Dějiny peloponéské války

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dějiny peloponéské války jsou literární dílo starověkého Řecka popisující Peloponéskou válku mezi Athénským námořním spolkem a Peloponéským spolkem (pod vedením Sparty). Sepsal je Thúkýdidés, který se války účastnil jako generál (stratégos) na straně Athén. Jsou považovány za jedno z klasických děl literatury a také za jedno z prvních vědeckých historických pojednání. Už od dob Alexandrijské knihovny se tradičně člení do osmi knih. Zakladatel vědeckého dějepisectví v nich zobrazil předehru a průběh peloponnéské války do r. 411 př. Kr., kdy jeho spis uprostřed líčení válečných událostí náhle končí. K historickým pramenům přistupoval kriticky, vyloučil z dějin božské zásahy a události se pokoušel vysvětlit mocenskými a hospodářskými poměry....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30219/dejiny-peloponeske-valky-05U-30219.jpg 4.223
Žánr:
Literatura naučná, Historie

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Ιστορία του Πελοποννησιακού Πολέμου, -431


více info...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Kniha Dějiny peloponéské války

Palorizek85
06. dubna

Z historického hlediska je kniha zajímavá a pro dokreslení tehdejší doby ji mohu doporučit. Nicméně repetitivnost téměře stejných údalostí z ní v druhé části dělá hůře prokousávající se dílo. Přijeli vyhráli/prohráli, odjeli... intriky, svrhnutí, "vyhecování", zrada, a opět to samé.

Benedikt
24.12.2020

Herodotom opisované víťazstvo Grékov nad Peržanmi neznamenalo bodku za dejinami. Na Herodota nadväzuje Tukidides, ktorý sa na rozdiel od Herodota nezameriava na zvyky, tradície, ďaleké končiny, báje a pod. ale v určitom bode posúva aj samotný žáner historiografie. Ako píše sám Tukydides „...začal ju opisovať od jej vzniku, lebo predpokladal, že bude veľká a najpozoruhodnejšia zo všetkých, aké sa kedy odohrali. Usudzoval tak preto, lebo obidve strany do nej vstúpili v každom ohľade pripravené, na vrchole svojej moci, ako aj preto, lebo ostatné grécke štáty sa buď hneď pridali na jednu z bojujúcich strán, alebo to urobili po zrelej úvahe. Táto vojna bola pre Grécko najväčším utrpením, ale aj pre časť barbarov, ba možno povedať pre svet, ktorého sa dotkla...“
Tukydides na rozdiel od Herodota pristupuje k látke kriticky, sám si overuje a preveruje rôzne verzie udalostí, realizuje prieskum, obhliadku, vypočúva svedkov. Je to skutočný bádateľ v modernom zmysle slova. Dejiny od Tukydidesa nemajú byť len pekným rozprávaním a morálnym poučením, ale majú byť čo možno najvernejším obrazom minulých udalostí. Veď ako hovorí sám: „Možno sa bude zdať, že moje podanie udalostí nie je zábavné, lebo sa nepodobá mýtu, no postačí, že si v ňom nájdu niečo užitočné tí, čo chcú pátrať pravdu aj o udalostiach minulých aj o budúcich. Totiž udalosti, tak ako vlastne všetky ľudské činy, sa s nimi zhodujú, aby boli majetkom na večné časy, nie krasorečníckymi cvičeniami určenými na jednorazové počúvanie.“ Kniha sa číta o poznanie ťažšie od Herodota. Jej dej je koncentrovaný len na vojnu medzi Aténami a Spartou, ktorá sa vliekla dlhých 30 rokov s rôznymi úspechmi na tej či onej strane. Odbočky, také bežné u Herodotam sú u Tukydida len občasné a aj to len z dôvodu nevyhnutnosti pre správne pochopenie priebehu vojny. Kniha je písaná chrologicky podľa jednotlivých rokov vojny. Čo je najzaujímavejšie na Tukydidovi je fakt, že samotné dejiny, napriek svojej metodickej presnosti, nie sú len chrologickými dejinami. Tukydides do textu často vkladá dôležité prejavy aktérov, snaží sa analyzovať ich myšlienky a zatriediť rozhodnutia. Tukydides to síce nehovorí priamo, avšak z rozprávania je skôr demokrat a obdivovateľ svojich Atén a Aténčanov, ale túto afinitu dával len cítiť, a navzdory nej je stále prísne objektívy. Píše to aj sám ústami posla z Korintu: „Oni (Aténčania) sú totiž novotári a rýchlo uskutočňujú to, čo si zaumienili, no vy(Sparťania) len udržujete to, čo máte, na nič nové neprídete, a keď dôjde k činu, nevykonáte ani to , čo je nevyhnutné. Oni preceňujú svoje možnosti, sú schopní riskovať väčšmi, než pripúšťa súdnosť, v nebezpečenstvách nestrácajú nádej. Vy vždy zaostávate za svojimi možnosťami, nedôverujete sľubom rozumným dôvodom a ak sa dostanete do ťažkej situácie, nehľadáte východisko. A navyše oni dlho neváhajú, kým vy otáľate, oni radi cestujú, vy sa nepohnete z miesta, lebo oni vedia, že ak sa vzdialia z vlasti môžu veľa získať, ale vy sa bojíte, že keby ste niečo podnikli, stratili by ste aj to čo máte. Keď víťazia nad nepriateľom, postupujú čo najďalej, porážka ich ani trocha neubíja. Neľutujú obetovať za rodné mesto aj život a všetky svoje duševné sily dajú na jeho obranu. Ak sa im nepodarí uskutočniť plány, mysli si, že prišli o niečo, čo im už patrilo, ak niečo svojim podnikaním získajú, pokladajú to za maličkosť v porovnaní s tým čo očakávajú od budúcnosti, a ak pri nejakom pokuse nemaj úspech, vynahradia si škodu nádejou na dačo iné. Oni jediní pokladajú už nádej na niečo za zisk, lebo ustavične podľa nich nasleduje bezprostredne za želaním....“
Samotné dielo je nevýslovný prameň dejín politiky, vojenskej taktiky, politickej filozofie, učebnicou demokracie, ale aj zrkadlom duše a myslenia starovekých obyvateľov. Z diela môžem jednoznačne vyzdvihnúť Periklovu reč za padlých ako aj poslednú Periklovu reč. Taktiež odporúčam, pre plnohodnotný zážitok, zaobstaranie si kvalitných historických máp, ktoré zvyšujú edukačný efekt celého diela.

Zdroj: TUKYDIDES. Dejiny peloponézskej vojny. Bratislava: Tatran, 1985. 494 s. ISBN 61-746-85


alweryon
19.12.2017

+Klidně bych si myslel, že tu knihu napsal můj současník - dnešní historik. Pestré prolínání "velkých" i "malých osobních" dějin, napínavých projevů kdy jde řečníkovi často o život, drobné postřehy (...vnikl požár třením suchých větví stromů) vytváří plastický obraz té doby.
Jsou pasáže, které mrazí (např. snaha Sparťanů dostat se v noci z města plného nepřátel).Tato kniha je pro mě krásná sonda do duše lidí a politiky, varování před přímou demokracií atd..
- Některá místa zdlouhavá, mapky pro mě nepřehledné a málo záložek

A dostal jsem u toho velkou chuť si zahrát AoE2 a poslat výsadkovou flotilu na nějaký ostrov.

Dax
29.10.2017

Thúkydidés popisuje události konfliktu tak věcně, až to někdy působí úsměvně: Jedni přijeli, vylodili se, dostali na frak a s nářkem odjeli. Druzí na oslavu vítězství postavili tropaion a odjeli...., ale v promluvách stratégů, králů, senátorů, eforů.., nebo v samotných popisech, k nám přes věky hovoří moudrost, která se dá velmi lehce vztáhnout na naši dobu.