Dej mi pokoj

Nedávno jsem četla Skladiště a moc se mi kniha líbila, tak jsem logicky sáhla i po této autorčině knize, vlastně první pro dospěláky. Stejný koncept, šest hlavních postav, vzájemně propojených, tady jsem se však musela hodně soustředit, kdo je kdo, u Skladiště mi to nějak hned naskakovalo podle jména samo. Ale opět hodně dobré čtení. Teda ne, když se vcítíte do osudů jednotlivých postav, ale jako čtenářský zážitek výborné. Je poznat, že autorka má blízko k psychologii i různým lidským osudům. Těším se na její další knihy, snad bude v psaní pro dospělé pokračovat.

“Pokouší se usmát. Jenže úsměv bolí.”

Kniha takzvaně na víkend, i když myšlení i jednání postav vůbec není pohodové. Spíš než literatura je to psychologický náhled do reality dnešního světa. Bohužel. Ale dobře se to četlo.

Knížka se nedala číst rychle, musela jsem si ji v sobě zpracovávat. Měla jsem pocit, že osudy šesti lidí niterně prožívám. Nejvíc mi asi bylo líto Josefa... Byla jsem ráda, jak to dopadlo s Dušanem a Martou... Autorka popisuje příběhy, osudy jednotlivých postav sugestivně. Na konci je příběh možná moc useknutý, rychle dovedený do konce, ale aspoň může zapracovat fantazie, jak to asi mohlo pokračovat dál? Díky, Adame, za doporučení.

Kniha plná lidských bolestí a strastí. Lidem se děje spousta negativních věcí, tady je máme všechny na jedné hromadě. Literárně mě kniha moc nenadchla. Jedno si z ní ale vzít můžeme: buďme rádi za to, co máme.

Dobrá kniha, reálné příběhy ze života. Jen škoda chyb v textu.

Kniha se četla dobře a je perfektně napsaná. Každá z postav má problém ve svém životě a snaží se ho řešit, i když to není vždy jednoduché. Životy postav se vzájemně prolínají...Marta, která se obětuje pro svoji matku a nedokáže se vymanit z jejího vlivu, Táňa, která je v zoufalé situaci, žije s násilnickým přítelem, pije a nedokáže se postarat o své děti, neschopná a líná Adéla, Josef, který si uvědomuje, že jeho pedofilní sklony jsou problém a Dušan, který po nehodě ochrnul a skončil na vozíku, se pokouší postarat sám o sebe a nevzdává to...
Přečetla jsem za jediný den.

Jednoduchá kniha, která neurazí ani nenadchne. Hlavní hrdinové to je sestava magorů, kromě Dušana

Na to, jak byla kniha plná těžkostí, se velmi lehce četla. Autorka umí zachytit situaci a vyjádřit nevyřčené. V knize se méně či více proplétají životy postav, které to nemají jednoduché, avšak do jaké míry to ne/mohou nebo ne/chtějí ovlivnit je věc další. Krásný vhled do psychologické ordinace. Z knihy mám mnoho rozporuplných pocitů, ale nemělo by to po takém čtení být v pořádku?! Rozhodně doporučuji k přečtení.

Knihu jsem poslouchala jako audio a možná jsem dobře udělala. Myslím, že by se mi jako čtená tolik nelíbila. Hlavně mě bavily ty znělky. Myslím si, že při čtení by mi vadilo, jak se skáče z jednoho na druhého a při poslechu měl alespoň každý jiný hlas, a navíc při čtení nemám ráda krátké kapitoly, které mě nedokáží vtáhnout.
Kniha jsou příběhy šesti lidí, v šesti pokojích, které se vzájemně prolínají. Šlo o prohnilé vztahy, ze kterých mi bylo zle. Ať šlo o vztahy rodičovské nebo partnerské.
Nejnormálnější byl Dušan, který mi totálně otevřel oči - potřebovala jsem si uvědomit, jak velké štěstí mám a že si mnozí nevážíme svého zdraví a naprosto běžných věcí, které můžeme dělat, protože jsme mobilní.
Luis a Táňa, to se nedá ani komentovat, on byl hroznej člověk a ona s ním měla skončit už dávno.
Josefa mi bylo na jednu stranu líto, ačkoli jeho problém společnost nepromíjí a pochopení pro ni nemá. Bylo obdivuhodné, jak si dokázal nastavit zrcadlo a vyhledat odbornou pomoc.
Adéla mi v knize unikala a nebyla pro mě vůbec zajímavou postavou.
Marta byla taky fajn, nakonec jsem byla ráda, jak její příběh dopadl.

Z knihy je zřejmé, že je autorka psycholožka, protože tolik divných lidí najednou nikdo jiný nevymyslí :-)

A to byl také důvod, proč se kniha tak dobře četla, protože s normálními lidmi by byla nuda.

Každá kapitola patří jedné z postav, takže je vždy jasně dané, o kom čteme. Později se začnou postavy různě propojovat a poznáváme nejen jejich kamarádské nebo milenecké vztahy, ale i příbuzenské, a to je zajímavé. A opět vždy v názvu kapitoly hezky uvedená jejich jména.

Všech mi bylo líto. Při čtení jsem si vždy říkala, proč ten svůj problém neřeší, proč se někomu nesvěří, ať už někomu blízkému nebo nějakému odborníkovi. To vždy pomůže. Ale je potřeba si o tu pomoc říct....

Na prvotinu pro dospělé dobrý. Zajímavá sonda do životů lidí. Největší sympatie si u mě získal Dušan. Jinak je to přehlídka (převážně) nejrůznějších ztroskotanců…

Pravdou je, že všechny postavy mě iritovaly hned od začátku a to svým chováním a jednáním. Ale to neznamená, že mě kniha nebavila - právě naopak. Příběhy všech jsou tak reálné a běžné a kdokoliv z nás je může prožívat zrovna tak.

Pěkně se to četlo.

To bylo tak čtivé, že jsem přečetla během dvou dní (kdybych měla na čtení více času, přečtu klidně na jeden zátah). Je to taková ta kniha hodící se na dovolenou, na cesty apod., ačkoli příběhy postav v ní vystupujících nejsou vůbec "oddechové", spíš nelehké. Každý se snaží žít, jak nejlíp umí. Ač se jedná o mnohdy hodně smutné příběhy, líbilo se mi, že autorka vše líčí tak nějak bez příkras, nesnaží se za každou cenu o happy end - je to vyprávění ze života (opravdu jsou někde takové rodiny, lidé, kteří takto žijí). Při čtení řádků jsem ale cítila, že mi nenáleží být soudcem - každý dělá, jak nejlíp umí a dovede (ač sama za sebe bych se mnohdy zachovala zcela jinak). Myslím si, že kniha je tak povedená právě proto, že vypráví o obyčejném každodenním životě těch, kteří na té cestě životem nemají zrovna na růžích ustláno.

Knihu jsem přečetla za víkend. Dobře popsané postavy i dialogy, takže se lehko ponoříte do děje, jako byste byli její součástí. Životní příběhy jsou napsané čtivou formou z pohledu jednotlivých postav, proto se každé postavě dalo uvěřit její chování. Popsány jsou příběhy ukazující smutnou realitu životů, kterou asi opravdu někteří lidé žijí. Zajímavé téma, zajímavé zpracování.

Naprosto skvělé. Kniha se čte jedním dechem, autorka zná povahu lidí v těchto situacích velmi dobře. Nemůžu se dočkat dalších knih :)

Drsné a reálné, současné a zažírající se pod kůži. Tolik osudů lidí ztroskotaných a rozbitých v jedné knize působí jako koupel v ledové vodě, ochromuje, bolí. Ale najde se tam i pár jiskřiček, jako Marta a Dušan. Je to kniha dynamická, ale frustrující.

Petra Štarková je známá hlavně svými dětskými knihami, ale Dej mi pokoj dokazuje, že má co říct i dospělým. A to hodně přesně. Napsala román, který není „na efekt“, ale jako kdyby vám někdo šel v hlavě s baterkou – a našel tam kouty, které už dlouho nebyly uklizené.

Příběh sleduje šest postav, které na první pohled nemají mnoho společného. Jenže život je často proplete sám a trochu jinak, než bychom čekali. A tak tu máme lidi, kteří hledají klid, lásku, pochopení – ale přitom si navzájem šlapou po nohou.

Tohle bylo jednoznačně velký špatný! Příšerná slátanina. Nakonec jsem to poslouchala jako audioknihu ČRo, i tak jsem měla problém. Nesedět 4,5 hodiny u doktora a mít u sebe cokoliv jiného, tak to nedám ani tak. Audiokniha byla dobře načtená, ale kde chybí obsah...
Jako knihu bych nedočetla ani u toho doktora.

Něco tak vyloženě špatného se mi do ruky dostalo jen párkrát v životě.

Podle anotace to vypadalo celkem dobře, ale... Celé je to absolutně neuvěřitelné, nereálné, postavy se chovají divně a byly absolutně neuvěřitelné, příběh skoro nula a ta psychologie postav...a to je paní "spisovatelka" psycholožka. Neodpustilené!
Měla jsem pocit, že autorka nikdy nebyla na úřadě, netuší jak pracuje ospod, jak vypadá výslech policie, nikdy snad nevedla rozhovor s někým, kdo žije v domácnosti s agresivním chlapem, nepotkala člověka s hendikepem, gaye, pedofila....
Přitom paní by jako psycholožka tyto věci měla vědět....smutné. Navíc autorka asi chtěla být "světová", tak do knihy naházela všechno od alkoholika, přes člověka s hendikepem, až po pedofila a taky všechny možné klišé, na které si člověk vzpomene.
Paní je velice podprůměrná spisovatelka a určitě špatný psycholog.

Nerada dávám odpad. Myslím, že každá kniha si najde své čtenáře i autor si zaslouží nějaký respekt. U tohoto počinu se ale opravdu neubráním. Jako o odpadu jsem se vyjádřila asi o 4 knihách ve svém životě, tohle je jedna z nich...
V knize se odráží osobní dost zcestné škatulkování a pseudonázory paní Štarkové.
"Spisovatelka" žije ve své bublině a její realita se liší od reálného světa, jelikož je psycholožka a ještě hůř soudní znalec...nemohu jinak, za mě je to vyloženě odpad.

Výrazně nedoporučuji!
Přečtěte si cokoliv jiného.