Sto tisíc království

02.01.2023

Kniha měla par zajímavých nápadů při tvorbě světa a některých mezilidských vztahů, jinak mi ale přišla dost povrchní, chaotická a docela nudná.

27.03.2022

Táto kniha mi vôbec nesadla, na môj vkus bola až príliš chaotická. Postavy som si veľmi neobľúbila, či už Yeine alebo bohov, ktorí jej pomáhali, tí mi prišli prinajlepšom zvláštni. Miesto a svet, kde sa príbeh odohráva, mi síce prišli zaujímavé, ale na to, aby sa mi kniha nejak páčila, to nestačilo. Tiež sa mi síce čítala dobre, ale ináč som mala pocit, že sa v príbehu veľmi neorientujem, občas mi to nedávalo zmysel a bolo mi jedno, či to Yeine zvládne alebo nie. Nejaký hlbší dojem vo mne príbeh vôbec nezanechal, čo je škoda, myslela som si, že sa mi bude páčiť. Na autorku ale určite nezanevriem, na jej ďalšie knihy sa teším, len táto mi nesadla a aj keby pokračovanie niekedy náhodou vyšlo, tak sa do neho pravdepodobne nepustím.

12.03.2021

Toto je vcelku zvláštna kniha. Nieje to štýl na ktorý som zvyknutá, ale námet na zaujal. Myslím, že táto kniha nemá určité hranice čo sa týka sexuality, pohlavia, atď (kto čítal, vie čo mám na mysli), miestami mi to prišlo ako veľký harem ???? avšak aj tak sa mi páčila. Zároveň z touto knihou hodnotím aj jej pokračovanie, ktoré u nás nieje preložené. Druhá časť je oveľa zaujímavejšia aspoň z môjho pohľadu, čiže komu nevadí čítanie v AJ, odporúčam aj pokračovanie.

01.11.2019

Když se řekne průměrná kniha o bozích, rozhodně vás odkážu na Sto tisíc království. Děj má zvláštní, takovou těžko popsatelnou strukturu. Postava, kterou si zamilují snad všichni je rozhodně Sieh. Ten bůh=klučík je prostě neodolatelný. Krutost tohoto světa je spíše mírná a docela poutavá, i když můj pohled může být po všech těch knihách trochu zkreslený:). Hlavní postava se v tom trochu motá, avšak tihle bozi jí pomohou. Samozřejmě za jistou cenu. To mě osobně asi nejvíc baví. To s jakou galantností se tam využívá moc je prostě dokonalé. Myšlenky roztroušené do příběhu a konec byli trochu zvláštní, ale já si toho nevšímala a jela dál. Asi díky tomu to bylo takové. Když si přečtu kolik lidí si tady na to stěžuje vlastně jsem měla štěstí:)
Pokud chcete nějakou "oddechovku", u které chcete vypnout a moct číst, jen stránku za stránkou, pak vám mohu knihu s klidným svědomím doporučit.

23.12.2018

Sto tisíc království..tahle kniha je pro mě 50/50..velice zajímavý neotřepaný originální svět, hlavní hrdinka není puberťačka řešící srdeční záležitosti a díky bohu zde není žádný milostný trojúhelník!! to jsou beze sporu ohromné klady..jak mě nebavil začátek, konec jsem přímo žrala..začátek knihy je totiž tak trochu chaos, chybělo mi lepší vysvětlení fungování tohoto světa a jelikož je to opravdu něco nového, mělo to větší potenciál a rozhodně se to dalo více rozvinout a popsat..po pár desítkách stran jsem si zvykla, že spousta témat je jen nakousnuta a pak jsou odhozena..hodnotím lepší tříhvězdou, kdo hledá fantasy oddechovku s božským tematem, bude s touto knihou víceméně spokojen, pokud nebude očekávat literární zázrak..

18.11.2018

("Welcome to my, welcome to my fucking broken home, Can you feel the bliss? Can you taste the paradise? And I hate this place, it tears me apart, These walls, they hide the shit that goes on inside" ... Welcome to my broken home - We Are The Ocean)

Z anotace a obálky jsem byla zmatená. Nepochopila jsem totiž, zda je to lehký fantasy román pro mladší čtenářky nebo temná fantasy pro velký kluky a holky. Počet stran a místní komentáře taky moc nepomohly. Četbu jsem v plánu neměla, ale z komentáře svého oblíbeného uživatele jsem byla na vážkách. A řekla jsem si: "Že by?" Tak jsem se do toho pustila. Vyloženě špatné to nebylo. Ale fakt to není pro každého.

Přeskakování a osobitý (nezaměnovat se zvláštní nebo krkolomný) styl psaní mi nevadil. Ale pokud by to tam nebylo, skončila jsem na šedesáté stránce, k čemuž to původně (v rámci děje samotného) směřovalo. Skákání "příběh/myšlenky/vysvětlení čehokoliv, co se zmíní jako nový pojem, který čtenář do té doby neznal" mi nepřišlo nepřehledné. Vlastně díky značkám čtenář dopředu ví, že teď nastane nějaká změna ve vyprávění, a je na to připravený. Ale nevytváří to žádný pocit zvýšeného napětí. Pochopila bych, kdyby to byl záměr, ale tady to nenastalo, tak nevím. Takže tvrdit, že to je důvod, proč se někomu kniha nelíbila, že nedával holt pozor, je zvláštní. Protože jak se to skákání stane časem předvídatelné, prostě vás už nezaskočí.

Podobný kousek se za mě povedl snad jen Tahereh Mafi. Ta vzala naprosto banální příběh, který není v YA fantasy ničím výjimečný, ale napsala to naprosto dokonalým stylem a formou, kterou jsem do té doby neviděla. A pokud někde znovu uvidím, volám jejím právníkům, ať si na to posvítí. Jenže tohle je jiný případ. Naprosto banální příběh je na přeskáčku s pocity, které mě po chvilce začaly nudit. Jeden by si řekl, že je to originální. Ale když odloupnete právě ty slupky naoko, zbyde vám vlastně docela prostý příběh. Tak jaký je rozdíl mezi autorkama? Proč jsem jednu vychvalila a na druhou jsem tak zlá? Protože Mafi se svůj příběh nesnaží prezentovat jako sofistikovananou fantasy pro starší čtenáře. Od začátku s ní jsem věděla, co čtu a do čeho jdu. Tady se vás nejdřív snaží přesvědčit, že to bude dobrý. Že tohle je něco jiného. Že tohle je dospělá fantasy pro všechny. Hlavně zadní strana knihy. Jenže to není pravda. Klidně se podívejte na to, kdo knihu hodnotil. Převážně ženy/dívky. Řekla bych, že pro tuhle skupinu je kniha určená. Baba do pětadvaceti. Ale hlavně ne chlap kolem čtyřiceti. Přestože se vás zadní strana s doporučením jiné autorky, bude snažit přesvědčit o něčem jiném. Pokud na tuhle hru přístoupite, čeká vás vlastně příjemný příběh. Karty jsou sice hned od začátku rozdány přesně podle šablony, ale nevadí to. Pokud čekáte něco jiného a objevování nových obzorů, zkuste jinou knihu. Ale pokud si chcete v neděli odpočinout mezi odpoledním a večerním kafem, tak se knihy nebojte.

Vrátím se k doporučení jakési Charlie Jane Anderson na zadní straně. "Kombinuje vražedné politické intriky G. R. R. Martina s kouzelnou atmosférou Neila Gaimana". Wau, asi jsem četla jinou knihu, než ona paní spisovatelka. Bohové jsou popsáni zajímavě. Ale jaký intriky? Na popsání vražedných intrik vám nestačí jenom necelých tři sta stran, pokud tam chcete narvat tolik věcí, jako to udělala autorka. Protože ona má celý svět dokonale promyšlený. Každý drobný detail. Ale jak se kupí informace, je těžké se v nich neztratit. Ne v rámci tohohle dílu, ale toho následujícího. Má to prostě málo stran, aby byla trilogie. Protože kdyby tohle byla první třetina tlusté knihy, tak asi nemám problém. Prostě se to rozjíždí, okecává a tak, protože to k tomu prostě patří. Ale než bych se dostanu k dalšímu dílu, je problém, že bych přes ostatní knihy zapomněla, co se tady všechno dělo. Proto bych první musela před druhým přečíst znovu. Jenže tak dobrá kniha to nebyla. Logicky. Kdyby ano, děj by mi z hlavy nevypadl. A jsem si jistá, že pokud by byla v knihovně dvojka, děj jedničky bude už dávno puf. (Jestli tedy u nás vyjde. Když autorky další série vyšla po takové době a ještě k tomu v jiném vydavatelství. Ale konec je napsaný částečně uzavřeně.) To se mi s dobrými knihami nestává ani po letech po přečtení...

15.05.2018

Kniha má zvláštní osobité kouzlo. Je celistvá, ačkoliv na první pokus to působí chaoticky a neúplně. Konec je ale překvapující a teprve na tomto konci začínají puzzlíky zapadat na svá správná místa. Děj knihy je nevyzpytatelný - občas se ztrácíte v myšlenkových pochodech hl. hrdinky a občas ani nevíte, která bije, protože se ztrácíte i v ději. Mám spoustu otázek, ale žádnou odpověď (např. Pán Noci ve dne a Pán Noci v noci? Nejsou si ve své podstatě podobné s Yeine? Humf...). Kniha akorát podráždila moje nervová zakončení, ale aby na tu bolest našla lék, to nikoliv... Když to hodnotím jako celek, nedokážu se rozhodnout, jestli dát čtyři hvězdičky nebo jen dvě. Jako Katniss si volím třetí možnost a to zlatý střed.

18.07.2017

Zvláštní kniha, která mě příjemně překvapila. Je pravda, že občas bylo náročnější sledovat myšlenkové pochody hlavní postavy, nebo spíš vyznat se v tom, co jsou čí vzpomínky a co je skutečnost. Ale jinak se mi velmi líbila.

Yeine Arameri je vnučkou krále a je jmenována dědičkou trůnu, o trůn ale musí bojovat s dalšími dvěma příbuznými. I když Yeine o trůn nestojí, tak je ze dne na den nucena bojovat život. Pokud chce přežít, tak se musí rychle naučit, komu může věřit a koho se obávat. Intriky, krutost a úskoky jsou tu totiž denním chlebem.

Zvláštností tohoto příběhu je, že královská rodina vlastní bohy. Jsou jejich velkou zbraní a musí jim za trest navěky sloužit. Pokud Aramerijci něco chtějí, nebojí se k tomu použít právě bohy. Jsou to přece bohové a dokáží splnit cokoliv, byť je to sebeodpornější přání. Ovšem je nutné vyřknout svá přání obezřetně, bohové sice přání plní, ale při špatné definici to může mít neblahé následky.

05.10.2016

Nadvakrát divná kniha. N. K. Jemisinové rozhodně nelze upřít kultivovanou stylistiku, přičemž pro její imaginaci by Roger Zelazny vraždil, být ještě na živu. Ale i když je vyprávění plynulé a vynalézavé, měl jsem docela potíže u něj průběžně neusínat.
Yeine Darr je k překvapení všech jmenována následnicí trůnu a tak vržena do vroucího kotle vysoké politiky. Jenže místo toho, aby začalo zábavné intrikaření, hrdinka se prostě jen snaží zorientovat v situaci. A my spolu s ní, protože ve světě Sta tisíc království není nic jednoduché. Lidé i bozi se pohybují na stejných úrovních, kdy jedni omezují druhé a druzí jsou závislí na prvních. Už jen vyznat se v množství postav a udržet si přehled kdo je kdo, stojí dost úsilí. A přičtu-li k tomu pomalý děj, ve kterém víc než o pohyb kupředu jde o zpětné pochopení kroků minulých, a nevýraznou hlavní postavu, jejíž osud mi byl po dvou kapitolách ukradený, není se čemu divit, že můj jinak pozitivní přístup k moderní literatuře protentokrát selhal.

16.07.2015

Kniha mě úplně pohltila. Vtáhla mě tak, že jsem ani příliš nevnímala nesmyslné věty, které se čas od času v knize vyskytly a podle mě sloužily jenom jako prostředek, který má dodat příběhu tajemnost a dramatičnost. Nemůžu taky úplně s jistotou prohlásit, že jsem všechno pochopila, protože dosud mi je ten proces předání moci následovníkovi zůstává záhadou. Tam jsem byla trochu jako ve španělské vesnici. Jinak plus originalitě a intrikám, které nápadně připomínaly Hru o trůny, ačkoliv nebyly zdaleka tak promyšlené. Zaujal mě také chladný pohled na smrt a jakási krutost, která se při čtení zdála tak nějak lehčí, než ve skutečnosti je.
Tak či tak, nemůžu ale hodnotit jinak než stoprocentně kladně, protože cílem je získat si čtenáře a pobavit, a v tomto kniha splnila svou úlohu 100%. Přesto si ale nepřečtu další díly. Nějak se mi nechce ztrácet dobrý dojem na knihu. A to se mi většinou u dalších dílů stává. Jednička končila poměrně uzavřeně, stačilo mi, jsem naprosto spokojená, děkuji. :)

12.06.2015

Zvláštní styl psaní, který mi sedl.
Postavy, které jsem si zamilovala, skvěle propracované. Jejich pohnutky, situace, ve kterých se nacházely, křehká důvěra stejně jako krutost... A nejen charaktery lidí, ale i těch starších. Strašně se mi líbilo jejich propojení.
Ve světě, který je tak zatraceně dobře propracovaný, historie, vznik, vše vykreslené do všech úžasných barev...
A ten hořkosladký konec.
Po dlouhé době jsem se zase dobře bavila a příběh mě do sebe vtáhl svou podivnou atmosférou a poutavým pozadím. Myslím, že jsem se do toho světa zamilovala, i když to není dokonalé, ale stejně si mě to získalo.

Pouze pro čtenáře, kteří vědí co čtou. Pokud to někdo přelétne je zřejmé, že mu souvislosti začnou unikat. Bohužel na co poukazují dřívější komentáře nejsou chyby ani tak překladu, jako nepozorností / špatným výkladem čtenáře.
Knihu hodnotím kladně i když slibuje více než nabízí.

17.12.2014

no, horší to být nemohlo

26.02.2014

Kniha byla velice nepřehledná a příběh mě moc nezaujal. Četla jsem až do konce a pořád jsem čekala, jestli bude něco zajimavého, ale nic. Jedna z nejhorších knížek co jsem v poslední době četla, ale je to můj názor, třeba někomu jinýmu se může líbit ;)