Dáma s kaméliemi

Kniha, ke které jsem se dostala díky ČV, měla obálku s mladou krásnou ženou, která, i když byla chudá, "vydělàvala si svou krásou", ale až se setkala s chudším mužem, získal si ji svým soucitem, který projevil v její nemoci, které pak nakonec mladá podlehla. I když se s ním rozešla, nedokázala zapomenout.
Citát autora v závěru:
"Z tohoto příběhu nevyvozuji, že všechny dívky Markétina druhu jsou schopny učinit to, co učinila ona. To rozhodně nemyslím; zjistil jsem však, že jedna z nich poznala opravdovou lásku, že jí trpěla a že pro ni zemřela. Vyprávěl jsem čtenářům to, co jsem se dozvěděl.
Nejsem apoštolem nerovnosti, ale vždycky uslyším, bude-li ušlechtilost srdce volat v neštěstí o pomoc.
Opakuji, že Markétin život je výjimečný, neboť kdyby byl obvyklý, nestálo by o něm psát..

Keď som mala 17 rokov, šli sme v celou triedou gymnazistov na prvú operu v živote - La Traviata. Zo Starej Ľubovne do Košíc - pre mnohých z nás to bola prvá návšteva tak veľkého mesta, obchodných domov, bagetérie (v tej dobe sme nemali ani zďaleka všetci mobil, žiadne McDonaldy atď. sa nekonali). Opera uchvátila všetkých, aj tých spolužiakov, u ktorých by som to naozaj nečakala, zanechala aj po rokoch hlboký dojem a boli sme radi, že nás triedna na ten žáner prehovorila (potom sme s ňou navštívili ešte mnoho muzikálov, balet, bolo to prima). Keď som objavila v poličke zapadnutú túto útlu knižočku, spomienky ožili a musela som si ju prečítať. Rozhodne nesklamala, aj keď sentimentom je poplatná dobe jej vzniku. Malá perlička na záver: v kaviarni ma vďaka nej oslovil prívetivý okolo-kávu-vychutnávajúci muž, ktorý priznal, že ju čítal v 18-tich a páčila sa mu, prekvapilo ma, že zaujala mladého mužského čitateľa a spolu sme sa pousmiali nad nostalgiou, že od doby, kedy sme sa obaja stretli prvý raz s týmto dielom, ubehlo viac ako 20 rokov... Týmto ho pozdravujem, ak je náhodou členom miestnej milej komunity (kaviareň Cup, pri Karlínskom viadukte, Praha, 4.11.2025) ;)

Paříž 19. století. Krásná kurtizána Markéta se seznámí s Armandem, který se do ní zamiluje. Postupem času i ona začíná cítit lásku. Klišé, dalo by se říci. Jenže tento vztah je pro tehdejší společnost nepřípustný. A tak se začíná psát jiná strana jejich milostného příběhu.
Příběh má retrospektivní formu vyprávění, volí neotřelý a originální způsob. Vypravěč totiž na začátku netuší, co se stalo a i on se dozvídá vše s námi.
Co je na celém příběhu stěžejní je doba, ve které se vše dobré i špatné odehrává. Dnes by tento vztah asi ani nezaznamenal míru zájmu veřejnosti, doba minulá mu však dopřála velkou vlnu zájmu.
A jak to tak v životě bývá, ne vše končí happy endem. Tato kniha je toho důkazem. Nicméně i přesto, nebo možná právě proto, zůstává stálicí v mé knihovně.

Četla jsem kvůli výzvě. Taková klasika .. četla se celkem dobře, zajímavý příběh

Dielo Dáma s kaméliami od Alexandra Dumasa mladšieho je román, ktorý bol napísaný už v roku 1848, ale stále má čo ponúknuť. Hoci ma príbeh lásky mladého muža z vyššej spoločnosti, Armanda, a kurtizány Marguerite zaujal, celkovo mi v knihe niečo chýbalo, a preto by som ju ohodnotila 3,5 hviezdičkami z 5.

Najväčšou silou tohto románu je bezpochyby autorov opis vtedajšej francúzskej, a hlavne parížskej, spoločnosti. Dumas dokázal majstrovsky vykresliť dobové pomery, spoločenské postavenie a predsudky, s ktorými sa postavy museli potýkať. Práve tento historický a spoločenský kontext ma na knihe bavil najviac a prinútil ma pri nej zostať až do konca.

Samotný romantický príbeh mi však pripadal trochu plochý. Zatiaľ čo som čakala na iskru, ktorá by ma do deja naplno vtiahla, tá sa, bohužiaľ, nedostavila. Kniha ma ani nenadchla, ani neurazila. Postava Armanda mi pripadala príliš naivná a jeho prehnaná emotívnosť, bola skôr úsmevná než dojemná.

Napriek tomu, že mi v príbehu chýbali silnejšie emócie, Dáma s kaméliami je pre mňa stále cenným čitateľským zážitkom. Oceňujem, ako autor dokázal vytvoriť plastický obraz doby, v ktorej sa román odohráva. Kniha je preto ideálna pre tých, ktorí hľadajú nielen romantický príbeh, ale aj pohľad do života v Paríži v 19. storočí.

Prečítané kvôli výzve. Klasika, celkom sa mi páčila.

Krásná dojemná knížka, od příběhu jsem se nechtěla odpoutat. Hltala jsem každé slovo, větu. Nemohla jsem se dočkat závěru, ale zároveň jsem si konec chtěla užít a prožit s postavami. Nečekané, nádherné i když moc smutné.

Užívala jsem si každou větu. Nádherná čeština plná přechodníků. Jasně, moc slz, dopisů plných citů a teatrálních výstupů, ale taková byla doba.

Zajímavá kniha. První jsem se do ní nemohla začíst, ale pak se příběh stal napínavějším a čekala jsem vysvětleni a konec příběhu. Líbí se mě velikost knihy a rozdělení na kapitoly.

Nikdy bych nevěřila, že mě takový příběh dostane. Začala jsem číst a když jsem musela přestat, těšila jsem se na chvíli kdy budu zase pokračovat. Mě otřelou čtením krimi, mě dostal tento příběh ne jenom obsahem, ale i způsobem, jakým je napsaný. Díky za Čtenářskou výzvu, protože jinak bych o knihu ani nezavadila. Díky a z celého srdce Doporučuji.

Mám velmi ráda francouzský romantismus. Ale teda v tomhle případě musím říct, že ačkoliv styl je samozřejmě na pět hvězd. Obsah mě nepřesvědčil, že bych si tento román chtěla přečíst v budoucnu znovu (narozdíl od ostatních děl romantismu, kde jsem četbu opakovala). Zřejmě to bude tou náplní a také způsobem rozhovorů, které tam probíhají. Prostě ne, tenhle kus nebyl pro mě. Armand a jeho vášnivá láska i žárlivost mě ubíjely. Až jsem si říkala, Markéto, kašli na něj. tohle nenene :)
ale chápu, že se to jiným čtenářům líbilo na pět hvězd. Chápu.

Smutný, notoricky známý romantický příběh… ale přestál staletí, protože ukazuje lidské emoce v syrovém balení- Armandovu vášeň a žárlivost, Markétin smutek a útěk z reality, otcovo milosrdenství, dále manipulaci a prospěchářství. To vše je zabalené v lásce květů kamélií.

Krásná, smutná, romantická klasika.

Zpočátku jsem byla na otce Armanda D. velmi rozzlobená, protože nepřál lásce mladým milencům. Ale jako rodič jsem poté pochopila. Hlavní hrdinkou v aknize je velmi krásná pařížská kurtizána Markéta Gautierová, do které se zamiluje mladý muž Amando Duval. Příběh o nenaplněné lásce je ve světe známý, protože je autobiografický. Na začátku jej vypráví sám autor, poté Amando čte dopisy a deník. Příběh je smutný z pohledu krásné Markéty, ve kterém jemně autor klade důraz na vlastní rodinu, na štěstí svých ač dospělých dětí, a tím pádem Markéta je nucena......Děj si budu hodně dlouho pamatovat, určitě si přečtěte.

Příběh jsem jen v hlavních rysech znala z Verdiho La Traviaty, takže jsem se ráda v rámci letošní výzvy konečně seznámila i s knižní verzí. Ta se ukázala být velmi velmi působivou kronikou jedné velké lásky, kterou fatálně poznamenaly tehdejší společenské konvence. Emočně silný příběh působí velmi autenticky - A. Dumas ml. se prostě potatil.

(SPOILER) Kniha, kterou jsem četla již jako knihu k maturitě a kniha, ke které jsem se nyní po letech vrátila v rámci čtenářské výzvy. Už tehdá se mi kniha moc líbila a nyní se na tom nic nemění. Příběh je psán krásným květnatým jazykem. Líbí se mi i samotný příběh, kde se Markéta vzdala veškeré lásky k Armandovi, jen proto, aby mu nekazila postavení ve společnosti, ale osobně to neunesla a žila tak, aby její život byl co nejkratší, aby už nemusela trpět, protože s Armandem přišla o všechno, co jí v životě dělalo radost. Dnes už se taková láska asi nevidí.

(SPOILER) Někdy člověk dlouho odkládá knihu, kterou si chce přečíst, a pak mu osud pomůže. Dáma s kaméliemi byla přesně takovým případem - literární klasika, na kterou jsem se léta chystala, ale stále jsem se k ní nedostala. A nakonec mi cestu k ní otevřela Čtenářská výzva, díky níž si neustále rozšiřuji obzory. Tento román není jen příběhem tragické lásky, ale také odrazem společenských konvencí a dilemat 19. století, které mnohdy rezonují i dnes.

Na začátku jsem se nemohla do knihy zcela ponořit, autor vypráví příběh inspirovaný svým románkem s jednou z nejslavěnjších francouzských kurtizán Marií Duplessis prostřednictvím Armanda, což mi chvilku trvalo zpracovat, a květnatý jazyk se zvláštním slovosledem byl pro mě nezvyklý. Pak se ale něco změnilo. Osudová láska mezi Armandem a Markétou mě naprosto pohltila. Ocitla jsem se v pařížském světě divadel, darů, vydržovaných milenek a poblázněných mužů, kde se vášeň střetávala s předsudky. Atmosféra knihy je nesmírně intenzivní, příběh žije vlastním pulzem, ve kterém se střídají výbuchy emocí, prudké city a nevyhnutelná tragédie.

Bohužel pro hlavní hrdiny však není radno zapomínat na to, že doba byla plná tradicí a že nic nebylo véc než dobré jméno rodiny a postavení ve společnosti. Markétino rozhodnutí vzdát se lásky pro dobro Armandovy budoucnosti je jedním z nejčistších a nejsilnějších aktů nesobecké lásky v literatuře. Přestože ji společnost vnímala jako ženu bez cti, její oběť ukazuje hlubokou morální sílu. Samotný konec pak pozvedá tragičnost příběhu ještě na vyšší úroveň, Markétiny poslední dopisy mi doslova trhaly srdce.

Při hodnocení jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Na dnešní dobu není příběh šokující, ale ve své době byl, věřím, doslova revoluční. Pokud k tomu přidáme fakt, že kniha dokáže dojímat čtenáře i po téměř dvou stech letech, pak bych jen těžko hledala důvod, proč by si nezasloužila plné hodnocení. Dáma s kaméliemi je důkazem, že skutečně silné příběhy překonávají čas i společenské změny a stále nacházejí nové publikum.

Knihu jsem si zvolila na základě čtenářské výzvy. Kniha se mi četla dobře, ale asi bych si ji jinak nevybrala. Vím je to tak trocho klasika, začátek vtáhne do příběhu, ale opravdu to není to po čem bych znovu sáhla.

Syrová láska, která čtenáře nenechá ani na chvilku vydechnout. Tak by se dala kniha Dáma s kaméliemi jednoduše shrnout. Od prvních stran je představena láska v té nejhezčí a nejkrutější formě zároveň, kterou může člověk zažít. I přes všechny krásy, které příběh jen samotným vyprávěním, svojí ladností a hlubokým, byť ne zdlouhavým popisem postav nabízí, přivede nejednoho z vás k slzám. Nádherný příběh, který říká, že city pro druhého vydrží vše, i když vlastní tělo už nemůže, a někdy je největším projevem lásky právě to že se umíme vzdát...