Dějiny zblízka

24.02.2020

Tahle série Josefa Čapka je určitým výtvarným pendantem Karlových aforismů. Co asi bylo dříve: Karlovo slovo, nebo Josefův obraz?

DIKTÁTORSKÉ BOTY:
„Jednotnost hromadné vůle by patrně ztratila na své průraznosti, kdyby se nad dunivým maršem bot vznášela polekaná srdce a mozky s pochybovačným úsměvem." (J. Hora)
Kresby stylově rozmanité a výstižné, předmluva Josefa Hory, vlastně literární parafráze obrazů, půvabná (boty diktátorovy, „ta veliká továrna na smrduté plyny, ta vznešená kostnice přebytečných občanských lebek").
Jako ilustrace strachů a předsudků, které chovali evropští demokraté ve 30. letech, se knížečka hodí. Diktatura je prý bezhlavé, barbarské a neřádné šílenství davu, jenž chce být disciplinován a baven trochou adrenalinu. Já osobně nesouhlasím s tím, že by fašismy byly iracionalistické a nepřátelské kultuře, ale přirozeně chápu, proč to tak vnímala liberální/komunistická část inteligence.
* „Čím větší číslo bot, o tolik méně občana."
* „To tak – aby tu něco od toho chytlo!" (bota zašlapávajíc pochodeň kultury)

VE STÍNU FAŠISMU:
V tomto oddílu Dějin zblízka jsou kresby popisnější. Mně osobně se nejvíc líbí nordická Léda odmítající smíšená manželství a Lež vychvalující svá ministerstva propagandy.

MODERNÍ DOBA:
Mnohem silnější než zbylé dva oddíly, které jsou spíš hravé. Tady Josef Čapek staví člověka tváří v tvář praktickým stránkám války, o kterých propaganda nemluví, jako jsou děti zabité při bombardování nebo hrůza moderních technologií, zejména leteckého bombardování a bojových plynů.
Celkově tu jeho dílo výtvarné komunikuje s bratrovým dílem literárním, třeba ty zabité děti nemohou nepřipomenout entrefilet „Lérida" („Dvaapadesát dětí bylo roztrháno leteckou pumou v katalánské Léridě. Dvaapadesát lidských špuntů sedělo ve škamnách a najednou z nich byly jen krvavé kusy masa.“) Obrázky z podzemí jsou zase protějškem Karlových aforismů z budoucnosti.
Hodně na mě zapůsobila žena prchající s dětmi před tankem, jež cestou napomíná dcerku: „Kristovy rány! – pozor, Vlastičko, do trávníku se nesmí!“, a holubice míru závodící s letkou válečných strojů.
* ošetřující lékař s plynovou maskou: „– je to ale nápad – on si v století plynových útoků, takový mezulán, jde akorát čichat fialky!“
* „Já abych neměl vždycky nějakou smůlu: vezmu si plynovou masku, a ono pak nastane místo plynového útoku bombardování.“