Dar

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Výrazně autobiografický román z konce třicátých let, vrcholné dílo Nabokovova prvního tvůrčího období stráveného především v berlínském exilu, je portrétem nekompromisního ruského literáta, jenž se vnitřně i navenek rozchází s pseudokulturním světem ruské emigrace. V paralelní rovině je román beletristickou (a výrazně kritickou) biografií revolučního demokrata N. G. Černyševského, předznamenávající Nabokovovu celoživotní polemiku s "tendenčním uměním" jakéhokoli druhu.

https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/23273/dar-23273.jpg 4.319
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Paseka
více informací...
1. vydání originálu:1938
Počet stran:436
Překlad:Pavel Dominik
Vazba knihy:pevná / vázaná s přebalem
ISBN:978-80-7185-838-6
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Dar

Přidat komentář
Atuin
17.11.2015

I zde je je Nabokov tak trochu stratég a od prvního okamžiku kdy jsem si " podala ruku" s ústřední postavou knihy, jsem byla vtažena do všech jeho pocitů. I zde Nabokov uplatňuje svůj talent místy přehlížet čtenáře jako takového, což je dobře, protože jistá nepohoda takového stylu občas vyvolává pocit nepřehlednosti. V textu se odrážejí pocity autora a je vidět že píše že sebe a nezůstává na jednom místě, ale táhne děj do fantastické hloubky.

Gnomo
07.09.2015

Nabokov má dar v práci se slovem, také způsobu zpracování díla není téměř co vytknout, nejen v Daru. Není to úplně jednoduchá věc tohle dílko. I když je autorem vlastně Fjodor Konstantinovič Godunov-Čerdyncev, přesto je román výrazně autobiografický, jak napovídá anotace. Nabokov se odhaluje, ať chce nebo ne. Skutečnosti, samozřejmě zprostředkovaně vyplouvají na povrch a skřípe to. Mám výhrady k obsahu čtvrté kapitoly, snaze "Běsů" po Nabokovsku řekněme. Na toto místo se hodí vložit i to, že Nabokov byl Dostojevským silně ovlivněn, využíval ho a napodoboval, ale rozhodně nemiloval. Vydání Života Černyševského (čtvrtá kapitola) Fjodorovo roztříštěné sdělení je jakýmsi pitvorným výlevem, parodií a kdo ví čím ještě, doslova neskutečným zážitkem. Člověka napadne, že to měl vice rozvést, nebo naopak vypustit některé zdroje, osoby a narážky. V kapitole páté v rozhovoru s "Končejevem" však dochází k obratu. Provádí rekapitulaci svého díla (výčtem chyb završené větou: "Skutečný spisovatel by se měl vykašlat na všechny čtenáře kromě jediného: toho budoucího, který je pouze odrazem samotného autora v čase."), následuje jakási rehabilitace, odkrytí nedostatků, kterých si je vědom a tvrdí: "Vím o dalších třech, těch nejdůležitějších, které si však nechávám pro sebe a v příští knize nebudou."
Líbila se mi kapitola věnovaná otci i s tou vsuvkou v závěru páté