Horoucí láska

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Pátá, předposlední část románové kroniky pánů ze Sioraku z doby náboženských válek ve Francii. Rozsáhlý dobrodružný a milostný román čerpající ze skutečných událostí kolem vraždy Jindřicha II., a hlavním protagonistou Petrem ze Sioraku, nás zavádí do obležené Paříže, kde jsme spolu s hrdinou svědky hrůzného drancování, vraždění i druhého přestupu Jindřicha IV. z reformované církve na víru katolickou....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/133807/dedictvi-otcu-horouc-133807.jpg 4.6125
Série

Dědictví otců 5.

Žánr
Literatura světová, Historické romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

La violente amour

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Horoucí láska

Přidat komentář
mgeisselreiter
25.09.2020

Po dvou skvělých románech Smrt je mým řemeslem a Malevil jsem sáhl potřetí po Merlem. Bohužel tato kniha u mě totálně propadla. Archaický styl jazyka bych ještě překousl, po chvíli se na něj dá zvyknout a není až tak těžké ho číst. Horší je to s dějem. V historii této doby a místa se neorientuji a tento román mi v tom ani nepomohl. Absolutně jsem se ztrácel a po první kapitole jsem skoro nic nepochopil. Tato kapitola má téměř 50 stran a dál už jsem nepokračoval, jelikož to pro mě bylo utrpení a ztráta času. I když jsem pak na dovolené přečetl další knihy a poslední den už neměl co číst, raději jsem koukal do blba, než abych pokračoval v tomto románu. Celkově nemohu hodnotil, když jsem nepřečetl celou knihu, ale za první kapitolu max 1*. 17.-18. 9. 2020.

maryzka
01.03.2020

Tak jsem toho měla dost archaismu i náboženských válek. Nějak mě na Francii tato doba vadí. Takže tedy nic moc kromě jedné věty nebo spíš takové .. privátní věci", kde jsem si zrovna vzpomněla s dnešní realitou , která je považována nemoc koronaviru a s ním související tyto věci : Když Petr ze Sioraku jde na špionážní misi určenou králem Jindřichem do města Paříže. Král mu poskytne potraviny. Do Paříže se Petr dostane a za nedlouho vypukne hlad. Jeho sluhové ho přemlouvají, že budou jíst z jejich zásob neboť ceny potravin velmi stouply. Petr vydá rozkaz, že potraviny se kupují za jakoukoliv cenu. No nebude to za chvíli stejný pokud se vykupují obchody? Za chvili to zvednou možná taky no ne? Ale zpět. Jenomže tohle je 15. století. Ale teď jinak Na chvíli si asi dám od této knihy pokoj


katka134
16.11.2019

I v páté části zůstává Petr svůj. Jindřich Navarský se stal konečně králem.
Králem, který:
„žádal slovy laskavými- káral s mírností- odpouštěl s milostivostí- chválil jemně"
Některé části mě nudily, ale určitě si přečtu pokračování. Chvíli si ovšem od archaismů musím odpočinout.

alef
03.01.2017

Tak jsme se, Petře, opět setkali, ... Vy jste se stal rytířem, a taky důvěrníkem Jindřicha III., ... šťastně jste se oženil, ... a za své služby králi si vysloužil titul barona, ... mezitím se vévoda z Guise stal „pánem Paříže“ podporovaným katolickou církví a vlastně celou katolickou Evropou, ... jeho Liga se stala nebezpečnou, pronásledujíc a štvavými řečmi rozpoutávajíc projevy netolerance vůči „obnovenému náboženství“ ... a tak Vás, při našem dalším shledání čekalo opět hodně překážek a dobrodružství ... a mě moc těší, že jste se stal milujícím manželem, a přesto neztratil nic ze své schopnosti dobývat ženská srdce :-) ... tato Vaše, mnou obdivovaná, schopnost, je Vám stále k převelikému užitku, protože král (ať už Váš vřele milovaný Jindřich III., nebo jeho nástupník Jindřich IV.) moc dobře pochopil, že mu je převelice velmi k užitku a tak v zájmu francouzské koruny dále „sbíráte“ polibky šlechtičen i prostých krásek :-) ... a já Vás, při Vašem tajném poslání (při kterém „brousíte“ a „vypilováváte“ své galantní erotické umění :-)), za které jste si vysloužil titul markýze ... tuze ráda provázela :-) ... a opravdu velice velmi nerada se s Vámi loučím, ... jen proto, abych se s Vámi s libostí a potěšením opět brzo shledala v dalším pokračování ... Vaše spanilá čtenářka :-).

Valyk
24.12.2015

Já tuto sérii knih od Merleho doslova miluji. Horoucí láska je opět kniha plná krásného jazyka, úchvatných metafor, vynikajícího a velice vytříbeného humoru. Obdivuji autora, že umí nenucenou a naopak velice poutavou formou do svých románů vložit takové ty "životní pravdy" nebo "základní moudra". Velice vzácné je podle mého také to, že celý román je zasazen do reálného historického kontextu, a to navíc tak citlivě, že dějinné události nenarušují příběh a naopak jej krásně doplňují. Prostě je to celé hezky "vykaděno, vyzpíváno", abych zmínil jedno z vtipných rčení, kterých se čtenář v této knize opravdu nabaží. Na pozadí životního příběhu Petra ze Sioraku je v 5. dílu fresky doba krále Navarrského ve Francii v poslední třetině 16. století. Země byla vnitřně rozpolcena a sužována neustálými spory, mnohdy přecházejícími až do podoby velkého násilí, tzv. hugenotských náboženských válek, mezi katolíky a hugenoty, kteří vzájemně soupeřili o moc v zemi. Jádrem příběhu 5. dílů je obléhání Paříže vojskem krále Navarrského a s tím spojený hladomor.

Richie1
13.05.2014

Petr ze Sioraku stále zůstává věrný králi Jindřichu III. a po jeho smrti se přimyká k jeho následovníku Jindřichu IV. Tento "hugenotský" král má od počátku velmi těžkou pozici, protože země je rozdělena a on vládne pouze její menší části. Katolická většina Francie nového krále odmítá a bojuje proti němu. Naštěstí Jindřich IV. je natolik dobrý válečník a zároveň prozíravý státník, že postupně odstraňuje jednu překážku za druhou a přibližuje se k hlavnímu cíli - získat zpět Paříž, hlavní a nejdůležitější město království.
A v této snaze mu velmi účinně pomáhá právě Petr ze Sioraku, jehož král využívá především jako svého tajného agenta, plnícího rozličné úkoly. Ten nejtěžší pak je vydržet v obležené Paříží i dobu hladomoru a přinášet svému králi důležité informace. Petr zažívá opět různá dobrodružství jak životu nebezpečná, tak i romanticky milostná.
Autor čtivou formou přibližuje další zajímavý úsek dějin pozdně středověké Francie - dobu, kdy proti sobě stále nesmiřitelně bojovaly různé náboženské proudy v křesťanství a kdy si na královský trůn brousili zuby mnozí členové vládnoucího královského rodu. Zdůrazněna je také horoucí láska, jež ke své zemi a ke svému lidu měl král Jindřich IV.

kryspin66
24.02.2013

Další pokračování příběhu o osudech lidí žijících v době Jindřicha Navarského. Paříž a okolní města. I v té době žili lidé a byla jich většina jako dnes, které drželo heslo "Kam vítr tam plášť". Jinak celá sága 6dílů stojí za přečtení.

elizabeth_ba
04.10.2016

Jsem na tom trošku jako baron Quéribus, taky mi tolik chybí můj vřele milovaný pán Jindřich III., i když mám (a vždycky jsem měla) Navarrského, totiž krále Jindřicha IV., jinak bych se vyjadřovala jako arciligistka, tuze ráda. Po vzoru mnohých z vás nebudu tentokrát komentovat ani děj ani konání postav ani genialitu autora a překladatele, což jsem zdostatek učinila v předešlých, nýbrž přidám pár úryvků z knihy, s nimiž se ztotožňuji nebo se mi veskrze zamlouvaly a které její hrdiny (a tím i knihu samotnou) charakterizují.

Nakladatelství Odeon, 1996, s.135
„Jindřich IV., kteréhož od tohoto okamžení nadále budu na těchto stránkách s veškerou úctou, láskou a podřízeností nazývat králem, třebas se mi srdce svírá, že takto nazývám jiného vládce než svého vřele milovaného pána… Já pak, kterýž jsem hleděl na krále, kterak sem a tam přechází po velké síni domu, poslouchaje rady jemu dávané a slovíčkem na ně neodpovídaje, musím věru přiznat, že Jeho Veličenstvo nebylo tak majestátní jako můj zesnulý pán a že, jsouc zvyklé spíše být soldátem než králem, toliko s namáháním hrálo panovnickou osobnost. Mám-li být upřímný, jeho tělesnost se k tomu zdaleka tak dobře nehodila, poněvádž Navarrský měl nohy krátké, tělo dlouhé, ve své neohrabanosti byl málo elegantní, nemaje Jindřichovu královskou postavu a chůzi, jeho souměrné oudy, skvělé odění, velkolepou nehybnost, ani při pohybu jeho klidná gesta, ani při hovoru jeho libozvučné rétorství, ani rysy tváře tak jemné, ani oči tak krásné, tak výmluvné a zařící. Král jehož jsem tu viděl, páchl ležením, kůží a potem…Snídal krajíc chleba s cibulí, zapíjel to kořalkou, usínal na otýpce slámy, osmnáct hodin vydržel sedět v sedle, bojoval jako lev, uvažoval jako mudrc… Jeho tvář nebyla nijak krásná, jsouc možná přes míru tučná na jeho tělo, nos měl zahnutý a dlouhý – delší než jeho království, říkalo se při jeho nastoupení – a s tímto nosem brada měla jakousi příchylnost se spojit. Nicméně král vystupoval po svém zvyku tak nezkrotně, tak bodře, tak vesele, tak žertovně a tak duchaplně, a v každou hodinu a na každém místě nacházel pro jednoho každého slovo tak příhodné a tak lichotivé, že neznám nikoho, kdo by dokázal jeho neodolatelnému kouzlu odolat.“

Nakladatelství Odeon, 1996, s. 291
„,Nuže, barone, pravila, ,nehýbejte se, spoušť těchto bambitek je tuze jemná. Jsem věru ráda, že jste odpověděl na svoje jméno, než po pravdě měla jsem málo pochybností co do vaší osoby, jakkoli dokonalé bylo vaše přestrojení. Vaše oči vás prozradily. Zdaleka nikoli jejich tvar nebo barva, než způsoba, kterak jste na paní z Nemours pohlížel. Vaše láska horoucí k osobám našeho pohlaví, mladým či starým, vás o život připravila, barone!‘“

Nakladatelství Odeon, 1996, s. 343

(a ne, ten úryvek si nakonec nechám pro sebe, týká se vévodkyně z Nemours, neboť mě převelice těší, lichotí a dojímá, že i my, ženy ne už v rozpuku mládí s "vlasy pudrem ojíněnými", můžeme být pro někoho o dvacet let mladšího půvabné a žádoucí ;-), byť se tak děje jen v knize).

1