Den pro šakala

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Píše se rok 1963. V Paříži vrcholí velkolepá oslava Dne osvobození. Všechny zraky se obracejí k limuzíně, v níž přijíždí prezident Charles de Gaulle. Kromě několika policistů nikdo ze statisícového davu netuší, že přes ozbrojené speciální hlídky pronikl nenápadný muž, který se skrývá za jedním z přísně střežených oken a čeká na vhodný okamžik, aby prezidenta zastřelil. Podaří se policistům profesionálního zabijáka, najatého plukovníkem Rodinem, šéfem teroristické organizace OAS, objevit včas? Kdo má skutečný zájem na prezidentově smrti? Strhující, promyšlený a brilantně napsaný příběh, který byl rovněž úspěšně zfilmován, patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co Frederick Forsyth napsal – Den pro Šakala se ve svém žánru stal klasikou a vstoupil do dějin literatury jako určující a současně nepřekonatelný mezník ve vývoji politického thrilleru....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59315/big_den-pro-sakala-iPJ-59315.png 4.7929
Žánr:
Literatura světová, Romány, Thrillery

Vydáno: , NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Originální název:

The Day of the Jackal, 1971


více info...
Nahrávám...

Komentáře (148)

Kniha Den pro šakala

radimch
20. září

Na to, že to je Forsythova prvotina, kterou údajně napsal na jeden zátah a pak v níž nezměnil ani čárku, tak je ve opravdu veledílo, které zaslouží poklonu jeho talentu.

Camelot
16. srpna

Moje další letní čtenářské zastavení patří Fredericku Forsythovi a jeho „Šakalovi“. Řekl bych, že je to takové typické pánské letní čtení, a to i dnes - po padesáti letech.
Jako čtenář jsem tohoto autora objevil před pěti lety a dosud jsem přečetl deset jeho knih. Nejsem přitom velký fanda tohoto žánru a jiné autory v podstatě nečtu. K Forsythovi jsem si našel cestu pro jeho spisovatelskou profesionalitu. Přestože jde o nenáročnou a oddychovou literaturu, díky autorovu přístupu přesahuje hranice žánru a dokonce i hranice beletrie a vždy lze část jeho knihy označit jako literaturu faktu. Vždy si najde dost prostoru, což ale na druhou stranu řadě čtenářů vadí, pro popis dobového kontextu a geopolitické komentáře a vysvětlivky. Mám respekt k tomu, jakou péči věnuje přípravě a věcné správnosti svých knih. Analýza situace mne v každé jeho knize nesmírně baví a zároveň poučuje. Např. jeho popis uspořádání islamistických, džihádistických a různých zločinných organizací, metody jejich náboru, motivace atd. dává čtenáři větší představu o tom, jak to tam chodí než akademické komentáře tzv. bezpečnostních expertů. Jeho dokumentaristický styl naplno vyniká v „Příběhu Biafry“, kterým debutoval. „Den pro Šakala“ – jeho první beletristické dílo - si matně vybavuji z velmi povedeného filmového zpracování, ale právě výše zmíněné atributy Forsythovy tvorby dělají z knihy něco více. I když to pro mne ještě není typický Forsyth – ten z přelomu tisíciletí – už v Šakalovi je patrná autorova preciznost a systematičnost.
Samozřejmě se člověk usmívá nad momenty, které jako by z oka vypadly z filmového Jamesa Bonda v podání Seana Conneryho, ale vzhledem ke stáří obou děl, je žádoucí přimhouřit oko.
Forsyth každou svoji knihou zrál jako víno.
Léto a dovolené ještě nekončí, a tak je pořád ještě čas nějakého Forsytha do kufru přibalit. A nemusí to udělat jen pánové…


Marciem
05. srpna

Nejlepší kniha od tohoto spisovatele.

Rihatama
03. srpna

Byl 22. srpen 1962 třetího roku vlády prezidenta Charlese De Gaullea, den, kdy měl zemřít. Legendární zfilmovanou verzi příběhu jsem viděla nejednou, tak jsem konečně sáhla i po knize. Typický Forsyth, detaily všeho druhu a spousta technických, osobnostních i geografických popisů. Nevím, jestli Forsythova pečlivá a věrná reflexe míst událostí (názvy ulic, hotelů a jejich popisy) plynou z jeho úsilí o maximální věrohodnost svých děl nebo z nedostatku fantazie, ale mně to vyhovuje. Taky jsem uvítala doslov překladatele, který skutečnou realitu kolem atentátů na de Gaullea podrobně objasňuje.

Jedno se ale Forsythovi moc nepodařilo. Ten prohnaný a na vše připravený Šakal udělal v samotném závěru největší akce svého života dle mého jednu neskutečně triviální chybu, která jej stála nejen vavřínový věnec ze stovek milionů dolarů. De Gaulle žil dlouho, takže od počátku je zřejmé (vzhledem k autorově věrnosti realitě), kdo v tomto duelu nakonec vyhrál, byť na straně prezidenta stál postarší, obtloustlý policajt před důchodem. Dost potměšilý osud Forsyth připravil pro svého Supermana, pro čtenáře mnohem sympatičtější postavu, než jak vykreslil představitelé vlády a zákona. Přitom to nebyl žádný Robin Hood, ale nájemný vrah. Většinou přitom Forsyth vykresluje v těch nejlepších barvách muže na straně zákona.

ibáG
05. května

Pro mě tedy velký zážitek. Moje první kniha tohoto typu. Zvlášť poslední třetina strhující. Perfektně vystavěný příběh promyšlený do detailů. Velký obdiv k autorovi. Film jsem neviděla a jak skončí kniha, jsem taky nevěděla. Jen bylo jasné, že se atentát nezdaří (historický fakt). Původně jsem myslela, že byl Šakal opravdová postava. Až v doslovu jsem se dočetla, že je to čistě autorova fabulace. Doslov jsem četla pečlivě - skutečné politické pozadí. Nečekala jsem, že bych dala 5 *. To si nechávám jen pro naprosto excelentní knihy, ale 5 * si kniha podle mě zaslouží.

baacinka
02. dubna

Nevím, nějak jsem asi čekala, že to bude mnohem víc strhující.

bjorn1322
21. ledna

Opět jeden "příběh", který znám prvně z filmového zpracování z roku 1973. Po přečtení této skvělé knihy mi v mysli leží tyto dvě myšlenky: Kdo byl onen "Chacal"? A chtěl bych se o něm dozvědět víc!

Abes
16. ledna

O kousek zábavnější, než Boží pěst. Výtky opět směřuji ku překladu, ovšem tady jsem měl problém pouze s nadužíváním pravidla "z povrchu pryč", velice rušivé. (1980).

1 ...