kde v roce 1941 zemřel, spálila NKVD jeho archiv. Nepodařilo se však zlikvidovat vše, v Kyjevě se po letech našlo torzo jeho deníku z roku 1920, který si Babel vedl za krvavých bojů na Ukrajině. V tlustém sešitě, do kterého si Babel inkoustovou tužkou zapisoval své zážitky ve službách První jízdní armády, chybí počátečních 54 stran. Deník nebyl určen pro veřejnost a je to syrové čtení. Vypovídá o velké trýzni z nesmiřitelného rozporu mezi ideálem a drastickou realitou revoluce. Když k tomu přidáte četbu povídek Rudé jízdy, všimnete si nutné autocenzury, bez které by byly povídky pro vydavatele v Sovětském svazu nepublikovatelné.
„Žena a socialismus. O ženských První jízdní by se dala napsat tlustá kniha. Eskadrony na zteč, prach, rachot, obnažené šavle, zvířecké nadávky. Jedou vpředu s vyhrnutými sukněmi, zaprášené, prsaté, všechny kurvy, ale soudružky, a kurvy právě jen proto, že soudružky. Slouží vším, čím vládnou, jsou to hrdinky a pohrdat jimi by bylo nesmyslem. Napájejí koně, tahají pro ně seno, opravují zbraně, kradou v kostelích cennosti, stejně jako i v chalupách místních usedlíků.“ (Deník 18.8.1920) Vraždění, nenávist, genocida – to všechno byla bolševická revoluce. Deník vypovídá o hrůzách stejně podrobně jako Rudá jízda, jen s menším necenzurovaným odstupem. Je to dřeň dní, z které kape krev. Sám Babel si po vstupu do Rudé armády změnil jméno, aby nebyl odhalen jeho židovský původ; dal si jméno Ljutov tj- Lítý (pro ty mladší: Lítý; podle Českého etymologického slovníku nemá slovo přesvědčivou etymologii. Spojuje se buď s waleským slovem llid (= hněv), nebo s předpokládaným indoevropským základem leu- s významem „odřezávat, oddělovat“. Předpokládá se zde významový posun „ostrý, příkrý“ – „divoký, zlý“.) Sám však chodil beze zbraně a nebo ji měl nenabitou, aby nemohl nikoho zabít, za což byl nadřízenými kárán. Svoji deziluzi o této revoluci v deníku zaznamenal také: „Všechno je to děsné, a já vyprávím dál své bajky o bolševismu.“
Pokud jste přežili četbu Rudé jízdy, zkomparujte ji s jeho Deníky!