Dědicové černé vlajky
Michael Peinkofer
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11540/dedicove-cerne-vlajky-11540.jpg
4
33
9
Mocná španělská říše se pomalu rozpadá, ale do Evropy dál proudí poklady z Nového světa. Mezi otroky, kteří za nelidských podmínek dobývají pro kolonizátory stříbro, je i Nick Flanagan. Starý Agnus, kterého vždy považoval za svého otce, mu před svou smrtí prozradí, že ho jako maličkého zachránil na moři a ujal se ho. Předá mu medailon s portrétem krásné ženy a nabádá ho, aby zjistil, kdo byli jeho skuteční rodiče. Nickovi se podaří uprchnout z tábora, přidá se k bukanýrům a brzy si vydobude místo kapitána. Je pevně odhodlaný nejen objasnit tajemství svého původu, ale také se pomstít krutému guvernérovi, a proto se rozhodne unést jeho dceru a požadovat vysoké výkupné. Na jeho stranu se sice přidávají další a další muži, ale Nick netuší, že proti sobě bude mít nejen nemilosrdného nepřítele, ale také kouzlo voodoo a vlastní srdce.... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 2009 , Knižní klubOriginální název:
Die Erben der schwarzen Flagge , 2007
více info...
Přidat komentář
Zprvu jsem jí příliš nevěřil, ale nakonec se z ní vyklubal poutavý dobrodružný příběh s prvky fantasy, které dojmu z knihy nijak neuškodily. Příběh a dialogy jsou často naivní a plné klišé. Téma této doby je zde zromantizováno, až téměř do pohádky.
Přečetla jsem ji. Na tom není nic divného. Kniha se mi líbila a přečetla jsem ji rychle. Co je ovšem divnější, přečetl ji poté i můj bratr, který snad maximálně vždy číst začal, ale víckrát už knihu do ruky nevzal. Tuto přečetl snad během 14 dnů, což značí, že ho musela opravdu zaujmout.
Tuto věc s několika zbytečně potištěnými stránkami jsme si koupil z obdivu k pirátům. Peinkofer mi málem zprotivil nejen piráty, ale i knihy.
Je to trochu červená knihovna pod záclonkou piráta, uprchlého otroka a zároveň šlechtice. Přečíst se dá, jen ke konci už se to túúúúúúúúúúúúze táááááááááhlo.
Vcelku zábavná, ovšem neuvěřitelně klišoidní knížka. V první půlce jsem nenašla nic, co už bych nečetla nebo neviděla někde jinde. Děj má spoustu styčných bodů s jinými bukanýrskými romány, hlavně se Sabatiniho kapitánem Bloodem (a to nejen dobou, kdy se příběh odehrává - Petr Blood se plavil Karibikem ještě tři roky před Nickem Flanaganem, i když příběhy kompatibilní nejsou :-)). Někde v polovičce se ale děj mění v naprostou fantasy bizarnost, kde padouši jsou totálně odporní, slizcí a nemorální čarodějníci a hrdinové naprostí všeumělové a miláčci štěstěny. Rušivým faktorem je také přehnané žvanění v místech, kde bylo potřeba tasit kordy a nevybavovat se. I redaktor mohl být poněkud pečlivější, knížka se hemží překlepy a drobnými chybami. Ale jinak, pokud u čtení člověk příliš nepřemýšlí, vcelku slušná pirátská oddechovka.
Určitě jsem se u této knížky nenudil. :-) Dobrodružství Nicka Flanagana se mi fakt líbilo, vůbec by mi nevadilo případné pokračování ;-)
Dobrodružné, romantické, čtivé - na Nobelovu cenu to jistě není, ale k odpočinku si nedovedu představit nic lepšího. Plný počet hvězdiček dávám za to, že jsem u knihy zapomněla na své starosti.
Když to čtete jako pohádku, dá se, ale takové množství nelogičností na jedné hromadě jsem už dlouho neviděla... Chlapík, co je od sedmi let otrokem a v devatenácti uprchne, umí najednou bojovat jako ninja, irský mnich se vždycky zjeví jako Deux ex machina a všechno vysvětlí a v 17. století na pirátské lodi sestaví horkovzdušný balón... Pobavilo, ale ne tím správným způsobem...
Autorovy další knížky
| 2008 |  Plamen z Faru |
| 2008 |  Návrat orků |
| 2018 | Vítr a pravda |
| 2014 | Kniha z Askalonu |
| 2009 | Přísaha orků |
Kniha Dědicové černé vlajky je v
| Přečtených | 49x |
| Knihotéce | 33x |
| Chystám se číst | 6x |
| Chci si koupit | 1x |
Neskutečná slátanina odporující logice s mnoha opsanými motivy od jiných spisovatelů. Ta jedna hvězda je pouze za to, že v knize vystupují piráti.