Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2446
691
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
V této knize se prakticky nic neděje. A zároveň se děje všechno. Takový je život na vesnici. A to se paní Dvořákové opravdu povedlo vystihnout.
Vrátilo mě to, místy "těžce nostalgicky", do vzpomínek na dětství, do víkendů a prázdnin u babičky a dědečka na venkově.
Přestože kniha popisuje současnou vesnici, mnoho se toho za těch několik desítek let od doby, kdy jsem byla také dítě, nezměnilo.
Teď už taky žiju na vesnici a jsem tu moc ráda a spokojená, ale protože pocházím z velkého města, zase tolik do myslí lidí, bydlících na vsi celý život, proniknout nemohu. Ale jsem si jistá, že autorce se to podařilo výtečně.
A jako bonus se mi líbilo i to nářečí, tak zvláštně namíchaná "Českomoravština". Když jsem občas zavítala na Vysočinu, vždy mě udivovalo, že tamní lidé mluví jako my, ale občas se jim do řeči připlete nějaký ten český výraz či koncovka. Skvělé! I to se autorce povedlo.
Kniha není pro každého, i já jsem se k přečtení odhodlávala několik let. Ale jsem ráda, že jsem ji konečně přečetla.
Od této spisovatelky jsem četla Vrány a právě začínám číst Sítě, od kterých se, nemůžu odtrhnout. Obě knížky super. Ale Dědina mě vůbec nebavila. Pěkně napsané nářečím, ale příběh o ničem. Na konci už jsem ani nevěděla kdo je kdo. A měla jsem co dělat jí dočíst do konce.
Příběh jako takový celkem nijaký, ale já poslouchala audio a řekla bych, že díky nářečí, které je posluchačům výborně podáno několika interprety bylo lepší než knihu číst. Já se skvěle bavila.
Tak u této knihy jsem se opravdu bavila. Poslouchala jsem jako audio, která je namluvená našimi herci komiky a opravdu je to povedená, humorná a oddychová kniha.
Přestože je kniha napsaná nářečím, čte se jednoduše, jen mi v hlavě asi dlouho nezůstane. Příběhy o lidech z dědiny, psány z pohledu různých lidí rozdílné generace..
Na vesnici jsem žila 8 let, přesně takhle to chodí autorka to vystihla naprosto přesně a přitom by stačilo tak málo .. těším se na Pláňata =)
To jsem takhle jednou narychlo sháněla knížku, abych se nenudila při čekání v kavárně a narazila jsem na Dědinu. Aniž bych znala autorku, nebo cokoliv věděla o knížce, zkusila jsem to. A musím říct, že je to hodně zajímavý čtení. Nečekejte žádné napětí ani brutální zvraty. Je to spíš takové odpočinkové čtení o životě na vesnici. Za to vlastně dávám jednu hvězdičku dolů. Nářečí z Vysočiny mě nijak nerušilo, ale vadilo mi, že byť se knížka odehrává v poměrně nedávné době, vykresluje vesnici jako totální vidlákov plný vyčuraných buranů. Jestli to tak na venkově pořád je, o tom silně pochybuju, ale v téhle knížce byste dali facku snad každému z hrdinů.
Jazyk neoddělitelná součást čtenářského zážitku, ve spisovné češtině by to byla jiná kniha. Trochu deprese z toho, jak málo pochopení dokážeme pro druhé mit.
Kniha, která mě chytla a už nepustila. Líbily se mi jednotlivé dějové linky postav, stejně jako jejich mluva, která byla precizní, velmi dotažen á a bez chyb, na což jsem citlivá. Ze současné prózy je to určitě jedna z těch lepších věcí.
Jazyk? Naprosto skvělý! Takové použití nářečí jsem ještě neviděla.
Postavy, dialogy, skvělé, skvělé! Zápletky, řešené maléry, výchova dětí, manželské vztahy a další rodinné propletence uvěřitelné, odkoukané ze života, úplně jsem ty jednotlivé postavičky z dědiny viděla a slyšela.
A proč tedy o hvězdičku méně? Protože nějak nemůžu, a hlavně nechci uvěřit tomu, že je česká, resp. moravská vesnice komplet taková. Závist, drby, za prachy všechno, bez nich nic, i ta pomoc v rodině je taková vypočítavá, mezigenerační vztahy neutěšené.
Čtení, které mě ohromilo a současně deprimovalo.
Vzpomínám na Poláčkovo Okresní město, je to o něčem jiném, ale přesto hodně podobné. Obdobná vypočítavost, závist a mamon a neupřímnost; na jednu stranu trefné, na druhou stranu rozpaky.
Z této knihy mám stejné pocity; opravdu jsou lidé takoví?
-----------
Bohužel o kouzlo mapy dědiny jsem kvůli knihovnou zataveném obalu přišla...
V tomto románu nahlédneme do hlavy několika postavám z jedné malé moravské vesnice. Představy o tom, jak si jsou lidé na vesnici blíž, se záhy po přečtení této knihy rozplynou. Je to totiž přesně naopak, rozděluje je závist, manipulace, klepy, spory o půdu nebo vztahové problémy. Autorka vše velmi realisticky popisuje, navíc autencititu této knihy zvyšuje i zvolený jazyk. Čtení mě moc bavilo, byť jsem kolikrát měla oči na vrch hlavy, co si postavy myslí a jak jednají. To souvisí s tím, že jsou opravdu dobře vystižené, jsou to lidé z masa a kostí, se svérázným pohledem na svět, kteří v životě a ve svých názorech nepřekračují hranice venkova. Petra Dvořáková nám všem výborně nastavuje zrcadlo. Těším se na její další knihy.
Jak mně tahle kniha připomínala naší vesnici, to bylo až k neuvěření. Hlavně některé ty zapšklé staré báby, především ta v poslední kapitole, byla jak naše babička. Co si budeme ten jazyk jsem snášela docela těžko, sama nemluvím běž nářečí, ale tohle bylo poněkud silné kafe. Z některých zastaralých názorů mi vstávaly vlasy na hlavě, ale vím, že to tak přetrvává. Nakonec se jednalo o obraz takové klasické vesnice, kde se ještě udržuje hospodářství. Žárlivost, nevěra, závist, to je všude, akorát už možná ne kvůli půdě, ale jeden druhému vidí do talíře a myslí si, že má právo mít na cizí životy nějaký názor. Tematika peněz a hrabivosti mi byla také blízká, myslím, ze málokdo to v rodině nezažil, někdo chce prostě vždycky víc. Kniha je skvělé napsána, opravdu byla čtivá a hrozně moc pravdivá.
Autorčina poznámka, že se možná nezavděčí pravopisným čtenářům, se mi po přečtení zdá úplně irelevantní. Právě ta mluva, nářečí a lidová slova z úst obyčejných lidí dělala tuto knihu tak speciálně krásnou a zvláštní, že obdivuji její umění a odvahu. Děkuji
Kniha se mi i přes nářečí četla dobře. Popisuje život na vesnici s jeho radostmi i starostmi. Příběhy jsou lehce propojené, i tak pro mě bylo obtížnější se ve všech postavách a vztazích mezi nimi vyznat.
Pekna autenticka knizka. Malokdo je schopen se tak vcitit do uvazovani ruznych (casto nedokonalych) postav jako Petra Dvorakova.
Bavilo me, jak jsem jiz zminene postavy nachazela v dalsich castech a dostalo se mi i dalsi perspektivy. A nareci se mi moc libilo!
Nic, co v cloveku bude dlouho rezonovat, ale na tento zanr opravdu mistrovsky napsano.
Velice pěkné vykreslení obyvatel dědiny i dobře propojené, ale mne to moc nechytlo, byla jsem ráda, že jsem dočetla.
Tato knížka je přesný obraz toho, co se mi vybaví, když se řekne vesnice. Všechny postavy jsou určitým způsobem v každé rodině, tady to umocňuje i nářečí a bavily mě i postoje jednotlivých postav. Bavila mě první povídka, i když její postava mi byla fakt nesympaticka, mrzí mě, že to byla nejkratší povídka, příběh řezníka byl taky perfektně zpracovaný. Nejslabším článkem pro mě byla třetí povídka, bohužel ta nejdelší. Čtvrtá je bohužel i dost častá v normálním životě....
Celkově se mi kniha libila :)
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
DědinaKniha Dědina je v
| Právě čtených | 33x |
| Přečtených | 3 489x |
| Čtenářské výzvě | 997x |
| Doporučených | 131x |
| Knihotéce | 489x |
| Chystám se číst | 711x |
| Chci si koupit | 155x |
| dalších seznamech | 13x |
Zajímavá kniha, ale asi to není úplně můj styl