Tankový prapor
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13054/bmid_tankovy-prapor-rI4-13054.jpeg
4
613
96
Danny Smiřický série
< 5. díl >
Humoristický obraz individuálního boje s blbostí, ztělesněnou vybranými představiteli důstojnického sboru čs. armády v padesátých letech.
Přidat komentář
Velice známá kniha od pana Škvoreckého. Příběh vojáků v době, která vůbec nebyla růžová, ale přesto se kluci přes všechny útrapy přenesli a vznikla jak báječná kniha, tak vynikající humorný film s mnoha hláškami.
Oblíbené literární dílo s ještě oblíbenější filmovou adaptací se mi na začátku nečetlo moc dobře.
Tankový prapor je rozdělen na delší kapitoly, které můžou fungovat i jako samostatné povídky, a zrovna ta první mě nijak zvlášť nenadchla. Je o tom, jak se různí vojáci flákají na cvičení, a velitel je za to "prcá". To slovo jsem si nevymyslel, Škvorecký ho v knize hojně používá (ve smyslu "seřvat, pérovat, nadávat podřízenému"...), a není to jediné sprostší slovo. Kniha je plná vulgarit, takže pokud vám tohle vadí, tahle knížka nebude pro vás. Tankový prapor se snaží být realistický, takže dává smysl, že tam vojáci budou sprostí, ale přesto bývá zvykem míru sprostoty ve fiktivním díle snižovat, takže i v dnešní době tenhle aspekt docela překvapí. Na druhou stranu je taky zábavné sledovat, jaká sprostá slova frčela v 50. letech.
Škvorecký má zajímavý styl psaní. V jeho díle se objevuje hodně dlouhých dialogů, nebojí se různých sprosťáren, ale zároveň dokáže být slušně popisný, někdy používá až básnické přirovnání. To dává smysl, protože jeho alter ego Danny Smiřický je velký romantik a snílek. Což tedy v tomhle případě znamená někdo, kdo myslí drtivou většinu času na holky, dokáže rychle vzplanout, ale stejně rychle ochladnout. A hlavně je šíleně nadrženej. Často je kvůli holkám nešťastný, jenže ani on není zrovna pro svou zasněnost a přelétavost nejlepší partií.
Tenhle aspekt se objevoval i v starším Škvoreckého díle Zbabělci se stejným hlavním hrdinou. Každopádně o tom je jen menší část knihy. Především tu máme poměrně dost zajímavý, vtipný a hlavně kritický pohled na vojenskou službu za komunismu. Některé kapitoly ("povídky") se mi opravdu líbily, především ta o zkouškách Fučíkova odznaku, který se vojáci nijak zvlášť nesnaží získat, jsou k tomu spíš přinuceni, a tak tam nějak všichni (včetně nadporučíka) tahají z fusekle hrozný žvásty o hrdinech komunismu.
Kniha není nějak zvlášť natřískaná humorem (pokud vás tedy výjimečně nebaví sprostá slova), ale občas se zadaří nějaký výborný vtip, několikrát jsem se i srdečně nahlas zasmál.
Tankový prapor nabízí lepší i průměrnější příběhy o vojně (ačkoliv se všechny odehrávají už ke konci služby). Občas je to sranda a jako pohled obyčejného vnímavého člověka, jak to tenkrát (ne)fungovalo, to stále dobře funguje.
Šest otrávených vojáků z deseti.
Pro mě místy příliš rozvláčné a jaksi bezkrevné. Filmové zpracování taky nebylo bůhvíjaké, ale stejně se mi líbilo víc než kniha.
Nemam osobni zkusenost s tou dobou, s povinnou sluzbou pro vlast atd... To mi asi ubira na prichuti... Ale i tak krasne otevrene dilo o uzavrene dobe :)
Tuhle knihu těžko může pochopit někdo, kdo nezažil vojnu v řadách ČSLA za časů tuhého bolševismu. Lapmasácká buzerace, absurdní svět založený na totální nesmyslnosti všeho, co se v kasárnách děje, toť tristní zkušenost pro každého inteligentního člověka. Já jsem sice rukoval cca o 35 let později než pan Škvorecký, leč s mnohými fenomény, o niž píše v Tankovém praporu, jsem se setkal i já. Kniha mě pobavila a zároveň utvrdila v názoru na bolševický režim.
Považuji za paradoxní, že ze dvou knih, ve kterých se píše o vojácích s černými výložkami (Tankisté a PTP-Černí baroni) mi vychází Miloslav Švandrlík lépe než můj oblíbený Josef Škvorecký.
Jednoduše proto, že vojenský slang z období kariérní zrůdy - ministra obrany Alexeje Čepičky, je použit vkusněji u Švandrlíka než u Škvoreckého.
Sám autor napsal o důvodu, proč tato kniha vyšla v Torontu v jejich nakladatelství první. Potřebovali zaujmout čtenářskou obec v emigraci atraktivním tématem, proto patří Tankový prapor k nejpopulárnějším Škvoreckého prózám. Po zcenzurovaných pokusech o uveřejnění v Literárních novinách a Kulturní tvorbě se r. 1968 dočkaly publicity podstatné výňatky v časopise Plamen. V Čs. spisovateli už kniha po okupaci nevyšla: sazba byla po stránkových korekturách rozmetána. Proto v listopadu r. 1971 se román stal jejich prvním titulem .
Dovolím si citovar Richarda Svobodu, který v r.1994 ve Slovníku české prózy napsal :
"...V kontextu české literatury román tematicky náleží do blízkosti věhlasných HAŠKOVÝCH Osudů dobrého vojáka Švejka a ŠVANDRLÍKOVÝCH Černých baronů. Společným jmenovatelem Dannyho, v zásadě konformního a na otevřenou revoltu rezignujícího inteligenta, a Švejka je skutečnost, že oba stojí tváří v tvář mocnému armádnímu soukolí, jež hrozí neposlušné rozdrtit a proti němuž je účinnou obranou pouze humor. Autorova orientace na angloamerickou literaturu i užité tvárné postupy při stavbě dialogu, jazyková i situační komika aj., ukazují na další možné filiace a inspirace (např. HEMINGWAY). Žánr groteskního satirického románu z vojenského prostředí má své paralely i v jiných národních literaturách (HELLEROVA Hlava XXII, RYANOVA próza Jak jsem vyhrál válku atd.)...."
V mém případě preferuji spíše komiku majora Terázkyho a jeho lampasácké party, zejména v úžasné kapitole "Fučíkův odznak".
Když narukujete na vojnu do přijímače v Plzni na Borech a proděláváte základní výcvik tankového nabíječe, zažijete tvrdou mazáckou školu, vojenské opravárenské dílny na OT a tanky, vyvedení a společná cvičení, tak vás nikdo neodradí od přečtení této knihy, protože k tomu máte vztah a můžete pochopit souvislosti. Humor a na druhé straně velmi smutná kniha o pokřivené době, kterou jsem v této podobě naštěstí nezažil.
Na tuto knihu jsem úplně zapomněla. Což samo o sobě už by se dalo brát jako komentář.
Na můj vkus je Škvorecký moc vulgární, ale jako zrcadlo doby funguje kniha velmi dobře.
Minulý týden jsem se byl podívat na můj tankový prapor. Od manželky a Ježíška jsem dostal voucher do hotýlku naproti kasárnám. V Klimentově u Mariánských Lázní jsem strávil před sametem rok života, tankový prapor zdejšího motostřeleckého pluku byl mým domovem, a tak jdu znovu prolistovat dílko, které jsem kdysi ohodnotil čtyřmi hvězdami. Stejně jsem ohodnotil i film a po dalších zhlédnutí už se blížím k té páté. U knihy mi to vychází podobně. Dřív jsem porovnával s Černými barony a humor byl na prvním místě. Dnes vidím, že Škvoreckého příběh je mnohem promyšlenější, na vyšší literární úrovni, při popisu kasárenských reálií přesný, charakteristiky důstojníků naprosto realistické v jejich různorodosti sahající od normálu až k polodebilitě, extrémně nebezpečné pro vojáky základní služby. Tenkrát mi ta služba připadala naprosto nesmyslná, dnes bych s ohledem na nebezpečí, které kousek za našimi kopci opět straší, a hlavně na nedisciplinovanost, neopodstatněné sebevědomí a obezitu velké části mladé generace, zavedl povinnou vojenskou službu znovu. Stačila by půlroční, ale s pořádným výcvikem a bez rozdílu pohlaví. A na vysokou školu až po jejím absolvování. Když to jde v Izraeli, mělo by to fungovat i u nás.
Přidávám hvězdu: 90 % (aktuálně 451 hodnotících s průměrem 77 %).
P.S.
Nakoukl jsem do wiki. Povinná vojenská služba v Evropě: Dánsko (4-12 měsíců), Estonsko (8-11), Finsko (6-12), Moldavsko (12), Norsko (6-12), Rakousko (6), Rusko (12), Řecko (9), Srbsko (6), Švýcarsko (5), Turecko (6-15), Ukrajina (12).
Obnovit se ji chystá Francie, Švédsko, Litva.
Ještě pro porovnání: blízkovýchodní Izrael (muži 36 měsíců, ženy 21).
Z cyklu o Dannym zatím rozhodně nejslabší díl. Danny zde vystupuje jen jako jedna z mnoha postav a o tom, jak prožíval poválečná léta a jak se proměnil jeho přístup k životu od událostí ve "Zbabělcích" se nic nedozvídáme. Kniha je dost nesourodá, pouze takový sled jednotlivých epizod, některé jsou docela vtipné (nejvíce se mi líbil Fučíkův odznak), jiné nudné a "o ničem". Vadila mi přemíra vulgarismů. Chápu, že se vojáci nevyjadřují většinou zrovna vybraně, ale co je moc, to je moc, tady už mi to připadalo přehnané, na efekt... Se "Zbabělci" se tato kniha nedá vůbec srovnávat.
Knihu jsem přečetla,ale vadilo mi velké množství vulgarismů. Jinak se mi kniha líbila a doporučuji všem, kteří by se chtěli seznámit s dobou,kdy v armádě veleli lampasáci rudí tělem i duší.
Příběh samotný je velmi zajímavý, ale celé to kazí styl, jakým bylo dílo napsáno. Je to takové trhané, nesrozumitelné a vůbec se nejde do příběhu dostat. Knížku jsem sice dočetla, ale znovu bych si ji rozhodně nevybrala.
Základní vojenskou službu jsem absolvoval koncem sedmdesátých let a musím konstatovat že tehdejší situace se příliš nelišila od poměrů popisovaných v knize. Také jsem "měl tu čest" poznat pár připitomělých "lampasáků", kteří si na vojně léčili své komplexy.
Kniha je vtipná a čtivá, obsahově velmi podobná Černým baronům. Ti mi však připadají o něco lepší.
Nejlepší román Josefa Švoreckého. Krásný autobiografický příběh Dannyho Smiřického v době jeho vojenské služby u tankového praporu. Krásně popsaná atmosféra doby. Nezapomenutelná postava majora Borovičky. Vynikající filmové zpracování Víta Olmera.
Nejdřív jsem viděla film, a ten je proti knize nudný. Bavilo mě to, hlavně prověrky FO. Jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla.
Podle mě je kniha dobře napsaná, vzhledem k tomu že byla napsána za komunismu tak ho ta kniha ho propaguje. Vyskytují se zde vulgarismy a kniha je chvilkami zábavná.
Štítky knihy
humor zfilmováno Československo armáda tanky komunismus socialismus rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Kniha Tankový prapor je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 033x |
| Čtenářské výzvě | 62x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 421x |
| Chystám se číst | 118x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 2x |
Tankový prapor znám coby film a ten nemá chybu. Kniha mě trochu zklamala stylem vyprávění. Je zde spousta vět rozvitých až přerozvitých. Repliky z filmu dělají film filmem. Jasně, jsou hodně známé, zatímco v knize autor popisuje skutečné situace z vojenského prostředí padesátých let. Přestože jsem vojnu neabsolvovala, moji bližní mužského rodu hodně na vojnu vzpomínali, takže si umím představit, v jakém duchu se k této socialistické povinnosti mladí kluci stavěli.