Dekameron
Giovanni Boccaccio
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1178/bmid_dekameron-Cxd-1178.jpg
4
1545
196
Italské město Florencie je zaplaveno vražedným morem. Někteří lidé se zavírají do svých domovů, neboť nemoc se šíří velmi rychle. Jiní měli opačný lék na to, jak se této nemoci vyhnout – užívali si zábavy, hodně pili a žertovali. Lidé po tisících umírali, a tak je na márách nosili hrobaři z drobného lidu a jen málokdy pro nebožtíky někdo truchlil. V té době se v kostele Santa Maria Novella sešlo sedm dam. Autor dle svých slov nechtěl uvádět jejich pravá jména, pojmenoval je tedy: Pampinea, Fiammeta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifilie a Elisa. V kostele se náhodou setkají se třemi mladíky (Pamfineem, Filostratem a Dioneem), které přemluví, aby s nimi odešli z města. Poté se odeberou do jakéhosi sídla. Domluví se, že každý den bude zvolen král či královna a každý den si všichni připraví příběh na dané téma pro ostatní. Každý den je tedy vyprávěno 10 příběhů. Po deset dní přebývají v sídle a jedenáctý se vrátí zpět do Florencie, kde mladíci zanechají dámy v Santa Maria Novelle, na místě, na kterém se s nimi poprvé setkali.... celý text
Přidat komentář
Boccaccio knihu napsal jako kratochvilné čtení pro ženy, de facto jde o pozdně středověkou červenou knihovnu, místy hraničící s erotikou. Osobně musím říct, že počet povídek podobných témat byl na můj vkus zbytečně vysoký, trošku se to zasmičkovalo a mnoho z textů mi připadalo zbytečné číst a nudily mě. Jiné texty mě ovšem bavily a překvapovaly svou rozmanitostí, ačkoli většina z té stovky velice krátkých povídek prostě směřovala k sexu, což se rychle omrzí... Úvod knihy je ovšem považován za nejlepší popis morové epidemie z roku 1348, a ačkoli morem je celá kniha uvozena a rámována, samotné příběhy o něm pak již nevypráví. Ty se spíš orientují na milostné příběhy, tuny nevěr a lstí, mnoho textů spíše hraničí s anekdotou. Výsledkem je jakási sonda do dobových mravů, zvyků a jejich porušování. Říká se, že Dekameron je – prostřednictvím povídek různé kvality – dohromady oslavou lásky. Nevím, nemůžu úplně souhlasit. Jenže moje myšlení a myšlení člověka čtrnáctého století je dost jiné, a tak čtu Dekameron dosti odlišně od dobového publika. Na druhou stranu, když se nad tím zamyslíte, sice do dnešních dnů zmizel koncept středověké cti, proměnila se struktura společnosti a bůh už pro nás nehraje takovou roli... ale lidé jsou vlastně pořád úplně stejní.
Knihu musím ohodnotit velmi kladně. Ano, je velmi dlouhá a je to na delší dobu (pro mě čtyři měsíce občasného čtení), ale za to je velmi krásná. Většina příběhů je krásných, z některých jsem měl zvláštní pocit. Nejvíce oceňuji autorovu upřímnost. Přečtení nelituji.
Když přihlédnu k tomu, jak dlouho tomu je, co příběh(y) vznikl(y), dávám jednu hvězdu navíc. V dobové mentalitě jsou lehce satirická a drobně erotická vyprávění svým způsobem zajímavá, ovšem velmi často se opakují. Archetypy postav se moc nemění, jsou poměrně šablonovité, což s dalšími příběhy dnešního čtenáře s postupem času a přibývajícícmi příhodami stále víc nudí. Nemyslím, že kniha dnes nemá co nabídnout, jako sonda do 14. století je příběh dobrý a stojí za přečtení. Nebo se o přečtení, ehm... alespoň pokusit :-D
Od Dekameronu jsem očekávala nějaký vyšší smysl - kritiku lidské povahy, lidského konání, nebo něco podobného. Už předmluva mě z tohoto naivního obláčku srazila, jelikož sám autor svému dílu nepřiznává vyšší ambice, než pobavit "domácí hospodyňky". Možná jsem prudérní suchar, ale drtivá většina povídek mě nejen že nepobavila, ale některé mě znechutily natolik, že jsem si musela dát od čtení na delší dobu pauzu (4 měsíce v rozečtených je pro beletrii rekord). Ze 100 povídek se v budoucnu vrátím k 16, což je docela slabé skóre. Hodnocení přidávám za to, že autor (i když některé povídky byly dosti přehnané) celkem dobře vystihl různorodou podstatu člověka. Celkové hodnocení 2,5*. Mi scusi, Giovanni.
kniha se mi moc libila, vybrala jsem si ji do maturitni cetby. byla hezky napsana a cetla se mi svizne, ackoliv jsem ji nedocetla celou. pokud vahate, urcite doporucuji precist, je to nenarocne cteni.
Četla jsem Dekameron snad někdy před dvaceti lety, i tehdy se mi některé povídky líbily víc a některé míň. Ale tenkrát byl celkový dojem lepší, než jaký mám z knížky teď. Proto jsem přidala hvězdičku navíc. Asi je to vše způsobené tlakem momentální situace. Měla jsem si vybrat jinou knížku, ale když už jsem ji rozečetla....
Mohu se přidat ke komentáři čtenáře "konicekbily". Skutečně velký rozdíl v názoru na knihu v rozpětí let. Také jsem ji kdysi dávno četl, tentokrát jsem se k ní vrátil s jistým očekáváním a dočetl s poněkud, řekněme zklamáním. Spíš než vtipné a lechtivé je to, tak jak je pojmenováno ve zmíněném komentáři, úsměvné. Dočetl jsem s námahou a přiznávám velmi nepozorně a možná, že bych knihu odložil nedočtenou, kdyby nespadala do Výzvy 2021. Tím se tak trochu přiznávám k účelovému znásilnění svého čtenářského vkusu :-(.
Sedm žen, tři muži, každý vypráví své příběhy. Některé více zajímavé, některé méně. Nicméně i přes stáří knihy a autorův styl se mi četlo dobře, většina příběhů mě rozesmála nebo aspoň vykouzlila úsměv na tváři a příběhy se sexuálním podtextem mě překvapily dost velkou odvážností, na tehdejší dobu jsou celkem peprné.
Mě se to líbilo. Místy úsměvné a hravé, místy kruté, krvavé a nemilosrdné. Stejné jako svět, ve kterém se příběhy odehrávají. A ačkoli svět je dnes jiný, lidé se příliš nezměnili.
Hrajeme si s city, milujeme a nenávidíme, intrikujeme, zrazujeme, zabíjíme - a někdy toho litujeme a někdy taky ne.
Láska, vášeň, smích, nevěra, odplata, smrt. I tak by se dal shrnout děj všech těch příběhů. Bavilo mě to. Dobře se to četlo. Někdy jsem měla na rtech úsměv a jindy slzy v očích. Jako na houpačce - nahoru, dolů. Láska, zrada. Život, smrt. Naděje, beznaděj.
Budeme někdy jiní?
Myslím, že ne...
Klasická sbírka většinou úsměvných a eroticky naivně laděných povídek a příběhů z renesanční Florencie v době šířící se epidemie moru. Na tehdejší dobu revoluční dílo, které si i v dnešní době určitě najde spoustu obdivovatelů. Možná i proto, že lidská povaha se vlastně od 14. století příliš nezměnila.
Samotná kniha, resp. povídky v ní, mě až na výjimky příliš neuzaujaly.
Za fascinující ovšem považuji úvod k tomu, jak se vlastně vypravěči do své situace dostali. Boccaccio byl jeden z přeživších morové epidemie a podává neocenitelné očité svědectví této katastrofy.
Knížku hodnotím tak vysoko ne nutně proto, že by byla nějak čtivá (to ona totiž moc není), ale kvůli tomu, že perfektně odráží svoji dobu a ukazuje, jak lidé přemýšleli a chovali se, což pro mě - fanouška dějepisu a literatury - je opravdu cenné. Po Dekameronu jsem sáhl při první vlně coronaviru, protože se mi líbilo, že i hlavní postavy se schovávaly před epidemií. Dekameron mě zaujal svojí atmosférou, spoustou drobných příběhů - některé byly nudné, některé mi připadaly nezajímavé, ale některé mě dokázaly vtáhnout, rozesmát, znechutit, přemýšlet,... zkrátka cokoliv. Připadá mi, že Dekameron je jedna z knih, kde si každý může najít kus toho svého. Určitě se alespoň k některým povídkám v budoucnu vrátím. Dekameron je taky snad jediná kniha, která u mě dokázala vyvolat tolik rozporuplných emocí.
Dekameron, to je klasika. A bude zajímavé s odstupem sledovat, jaká literatura vznikne v dnešní době, po překonané karanténě "covid".
Počestné paní, moudří muži, je mi ctí vám oznámit, že jsem dostála svého předsevzetí, a tudíž, přečíst Dekameron. Mohu se tedy od této chvíle nazývat Kulturní ženou. Mám však k tomuto dílu pár připomínek, možná nějakou kritiku, ale i pochvalu. Omluvte mne proto za delší komentář.
Nejprve musím převelice pochválit pana autora, jenž slul Giovanni Boccaccio, za jeho úvod a autorův závěr, jelikož tyto dvě nedlouhé části byly vskutku úchvatné. Mám proto veliké hoře, že se celá kniha neskládala jen z těchto dvou pasáží.
Nemohu však říci, že by se mi nápad a zpracování vůbec nelíbily. Naopak, jsem toho názoru, že kniha účel splnila. V chvílích, kdy jsem neměla nic na práci, těšila jsem se, kdy si zase přečtu nějaký ten pěkný příběh z Arcikuplířky. A skutečně některé byly pěkné, žel ty méně pěkné, se opakovaly stále dokola jen z jinými jmény. Na ty vtipné, trefné a milé příběhy tedy zbylo nemnoho místa. A to je veliká škoda.
Abych vás však nenudila příliš dlouho, napíšu už jen, že dílo mi přišlo velice nadčasové a krásně napsané. Nápad jsem taktéž ocenila, jelikož, shodou okolností naše doba se velice podobá době, v níž byl cyklus sta novel napsán. Překvapilo mě, že i po tak dlouhé době se kromě nových technologií a rovnoprávnosti žen skoro nic nezměnilo.
Deset deka povídek podobných jak vejce vejci, několik bylo vcelku zajímavých, většina spíš méně, ale je asi třeba brát dílo v kontextu doby, kdy vzniklo. Že zrovna tato kniha přežila šest století na výsluní, je pro mě trochu záhadou. Pobavilo, že už Boccaccio znal anekdotu o tom, jak Karel přišel vrátit Frantovi pět litrů a otevřela mu manželka...
Štítky knihy
láska mor zfilmováno 14. století italská literatura rozhlasové zpracování renesance (literatura)
Část díla
- Den čtvrtý: Příběh čtvrtý 1352
- Den čtvrtý: Příběh desátý 1352
- Den čtvrtý: Příběh devátý 1352
- Den čtvrtý: Příběh druhý 1352
- Den čtvrtý: Příběh osmý 1352
Autorovy další knížky
| 1975 |  Dekameron |
| 1964 |  Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 1992 | Malý Dekameron 1 aneb Podoby lásky |
| 1984 | Fiesolské nymfy |
| 1992 | Malý Dekameron 2 aneb Obratnosti lásky |
Kniha Dekameron je v
| Právě čtených | 114x |
| Přečtených | 2 937x |
| Čtenářské výzvě | 170x |
| Doporučených | 58x |
| Knihotéce | 1 149x |
| Chystám se číst | 668x |
| Chci si koupit | 102x |
| dalších seznamech | 24x |
Dekameron jsem četla už podruhé a je pozoruhodné, že před čtyřmi lety jsem knihu vnímala odlišně. Můj všeobecný názor na ni se ovšem nezměnil. Kniha se mi už tehdy líbila, ale myslím si, že po druhém přečtení jsem ji ocenila více. Rozhodně bych ji doporučila, ale musím Vás varovat před stylem jakým je napsaná. Než se pustíte do čtení zamyslete se nad tím, kdy byla kniha napsána.