Mirákl
Josef Škvorecký
Danny Smiřický série
< 6. díl >
Román, první Škvoreckého kniha napsaná v emigraci, je bezprostřední reakcí na události roku 1949-1970, které autor v několika časových rovinách logicky propojuje s počátky komunistické éry. Danny Smiřický nastupuje jako učitel na dívčí školu v českém maloměstě. Autor s ironickým úsměvem sleduje, jak se jeho erotické problémy absurdně prolínají s právě probíhajícím bojem proti kulakům, který ohrožuje výuku. Události kolem známého "čihošťského zázraku" zase odstartovaly režimem podporovanou vlnu násilí proti církvi. Danny se nakonec dostane do Prahy, kde se mu podaří proniknout mezi soudobé literáty a seznámit se na vlastní kůži s absurditou tehdejší kulturní politiky, a s údivem sleduje proměny svých známých, kteří připomínají skutečné osobnosti české kulturní scény 60. let 20. století. Předností knihy je přesné vystižení dobové atmosféry, ale především autorův svébytný humor a bezprostřednost při vyprávění nejrůznějších historek.... celý text
Přidat komentář
Představuji si, jak by na mě kniha zapůsobila v sedmdesátých letech: nezkreslený pohled na padesátá léta plné přetvářky, zabudování „čihošťského zázraku“ do románového děje, pohled na příjezd ruských tanků v r. 1968 tak, jak skutečně proběhl, a ne v normalizačním duchu o internacionální pomoci… něco nevídaného.
Dnes mám ale už trochu výhrady. Pro mě ne moc sympatický hrdina, jehož promiskuitní eskapády se mi zdály již přehnané, opakované popisy krásných ženských ňader a zadečků, což ženskou čtenářku v takovém množství už poněkud otravuje. Autorova ironie je chytrá, vtipná a leckde se strefuje do černého, chvílemi na mě až moc posměšná a nešetřící nikoho. Trochu škola Haška nebo Poláčka… Scénky z maturit v roce 1949 mě ale spolehlivě pobavily…
To vyrovnávání se se skutečnými postavami pražského jara 1968, které jsou v knize přetaveny do postav s podobným jménem, našinci ale dnes už moc neřekne; kritický a poněkud ironický pohled na jejich tehdejší názory byl možná zajímavý v době prvního vydáni, a to ještě pro zasvěcence…
A protože dnes již známe podrobnosti o umučení faráře Toufara, najednou se mi zdá použití a ohnutí jeho tragického osudu poněkud nepatřičné. I když ano, co se týče postavy faráře Doufala, v tomto jediném případě se autor ironickému a zlehčujícímu pohledu vyhnul.
No tak to bylo Peklo!! Kdyz o tom ted s odstupem premyslim, idealne by se na tuto knihu hodila recenze divadla Sklep na Bibli...Ta kniha je predevsim dlouha...Tak dlouha, ze kdyby byla o polovinu kratsi, furt je dlouha!:))) A tech postav!!!;) Zkratka do metra ji netahejte, piste si prubezne zapisky a pokud chcete mit pointu detektivky, doctete do konce, pak prvni cast prvni kapitoly jeste jednou a pak doslov...
Jinak muj prvni a na dlouhou dobu asi posledni Skvorecky. Je fajn, ze myslenky neserviruje polopaticky, spise se mazli s naznaky a narazkami, ale tech nekolik casu a obcas az pateticke popisy prostredi, no tezky to bylo...
Parádní záležitost pro poklidné čtení bez spěchu a nedočtených kapitol :). Krásná kniha a smutné vyprávění o nás...
Pro mně nejlepší Škvoreckého kniha. Komplikovaná z hlediska časových rovin, vyžadující nejen absolutní soustředění s ohledem na množství postav (většinou skutečných osob pouze se změněným jménem), ale také znalostí o době, ve které se dílo odehrává. Jestliže Škvorecký v románu rozhodně nešetří například dodnes až nezdravě adorovaného Václava Havla (světoznámý dramatik Hejl...), vyvolává tím sice odpor až nenávist disidentů, ale přitom, kromě zrůdnosti budování tzv. socialismu, jeho kořenů i paradoxního porovnávání s katolickou církví, na tohle všechno má právo. Na rozdíl od básníka Vrchcolába (který ovšem patří k těm málo disidentům, kteří Škvoreckého právo na podobné pojetí hájí) a jemu podobným se totiž Josef Škvorecký nikdy "nenamočil" a v tom je síla jeho výpovědi asi o nejtragičtějším období našich novodobých dějin (to prolnutí nacistické okupace, padesátých let a osmašedesátého je zřejmé a jedno nelze od druhého oddělit). Právě až drsně pravdivé zobrazení onoho pro některé tak heroického, pro jiné tragického a nějak tak v národním povědomí podivně naivně zakódovaného osmašedesátého (tady se mi vždycky vybaví smutná pravda v podání Jiřího Kodeta z Pelíšků, kde hodnotí ony "reformátory"...), jako cosi veskrze pozitivního, Josef Škvorecký ukazuje v poněkud jiném, pravdivém a tím pádem trochu jiném světle, než jsme běžně zvyklí. Jestli lze knihu poněkud označit za kompozičně komplikovanou, pak každý, kdo má rád čapkovskou češtinu bude spokojen. Perfektní práce s jazykem, přiměřenost popisů i úvah a právě důraz na reálně podaný děj je nejsilnější stránkou tohoto díla. Díla, jehož poselství vyžaduje hodně přemýšlení a odstupu a které není přijímáno obecně.
P.S. A po šestém přečtení, během posledních dvaceti (možná i více let) mi nedá, abych nedoplnil citát z kapitoly příznačně nazvané Šílené jaro. "Už jednou nám zkazili život, soudruzi. A sotva jsme si ho trochu dali dohromady, ničej nám ho podruhý" (spisovatel science fiction Očenáš - celkem snadno identifikovatelný MUDr. Nesvadba). Asi není náhoda, že onen v rozhovoru s Dubčekem socialismus velebící světoznámý dramatik Hejl (Václav Havel), básník Vrchcoláb (Pavel Kohout) a onen ministr (Jiří Hájek) školící Dannyho, Očenáše a Šárku Pechlátovou patřili mezi nejvýznamnější chartisty a onen Vrchcoláb tu chartu dokonce literárně "dotvořil"...
Ráda bych dala pět hvězd. Jenže 100 procent, to jsou Zbabělci, Legenda Emöke, Konec nylonového věku... Někdo mi říkal, že Mirákl je autorův majstrštyk. Není, bohužel.
Neruší mě X časových rovin, rozbití dějové linky, mám tenhle postup ráda. Ale Miráklu v mých očích ubírá body, že je až moc „český“. Nejsem si jistá, jestli by ho – na rozdíl od jiných autorových kousků – pobral čtenář odjinud, pokud nezná kontext; pokud nezná Čihošťský zázrak a proměny těch cca 25 let, pokud nemůže zachytávat narážky a inspirace skutečnými postavami a dumat, kdopak je asi ten nebo ta. Nevím, jestli je kniha přístupná čtenáři, který nezná autorovu bolest (ta kniha je jí plná) a okolnosti, za nichž ji psal.
Ale pořád je to Škvorecký, poznáte ho v tom; pořád je to jeden z mála opravdu světových českých prozaiků a kniha rozhodně stojí za přečtení.
První Škvorecký, kterého jsem nedočetla. Špatně jsem se orientovala v časových skocích. Co se stalo s páterem jsem se dozvěděla a naznala, že zbytek knihy mě až tak nezajímá.
Román, jehož hrdinou je opět Danny Smiřický, zabírá události více než dvaceti let. Děj probíhá ve dvou časových rovinách:
První - počátek 50. let, kdy si Danny po dvaceti letech dává dohromady indicie událostí, kterých byl přítomen jako bezvýznamný svědek. Jedná se o pohybující se sošku sv. Josefa, což byl "zázrak", který připravila StB, aby mohla vytáhnout proti církvi.
Druhá - události tzv. Pražského jara 1968, které jsou ukázány skepticky a jen s malou důvěrou v jeho zdar.
Kniha vedla i k diskuzím mezi disidenty, a to především kvůli (podle jejich názoru) znevažujícímu vykreslení Pražského jara a jeho osobností, které byly v románu až příliš snadno rozpoznatelné.
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Kniha Mirákl je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 266x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 93x |
| Chystám se číst | 112x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 3x |
Jak napsal Zábrana: Zbabělci naštvali celý Náchod a Mirákl celý národ. Kniha je sice dost zakotvena v reáliích a osobách osmašedesátého, ale byla zábava rozlíčovávat kdo je kdo.