Dějiny Ruska

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Skutečně novodobé zpracování ruských dějin bez cenzury a zamlčování. Naši vynikající historici a univerzitní učitelé nově hodnotí ruské dějiny od počátků po dnešek. Přehledy panovnických dynastií Rjurikovců a Romanovců. Přehled představitelů sovětského Ruska, SSSR a Ruské federace. Chronologie důležitých událostí. Výběrový seznam literatury. Rejstřík. 175 vyobrazení. 22 map...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77452/big_dejiny-ruska-bYg-77452.jpg 4.598
Nahrávám...

Komentáře (22)

Kniha Dějiny Ruska

jadran
07. srpna

Dějiny Ruska, které jsem četl už před delším časem jsou ty, které vyšly ještě v minulém století a byly jedny z prvních, které byly v edici vydány. Připomínám si je nyní, kdy se ztuha prokousávám Zubovem a jeho kolegy a kdy zpětně musím říct, že jsem díky knize od kolektivu Švankmajer, Veber, Sládek a Moulis z roku 1995 získal komplexní a v maximální míře poprvé nepokroucený a nezmanipulovaný obraz, oproti tomu, který do nás byl vtloukán předtím. Každá kniha vyjde v určité době a jejich autoři mají k dispozici určité podklady. A jsou limitováni nejen časem, ale hlavně velikostí knihy. Ve své době zde byly dějiny Ruska podány sice trochu suchopárně, ale přesto zajímavě.
Někteří recenzenti poukazují na to, co tady chybí. Ano, je toho dost. Skutečně je tady podána otázka ruské pravoslavné církve velmi stručně. Jenže se tady rovněž neřeší její „vliv“ na masu obyvatelstva na straně jedné a absolutní podřízenost panovníkovi. Mnohem víc mně tady ale chyběl popis ruského imperialismu, spojeného s brutalitou, která si nic nezadala s počínáním Španělů v Americe a leckdy překonala i ony Brity a Američany. A o oněch „bratrských“ i „blízkých“ národech, bezohledné nadřazenosti, rusifikaci a nacionalismu zde je také velmi málo. Autoři těchto dějin mají pro Rusko dost velké pochopení, jejich tvrzení, že vstřebáním náporu Mongolů ochránili Evropu. Tohle tvrzení je trochu přehnané. I Maďaři a Poláci utrpěli drtivé porážky s Tatary, ale nepoložilo je to.
Překvapením pro mě byl Novgorod, bohužel i s oním smutným koncem. Po dobytí nechal velkou většinu obyvatel vyvraždit moskevský kníže Ivan III a to, co ještě přežilo, dorazil dalším masakrem sám veliký car Ivan IV. Hrozný. Novgorod byl v době, kdy Rusko, či spíše jednotlivá knížectví patřila Mongolům nejen de facto samostatným městským státem, ale byl i provázán s Evropou. V souvislosti s Velkým Novgorodem (svým politickým uspořádáním trochu podobný Benátkám) jsem si díky knize uvědomil, jak je onen Alexandr Něvský, později svatý, typickým příkladem ruské propagandy. Mám na mysli ony adorované bitvy s řádem Mečových nebo také Livonských rytířů (opravdu se nejedná o vlastní řád Německých rytířů – toto byla jeho autonomní součást) a Švédy na řece Něvě. Sovětská propaganda prostřednictvím filmařsky zdatného Ezenštejna stvořila mýtus o velkém ruském vítězství nad Němci. Pravda je taková, že podobně jako v případě bitvy na Něvě se jednalo o střetnutí, kdy na oné „německé straně“ bylo oněch rytířů několik desítek a většinu jejich dvoutisícového vojska tvořili Estonci. Na straně Novgorodu byly asi čtyři tisícovky mužů, kromě Alexandrovy družiny tady byl i mongolský oddíl. O tom hrdí ruští patrioti nikde nemluví. Stejně jako se Švédy se spíš jednalo o větší pohraniční střet, na kterém jsou zajímavé tři věci. Oni Mongolové, kteří měli pravděpodobně dohlédnout na svého poddaného Alexandra, pochvala, kterou Alexandrovi vyslovil jeho pán a vládce chán Zlaté hordy a odměna, kterou rodina v osobě Alexandrova otce Jaroslava získala – Kyjev, tedy knížectví. A když se ruští obyvatelé vzbouřili proti obrovským daním i brutalitě, s jakou je Mongolové vymáhali, jejich vzpoury potlačil – onen svatý Alexandr. A hned následně spěchal na Krym, aby se před chánem předvedl jako nejvěrnější poddaný. Nicméně, o tom už se moc nikde nedozvíme a Alexandr je prezentován v ruské historii a paměti ne jako věrný poddaný Mongolů, ale jako bojovník – proti katolickému Západu. V knize je podobných překvapení víc. Kdo kdy slyšel o bitvě u smolinského jezera? Zde řádové vojsko pod velmistrem W. Plettenbergem porazilo 1502 ruské vojsko. Proti necelým šesti tisícům řádových vojáků stálo nejméně dvanáct tisíc Rusů. Historik Ključevský, na kterého se autoři knihy dost často odvolávají a citují ho, ovšem tvrdil, že „Němci“ byli vlastně poraženi, protože chtěli dobýt Pskov. Bitva u jezera Smolina ale uchránila Pobaltí před agresí z Ruska na sto let. Právě tohle překrucování historie, neschopnost si přiznat porážku a chyby se táhne ruskou historií jak červená niť. Nakonec čehosi podobného jsme svědky bohužel i dnes.
Rusko patří do Evropy jenom částečně. Kulturně sice díla řady špičkových umělců, ale i vědců evropská nesporně jsou a z evropské kultury v sociologickém slova smyslu vycházejí, ale mentálně i sociálně Rus „stvořila“ ona mongolská nadvláda. A noví vládcové – teď už domácí, pokračovali v mongolských způsobu vládnutí. Ruské dějiny prakticky neobsahují jediné období skutečného míru a přirozeného pokroku. Jediný car – Alexandr I., byl liberál, který pochopil, že Rusko je třeba reformovat. A ne obsazovat a dobývat další a další země. Ve Finsku o tom vědí svoje. Nakonec hlavní náměstí v Helsinkách se po něm jmenuje dodnes. Podobně i v Berlíně. V ruské paměti je to ale „ten“ car, co „dobyl“ Paříž a zase se z ní vrátil zpět na Rus. Pokud chce někdo číst vynikajícího Zubova, jednu z nejobsáhlejších a nejkvalitněji zpracovaných knih na téma ruská historie, rozhodně ať s ní tuto pomalu třicet let starou publikaci nesrovnává. Spíš bych doporučil začít touto (nebo i druhými dějinami Ruska ze stejné edice z pozdější doby a od jiných autorů) a pak se teprve pustit s rámcovým obecným přehledem do dvou dílů Dějin Ruska od roku 1895 s osmnácti sty stranami. No a těm, kdo tvrdí, že tato kniha je tendenční a nepravdivá bych onoho Zubova a spol. doporučil také. Jak fakta, tak hodnocení ruských dějin jsou tam mnohem ostřejší a nepříjemnější než v české publikaci. I když – vlastně je to zbytečné, oni ti bubkové asi nepostřehli, že v Rusku „komunismus“ skončil a jejich rusofilství je tváří tvář současným událostem na Ukrajině (ale nejen nyní a nejen tam) směšné, ale i mimořádně trapné.

konicekbily
27. července

Profesionální zpracování dějin Ruska v souvislostech dějinných, územních i vnitropolitických se mi líbí. Autoři se snaží o objektivní výklad a domnívám se, že se jim to podařilo. Pokud chcete se trošku orientovat ve zmatku současnosti, je nutno se seznámit s dějinami hlavních států. Přečetl jsem Dějiny Číny, Dějiny Ukrajiny, Dějiny Ruska a nyní mám záměr na Velkou Británii! Dějiny světa nejsou černobílé, ale hýří spoustou různých barevných odstínů - ty skrývají cíle, proč se státy tak či jinak chovají.


Kabuky
22. července

Zajímavá a kvalitní faktografická kniha.

Vydra57
07.11.2021

Corso přede mnou napsal to, jak na mě kniha taky působila : poutavý román s přesnými historickými fakty, který vás poučí, proč jsou Rusi takoví, jací jsou. Čtěte !!

Kuža007
29.06.2021

Pět hvězd a nový pohled na ruské dějiny.

LEGACY
10.12.2020

Brilantní a podrobná publikace, která si zároveň uchovává velmi záživnou formu. Člověka by nikdy nenapadlo, že ruské dějiny mohou obsahovat takové kvantum informací. Člověk, co zná dějiny Ruska si myslím je schopen udělat velmi dobrý obrázek o tom, proč je soudobé Rusko státem jakým je - stejně tak vládou.

Corso
19.08.2021

To co teraz napisem, bude vyzerat zvlastne ale... ak mate radi trebars Hru o truny, alebo ine mega-eposy, tato kniha je pre vas ako stvorena. Pisana je nie naucnym skolometskym stylom ale doslova beletristicky. A dejiny Ruska su tak vzdialene nepodobne od dejin beznych europskych statov, ze to stoji za to. Kniha ma skoro 900 stran, ale preletel som nimi ako noz maslom. Putave. Vela ilustracii, dost velke pismo, takze to nie je taka klada ako sa zda ked chytite knihu do ruky. Za mna su knihy tejto edicie v podstate velke dobrodruzne romany. A navyse podla skutocnosti takze sa nieco dozviete aj z dejepisu. Jasne ze nebudem zhanat nejake Dejiny Barmy, Pobrezia slonoviny alebo Argentiny, ale tak USA, Rusko, Cina, Japonsko, Anglicko, to proste nemoze byt nezaujimave citanie. Za prve aspon teda konkretne v tejto knihe, naucite sa kde co o veciach co ste urcite niekde uz zaculi (Ivan Hrozny, Peter Velky, VOSR, Lenin, a tak :) za druhe da vam to strucny ale uceleny nahlad na celu tu kontinuitu, ze preco je taky bohatstvom oplyvajuci region vlastne sam sebou tlaceny do tych problemov v akych dodnes je. Ze niekedy proste len opakujete chyby ktore niekto uz skusal robit aj 500 rokov a ludia sa proste nemenia. Citajte to, Hra o trun ako vysita!

Arcticus
12.06.2020

Dějiny Ruska sú bez pochýb jednou z najlepších z edície NLN. Pútavým a k môjmu príjemnému prekvapeniu dokonca i vtipným spôsobom písaný prierez dejinami štátu mi pomohol ozrejmiť tú záhadnú a pre zvyšok sveta častokrát nepochopiteľnú ruskú dušu. Neraz som pri čítaní krútil hlavou nad tým čím si Rusko prešlo, no vždy sa dokázalo otriasť a ísť ďalej. Žiaľ Rusko nemalo poväčšinou šťastie na dobrých vládcov, ktorí by ho posunuli vpred, no držali ho pre svoje egoistické záujmy zámerne v stave "samoderžavia" a stagnácie. Táto skutočnosť tak veľmi ovplyvnila mentalitu Rusov, ktorým nebolo vždy dopriate slobodne a efektívne rozvíjať svoju spoločnosť. Veľmi oceňujem nestranný a odborný prístup autorov, ktorí sa vyhýbajú prehnaným sympatiám či antipatiám. Mnoho zaujímavostí, či výstižných výrokov dôležitých dobových aktérov dodáva odbornému textu tú správnu "šťavu". Jediné, čo by som vytkol je menej priestoru venovaného najstarším dejinám Ruska a stredoveku.

1