Dej mi své jméno
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374388/bmid_dej-mi-sve-jmeno-QHc-374388.jpg
4
983
251
Dej mi své jméno série
1. díl >
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.... celý text
Literatura světová , Romány , Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , #booklab
Originální název:
Call Me by Your Name , 2007
více info...
Přidat komentář
Dlouho jsem se tomuhle slavnýmu materiálu vyhýbala, protože vzhledem k zařazení do sekce "young adult" jsem logicky měla za to, že se jedná o nějakou béčkovou literaturu, která byla napsaná za jedinym účelem - totiž podpořit sebevědomí dospívajících gayů (a taky si namastit kapsu, protože literatury pro dospívající gaye furt neni zas tak moc). Když jsem si před pár dny ten film konečně pustila, vcelku rychle mi došlo, že se tady zmýlil můj neomylnej instinkt. Viděla jsem (a potom přečetla) nádhernej lyrickej příběh o letní lásce která dokáže bolet navzdory času, autorovi předlohy se podařilo nespadnout do sladkýho patosu i když chvílema dost balancoval na hraně. Za některý myšlenky, který čtenářovi nabídl, by se nemusel stydět ani maestro Kundera. Přesto se kniha v dialozích rozkecává a obnažuje na můj vkus zbytečně moc - nejlepší srovnání nabízí poslední nostalgická kapitola, kterou autor natáhl na dvacet stran a několikrát vyždímal všechny emoce až na kost, ale režisérovi filmu na tohle všechno stačila jediná scéna mlčky plačícího Timothéeho Chalameta, při který tryskaly slzy proudem i mně, královně všech cyniků.
Úžasná a skvělá kniha. Autor skvěle popisuje pocity Ellia. Z knihy je cítit touha, vášeň a zamilovanost. Hlavní postavy jsem si zamilovala oblíbila jsem si jméno Mafalda a vztah Vimini a Olivera. Děj mě vtáhl do Itálie a já si představovala, že jsem tam s nimi. Jediné co mě dostalo byla scéna s broskví. Knihu doporučuji všema deseti.
Vubec jsem se nemohla zacist, nesedl mi styl psani. Docetla jsem, ale nebylo to uplne ono. Takze hodnotim 3 hvezdami.
Mám z této knihy rozporuplné pocity. Nemůžu říct, že by se mi to vyloženě nelíbilo, ale jsem ráda, že už to mám za sebou. Knížka se čte dost špatně. Děj téměř žádný a samé hodnocení výrazu, slov, co má dělat aby to nevydalo tak či onak. Asi střed knihy mě na chvíli bavil, ale konec to úplně zkazil. Absolutně to nechápu a ocenila bych, kdyby mi to nějaká dobrá duše vysvětlila. Na tohle jsem se moc těšila a mrzí mě, že mě to neoslovilo. Možná někdy v budoucnu se k ní vrátím a pochopím ji...
Při čtení knihy jsem byla občas lehce zmatená, protože je napsaná filozofickým stylem, takže bych ji doporučila spíše sečtělejším čtenářům. Bylo skvělé, že jsem se v průběhu čtení knihy dozvěděla, co název znamená a to mu dodává nový rozměr. Vyvolávala a vyvolává ve mně docela silné emoce a na konci jsem si i poplakala, což se mi u knih nestává skoro vůbec. Musím přiznat, že ta scéna s broskví je opravdu trochu zvláštní. Jednou bych určitě chtěla zhlédnout i film :) A nakonec... miluju tu obálku!
Jsem v šoku, takže pan Aciman je ženatý a má tři děti? Pak tedy klobouk dolů, něco takového spisovatel, jakkoliv dobrý, nevytvoří bez předchozí zkušenosti!
Ale jak se tak prokousávám jeho životopisem, nepřekvapuje mě, že svůj jedinečný příběh zasadil do intelektuálního prostředí, do míst, která jsou jeho srdci nejbližší. Málokdo dokáže tak věrně zachytit atmosféru nočního Říma a kouzelného italského venkova!
A málokdo dokáže zachytit něco tak křehkého, jako je zprvu něžný, poté živočišný cit dvou mladých mužů, aniž by se uchyloval ke klišé! Elio je fascinující, jeho žízeň po životě (a Oliverovi) je odzbrojující, navíc ozvláštněná jeho mladickou naivitou a především vysokou inteligencí (v 17 letech hovoří tolika jazyky, že člověka automaticky napadne, zda-li už se vědoucím nenarodil?). Inu, v prostředí vzdělanců, v němž se konverzuje na jakékoliv téma v jakémkoliv jazyce, to asi jinak nejde - co se v mládí naučíš... upřímně mu závidím. Nejen jeho schopnosti, také jeho chápající, milující rodiče. Nechali byste snad svého syna odcestovat do velkoměsta s chlápkem, ke kterému ho táhne víc než jen pouhé přátelství? Právě důvěra v toho, koho vychovali, z nich činí osoby vědoucí a život beroucí takový, jaký je.
Závěr jednoznačně vede ve filmové podobě, chcete si zachovat pohled na vzlykajícího Elia u plápolajícího ohně daleko víc než pohled na Elia ve středním věku se strništěm na tváři.
Přes všechny slzy a miniaturní duši, kterou ve mně jak kniha, tak i film zanechaly, je to, co panu Acimanovi a filmovým tvůrcům neodpustím, natahování příběhu jeho druhým dílem.
U mě byla největší chyba, že jsem viděla napřed film a pak až četla knihu. Protože mi konec v knize přišel už moc přehnaný a ve filmu se mi líbil více. Jinak je kniha napsána spíše formou pocitů, což já mám ráda, ale chápu, že to každý nemusí. Stejně tak i samotné téma knihy. Monology jsou hrozně procítěné. Prožívala jsem vše s hlavním hrdinou a ze začátku pořád brečela. Po dočtení knihy jsem se tím nějak smířila, jak příběh dopadl. Ale po filmu jsem ještě dlouho brečela, ale pořád nad tím přemyšlela. Nejsmutnější je, když lidé, kteří k sobě patří, nemohou být spolu... Doporučuji.
Tohle je nejsilnější milostný příběh, jaký jsem kdy četla. Zaryl se mi až do morku kostí.. Je to vlastně taková báseň.. o lásce a mládí. Zasazená do horkých letních dní italského venkova. Autorovi se podařilo čtenáře vtáhnout do příběhu, jako kdyby stáli Eliovi po celou dobu po boku. Bylo to tak živé. Knihu jsem četla pomalu a po částech, abych ji skutečně prožila a neokradla se unáhleně o ten nadpozemsky nádherný zážitek.
Po dlouhé době kniha, která mě uchvátila. Obě hlavní postavy jsou sympatické, děj je opravdu emotivní. Pravděpodobně si ji přečtu znova.
ED: nejdřív přečíst, potom kouknout na film...
Tak tohle byla bomba! Viděla jsem nejdříve film, který se okamžitě dostal do mých oblíbených a navíc čtenářská výzva... Takže bylo jasné, co bude následovat. Čekala jsem klasickou young adultovku, což se částečně také splnilo, ALE navíc jsem dostala jako za odměnu krásným jazykem popsané ty nejniternější pocity, obavy, radosti, naděje,...bylo tam VŠECHNO! Navíc když se těsně po dočtení kouknete opět na film, oceníte spoustu malých detailů z knihy. Už se těším na další díl!
P. S.: Jestli někdo opravdu takhle přemýšlí, tak teda nevim. To se pak nedivím, že má v hlavě zmatek ještě větší. Říkat něco jen proto, aby to vyznělo nějak a ve skutečnosti je to také úplně jinak a navíc do toho ještě vložit šifru pro ty chytřejší a vnímavější....
Dej mi své jméno jsem četla už v září minulého roku po zhlédnutí filmu, který mě uchvátil. I když jsem nepřečetla mnoho knih, protože nedokážu číst rychle a čtení je pro mě docela zdlouhavé, byla to ta nejlepší, která se mi dostala pod ruky. Opravdu málo knih ve vás nechají emoce i dlouhou dobu po přečtení. Téhle se to povedlo na sto procent, ještě doteď nemůžu zapomenout na silný příběh plný touhy, lásky, objevování a strachu, na všechny osudové momenty, jak radostné, tak smutné. Všechno to ve mně něco zanechalo a uvědomila jsem si, jak moc je pro lidi důležité pochopení, tolerance a podpora, což se jim bohužel ne vždy dostává, ať už jde o cokoliv.
Knihu si rozhodně jednoho dne přečtu ještě jednou, určitě mi něco mezi lyrickými pasážemi uniklo.
Protože André Aciman má svůj autorský styl, čtení pro mě ze začátku byla výzva, pak jsem si ale zvykla a ponořila se do Eliových myšlenek. Moc se mi líbilo, že v knize převažovaly spíše lyrické části, protože pro román to není typické.
Kolik podobných knížek je? Mnoho určitě ne.
Knížka je psaná spíše formou myšlenek, které se honí v Eliově hlavě než, že by to bylo vyloženě vyprávění nějakého příběhu, ale i ten příběh tam je a možná touto formou zanechá v čtenáři ve výsledku i silnější a emotivnější stopy. Alespoň ve mně zanechal... Možná skoro každý z nás má ve svých srdcích nějakého "menšího či většího" Olivera :-)
Ač žiji dosti často v knižních světech, tak tento mě překvapil. Zlomil srdce, rozbil na tisíc kousků.
Už několik dnů si snažím utříbit myšlenky a vyjádřit, co tato kniha zanechala. Netroufám si tvrdit, že je o lásce. Je to mnohem hlubší cit, prolnutí těl i duší...
Vlastně jsem ráda za ten závěr, protože tento silný a zároveň křehký vztah by realitu běžného života nepřežil.
Nevím, jestli dokážu přečíst Najdi mě. Bojím se, že mě uvede do hlubší melancholie, než Dej mi své jméno.
Asi první kniha, jejíž filmová adaptace je mnohem lepší. Zatímco film mi po emoční stránce promluvil do duše (bukvice nejsem), tak předloha je pozérský žblecht poplatný LGBT vlně.
Knížka byla sice čtivá, ale já měla s některými pasážemi problém. Mám ráda, když se děj víc hýbe, tady ale převažovaly myšlenkové pochody. A konec mě docela zklamal. 3*
Tahle knížka je naprosto jedinečná v tom, jak popisuje pocity zamilování. Nikde jinde jsem se nedokázala takhle ztotožnit s tak sáhodlouhým popisem emocí, tak jako v Dej mi své jméno - takhle se asi cítí lidé, kteří milují poezii, když čtou svou oblíbenou báseň.
Autor se velmi často pohybuje na hraně vkusnosti, což je zajisté klíčem k věrnému popisu lidské psychiky. Koneckonců u několika momentů jsem si říkala: To je moc, takhke přece nikdo nepřemýšlí... ale pak jsem si sama vzpomněla na chvíle, kdy se moje mysl vydala do temnějších míst. Bohužel pro každého je tato hranice jinde a asi 2 věci byly za hranou i pro mne. Přesto však hodnotím velmi kladně.
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualita
Dej mi své jméno
Kniha Dej mi své jméno je v
| Právě čtených | 37x |
| Přečtených | 1 290x |
| Čtenářské výzvě | 341x |
| Doporučených | 157x |
| Knihotéce | 432x |
| Chystám se číst | 600x |
| Chci si koupit | 135x |
| dalších seznamech | 13x |
Na knihu jsem se těšila.. Jsem na 120 straně a nějak mi to nesedlo a neoslovilo.. Jsem z toho psaní nějak zmatená, asi knížku odložím.