Ztracený chlapec
Dave Pelzer
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12036/mid_ztraceny-chlapec-rS2-12036.jpg
5
264
49
Dave Pelzer série
< 2. díl >
Pokračování autorovy knihy Dítě zvané "To" o malém trosečníkovi, který byl týrán matkou alkoholičkou. Dvanáctiletý chlapec je soudně předán do státní péče, která v americkém prostředí znamená pěstounskou péči. Chlapec v krátkém čase vystřídá několik rodin, má potíže se školou, octne se dočasně i v polepšovně, nakonec zakotví v rodině, kde dospěje. Kniha dokládá význam pěstounské péče a výchovy v náhradní rodině, kde opuštěné děti dostávají to nejcennější - porozumění a lásku... celý text
Literatura světová , Biografie a memoáry
Vydáno: 2011 ,
Originální název:
The Lost Boy , 1997
více info...
Přidat komentář
Po knížce “Dítě zvané TO” byla tohle naprostá “oddechovka”! Knížka je velmi čtivá a v celku napínavá.
David unikl matce a jejim šíleným výchovným metodám a začíná jeho boj o návrat do normálnosti .
Po mnoha letech utrpení se na něj usměje štěstí . Potkává ty správné lidi , kteří mu pomohou , aby se z něho stal sebevědomý člověk a milující otec .
Moc jsem si přála, aby příběh týraného chlapce měl happy end. Kniha ukazuje, že návrat do běžného života je neméně těžký a složitý. Dave si prochází mnoha pěstounskými rodinami, okolí k němu má předsudky. I v této knize ale Dave nic nevzdává a jede dál! A já jsem moc zvědavá na poslední knihu u této série.
Tak jsem Davidovi držela palce, aby se měl už jen dobře, ale samozřejmě je těžké překonat a vyrovnat se s takovými traumaty, kterými v dětství prošel a také s nezájmem rodičů o něj. Takže jeho trampoty pokračují a já jdu na třetí díl Člověk jménem Dave.
Pokračování osudů týraného Davea, v období od jeho záchrany do dospělosti. Sice je zahráněn od matky, ale těžký život pokračuje dál, vystřídá několik pěstounských rodin, má problémy s chováním, minulost ho stále pronásleduje. David se však nevzdává. Je to silná osobnost.
Pokračování knihy je nesmírně zajímavé. Samozřejmě už to není tak drastické, ale je to zajímavý vhled do duše dítěte vyrůstajícího v pěstounské péči. Touha po uznání matky, neschopnost se úplně socializovat, navíc s nejistým postavením dítěte z pěstounské rodiny, touha někam a k někomu patřit, to vše se se proplétá celou knihou. Až teprve po přečtení této knihy mi došlo, jak neskutečné šrámy nejen na těle, ale hlavně na duši (a to dlouhodobé, ne-li doživotní), může takové týrání zanechat. Je dobře, že taková kniha existuje a seznamuje širokou veřejnost s tím, že dostat se ze spárů tyrana je významným, ale očividně ne konečným vítězstvím. Většina knih totiž končí vysvobozením od tyrana, ale už nepopisuje, co bylo poté, proto to může kolikrát evokovat pocit, že osoba má vyhráno a přitom ani zdaleka..
Pokračování příběhu, který není "normální" :(. Neskutečné, jak silný Dave je !
Druhý díl jsem nesehnal v češtině, tak jsem si ho přečetl v originále, protože mě zajímal další osud autora.
Kniha už není tak šokující jako první díl, každopádně bylo zajímavé sledovat dospívání Davida v pěstounské péči. Určitě si přečtu i poslední díl.
Pokračování knihy jménem Dítě zvané "To"...čekala jsem, že to nebude tak drsné, jako první díl, ale ne, bohužel, bylo. Chápu, že se všechno stalo po roce 1970, ale šokuje mě, jak lidé měli předsudky, jak nechtěli vidět, slyšet a říkám si "děje se to i teď?". Doufám, že ne v tak velkém množství! Dave je můj hrdina, protože to, čím si prošel on od svých 4 do svých 18 let, to by jen tak někdo nezvládl. Vrhám se na třetí díl s názvem Člověk jménem Dave!
Stejně jako "první část"....k tomu prostě není co psát. Dave musí být neuvěřitelně silný člověk, smekám !!!
Tíseň, kterou jsem cítil v této knize, jsem již dlouho nezažil. Knihu jsem otevřel a nedokázal zavřít. Odložil jsem ji až, když jsem šel spát a nakonec když jsem ji dočetl. Poté jsem pocítil zvláštní pocit, jenž ve mně kniha zanechala. Chtěl jsem pokračovat, ale už nebylo jak. Byl jsem na konci. Cosi mi chybělo. Chybělo mi hledání malého Davea, jeho strach i radost. Scházelo mi prostředí příběhu, jeho nadčasovost.
Ani potom co se osvobodil od matky to v životě neměl lehké. Někdo by to už dávno vzdal ale on vytrval, i když většina lidí na něj koukala skrz prsty. Klobou dolů za odvahu, sílu a statečnost Davida.
Myslím si že knihy DÍTĚ ZVANÉ TO a ZTRACENÝ CHLAPEC by si měl přečíst každý, aby viděl co mezi námi žije za lidi.
Rozhodně mé hodnocení netí touto knihou, že by byla špatně napsaná, nebo příběh nebyl poutavý, ale asi mojí slabostí...bohužel jako matka od malého chlapce jsem to prstě nemohla dočíst...jednou se k této kížce vrátím, ale momentálně pro mě až příliš silné.
Obdivuji autorovu odvahu a sílu poprat se s neuvěřitelně krutým osudem. Není to literární skvost, ale ani se jím nesnaží být. Proč taky? Kniha má varovat na něco upozornit a to právě dělá. Alarmující je negativní pohled na děti z domovů a pěstounské rodiny. Věřím, že v tomto ohledu se již ve Státech mnohé změnilo. Doufám, že u nás, kde profesionální pěstouni dostali právem zelenou k podobné situaci nedojde.
Dlouho jsem přemýšlel jak popsat komentář ke knize. Nechci se opakovat jako u předchozích. Co k tomu dodat? Dave má neuvěřitelnou sílu, kterou postrádám. Přiznám se, lékařka mě požádala abych se podobně vypsal. Což jsem udělal, mám to pořád u sebe jako takovou připomínku. Abych neztratil vůli a neopustil děti, které mě požádali o pomoc. Jelikož máme spolu hodně společného. Dave mě nalil do žil novou energii k mé práci. Vnitřními démony máme každý, jen je potřeba se s nimi naučit zacházet.
Uživatelka binysek, má naprostou pravdu. Sám s tím bojuji neustále.
Všech 200 stránek jsem přečetla za jediný večer... Stejně strhující jako předchozí díl trilogie. Nemám slov...
Kniha Ztracený chlapec je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 419x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 154x |
| Chystám se číst | 160x |
| Chci si koupit | 36x |
| dalších seznamech | 3x |
Kniha ve mě opět vyvolala velký smutek a lítost. Život se s Davidem vůbec nemazlil. I přesto, že unikl od své ,,matky" tak to neměl v životě vůbec snadné. Musel se rvát jako lev a za to má můj velký obdiv. Je smutné, jak měl i po té době pořád sny o tom, že jeho matka uzná chybu, omluví se mu a hlavně mu řekne, že ho má ráda. David na to neustále čekal. A nejvíc mě rmoutilo, že si autor dlouho myslel, že je to všechno jeho vina, že je zlobivé dítě. U vyvíjejícího se dítěte je psychika velice křehká. Bohužel Davidovi ji zcela pošlapala jeho vlastní ,,matka".
Slovo matka píšu do uvozovek, protože jí tak říkám zcela nerada. Ona si v žádném případě nezaslouží žádné oslovení typu matka nebo rodič. Protože ona selhala na plné čáře. Jen doufám, že netrpěli i Davidovi ostatní sourozenci.