Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2445
691
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Četlo se mi dobře, takové oddechové... ale vadilo mi, že příběhy nejsou v podstatě vůbec provázané a chybí jim zakončení - minimálně u dvou příběhů bych ráda četla dál, ale bohužel děj skončil.
Dobře se to četlo. Nářečí mi nevadilo - moje mamka pochází z Moravy, takže kópelka a vóbec jak tam mluvijou - to bylo jako bych se vrátila do dětství, kdy jsem u babičky na dědině trávila prázdniny...
Příběhy uměly vtáhnout do sebe - nicméně to byly příběhy bez začátku a vlastně i bez konce. Pořád jsem čekala, kdy to do sebe nějak zapadne, ale ono nezapadlo. Prostě to skončilo. Tak jako končí jeden den a co bude zítra - to večer ještě nemůžeme vědět...
Nicméně charaktery jsou vykresleny výborně. Tak to na dědině chodí. Na žádné velké city si tam nehrají - ani nemůžou. Život je tvrdý a lidé prostě musí žít a přežít...
V podstatě však kniha o ničem... Ucelený příběh tam nenajdete. Jen střípky příběhů, které vídáte dnes a denně kolem sebe a nikdy se nedozvíte, jak skončí...
Musím říct, že k této knížce se v myšlenkách stále vracím. Příběh mě jednoduše dostal, zajímavě vykreslené příběhy i postavy, vše dobře propletené a ne vždy úplně očekávané.
Pěkné, odpočinkové počtení. Nečekejte žádné zvraty ani napětí, je to jen popis obyčejného života v jedné moravské vesničce vyprávěný krásným tamním nářečím. Ač jsem sama městská holka, všichni moji předci pochází z vesnice a spoustu slov, která byla v knížce použita, znám od prarodičů ze svého dětství, takže jsem si krásně nostalgicky zavzpomínala. :) Petra Dvořáková opět nezklamala.
Za mě super. Osudy obyvatel této vesnice byly veselé i smutné zároveň. Prostě ze života. Myslím, že autorka přesně vystihla určité povahy. Třeba v prvním příběhu jsem úplně viděla mou mamku. Když mi výjimečně hlídala děti, tak to probíhalo podobně. Asi se v této knize najde víc lidí. Nářečí mi vůbec nevadilo, dodávalo ději autentičnost.
Knihu jsem poslouchal jako audio a poslechu jsem se docela bál. Bál jsem se, že audiokniha bude něco jako "Instalatér z Tuchlovic" - posměšný soubor smyšlených příběhů v nářečí určený jen pro prvoplánové pobavení. Tak to ale není. Příběhy se povedly a myslím, že dobře vystihují alespoň některé momenty a specialitky života na dědině - věčné handrkování o majetek, pomluvy, klevetění a závist, ze kterých tu a tam zazáří lidská dobrota. Bavilo mě to a vtáhlo.
Autorka hezky zachycuje dění na klasické české vesnici. Myslím, že postavy, které Dvořáková líčí, se objevují téměř na každé vesnici. Pohodový příběh, který ale asi nebude pro každého.
Fajn oddychovka, jejíž humor mi dost zhořkl, když jsem si vybavil hodně konkrétní lidi v mém bydlišti či na pracovišti a jejich droboulinké podrazy či "zaťatost". Holt čím je člověk starší, tím víc pamatuje. Česká povaha se od středověku do současnosti příliš nezměnila. Autorka to ví a díky tomu, že píše s lehkostí a umí jít k podstatě, je tato kniha čtivá a bavila mě.
Jako mě hluboce zklamal Chirurg, tak mě naopak nadchnula Dědina. Vůbec se mi do další knihy Petry Dvořákové nechtělo. Po knize s nevěrohodnou, frustrovanou postavou neschopného a vulgárního lékaře ve zploštělém lékařském prostředí jsem téměř nechtíc sáhla po Dědině. Petra Dvořáková umí nepochybně psát, to jsem psala už i v komentáři k Chirurgovi. S čím mívají čtenáři problémy jsou její postavy. I v Dědině se zaměřuje na nešvary lidské povahy, nemyslím si ale, že tím chce říct, že život na dědině je jedná velká lidská špína. Pouze ukazuje životy té nedobré poloviny lidstva, které o to více vyniknou na malých dědinách. Tentokrát však člověk nemá pocit laciného, přisprostlého bulváru, ale naopak se děsí, jak zrůdná může být realita, když se zkoncentrují lidské vlastnosti jako hamižnost, lenost, závist, zlodějina.
Dvořáková svůj román příjemně okořenila mluvou kraje Vysočina, což mi připomnělo nářečí tam u nás na Jižní Moravě. Navíc tím bezpečně rozlišila původ a vzdělání jednotlivých postav. Vyhovovalo mi i volné spojení čtyř různých rodinných příběhů stejně jako pohledy všech zainteresovaných osob. Důležitá přitom není psychologie jednotlivých postav, ale ony lidské nešvary. Příběh restituovaných pozemků připomíná staré známé české stesky po komunistických časech, kdy se všichni měli "dobře"... A více než smutný, ale v mých očích i stejně pravdivý, je závěrečný příběh bábičky s dědkem. Zajímalo by mě, jestli takové knihy čtou závistivci, věční nespokojenci atp. Ten avizovaný humor je tam hodně skrytý, pokud tam vůbec je.
Už před delší dobou mě zaujala anotace knihy, a když jsem ji teď otevřela a přečetla si slovníček v úvodu, kterému jsem s velkým překvapením rozuměla z 99,9%, bylo mi jasné, že tohle bude "velký dobrý". Neměla jsem předem ani tušení, že Petra Dvořáková má kořeny na Vysočině, ale po pročtení hesel slovníčku mi cosi říkalo, že bude pocházet někde z blízkosti mé rodné hroudy, kde jinde by měli tak podobné nářečí, které znám především díky svojí babičce :D A nemýlila jsem se... Knížku jsem dala za jeden den, ale chápu, že ne každý zvládne se tím prokousávat tak rychle :D
Cítím opravdu velké nadšení, protože nejen řeč, ale i charaktery lidí a zejména myšlenkové pochody některých postav, na mě působily tak věrně a nevylhaně, až jsem se chvílemi děsila, že jsem se se spoustu situací setkala i v reálném životě. Prostě žádná přehnaná klišé o vesnickém životě, ale skutečnost... Někdy až mrazivě surová, ale taková vesnice prostě je, byla... (bude?). Petra Dvořáková má vesnici prostě zažitou a prožitou, proto o ní mohla napsat tak skvělou a věrohodnou knížku :) Úžasný!
Tuto knihu jsem začínala číst (poslouchat) na několikrát a nikdy nebyl ten správný čas. Možná jen pro mě začala nesprávnou povídkou. Každopádně pak se mi do ní podařilo proniknout a ocenila jsem stavbu jednotlivých charakterů, která prosvítá skrz jejich vyprávění, neviditelné i viditelné nitky vesnických vztahů a jako přidanou hodnotu vyprávění v nářečí, které mě jako zázrakem přeneslo domů...
Taková obyčejná dědina. Dočtené dneska a za mě Petra zase hodně dobře. Česká povaha v kostce (knížce).
Tak nějak nechápu, co to mělo být?! Ukázat, že lidé na vesnici jsou stejní jako před sto lety, minimálně povahou...ano sedlák zůstane sedákem, ale dneska už na vesnici nebydlí jen takový lidé, kteří se starají hlavně o klepy a závist.. nebo v to aspoň doufám. Humorné mi to nepřišli ani drobet...spíš mi to připomínalo padesátá léta minulého století, jen bez těch politických agitací. Za mě dost děsné a nedoporučuji, číst to je naprostá ztráta času.
Připomíná mi to dědinu, kde bydleli moji prarodiče :D Shodou okolností taky na Vysočině :)
Nechápu komu se tohle mohlo líbit. Závist, zlo, sprostota! Jsem ráda, že jsem z města a z normální rodiny. Po přečtení (knížky vždy dočítám) mi bylo smutno a žádnou knížku od této autorky již nevezmu do ruky.
Jazyk je určitě velké plus, moc mě to bavilo, přestože k nářečí vztah nemám. Taky mě moc bavili generační spory, jak to z každého pohledu vypadá jinak. Ty vztahy, peníze, žárlivost, propletence. Bylo to zajímavé, ale nesedlo mi to úplně. Znovu bych to číst nechtěla a asi ani jinou knihu od této spisovatelky.
Jsem holka z vesnice, v dospělosti jsem si zkusila i život ve městě a už nikdy. Četlo se to lehce, reálný základ by se tam našel, v každý vsi najdete stejný postavičky, ale mě to takhle vcelku přišlo vlastně hrozně dogmatický, smutný a to vesnice není. Ano, je plná drbů, propletenců rodin, starousedlíků i naplavenin, stavění a slepici sem tam taky potkáte, ale člověk má tak nějak silnější pocit těch kořenů, pospolitosti a radosti z náhodných setkání a pozdravů a úsměvů i mezi cizími lidmi. Tak to mi v té knížce nějak chybělo...
Knížka mě moc bavila. Pod jednotlivými postavami jsem si dokázala vždy vybavit někoho konkrétního. Je to hodně dobře popsaný život obyčejných vesnických lidí...
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
DědinaKniha Dědina je v
| Právě čtených | 33x |
| Přečtených | 3 487x |
| Čtenářské výzvě | 997x |
| Doporučených | 131x |
| Knihotéce | 489x |
| Chystám se číst | 711x |
| Chci si koupit | 155x |
| dalších seznamech | 13x |
Jako jo, četlo se to příjemně a děj hezky plynul. Děj? On tam vlastně žádný nebyl. Jen psychologický rozbor vidláků, co jsou připoutaní k půdě a nehodlají se z ní hnout. Jako typický měšťák musím přiznat, že mě to velmi znepokojovalo. Taková ta zemitá drsnost a oprsklost...dost mě to sebralo, na to už nésú zvyklá. Pár vět mi i celkem vadilo, např. to Zbyňkovo "zapichat si chcu, to jo". Nevím, k téhle knize už bych se nevrátila.