Dcery nepřátel státu

https://www.databazeknih.cz/img/books/92_/92210/dcery-nepratel-statu-92210.jpg 4 17 5

Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Začnu konstatováním, že paní Jana Roubíková-Švehlová napsala knihu, která je nejen poutavá a čtivá, ale především potřebná pro vyrovnání se s naší poměrně nedávnou minulostí, protože taková kniha na českém trhu dosud chyběla. O hrůzách padesátých let se toho sice napsalo dost, ale nikoliv z podobného psychologického úhlu pohledu: jak uvězněním z politických důvodů trpěl nejen samotný vězeň, ale i celá širší rodina, z jejíž členů se rázem stali občané druhé kategorie. Tematicky se kniha zaměřuje na osudy dvanácti žen, včetně samotné autorky, které byly v době uvěznění jednoho či obou rodičů dětmi a byly nuceny vyrůstat v neúplných rodinách. Autorka, vzděláním psycholožka, v rozhovorech s těmito ženami sleduje nejen jejich další osudy, ale i dosud málo zkoumané psychologické důsledky vězněných prarodičů na generaci vnoučat. Volné vyprávění postižených žen, při kterém občas čtenáři přeběhne mráz po zádech, má vypovídající hodnotu právě svojí bezprostředností a detaily každodenního života. Kniha nám přiblíží hrůzná padesátá léta lépe, než dokáží historické či sociologické studie. Shodou okolností, ale jistě nikoliv náhodou, se mi v době, kdy jsem knihu Jany Roubíkové-Švehlové překládal, dostala do ruky kniha Orlanda Figese Šeptem s podtitulem Soukromý život ve Stalinově Rusku, která přistupuje k době stalinistického teroru z podobného úhlu pohledu. Kdybych byl ministrem školství, učinil bych z knihy Dcery nepřátel státu povinnou školní četbu. ... celý text

Literatura česká

Vydáno: 2011 , Columbus (ČR)
Originální název:

Dcery nepřátel státu , 2011

více info...

Komentáře 5

Recenze 0

Hvězdičky 17

Přidat komentář

12.01.2022 5 z 5

tittanie

Tuto knihu čtu již podruhé. Tentokrát jsem ji pojala jako studijní materiál a četla jsem s tužkou v ruce a psala si poznámky, na které bych se ráda zeptala členů mé rodiny.

Myšlenky z knihy, které mě zaujaly:

1. Někdy okolo roku 1966 odešla ředitelka školy do důchodu a novou ředitelkou jsem se stala já. Před odchodem za mnou přišla s radou, že bych měla jako ředitelka vstoupit do strany. Odpověděla jsem, jestli je to nutný předpoklad, nemusím ředitelkou být. Zeptala jsem se jí, zda by vstoupila do nacistické strany, kdyby jí nacisté uvěznili otce a ona by věděla, že obvinění je nepodložené.

2. Ti lidé, kteří neprojevují žádnou lítost z toho, co nám dělali, jak nám komplikovali existenci. Jsem z toho všeho smutná.
Babička vždy říkala, jaký pořádek tady byl na Němců. Protestovala jsem a ptala se, zda má na mysli zdejší koncentrační tábory? Odpověděla, že o nich nevěděla, takže ji netrápily.

3. Maminka šla k soudu sama, a když se vrátila, řekla: "Díkybohu, je to v pořádku, dostal jen pětadvacet let."

18.05.2020 5 z 5

Katka2382

Moc pěkná a potřebná kniha.Lidé by prostě neměli zapomínat na to co se dělo.

19.01.2019 3 z 5

nicolettkaa

Téma knihy je něco, na co by se nemělo zapomenout. Zpracování knihy se mi ale moc nelíbilo. Pokud autorka zpovídala ostatní "dcery" osobně a pokládala otázky, uvítala bych, kdyby kniha byla psáná formou interview. Takhle ty skoky myšlenek nedávaly občas smysl. Hned vyprávění autorky skákalo z jednoho období do druhého....

Zařazeno do čtenářské výzvy 2019 jako Kniha, která má na Databázi knih v době čtení méně než 10 komentářů.