Dcera Montezumova

23.10.2022

Haggardovo dílo mě dlouho míjelo. Považoval jsem jeho knihy za nesmyslné fantazie ala Indiana Jones a bylo proto pro mě velké překvapení, jak pečlivě autor k přistupuje k historickým faktům. Tento román má navíc pohnutý osud. Když Haggard se svojí ženou pobýval v roce 1891 v Mexiku, zemřel v Anglii jejich syn Jock na spalničky. Zdrcený otec napsal Montezumovu dceru, do které promítl řadu autobiografických prvků. Tomáš Wingfield se narodil stejně jako autor v hrabství Dithingham v Norfolku, jeho první láskou také byla Lilly a také ztratil svého syna. V románu Tomáš Wingfield říká:
"Tato událost a vzpomínka na ní budí se dosud ve mně den po dni a hodinu po hodině a zůstane ve mně, dokud neumřu a nesejdu se svým synem."
Vzpomněl jsem si na tato slova, když jsem na googlu našel fotografii hrobu Haggardova syna Johna. Na náhrobku je vytesáno:
"I shall go to him, but he shall not return to me"

Kniha začíná předmluvou, ve které je vypsána stručná historie Cortézovy výpravy. V duchu viktoriánských mravů je v románu jen málo podrobností z bitevních scén, aztéckých lidských obětí nebo zmínek o kanibalismu indiánů. Naopak na mnoha stránkách Tomáš rozjímá o lásce a nenávisti, přátelství, zradě a smrti. Potěšilo mě setkání s Bernalem Díazem, conquistadorem a autorem pamětí vydaných u nás pod názvem Pravdivá historie dobývání Mexika.