Dekameron

29.07.2020

Dny povinné četby už mám sice za sebou, ale Dekameron jsem si už dlouho chtěla přečíst, protože jsem kdysi jednu povídku z knihy četla a moc se mi líbil autorův styl psaní. Povídky se kupodivu četly docela rychle, ale s odstupem času musím říct, že mi zkrátka valná většina z nich splývá dohromady a až na pár výjimek mi jich v hlavě moc neutkvělo. Možná se k této knize ještě někdy vrátím a sem tam si nějakou povídku přečtu. 4/5

10.07.2020

Povinná četba na střední, ke které jsem se dostal až při korona karanténě. Příběhy od A do Z, kvalitou od slabých až po zajímavé. Celkový dojem byl dobrý a jako oddechová četba staršího ražení naprosto dostačující. Na pročištění hlavy si ji vytáhnout z knihovny a dva tři příběhy si přečíst, naprosto ideální.j

06.07.2020

Knihu jsem přečetla před mnoha lety v rámci povinné četby. Některé příběhy pobaví, některé mi přišly i tehdy hloupoučké. Dnes bych se k ní už rozhodně nevrátila, snad jen kdybych musela studentům přiblížit Boccacciovu tvorbu.

21.06.2020

Vlastně je to příjemné čtení, i když dlouhé a díky tomu možná postupně ztratíte pozornost a soustředění..ale jsou příběhy, které opravdu stojí za to. Jednou za čas prostě klasika přijde vhod.

03.06.2020

Jedna z knih, které uvedly na scénu renesanci. V době, kdy ctnostní rytíři dobývali na kolbištích pro své ctěné dámy věnečky, Boccacciovi hrdinové také dobývali věnečky. Svých dam.
Ale je dost nefér si o téhle knize myslet, že je jenom o sexu a nevěře – ve skutečnosti se zde ve velice hojné míře vyskytuje i drsný humor, kritika církevních hodnostářů, kritika blbosti, a dokonce kritika pověrčivosti. Tahle kniha také vydatně pomohla v rozvoji povídkového žánru (je úžasné, co Boccaccio dokáže vykouzlit na 2 stranách) a inspiroval se jí také Chaucer se svými Canterburskými povídkami (které jsou jedním ze základních pilířů angličtiny). Jeden by neřekl, že tohle dílo autor věnoval hospodyňkám pro zábavu (kam se tahle literatura posunula – od inteligentního Dekameronu až k 50 odstínům, Malému pražskému erotikonu, atd.).

Je pravda, že jeden námět se nemálo opakuje, přesto je každý příběh jaksi jiný. Nejlépe je číst ty povídky s rozestupy, jak zrovna dostanete chuť, nikoliv na jeden zátah. Myslím, že obecně většina povídkových sbírek není o tom, zmasit to najednou jako laciné bonbóny, ale vychutnávat jako pralinku, za kterou jste utratili poslední rodinné úspory.

Často je tady dekameronským příběhům vytýkána nevěra. K tomu se mi vybavuje pasáž z knihy p. Koldinské, Každodennost renesančního aristokrata: Zatímco čeští aristokraté se se svým intimním životem moc nechlubili, francouzští urozenci na své mimomanželské styky psali ódy... No, a jelikož Italové mají k Francouzům tou horkokrevností a „mileneckostí“ docela blízko, spoustu toho najdeme i tady v Dekameronu. (Druhá pasáž, kterou jsem si z oné knihy zapamatoval, se týkala sexuální výkonnosti: Italské nevěstky tvrdily, že mladí šlechticové z našich končin, kteří byli v Itálii „na zkušené“, jim dobře platili, ale v sexu byli dost konzervativní, téměř nudní. Italští mladíci bývali sice skoupější na peníze, ale za to o dost štědřejší v posteli).

Sečteno a podtrženo: zábavná a poučná četba, která má co dát i dnešnímu čtenáři. Dávám 4 fyzicky i verbálně uhlazené * (1 ubírám za několik málo přece jen mdlých povídek).

Zajímavé komentáře: konicekbily, Pink Martini, boxas

Očividne nemám zmysel pre stredoveký humor, vždy, keď „se paní velmi smály“, len som márne premýšľala čomu. Dosť som sa pri čítaní Dekameronu nudila, čo nebolo len vinou opakujúcich sa tém, hoci musím uznať, že zlomyseľné necudné poviedky boli podstatne stráviteľnejšie než tie o cnostiach. Mimochodom, ani stredoveké cnosti mi nesadli. Hrdina, pochopiteľne driečny a krásny – takých tam bolo jedenásť do tucta, ten dvanásty bol klamaný manžel – podľa rozprávača oplývajúci aj všemožnými cnosťami, môže lúpiť, vraždiť, unášať, čo mu na ušľachtilosti nijak neuberá, ak to robí, lebo sa snaží získať milovanú ženu (nie nutne i milujúcu). Aj podvádzať manžela je dovolené, v mene lásky sa smie proste čokoľvek. Taliani.

09.04.2020

Aneb sto novel o lásce. Na svou dobu to bylo jistě velmi odvážné dílo, ze kterého byla církev na větvi. Dnešní člověk se nad tím pousměje a mávne rukou. Je na škodu, že s příběhy je to jako na houpačce a témata jsou si hodně podobná. Ale přesto je to taková milá perlička, ke které se ráda vracím. Poprvé přečteno k maturitě. Nemohla chybět na seznamu knih. Pro někoho může být těžko prokousatelná. Není pro polykače knih.

04.04.2020

Knihu jsem nikdy nedokázala přelouskat, tak snad až přijde s věkem rozum a nadšení pro tyto příběhy.

Pěkné počteníčko, doufám, že autor vydá pokračování. ????

18.03.2020

Dneska opravdu úsměvná, tehdy erotická. A já si z ní toho moc nepamatuju. Jenomže jsem ji určitě nečetla celou. Bylo nás na jednu knihu moc - celá třída. Každý chtěl aspoň kousek přečíst a poslat ji dál. My jsme Boccaccia probírali docela podrobně.

17.03.2020

Moje první "erotická" kniha, přečetl jsem ji na střední škole, tenkrát to pochopitelně nebyla povinná četba. Hned na to přišel do kin stejnojmenný film na téma autorových povídek. Vstup byl od osmnácti let, měl jsem sedmnáct let a vklouzl jsem tam a byl jsem považován za průkopníka. V té době - polovina století dvacátého- nebyl velký rozdíl v chápání sexu a erotiky od století čtrnáctého a oboje - kniha i film byly velké trháky! Jak moc se toto za posledních padesát let změnilo! Z pohledu dneška je to úsměvná knížka.

15.03.2020

V době ve které autor žil, musel svou tvorbou spoustu lidí, hlavně církev pobuřovat...V dnešní době, působí některé jeho povídky ve srovnáním s tím, co se o sexu a erotice píše, dosti úsměvně. Ale ono by to tak vlastně mělo být. Nad spoustou věcí mít nadhled a s úsměvem jít, žít dál.
Pro mě je kniha stále dobrou klasikou.

06.03.2020

Kniha se čte dobře, na to jak je tlustá, tak i velmi rychle. Taková oddechovka, která i pobaví.

02.03.2020

Lehce lechtivé příběhy, které však namísto pornografie nabízí pouze závan erotiky, namísto obhroublosti jemný humor. Kniha rozhodně neurazí, ale potěší. Snese srovnání s Rozmarnými povídkami od Balzaca.

10.01.2020

Kniha mě mile překvapila,dobře se četla...

28.12.2019

Kniha je dlouhá to je pravda, ale mě to po několika prvních příbězích velice rychle ubíhalo. Čte se toto dílo docela dobře a pokud nevadí vyjadřování a psaní ve starším jazyce..určitě doporučuji.

25.11.2019

Ano! Sakra, mám to za sebou! Takhle dlouho jsem ještě žádnou knihu nečetla (od začátku června do konce listopadu). Čtení jsem přerušovala jinými knihami, abych to vydržela, ale nakonec se povedlo. Proto rozhodně doporučuji brát jen jako doplňkovou četbu pro čekání na zastávce.
Nechápejte mě špatně. Ta kniha nebyla vyloženě špatná. Poté co jsem si zvykla na styl psaní, ženyurážející názory a poněkud zvrácený pohled na morálku se to dalo zvládnout. Jen mám pocit, že v téhle knize není třeba hledat a snažit se jí chápat jako nějaký vyšší smysl, je to prostě jen kniha chlápka, který měl rád dramatické příběhy a dokázal jich sepsat sto (což už se mi zdá jako trochu moc).

11.10.2019

Četla jsem asi týden, když v roce 2007 vyšlo vydání v levných knihách (tehdy jsem měla ohromnou radost že mám knihu doma) . Ještě za středoškolských let na mě kniha udělala neuvěřitelný dojem. Příběhy jsou z běžného života a mnoho z nich můžeme přenést do dnešní uspěchané doby a v mnoha dalších se poznáme , protože některé situace jsou nám více než dobře známé , něco je úsměvné něco smutné tak jako v životě.

02.09.2019

klasických 100 příběhů Giovanniho Boccaccia, převyprávěných za dlouhých večerů. Nečetla jsem najednou, ale několik týdnů postupně.