Dějiny krásy

Dějiny krásy od Umberta Eca jsou jako ten nejluxusnější šatník dějin – otevřete jej a objevíte poklady z každého období, od antických proporcí až po moderní chaos. Eco si tu hraje na průvodce, který vás provede muzeem krásy, a zároveň vám šibalsky pošeptá do ucha: „A víte, že to, co bylo krásné tehdy, by dneska možná nikdo nepochopil?“

Kniha mě baví nejen svou hloubkou, ale i tím, jak vtipně odhaluje, že krása nikdy nebyla univerzální. Co si budeme povídat – to, co ve středověku na obrazech považovali za krásu (technika sfumato), by dnešní estetici nazvali „temným filtrem“ a antické sochy s dokonalými proporcemi? Ano, ty by dnešní influencery a influencerky zahanbily v každé kategorii.

Eco jde ale ještě dál. Připomíná nám, že krása není jen o tom, co vidíme – je to mix filozofie, umění a pocitů. Zní to vznešeně, ale věřte mi, když Eco začne vysvětlovat, proč středověcí světci vypadali tak vychrtle a proč baroko milovalo ty dramatické kudrlinky a buclaté proporce, budete se bavit. A navíc je kniha plná obrazů, takže si připadáte jako na soukromé výstavě.

Vynikající, kvalitní kniha.

Kniha je vlastně slovníkem, což si člověk zezačátku neuvědomuje. Přináší heslovitě přehled představ o kráse, estetických zdůvodnění a rozdílných interpretací uměleckých děl. Ten přehled je hlavní plus knihy. Problém je však právě v té přehlednosti, heslovitosti, hutnosti. Neznalec prostě vezme na vědomí, ale nezapamatuje si, protože chybí souvislosti. Textové ukázky jsou bohaté, mnohé a pestré, leckdy právě ony inspirují, takže čtenář má touhu přečíst si text v jeho původním kontextu. Obrazový materiál je bohatý, ale i zde mi chybí alespoň nějaký komentář - proč je zde reprodukováno právě toto dílo. Z textu to plyne jen někdy.

Krásné provedení vázané knihy, kvalitní ilustrace, pro čtenáře se zájmem o umění. Eco se zamýšlí nad tím, co bylo považováno za krásné v jednotlivých epochách evropského prostředí a jak byla krása definována filozoficky, umělecky... Občas náročné čtení odkazující k řadě termínů, osobností a definic předpokládající docela velké historické znalosti. Hodně věcí jsem dohledával.

Nemůžu si pomoct, já Eca prostě nechápu a nebaví mě. Určitě je to velmi vzdělaný pán a obdivuji ho za přesahy, které dokázal dát dohromady do jednoho celku, ale pro mě to neumí příliš dobře předat. Tohle není moje první kniha o umění, ale první u které jsem nedokázala pochopit význam některých vět nebo částí. Nejvíc jsem si užila výňatky z cizích děl a básní, kde jiná estetika a ideály šly cítit, ale právě k jejímu pochopení by se hodila pomoc tolik vzdělaného autora. Je to krásná publikace, ale já těžkost četby považuji za její nedostatek, ne důkaz kvality.

Úžasná a náročná kniha. U Eca prostě potřebuji číst každý odstavec dvakrát, aby mi to hlava pobrala. Skvělé jako dárek pro uměnímilovného člověka.

Krásně ilustrovaná, velmi zajímavá, poměrně těžká na čtení.

Výborný pohled na dějiny krásy z pohledu teoretika, ale i umělce, byť to druhé trochu navzdory své vůli. Poutavě psané pasáže, trefně vybrané texty i umělecká díla. Díky chytré grafice je to kniha, která se dá dobře číst a dávkovat. Za mě úplná pecka.

Dějiny krásy se pro mě staly jakousi odkládací knihou, do které jsem nakoukl tehdy, když nic jiného nebylo po ruce a na ostatní věci nebyla chuť. To nemyslím nijak negativně, ono tomu napomáhá samotné členění publikace do kapitol a podkapitol, které přímo vybízí segmentovat četbu na menší části a tím si jí kořenit večery o něco déle. Není to dáno jen časovou distancí jednotlivých lidských epoch (čtyř set stránková cesta od Věstonické Venuši k Marylin Monroe je pěkně nadupaný výlet), ale také šíří záběru a komplexností zkoumané látky (od krásy tělesné, krásy barev, krásy nástrojů, krásy poezie apod.). Pro lidi, kteří nejsou příliš filozoficky vzdělaní – a já k takovým patřím taky, jak poctivě přiznávám – se četba v některých částech může stávat mírně obtížnou, především v množství literárních ukázek, na kterých je prezentováno vnímaní krásy v průběhu staletí. To se ovšem při četbě knihy, jejímž editorem není nikdo jiný než Umberto Eco, dá očekávat. Právě díky oné náročnosti je lepší četbu neuspěchat a prolouskávat se textem pozorně, pomalu.

Ve zkratce: dějiny krásy pod vedením Umberta Eca se pro mě staly pestrým, intelektuálně náročným a vítaným zpestřením zimních večerů, dlouhou cestou, na jejímž konci jsem byl o něco chytřejší, ale ne natolik, abych všemu porozuměl a knihu už nikdy nevyužil. Právě naopak, rád si ji občasně prolistuju, pokochám se a začtu. Zkuste to taky, třeba na vás trocha té krásy dýchne! :)

Lehké čtení to opravdu není, ale číst si před spaním statě o kráse, to se pak zdají krásné sny...aneb jak se i pohled na krásu mění