Den pro Šakala
Frederick Forsyth
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42037/den-pro-sakala-42037.jpg
5
1085
176
Strhující, promyšlený a brilantně napsaný příběh, který byl rovněž úspěšně zfilmován, patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co Frederick Forsyth napsal – Den pro Šakala se ve svém žánru stal klasikou a vstoupil do dějin literatury jako určující a současně nepřekonatelný mezník ve vývoji politického thrilleru. 1. vydání.
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1975 , OdeonOriginální název:
The Day of the Jackal , 1971
více info...
Přidat komentář
K tomu nelze moc co dodávat. Příběh je dobře napsaný a skvěle se četl. Ocenuji skvělou manipulaci autora, který vás skoro donutí fandit záporné postavě...
Šakal, který dal jméno všem osamělým atentátníkům, je pro mě praotcem politických thrillerů, prvním, který jsem četl.
Proč hledat další superlativy, jen řeknu, že jsem v závěru Šakalovi fandil. Ne snad, že bych neměl rád francouzského prezidenta, jen jsem měl pocit, že za ten dokonalý plán a námahu si zasloužil uspět! A myslím, že autor to viděl stejně!
Po dočtení této knihy, mohu pouze zkonstatovat, že se opravdu jedná o mistrovský kousek z pera Fredericka Forsytha. Politický thriller na základě historických faktů, od kterého se nedalo jen tak odtrhnout. Jen jsem se dlouho, opravdu dlouho nemohla při čtení rozhodnout, na čí straně vlastně jsem? A co je z mého pohledu to reálné dobro a co zlo...
Poslouchala jsem jako audioknihu, navíc v rámci Čtenářské výzvy. Zprvu jsem nebyla moc nadšená - politický thriller rozhodně není můj žánr. Ale příběh mě postupně vtahoval do sebe a já zjistila, že se těším na další a další epizody. Je znát, že se autor vyzná: stejně jako Šakal dokonale propracoval svůj útok na francouzského prezidenta, tak se i Forsyth zabýval sebemenšími detaily a celý příběh vyšperkoval do všech podrobností. Nebál se zabrousit do různých oborů lidské činnosti, kde prokázal své četné znalosti, ať už jde o auta, zbraně či jiné oblasti našeho konání. Nic nenechal náhodě, skvěle propracoval i psychologii postav - a vzniklo přinejmenším hodně pozoruhodné a čtivé dílo. Natolik čtivé, že dokonce i samotný hrdina, nájemný vrah, mi byl chvílemi sympatický a fandila jsem mu :-) Zajímavé je, že u některých postav autor odkrývá jejich myšlení, ale Šakal zůstává do poslední chvíle záhadný.
Šakal je skvěle vystupňovaný thriller se zajímavým tématem. Sice mu chvilku trvá než najde tu správnou notu, ale s každou další stránkou je příběh napínavější a napínavější. Má sice nedostatky v ději (protože snad ty jediné dvě chyby, které Šakal provedl, se mi zdály, vzhledem k jeho jinak bezchybném plánu, poněkud směšné), ale i tak je to bezesporu dílo, které může být považováno za klasiku svého žánru.
Na to, že to je Forsythova prvotina, kterou údajně napsal na jeden zátah a pak v níž nezměnil ani čárku, tak je ve opravdu veledílo, které zaslouží poklonu jeho talentu.
Moje další letní čtenářské zastavení patří Fredericku Forsythovi a jeho „Šakalovi“. Řekl bych, že je to takové typické pánské letní čtení, a to i dnes - po padesáti letech.
Jako čtenář jsem tohoto autora objevil před pěti lety a dosud jsem přečetl deset jeho knih. Nejsem přitom velký fanda tohoto žánru a jiné autory v podstatě nečtu. K Forsythovi jsem si našel cestu pro jeho spisovatelskou profesionalitu. Přestože jde o nenáročnou a oddychovou literaturu, díky autorovu přístupu přesahuje hranice žánru a dokonce i hranice beletrie a vždy lze část jeho knihy označit jako literaturu faktu. Vždy si najde dost prostoru, což ale na druhou stranu řadě čtenářů vadí, pro popis dobového kontextu a geopolitické komentáře a vysvětlivky. Mám respekt k tomu, jakou péči věnuje přípravě a věcné správnosti svých knih. Analýza situace mne v každé jeho knize nesmírně baví a zároveň poučuje. Např. jeho popis uspořádání islamistických, džihádistických a různých zločinných organizací, metody jejich náboru, motivace atd. dává čtenáři větší představu o tom, jak to tam chodí než akademické komentáře tzv. bezpečnostních expertů. Jeho dokumentaristický styl naplno vyniká v „Příběhu Biafry“, kterým debutoval. „Den pro Šakala“ – jeho první beletristické dílo - si matně vybavuji z velmi povedeného filmového zpracování, ale právě výše zmíněné atributy Forsythovy tvorby dělají z knihy něco více. I když to pro mne ještě není typický Forsyth – ten z přelomu tisíciletí – už v Šakalovi je patrná autorova preciznost a systematičnost.
Samozřejmě se člověk usmívá nad momenty, které jako by z oka vypadly z filmového Jamesa Bonda v podání Seana Conneryho, ale vzhledem ke stáří obou děl, je žádoucí přimhouřit oko.
Forsyth každou svoji knihou zrál jako víno.
Léto a dovolené ještě nekončí, a tak je pořád ještě čas nějakého Forsytha do kufru přibalit. A nemusí to udělat jen pánové…
Byl 22. srpen 1962 třetího roku vlády prezidenta Charlese De Gaullea, den, kdy měl zemřít. Legendární zfilmovanou verzi příběhu jsem viděla nejednou, tak jsem konečně sáhla i po knize. Typický Forsyth, detaily všeho druhu a spousta technických, osobnostních i geografických popisů. Nevím, jestli Forsythova pečlivá a věrná reflexe míst událostí (názvy ulic, hotelů a jejich popisy) plynou z jeho úsilí o maximální věrohodnost svých děl nebo z nedostatku fantazie, ale mně to vyhovuje. Taky jsem uvítala doslov překladatele, který skutečnou realitu kolem atentátů na de Gaullea podrobně objasňuje.
Jedno se ale Forsythovi moc nepodařilo. Ten prohnaný a na vše připravený Šakal udělal v samotném závěru největší akce svého života dle mého jednu neskutečně triviální chybu, která jej stála nejen vavřínový věnec ze stovek milionů dolarů. De Gaulle žil dlouho, takže od počátku je zřejmé (vzhledem k autorově věrnosti realitě), kdo v tomto duelu nakonec vyhrál, byť na straně prezidenta stál postarší, obtloustlý policajt před důchodem. Dost potměšilý osud Forsyth připravil pro svého Supermana, pro čtenáře mnohem sympatičtější postavu, než jak vykreslil představitele vlády a zákona. Přitom to nebyl žádný Robin Hood, ale nájemný vrah. Většinou přitom Forsyth vykresluje v těch nejlepších barvách muže na straně zákona.
Pro mě tedy velký zážitek. Moje první kniha tohoto typu. Zvlášť poslední třetina strhující. Perfektně vystavěný příběh promyšlený do detailů. Velký obdiv k autorovi. Film jsem neviděla a jak skončí kniha, jsem taky nevěděla. Jen bylo jasné, že se atentát nezdaří (historický fakt). Původně jsem myslela, že byl Šakal opravdová postava. Až v doslovu jsem se dočetla, že je to čistě autorova fabulace. Doslov jsem četla pečlivě - skutečné politické pozadí. Nečekala jsem, že bych dala 5 *. To si nechávám jen pro naprosto excelentní knihy, ale 5 * si kniha podle mě zaslouží.
Opět jeden "příběh", který znám prvně z filmového zpracování z roku 1973. Po přečtení této skvělé knihy mi v mysli leží tyto dvě myšlenky: Kdo byl onen "Chacal"? A chtěl bych se o něm dozvědět víc!
O kousek zábavnější, než Boží pěst. Výtky opět směřuji ku překladu, ovšem tady jsem měl problém pouze s nadužíváním pravidla "z povrchu pryč", velice rušivé. (1980).
Verím tomu, že de Gaull mnohým ležal v žalúdku a možno mnohým ešte aj leží. Osobne nedokážem fandiť žiadnemu politikovi, a v tomto prípade som nedokázal držať palce ani generálovi, ani atentátnikovi. Pre mňa sú obaja odporní, studení a idúci za cieľom cez mŕtvoly. Za ďalšie, nebavia ma politické thrillery, v podstate sa pri nich otriasam od hnusu, ale to nie je chyba autora. Všetky tieto atribúty spôsobili, že toľko vychvaľovanú knihu (pre niekoho až kultovú) mám za úplne priemerné a z rady nikam nevybočujúce dielo. Čítal som to odosobnený už niekedy veľmi veľmi dávno (vtedy ešte nepoškvrnený politikou) a teraz som si to zopakoval, predsa len, či nezmením vekom pohľad na tento príbeh. Nestalo sa tak. Najlepšia časť knihy je pre mňa prostredná - detektívna a najnezáživnejšia prvá. V konečnom dôsledku som sa aj pristihol pri popise strely míňajúcej generálovu hlavu o povestný chlp, že škoda, lebo na konci to mohlo byť jedna jedna. Skóre však ostalo v prospech Francúza. Či to tak bolo dobre, je úloha pre historikov. My, čitatelia, sa len môžeme ponoriť do literárneho spracovania skutočnej udalosti.
Kniha, ve které je naprosto jasný záporák, ale vy mu přesto fandíte. :D
Bylo zajímavé doprovázet Šakala při přípravě atentátu na francouzského prezidenta a zároveň sledovat jeho stíháním ze strany policie a dalších bezpečnostních orgánů. I když pro mě byla detektivní část občas trochu nudná a žádná z postav mi nějak nepřirostla k srdci. Měla jsem celkem strach, že se nedovím, o jaký úkryt Šakalovy zbraně se vlastně přesně jedná. Výsledek mi přišel prostě dokonalý.
Klasický napínák s prvky politického i špinoážního thrilleru. V příběhu není nic přehnaného, vše je uvěřitelné a v mezích toho, co známe z politcké reality. Pár nezáživných pasáží sice trochu nudí, ovšem pro pochopení děje jsou asi nezbytné. Celkově je však kniha nesmírně čtivá.
Štítky knihy
zfilmováno Francie atentáty Charles de Gaulle, 1890–1970
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2005 | Ikona |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2014 | Seznam smrti |
Kniha Den pro Šakala je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 1 600x |
| Čtenářské výzvě | 118x |
| Doporučených | 140x |
| Knihotéce | 588x |
| Chystám se číst | 344x |
| Chci si koupit | 48x |
| dalších seznamech | 18x |
Klasika