Démanty noci

10.12.2025

Tato povídková kniha má jednoho společného jmenovatele a jím je válka. Z tohoto důvodu jsou všechny povídky pochmurné, smutné a z větší části také beznadějné. Lidská bída, hlad a utrpení. Řazení povídek je časově posloupné a tak se v těchto povídkách dočkáme konce války, ovšem nikoliv konce trápení a smutku. Válka skončila, zahoď ten kámen a běž domu. Už neskáčou. Tíživá, ale perfektně vykreslená atmosféra všech povídek. Některé mají jasně definovaný děj, u jiných je nutná jistá představivost. Audiokniha je zpracována mistrovsky, každou z povídek čte jiný narátor, čímž vzniklo dokonale pestré dílo.

Od autora jsem v minulosti četl knihu MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU, která se mi líbila. Po mnoha letech jsem se rozhodl pustit do další autorovy knihy a zvolil jsem povídkovou knihu DÉMANTY NOCI.

Arnošt Lustig prošel Terezínem, uprchl z transportu smrti, zúčastnil se Pražského povstání. Od r. 1948 zpravodajem v Izraeli, od konce 60. let žil v USA.

Démanty noci je povídková kniha, ve které se vyskytují válečné povídky. Celkově se v této knize vyskytuje 9 povídek – Sousto, Druhé kolo, Bílý, Starci a smrt, Začátek a konec, Michael a druhý s dýkou, Tma nemá stín, Chlapec u okna, Černý lev.

Myslím si, že o povídce Sousto jsme se učili na základní škole, vybavuje se mi to v paměti a při četbě této povídky mě docela mrazilo. Nedovedu si představit, že bych podstoupil to, co hlavní hrdina. Když je válka, tak se musí člověk překonat, aby sobě zachránil život a také své rodině.

Povídka Tma nemá stín se mi líbila, i když hlavní hrdinové se chovali podivně. Je to nejdelší povídka z této knihy.

Celkově se povídky četly dobře. Časem si přečtu další autorovy knihy.

Soubor povídek na motivy zážitků Arnošta Lustiga. Povídkový koncept spolu s pochmurným tématem pro mě činil knížku poněkud obtížnou k přečtení, protože na konci každého příběhu bylo jasné, že ten další bude stejně pochmurný, a stálo mě tak přemáhání pustit se do další dávky téhle beznaděje.

Arnošt Lustig prošel Terezínem, Osvětimí a Meuselwitzem u Lipska (pobočný tábor Buchenwaldu). Mnohé z povídek vyprávějí o těchto konkrétních místech a jsou zřejmě inspirovány autorovými zážitky nebo zážitky ostatních. Zajímavostí je, že jeho blízkými spřátelenými spoluvězni byli budoucí novinář Milan Weiner (jeho pozdější osud lze zhlédnout ve filmu Vlny) a budoucí ekonom Miloš Pick, který rovněž zpracoval své zážitky knižně ("Naděje se vzdát neumím", kde nalezneme popis některých stejných událostí jako u Lustiga, například nálet spojenců na Meuselwitz). Všichni tři plánovali z Meuselwitzu útěk a jako zázrakem se jim to podařilo (Milan Weiner a Miloš Pick spolu ve skupině při pochodu smrti, Arnošt Lustig z vlakového transportu).

Osobně mě asi nejvíc zaujala lehce akčnější povídka "Chlapec u okna" z Pražského povstání, zajímavý byl autorův postřeh, že nejvíc bojovali mladí, sotva co unesli zbraň, protože otcové od rodin se dle svých slov museli "starat o rodinu". Ještě ikoničtější je zřejmě "Tma nemá stín" se strašně silným odhodláním hrdinů bojovat o život a s děsivě mnohoznačným, otevřeným koncem.

Přečteno před lety.

O povídkách celkově: příběhy z táborů a ghett tvořené hlavně z prostředí, kde autor musel žít jako vězeň. Stejně jako nespočet dalších měl spisovatel to štěstí , řádění Němců přežil a napsal řadu knih na tohle téma.

Strhující a opravdu paráda .od Arnošta Lustiga se mne osobně knihy čtou velice rychle a lehce a plynule, a je to i občas i když je to vlastně smutné tak se u toho člověk zasměje...v leckterých částech..je to lidské čtivo a výborně vedený sled... Knihy od pana Lustiga mám ráda. Navíc je to pravděpodobně i z jeho prožitku a zkušeností...velice dobré

(SPOILER) Sbírka příběhů o židovském ghettu. Všechny jsou těžké a smutné.
Autoru se perfektně podařilo zprostředkovat pocity postav, například když se chlapec snažil králíka ukázat své kamarádce a uvědomil si, že se s nemocí nevyrovnala, já jako bych sám ocitl na jeho místě, s tím pocitem beznaděje a prázdnoty. Podobné pocity se objevily ve mně i v ostatních příběhech, například když Ervin potřebovаl citron...
Nelituji přečtení této sbírky, líbila se mi, na film se asi taky někdy podívám.

Ani si neumím představit jak lidé šoa prožili, jen vím, že to nebylo nic hezkého. Kniha velmi zajímavá a obdivuji autora za odvahu utéct z něčeho takového. Doporučuji pro čtenáře zabývající se válečnou tématikou.

(SPOILER) Soubor devíti povídek, zaměřený převážně na židovské dětské hrdiny konfrontované s mezním prožitkem šoa. Oslava nezdolnosti lidské důstojnosti, kontinuity života, ztělesňované mladými lidmi. Snaha o zachování lidské tváře v beznadějných situacích - jak píš autor zachytit záblesky "démantů čistých srdcí v temnu noci všeobecné beznaděje". Symbolika démantů jako symbolu lidství a naděje. Oslava činů jako východiska vítězství lidskosti nad lhostejností a brutalitou absurdní nacistické mašinerie, naděje nad rezignovaností. Formování etických hodnot hrdinů povídek skrze mezní zkoušky, kterým jsou vystaveni. Vědomí, že člověk svojí reakcí a činem nemusí vždy zvítězit nad situací, ve které se ocitl.

Sousto:
Příběh malého chlapce Ervína z prostředí lodžského ghetta. Ervínovi zemřel otec, nejspíše hlady, matka a sestra Miriam jsou vyhladovělé a nemocné a všichni spolu živoří v rozpadlém bytě v ghettu. V mezní situaci chlapec svleče otci kalhoty a chce je vyměnit prostřednictví kamaráda Čikyho za nějaké jídlo. Podaří se mu tak získat trochu chleba. Sestra trpí avitaminózou a Ervín poprosí Čikyho, aby opatřil citron. To je snad možné za zlatou náhradu, kterou má Ervínův mrtvý otec v ústech... Povídka o svědomí a snaze přežít tváří v tvář bezmoci, nemoci i hladovění, v prostředí všeobecné rezignace na lidství.

Druhé kolo:
Autobiografická povídka. Snaha o získání chleba hladovějícími chlapci z proviantního vagonu a neobyčejné gesto statečnosti tváří v tvář hrozby smrti, kdy se jeden z nich postaví před hlaveň strážcovy zbraně. Následuje překvapivá reakce vojáka. Povídka je protkána niterními osobními myšlenkami chlapců.

Bílý:
Židovský chlapec se ve snaze o obveselení nemocné dívky odhodlá ukrást bílého králíka, kterého chová v ghettu starý žid pro SS komandanta. Jakmile se to však stane a chlapec chce králíka dívce ukázat, je dívka již pryč, pravděpodobně podlehla svému onemocnění. Situace bezvýchodnosti.

Starci a smrt:
Povídka o starých lidech, živořících na pokraji smrti v terezínském ghettu ke konci války. Vnitřní monology a myšlenky na předešlý život. Kontrast smrti (popisované jako "ona chvíle" či "chvíle") a všeobecné naděje v brzké osvobození, která je patrná mezi obyvateli ghetta.

Začátek a konec:
Příběh židovských chlapců v pracovním táboře v Německu, konfrontovaných s náletem na blízký muniční sklad. Jeden z chlapců se dobrovolně přihlásí na odklízení trosek a mrtvých po náletu a přemýšlí nad osudem a životem zabitých německých vojáků i nad jejich lidstvím.

Michael a druhý s dýkou:
Autobiografická povídka. Židovský chlapec Michael zachrání chlapce z Hitlerjugend, který se zřítil z rozvalin továrny. Mravní přesah, projevená statečnost a vůle proti tyranii i za cenu možného trestu (vraždy). Vnitřní výčitky, kdy se Michael předtím nezachoval dobře ke staršímu vězni, kterého posléze dozorce zavraždil. Touha po morální pevnosti a vůli nepoddat se odlidštění a nelidskému zacházení.

Poslední den ohňů:
Příběh chlapce s přezdívkou Kuřátko a jeho děda Emila z období povstání ve varšavském ghettu. Kuřátko se zapojuje do odbojové činnosti a snaží se přežít v rozvalinách ghetta se svým dědem. Emil je slepý a vede s chlapcem dialog o osudu jejich rodiny, který je protkaný niterními myšlenkami obou postav. Kuřátko, který není zatížen, oproti starci, minulostí, s dědou polemizuje a zpochybňuje jeho postoje a interpretaci minulostí. Jeho snahou je bojovat a přežít v přítomnosti. Tragický konec - chlapec umírá v boji, v den konečného zlomení odporu obránců ghetta.

Chlapec u okna:
Chlapec Vincent se po roztržce se svým otcem zapojí na konci války do pražského povstání. Podaří se mu ukořistit pistoli od vojáka wehrmachtu a připojuje se do bitvy na barikádách. Posléze se zúčastní noční akce, kdy ve snaze získat nějaké jídlo zemře jeden z chlapců, se kterými se setká. Vincent se poté sblíží s židovskou dívkou, kterou skrývají v nemocnici. Odbojová činnost chlapce je také snahou odčinit zbabělost jeho otce a setřást ze sebe pocit viny za ni.

Černý lev:
Tři kluci, Drobeček, Kudrnáč a Černý lev, kteří utekli z transportu do koncentračního tábora, se v květnu 1945 připojí k příslušníkům revolučních gard při pronásledování Němců, kteří ještě zůstali v Praze. Chlapci touží po spravedlivé odplatě. Pocit spravedlivé pomsty je vystřídán uspokojením, kdy při domovní prohlídce v bytě německého vojáka chlapci najdou jídlo. Autobiografická povídka o touze po spravedlivé pomstě a odplatě, ovšem bez svévolného a neospravedlněného násilí.

Díky knihám jako je tato si vždy uvědomím neskutečnou vděčnost za to, že starosti, které mám ve svém životě, jsou zcela nicotné, proti utrpení, kterému byli někteří lidé vystaveni...

Nebýt čtenářské výzvy, přiznám se, nesáhla bych po této knížce. Proto, díky za tyto čtenářské výzvy! Příběhy silné a otřesné,které si sotva umíme představit. Jen jsem měla problém se stylem psaní,ale to byl čistě můj problém.

Knihu jsem pořídil a přečetl kvůli čtenářské výzvě. Jinak bych se k ní nedostal. Je to jistě klasika protiválečné literatury v té syrové a čerstvé podobě jak vycházely brzy po válce. Povídky mají různou úroveň, ale pouze kvůli rozsahu črt, které popisují nejrůznější situace v nejsmutnější době a nejhorších místech které si lidé navzájem připravili. Ač byly napsány v době další totality, jsou povídky veskrze apolitické, zaměřené na člověka jako jedince v těch mezních situacích, které my těžko můžeme chápat. Rozhodně by si měl sbírku přečíst jednou v životě každý.

Velmi silná kniha, zvláště některé povídky. Hrdinové si navzdory zlu, jemuž musí čelit, snaží zachovat lidskost. Mnohdy jde o děti, které o tom, co se děje, příliš nepřemýšlejí, chtějí jen udělat něco dobrého pro lidi, které mají rádi. Hrdinové některých povídek, většinou již mladí dospělí či lidé na prahu dospělosti, by měli příležitost i dobrý důvod zabít – a přesto to neudělají. A pokud ano, vidí, že zabít druhého člověka není jen tak, když někoho zastřelím, navždy mě to změní.

Navzdory krutému osudu hrdinové povídek soucítí s ostatními lidskými bytostmi – a to mi na knize připadá nejcennější a nadčasové. Svědectví o zlu, které se dělo, přináší mnoho knih, ale přitakání životu a dobru se objevuje jen v menšině z nich. Zajímavé je, že autoři, kteří tu krutou dobu a mnohdy i mučení sami zažili, bývají smířlivější než ti, kteří se narodili mnoho let po válce. Možná je to tím, že si pamatují své vlastní slabosti, vědí, že absolutní odvaha a statečnost je iluze, že i ten, kdo se nenechal zlomit, občas vnitřně pochyboval, že zkrátka nejsme dokonalí... a co může být silnější než touha po životě, kterou má každý živý tvor v genech. Pan Lustig dobře věděl, o čem píše, prošel si koncentrákem a to, co neprožil sám, jsou zřejmě vzpomínky a vyprávění jiných lidí.

Vyprávění je místy velmi strohé až syrové, což se však k tématu hodí. Povídky jsou psány pěknou češtinou – velký kontrast s tím, co všechno popisují. Autor jasně poukazuje na zvrácenost války a neomezené moci. Bohužel, ani v 21. století mnoho lidí – a zejména pak politiků – evidentně nechápe, že válka znamená smrt, chudobu, hlad, nemoci, pláč a smutek, zničené životy těch, kteří přežijí, ale mají již po zbytek života pocit, že dávno zemřeli...

KV: databáze knih.cz, téma 13: cena Franze Kafky
K povídkám: Příběhy nijak veselého tématu, z lágrů a koncentráků psané z velké části autorova prostředí, kde byl nucen několik let žít. Spisovatel stejně jako nespočet dalších,  co měli štěstí a přežili napsal velké množství knih na výše zmíněné téma. Krádež chleba a únik zastřelení v povídce druhé kolo je ve filmu Colette.

Co autor prožil, sdílí dál. Jako by nám dovolil nahlédnout do kraje své duše, která viděla zlo. Neskutečně trýznivými obrazy přibližuje historii všem, kdo se jí stále víc a víc vzdalují. Jeho realismus s nepoloženými otázkami nabízí nespočet odpovědí. Není lehké kamarádit se s těmito povídkami, ale otočit se k nim zády nemůžete.

Toto byla druha kniha od pana Lustiga, kterou jsem cetla a nemohla jsem se do ni oproti te prvni vubec zacist. Nektere pribehy se opravdu dlouho tahly a ja jsem je cetla i nekolik tydnu, ackoliv byly dlouhe jen 40-50 stran. Jine pribehy jsem hltala a precetla jsem je velmi rychle. V cele knize lze citit, co nam chtel autor rict. Podat nam pribehy neobycejnych lidi, kteri byli ovlivneni valkou. Obdivuji ruznorodost pribehu. Snad se nekdy jeste jednou vratim k tomu si knihu znovu precist a budu z ni mit lepsi dojem nez ted.

Tato kniha, kterou jsem si vybrala do letošní Čtenářské výzvy, se mi poměrně těžko hodnotí. Ze začátku jsem se do ní nedokázala ponořit tak, jak bych si sama přála. Možná to bylo i tím, že se jedná o knihu povídkovou, protože ty já vyhledávám jen velice vzácně, a většinou si je umím vychutnat jen u několika málo osvědčených spisovatelů. Kromě toho jsem měla pocit velké roztříštěnosti a rozkolísanosti, pokud jde o uchopení jednotlivých příběhů. Některé jsem doslova hltala a zase u jiných jsem měla problémy s jejich pochopením. Autor píše sice dobře, ale jeho styl mi většinou nevyhovoval, bohužel. Přesto knihu jako celek hodnotím poměrně vysoko, ubírám pouze jednu hvězdičku – hlavně z úcty k autorovi a potom také proto, že kniha nemůže za to, že nebyla můj šálek čaje ;-). Jsem si totiž jistá, že své čtenáře, kteří ji dokáží docenit tak, jak si zaslouží, si najde i přes všechny moje výhrady…

Jen tak myšlenky samy tepou, unášejí, smýkají... duši z trýzně vyrvat, zahnat, oddálit. Útěkem ze soukolí bolesti, cestou nenávratnou, neb cíle bez samovznícení nelze protnout.

Velmi silná, jímavá a smutná kniha. Některé povídky mě naprosto strhly a do jiných jsem se zase pro jejich lyričnost nemohl začíst. Rozhodně se jedná o úctyhodné dílo, i když asi nepatří k těm, k nimž bych se (určitě hlavně kvůli náročnému válečnému tématu) chtěl někdy příště vracet.

Tato kniha pro mě byla velmi těžká ke čtení, ačkoliv jsem na toto téma přečetla mnoho děl. Možná to bylo stylem vyprávění, možná hrůzou toho, co sám autor prožil v koncentračních táborech.