Dej mi své jméno
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374388/bmid_dej-mi-sve-jmeno-QHc-374388.jpg
4
983
251
Dej mi své jméno série
1. díl >
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , #booklabOriginální název:
Call Me by Your Name , 2007
více info...
Přidat komentář
Film se mi moc líbil, proto jsem se rozhodla sáhnout i po knize. Bohužel to pro mě bylo velmi obtížné čtení. Myšlenkovým pochodům Elieho jsem nedokázala porozumět.
Kniha mě ničím nepobouřila, i když mě celkem překvapilo, jak moc je nemravná.
Poté, co jsem zhlédla film s úžasným Timothéem Chalametem v roli Elia, jsem měla obří nutkání si přečíst knihu. Film ve mně nechal intenzivní pocit něčeho nenaplněného. Doufala jsem, že kniha mi vyprázdněná místa zaplní. Místo toho mi rozcupovala srdce na atomy. Úžasný příběh, úžasný jazyk, úžasné postavy. Zamilovala jsem si to líné tempo vyprávění, ty detaily. Místy jsem se i zasmála, většinu času jsem ale měla pocit, jako by to byl můj příběh a příběh mnohých dalších lidí, kteří prožívají to samé, co Elio. Kéž bych mohla restartovat život a přečíst si tuhle knihu znovu, aniž bych věděla, jak to skončí.
Call Me By Your Name pro mě byla knížka, kde jsem téměř každou druhou větu četla tak třikrát, protože jsem se toho nemohla nabažit. Doporučuju čtení v originále, protože to, jaká slova André Aciman vybíral a pak je skládal, je nádherné. Zároveň mi bylo moc příjemné to prostředí italského bezstarostného léta. Narozdíl od spousty lidí se mi vztah Elia a Olivera nehnusil a cítila jsem tam tu lásku, provázenou stovkou dalších emocí. Je to zároveň jediná knížka, kterou jsem si přečetla, i když už jsem viděla film (protože ten film, to je něco). Při čtení jsem si přehrávala v hlavě - a občas nahlas - CMBYN soundtrack a bylo to prostě boží. Taky bych chtěla vyzdvihnout monolog otce Elia (který byl zároveň mojí velmi oblíbenou postavou) na konci, protože to byla asi jedna z nejhezčích částí celé knihy. Chápu, že to není kniha pro každého, ale pokud vás zrovna zaujme, tak věřte, že to bude stát za to.
Tahle kniha se hezky čte, mnoho hlubokých myšlenek ale dost připomíná lolitu. Nezdravi až závislí vztah či posedlost na starším "muži". Někdy dost zvrácené a jindy depresivní. Není to oddechové čtení ale stojí za zamyšlení
Velmi nepříjemná a místy nechutná kniha o chtíči, nezdravé posedlosti a vztahu nezletilého kluka s o sedm let starším mužem; ať se na to dívám jak chci, lásku v tom prostě nevidím.
Jazykově mi to taky nesedlo, text se navíc jenom hemží pseudohlubokými úvahami á la John Green a i samotné postavy jsou správně greenovsky ploché a nevýrazné (a k tomu stokrát tak nesympatické).
Nedočteno.
Na tuhle knihu jsem si dávala s recenzí trochu na čas. Jak jsem ji dočetla, tak jsem si tak sedla a přemýšlela jsem. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo kdybych jsem se tak cítila já, přemýšlela jsem o těch "paralelních životech" které všichni nevědomky máme a máme jich spustou,jeden zastrčený pod tím dalším nebo hned vedle něj. Přemýšlela jsem o autorovi ‐ André Acimanovi, věřím že on něco takového také prožíval. Také píšu, a vím že když se píše kniha nebo příběh, tak ten autor tam pokaždé dá kousíček sebe, třeba aniž by si to uvědomoval.
Do knihy jsem šla minulý rok s tím že to bude nějaký "obyčejný", obvyklý Young Adult LGBT příběh. Teď jsem přečetla knihu po druhé. Není to kniha zaměřená jen o tom lgbt, to vůbec ne, myslím že autor nám tím vlastně ukazuje, jak žijeme, jak se díváme na čas a na smrt, na přátelství a lásku, touhu a to všechno. A to proč právě ty lidi, na kterých mám nejvíce záleží, necháme z našeho života odejít.
100% empatie vůči hlavnímu hrdinovi Eliovi.
Kniha vlastně nemá žádný děj, je plná zajímavých myšlenek, pocitu, emocí., Stále jsem si tam musela něco zvýrazňovat :D
A ještě k tomu to prostředí tam ! Připadalo mi jako kdyby jsem tam byla s nima, někde uprostřed severní Itálie, teplé neklidné večery, plavání v řece, broskeve, apod. Skvělé. Obdivuju jak to André tak ohromně všechno vylíčil.
Kniha ale určitě nesedne každému, kdo četl tak ví..
Film taky moc doporučuji, první si ale přečtěte knihu, aby jste tomu lépe porozuměli :‐) Herci úžasní ! Těším se na druhý díl toho filmu, jestli vůbec vyjde.
"Nebo proto, že pokud už nějaké podezření má ‐ a každý, kdo má podezření, musí být nevyhnutelně na stejné vlně ‐ , mohl by být v pokušení podle toho jednat ? Chtěl jsem, aby jednal ? Nebo bych raději celý život jen toužil, za předpokladu, že oba nadále budeme hrát tuhle přehazovanou: neví; neví, že neví; neví, že neví, že neví ? Prostě jen mlčet, nic neříkat, a když nemůžeš říct "ano", neřekneš "ne", nýbrž "zatím ne". To proto lidé říkají "možná ", když vlastně myslí "ano" ? Doufají, že si to ten druhý vyloží jako "ne", i když doopravdy tím myslí: ,,Prosím, zeptej se mě ještě jednou a potom znovu ?"
Knížku jsem přečetla anglicky a tím můj čtenářský zážitek trochu utrpěl protože moje angličtina rozhodně není dokonalá .
Stejně se mi ale knížka líbila a zvažuji i přečtení v češtině.
Knížka je taková přemýšlivá? Dalo by se asi říct, chvíli mi trvalo než jsem se sžila s autorovým stylem ale povedlo se mi to.
Elio je dobrý hlavní hrdina a líbil se mi jeho přístup k situacím ikdyž občas se choval trošku zvláštně. Olivera jsem si také oblíbila a k jeho postavě mám pár otázek které se mi za celou dobu nezodpověděly.
Celkově mi všechno v knížce nebylo úplně jasné ale věřím tomu že je to právě čtením v angličtině.
Celý děj byl pomalejší ale za to plynulý. Líbilo se mi, že se autor vyhýbá momentům kde by se dalo lehce sklouznout ke klišé (jako loučení Elia a Olivera na letišti).
Celá romantická linka se mi líbila a svým způsobem se mi líbil i konec. Já to tak nějak čekala ikdyž ke konci knihy jsem se bála úplně jiného závěru.
Trochu mi nevyhovovala absence kapitol a občas jsem se trochu ztrácela v čase, který hlavně ke konci dost rychle skáče.
Celkem by mě zajímal i druhý díl podle anotace a protože se mi postavy nechce opouštět. Celkem 4/5*
Ufňukané, nudné, protrpěla jsem se do poloviny knihy, dál ji jen prolistovala. Většinou rozumím tomu, proč se ostatním líbí kniha, která mne neoslovila. U této knihy to nevím.
Kniha, která je plná emocí, krásný letní příběh o bezpodmínečné lásce a moje čtenářská lahůdka. A protože dobře znám její skvělé filmové zpracování, provází mne při čtení ozvěna některých melodií s obrazem Elia u klavíru...zážitek na hranici dokonalosti.
Konečne som sa dostala k tejto kultovej záležitosti, ktorú snáď čítal pred 3-4 rokmi celý knižný svet a ja som do nej úplne nešla, pretože príliš veľké haló a presne takto som sa popálila pri inej knihe s LGBT tematikou u Malého života (Yanagihara).
Tak, tu môžem konečne s kľudným svedomím povedať, že ten hype okolo knihy chápem. Primárne to u mňa nebolo o homosexuálnej téme, ale o vykreslení vnútra hlavnej postavy, jedného dusivého leta, keď plne objavil svoju sexualitu, o prvej láske, na ktorú sa nezabúda a chtíči (české slovíčko chtíč sa mi tu hodí viac ako slovenský preklad žiadostivosť). Pohľady, domnienky, myšlienky, búšenie srdca, vône, letné noci - čítalo sa mi to dobre a vnútorný svet Elia bol vykreslený perfektne. Pomyselný bod, ktorý som nakoniec nestiahla, sťahujem za koniec knihy - mne by kniha viac vyhovovala bez konca o pár rokov neskôr...
naprosto úžasná knížka, někoho však může nudit, protože v ději není žádné napětí, žádná akce, zvraty... ale mně osobně se knížka líbila natolik, že se dostala na první příčky mého pomyslného seznamu top knih. je to úžasně uklidňující, romantické dílo. řekla bych, že příběh zde není ani tolik podstatný jako emoce a pocity vypravěče - hlavní postavy - Ellia. popisuje zde, jak se cítí, jaké má myšlenky, domněnky,... pokud máte sociální cítění a máte rádi poeticky podané knihy, bude to váš favorit.
Bylo zvláštní číst o lásce dvou mužů, chlapců. Nejdřív jsem s tím měla malinko problém hlavně v popisu intimních scén, nicméně city prožívame všichni stejně, ať jde o lásku k ženě nebo k muži. Ovšem nevázanost se přesně hodí do prostředí, ve kterém se jejich romance odehrává.
" Věděl jsem, že naše minuty jsou sečteny, neodvážil jsem se je však přepočítat. Stejně tak jsem věděl, kam tohle všechno směřuje, ale neobtěžoval jsem se číst si ukazatele. V jedné chvíli jsem úmyslně přestal odhazovat drobečky na zpáteční cestu; namísto toho jsem je snědl. Může se z něj vyklubat naprostý magor, může mě navždy změnit nebo zničit, zatímco čas a pomluvy mohou úplně vykuchat všechno, co mezi námi je, všechno to oškubat, až zůstane jenom rybí kostra. "
Tolik emocí, tolik citu, tolik myšlenek, tolik moudrých vět v tak malé knížečce. Děkuji, děkuji, že mám zase touhu číst Danta...
..., jsem si najednou uvědomil, že žijeme vypůjčený čas, že čas je vždycky vypůjčený a že poskytovatel půjčky si pro dlužnou částku přichází právě ve chvíli, kdy jsme nejméně připraveni ji splatit a potřebujeme si půjčit víc.
Ke knížce jsem přišla díky filmu, který se mi líbil a ani kniha mě nezklamala. Fajn letní romantické čtení, které vás přenese do teplých krajů, za vůní citrusů a spoustu odpočinku. Hodně poetická knížka, plná zajímavých myšlenek. I když konec byl hořkosladký, tak se dal očekávat. Nebyla moc čtivá a děj byl na mě dost pomalý.
Kniha je jako vír emocí a myšlenek, od kterého nás autor shodí a nechá nás se v něm naprosto utopit. Každá druhá věta knihy by mohla být dokonalým citátem. Všichni se jen válejí na horkém letním sluníčku, usmívají se a pijou koktejly. Krása. Cvrčci cvrkají, moře šumí a je čas na večerní lopotu. Je neskutečné, jak v několika větách dokáže autor vykreslit atmosféru léta v Itálii.
Mě moc romány, slaďárny a LGBT literatura nebaví. Já raději fantasy a jiné světy. Ale tenhle příběh mě tak uchvátil. Na konci knihy jsem měla pocit, že stárnu s Eliem a Oliverem
Neuvěřitelně úchvatný příběh, lehkost s jakou autor rozmanitě vykresluje i úplné maličkosti, vůbec se nebojí složitých metafor a přirovnání... Má svůj osobitý styl psaní a už jen pro něj je toto jedna z mých nejoblíbenějších knih, ten příběh je vedlejší, ale o nic méně okouzlující :) Naprosto mě to pohltilo a vše jsem prožívala s Eliem, nečtu naposledy.
Knížku jsem četla již podruhé. Uznávám, že tak jako u mnohých knih jsem k titulu přišla díky filmu. A moje odpověď zní ano. Na jakoukoliv otázku jednoduše ano. Líbilo se mi to? --- ano. Cítila jsem z toho pot, vůni vody, sexu a roztoucících broskví? --- rozhodně. A zaskočil mě i pocit nevole, který jsem při čtení cítila. Každý řádek byl něčím, o čem jsem věděla, že je cizí mé komfortní zóně --- přesto mě zvědavost a jakýsi adrenalin nutil číst dál. Jako by Oliverovy doteky a polibky patřily přímo mě. Závěr? Knihu rozhodně doporučuju přečíst každému, kdo chce alespoň na chvíli sundat respirátor z nosu a znovu se volně nadechnout letního vzduchu, vypít orosenou limonádu v městské kavárně a nemyslet na nic, než na vlastní nezávislost. A jestli budete jako já, Váš výtisk bude nakonec autenticky plný podtržených vět a promočený vodou, navíc přizdobený stébly stále mokré trávy.
Dej mi své jméno...tohle je kniha, kterou budu vstřebávat ještě nějakou dobu. Zamilovala jsem se, do Elia, do Olivera, do Itálie. Pokud bych měla doporučit jednu jedinou knihu z LGBT oblasti, byla by to určitě tahle. A ten hořkosladkej konec? Určitě si knihu přečtu v dohledné době znovu a bude mít čestné místo v mé knihovně!
Chápu, že tahle kniha není pro každého.
Já se zamilovala. André si mě svými popisy touhy a chtíče absolutně podmanil.
Vzal mě do Itálie, kde mě nechal se zamilovat a doslova cítit vůni knih, rozmarýnu a opálené kůže.
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualita
Dej mi své jméno
Kniha Dej mi své jméno je v
| Právě čtených | 38x |
| Přečtených | 1 290x |
| Čtenářské výzvě | 341x |
| Doporučených | 157x |
| Knihotéce | 432x |
| Chystám se číst | 601x |
| Chci si koupit | 135x |
| dalších seznamech | 14x |
Širokou škálu hodnocení chápu. Někoho příběh a způsob psaní osloví, někoho vůbec. Buď s hlavními postavami souzníte, nebo ne.
Láska, touha, v té chvíli se nám nezdá nic divné, nepatřičné, či dokonce za hranou, aspoň pro mě to tak je. Kdo nezažil, nepochopí… Tohle se nedá číst moc rozumem, spíš se ptáme, nepřipomíná nám ten příběh něco z našeho života? Nemáme i my někde schovaný nějaký tajný, možná zakázaný příběh, který nás ovlivnil na celý život? Kdy nám rozum říkal, takhle ne, ale ono nešlo jinak?
Ze stejného důvodu se mi nezdá moc vhodné označit tuto knihu za četbu pro dospívající, nepředpokládám, že by ji autor psal cíleně pro náctileté. Celý příběh je vzpomínka na dávno minulou, pohledem mnohých nepřípustnou lásku, která teprve prověřením času a odstupem získala pro vzpomínajícího tu pravou sílu a hodnotu.
Eliovo počáteční tápání, trápení, toužení i sblížení, pozdější loučení, a nakonec přijetí a smíření mě chytlo za srdce víc, než bych čekala. Snad k tomu přispěla i ta téměř idylická atmosféra italského Středomoří, slunce, olivových a cypřišových hájů, cikád, mořského příboje a teplých večerů, kdy se zdá, že je dovolené toužit po čemkoliv.
„Vzpomínám na ty dny a ničeho nelituju, ani rizika, ani toho studu, ani naprostého nedostatku předvídavosti. Lyrický sluneční svit, pole hemžící se vysokými rostlinami přikyvujícími v silném odpoledním žáru, vrzání našich dřevěných podlah, zaškrábání hliněného popelníku lehounce odsunutého po mramorové desce mého nočního stolku. Věděl jsem, že naše minuty jsou sečteny, neodvážil jsem se je však přepočítat. Stejně tak jsem věděl, kam tohle všechno směřuje, ale neobtěžoval jsem se číst si ukazatele. V jedné chvíli jsem úmyslně přestal odhazovat drobečky na zpáteční cestu; namísto toho jsem je snědl.“